Jak soudíte, 17. kap

předchozí část zde

17. Zářivá řeka nebo ohnivý plamen?

Daniel 7 hraje velmi důležitou roli v našem pohledu na Boha jako na soudce, který odsuzuje a ničí ty, kdo páchají zlo. Vidění v této kapitole popisuje posloupnost království, která ovládají svět a vítězí nad svými soupeři. Poté je nám představena mocnost malého rohu, která se vynořuje z Říma a kterou jsme popsali o dvě kapitoly zpět.

Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci. Daniel 7:8 

Jaké byly některé z velkých věcí, o kterých ten Malý roh mluvil?

Papež má tak velkou důstojnost a je tak vznešený, že není pouhým člověkem, ale jakoby Bohem a Božím náměstkem. ... (přeloženo z Lucius Ferraris, "Papa II", Prompta Bibliotheca, díl VI, str. 25-29).

Petr a jeho nástupci mají moc vydávat zákony, a to jak nařizovací, tak i zakazovací, stejně tak mají moc udělovat výjimky z těchto zákonů a v případě potřeby je rušit. Patří jim soudit přestupky proti zákonům, ukládat a promíjet tresty. Tato soudní moc bude zahrnovat i pravomoc odpouštět hříchy. Hřích je totiž porušením zákonů nadpřirozeného království a spadá pod pravomoc královstvím ustanovených soudců. Katolická encyklopedie, svazek XII, článek "Papež", strana 265.

Papežové se prohlašovali za Boha na zemi a nárokovali si moc soudit a odsuzovat ty, kdo porušují jejich zákony. V období temného středověku papežství prostřednictvím svých inkvizičních pravomocí provádělo dohled a soud, což vedlo k na smrt odsouzení milionů lidí v mnoha zemích, kterým vládlo. 

Římská církev vnímala Boha jako boha soudu nad těmi, kdo se neřídí krédem (věroučným vyznáním), jak jej církev nadefinovala. Na konci tohoto období její nadvlády, kdy "pronásledovala svaté Nejvyššího" (Daniel 7:25), se vidění mění na scénu v nebi.

Přihlížel jsem, jak  byly potom rozloženy trůny  a usedl Věkovitý.  Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna,  jeho trůn -- plamen ohně,  jeho kola -- oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka.  Tisíců na tisíc mu slouží  a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. Daniel 7:9-10  

Vidíme vyobrazenou scénu ze soudní síně, kde se otevírají knihy záznamů ke zkoumání a kde jsou shromážděni všichni nebeští andělé, aby byli svědky této události. Ve vidění není zaznamenáno jediné slovo Věkovitého. Scéna vidění jednoduše přechází k další události.

Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času. Daniel 7:11-12

Zní to, jako by Bůh odsoudil a zavrhl činy malinkého rohu a pak ho zničil a spálil ohněm.

Protože Otec nic neříká, jsme vyzváni, abychom zde rozpoznali/rozlišovali Otcův charakter. Je to podobné tomu, jak Ježíš jednal se svými učedníky.

A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon.“  Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!“. Matouš 15:22-23

Když Ježíš v odpovědi vůči kananejské ženě mlčel, učedníci si toto mlčení vyložili jako soud proti této ženě. Tato událost byla předpovězena těmito slovy:

Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky. Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. Žalm 50:20-21

Ježíš zůstal potichu, aby se ukázal pravý charakter učedníků. Právě to se děje v Danielovi 7. Otec je zticha a pak se odehrává řada událostí. Všimneme si, že právě kvůli slovům malého rohu je šelma nakonec zajata a zničena.

Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. Daniel 7:11

Tento malý roh ze 7. kapitoly knihy Daniel je symbolizován ženou, která si osedlala šelmu v 17. kapitole Zjevení. Žena představuje církev (Jr 6:2) a šelma, na které jede, představuje státní moc světa. Deset rohů představuje deset králů, kteří budou vládnout na konci pozemských dějin. Jak je ta žena zničena a kdo ji zahubí?

Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni. Zjevení 17:16 

Vidíme, že malý roh i žena sedící na šelmě jsou spáleni ohněm. Ženu zničí králové země, kteří představují stejnou moc jako malý roh. To znamená, že Bůh malý roh nezničí. Malý roh zničí sám sebe svými vlastními nabubřelými slovy.

Hospodin vešel v známost, vykonal soud, zlovolný se zapletl v činnost svých dlaní. Higgájón, seláh. Žalm 9:16 (MPCZ)

Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.  Ezechiel 22:31 

Bůh nám říká, jak jeho rozhořčení funguje. Samotná rozhodnutí, která jednotlivci, církve a národy přijímají, jsou dopuštěny (dovoleny) aby se vrátili zpět na ty, kteří tato rozhodnutí činí v dobrém i zlém. Bůh nezasahuje, aby použil sílu, ale spíše nechává událostem přirozený průběh, dokud to, co člověk zaseje, nesklidí ve své vlastní žni.

Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. Galatským 6:7-8

Stejně jako když farizeové přivedli ženu ke Kristu, aby ji soudil, a On neřekl nic, jen psal na zem, tak ani Věkovitý při soudu neřekne nic, jen tiše píše do prachu lidských srdcí pravdu o tom, co dělají, aby mohli učinit pokání nebo nakonec revoltovat až do bodu vlastní záhuby.

Když se díváme na onu scénu v sále, kde je trůn, představujeme si Boha, jak stojí před soudem nad těmi, kdo páchají zlo. Oheň, který z něj vychází, proto vnímáme jako ohnivý plamen vyslaný jako varování pro pachatele zla, že každou chvíli za své zločiny zaplatí brutální silou z Božího trůnu.

Ohnivá a dravá řeka vytékala z něho. Daniel 7:10 (Hejčl) 

Slova "ohnivá a dravá řeka " lze také přeložit jako zářící řeka. Tato myšlenka nás spojuje s dalšími výjevy z trůnního sálu.

A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Zjevení 4:6 

I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova.  Zjevení 22:1 

Ta řeka, která vytéká od Božího trůnu, je zářivou řekou života. Kdekoli tato řeka teče, tam je život.

Kamkoli ta řeka přiteče, všechno se tam v její vodě uzdraví a ožije. Ezechiel 47:9 (B21) 

Mlčení Otce v této scéně v trůnním sále nás vybízí, abychom (po)soudili, jak On tu situaci řeší. Když se na tuto scénu díváme, "přišla hodina Jeho soudu". (Zj 14:7), my jsme ti, kdo v té chvíli rozhodují o Jeho charakteru. Díváme se na Otce skrze slova jeho Syna (Jan 5:22), nebo se na Otce díváme skrze přirozenost, kterou jsme dostali od Adama; přirozenost, která soudí a odsuzuje k smrti? (Řím 5:16).

Pamatujeme si, jak jsme uvedli v minulé kapitole, že do církve krátce po Kristově misii na této zemi přišel jakýsi duch soudu. Satan nakonec v církvi zřídil své sídlo/trůn soudu a začal soudit a odsuzovat věřící.

Činnost Nejvyššího při soudu má bránit Boží lid proti obviněním, která proti němu vznesl malý roh.

Díval jsem se tedy dál a viděl jsem, jak ten roh vede válku proti svatým a přemáhá je. Vtom ale přišel ten Odvěký a rozhodl ve prospěch svatých Nejvyššího. Tehdy nastal čas, aby se svatí ujali království. Daniel 7:21-22

Tento soud zkouší srdce Božího lidu. Představa Boha jako soudce může způsobit, že přirozená touha lidí soudit a odsuzovat se při soudu promítne na Boha. My chceme odsoudit a zničit své nepřátele, a tak si projektujeme, že Bůh chce odsoudit a zničit své nepřátele. Bůh však takový není. Bůh žádného člověka nestíhá, ale pouze brání své věrné děti proti satanovým žalobním obviněním.

To Satan je obviňuje dnem i nocí. Šeptá jim do mysli svá obvinění. Svatí volají k Bohu, aby je od těchto obvinění osvobodil. Boží lid buď volá k Bohu, aby mu dal milost a sílu, nebo začne soudit a odsuzovat druhé, jak si představuje, že to Bůh udělá za ně. Jak se při tomto soudu zachováte vy?

Protože malý roh soudil a odsuzoval ostatní, jeho vlastní slova a činy vedly k tomu, že byl sám souzen a odsouzen a nakonec zničen. Bůh nebude posmíván. Pokud lidé zasévají semínka soudu a odsouzení, čeká je právě toto. Řiďme se Ježíšovými slovy a nikoho nesuďme. Pak nebudeme souzeni my (Mt 7:1). Volba je na nás, jakou roli v tomto soudu sehrajeme.

Podle toho, jak soudíte...

pokračování zde