Zplozený Syn v nicejském vyznání víry

Originál článku z 6. února, 2024 od Danutasn Brown zde

Když lidem říkáme, že věříme, že Ježíš byl zplozený (jednorozený) z Boha ve věčnosti, často se setkáváme s podivem. „Cože? O čem to mluvíš?“ Zdá se jim, že mluvíme cizím jazykem.

Jiní se pohoršují nad touto myšlenkou: „Říkat, že Kristus je zplozený (jednorozený), znamená popírat Kristovo božství a činit ho menším než jeho Otec!“ Přinejmenším v adventismu je to považováno za podivnou myšlenku, které nikdo nevěří. Takové myšlenky prozrazují, jak izolované je naše myšlení, a jak neznalé je církevních dějin. Pro lidi je normální myslet si, že myšlenky, které jsou dnes běžné, jsou takové, jaké byly vždycky. Tomu tak rozhodně není, a proto je tak důležité studovat historii.

Ta myšlenka, že Ježíš byl zplozen, byla základním učením prvotní apoštolské církve. Nezapomeňte, že Boha Otce znali Židé i pohané, kteří se zajímali o židovské náboženství. Kdo však byl tento nový člověk, který o sobě tvrdil, že je Jeho jednorozený (jediný narozený) Syn, který sestoupil z nebe? Čím byl hoden toho, aby byl uctíván? To, že byl Kristus zplozen, bylo klíčové pro pochopení jeho preexistujícího vztahu k Bohu Otci. Bůh stvořil všechno skrze svého jednorozeného Syna (Židům 1:2). Kristovo božství jste v žádném případě nemohli obhájit tvrzením, že on je jednou osobou z Boha tří-osob - tím byste se u Židů, kteří byli prvními konvertity ke křesťanství, nikam nedostali.

Jak ale můžeme dokázat, že raná církev věřila, že Ježíš je zplozený? No, protože je to ústřední bod jak Nikajského vyznání víry (325 n. l.), tak Konstantinopolského vyznání víry (381 n. l.)!

Co že je to Nicejské vyznání víry? Pro ty, kteří to nevědí, tak Nicejské vyznání víry je nejpřijatelnějším vyznáním víry. Encyklopedie Britannica uvádí následující:

Nicejské vyznání víry, křesťanské vyznání víry, které je jediným ekumenickým vyznáním víry, protože ho jako autoritativní přijímají římskokatolická, pravoslavná, anglikánská a hlavní protestantské církve. Vyznání víry apoštolské a Atanášovo je přijímáno jen některými, ale ne všemi těmito církvemi.

A co říká toto krátké prohlášení, které bylo odhlasováno a přijato řecky mluvícími biskupy starověkého křesťanského světa?

https://en.wikipedia.org/wiki/Nicene_Creed

Právě zde vidíme, že ten jediný/jeden Bůh je kdo? Otec. Neříká se tam, že je to jednota či spojení tří osob. A pak se říká, že ten jediný Bůh má jednoho Syna, „zplozeného z Otce“ „přede všemi světy“. Oč jasnější by to mohlo být? Ačkoli je toto vyznání víry mnohem kratší než naše moderní vyznání víry, přesto to vezme čas, aby oslovilo zastánce těch, kteří tvrdí, že „zplozený znamená stvořený“, a to slovy „světlo ze světla, zplozený (jednorozený), nikoli stvořený“.

Je zvláštní, že když někteří lidé slyší, že věříme v Kristovo zplození, tak říkají, že je to ariánismus! Přitom toto Nicejské vyznání víry, jež výslovně říká, že Kristus je zplozen, bylo napsáno právě proti ariánismu! Jak tedy může být někdo arián, když věří tomu, co říká toto nejpravověrnější vyznání víry?

Jaká myšlenka by v očích prvotní církve byla cizí: Ježíš je zplozený, nebo Ježíš je nezplozený? Ó, jak se časy změnily! A přesto... ti samí lidé, kteří věří v nezplozeného Ježíše, říkají, že s těmito vyznáními souhlasí! Např:

Prohlášení od CASD k protestantskému/evangelikálnímu světu:

I. SPOLEČNĚ S KONZERVATIVNÍMI KŘESŤANY A HISTORICKÝMI PROTESTANTSKÝMI KŘESŤANY VĚŘÍME.

1. Že Bůh je svrchovaný Stvořitel, udržovatel a vládce vesmíru a že je věčný, všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný.
 2. Že Božství, Trojice, se skládá z Boha Otce, Krista Syna a Ducha svatého.
 3. Že Písmo svaté je inspirovaným Božím zjevením lidem a že Bible je jediným pravidlem víry a praxe.
4. Že Ježíš Kristus je sám Bůh a že existuje s Otcem od věčnosti.
 5. Že Duch svatý je osobní bytost, která sdílí atributy božství s Otcem a Synem.
atd.

(Otázky ohledně učení [Questions on doctrine], str. 21, 1954)

V knize Otázky ohledně učení jsou pak uvedeny všechny věci, na kterých se církev shoduje s ostatními denominacemi. Není zde výslovně uvedeno, že věříme všemu, co je uvedeno v historických protestantských vyznáních víry, ale pouze to, že věříme těmto následujícím bodům z historických protestantských vyznání víry. Ježíšovo zplození či zrození (jednorozenost) na seznamu není. Zdá se, že bod č. 4 říká, že nevěříme, že Kristus je zplozen. Znamená to tedy, že odmítáme část Nicejského vyznání víry týkající se zplození? Vždyť kromě této části toho víc v Nicejském vyznání není!

Existuje více příkladů, kdy Církev adventistů říká, že s tímto vyznáním souhlasí. Díky dialogům, jež Církev adventistů vedla se Světovou radou církví, publikoval německý luteránský teolog článek, v němž vysvětlil, jak vidí vztah adventismu k ekumenickému hnutí. Adventisté s tímto dokumentem souhlasili a přetiskli jej v časopise Ministry Magazine a v knize nazvané So Much in Common: Documents of Interest in the Conversation between the World Council of Churches and the 7th Day Adventist Church. V článku se tvrdí, že Církev adventistů souhlasí s Nicejským vyznáním víry:

Členské církve Světové rady církví a adventisté sedmého dne se shodují na základních článcích křesťanské víry, jak jsou uvedeny ve třech starověkých církevních symbolech Apostolicum, Nicaeno-Constantinopolitum [Nikajsko-Konstantinopolském], Athenasium. Tato shoda se projevuje v bezvýhradném přijetí učení o Trojici a dvou přirozenostech. (https://www.ministrymagazine.org/archive/1973/02/seventh-day-adventists-and-the-world-council )

Zdá se, že i Světová rada církví se více než na otázku zplozenosti (jednorozenosti) upíná na to, že Církev adventistů je trinitární a že Kristus má dvě přirozenosti. Proč se nezmiňuje o jednorozenosti? Ví Světová rada církví, že oficiální stanovisko Církve ASD je takové, že nevěří v to, že Kristus byl zplozen před ustanovením světa, čímž není v souladu s těmito vyznáními? Nečtou nedělní církve také pozorně tato vyznání víry?

Pokud se někdo pokusil sdělit našim bratřím z nedělních církví myšlenku, že Kristus byl zplozen, myslím, že se často setká se stejným druhem zmatení, jako u adventistů. Proč tomu tak je? Proč církve říkají, že souhlasí s těmito nesmírně vlivnými a důležitými historickými vyznáními víry, ale nevypadá to, že by ve skutečnosti četly, co se v tom vyznání víry píše? Zdá se, že si myslí, že celé vyznání víry je o tom, být trinitární, ale Trojice není zmíněna ani v prvním ze dvou výše zmíněných vyznání víry; je zmíněna pouze v mnohem pozdějším (nejdříve roku 400 n. l.) Atanášově vyznání víry - o jehož velmi podezřelém charakteru budu hovořit později.

Zde je další příklad adventistického dokumentu, tentokrát od Biblického badatelského institutu (BRI), který říká, že souhlasíme s „velkými věroučnými prohlášeními křesťanství, včetně Apoštolského vyznání víry, Nicejského vyznání víry...“. Autor poté říká, že dříve adventisté s těmito vyznáními víry nesouhlasili, protože byli „poloariáni“.

 Přirozenost Boha.  Přečtení výše uvedených prohlášení ukáže, že pokud jde o jejich učení o Bohu, tak adventisté sedmého dne jsou v souladu s velkými věroučnými prohlášeními křesťanství, včetně Apoštolského vyznání víry, Nicejského vyznání víry (325) a dodatečné definice víry týkající se Ducha svatého, jak k ní dospěli v Konstantinopoli (381).  Tak tomu však nebylo vždy. Mnoho prvotních adventistů pocházelo z církví, které zastávaly tzv. poloariánský postoj k otázce Kristovy přirozenosti, což z něj činilo převládající názor po téměř půl století. Krátce před koncem 19^th století však církev s teologickým vývojem a za podpory Ellen Whiteové přešla k plně trinitárnímu postoji.  Ostatní klasické nauky, které začaly být označovány jako hereze, jako například formy monarchianismu a modalismu, adventisty netrápily.

Ježíš jako Kristus.  Adventistická kristologie, představená v prohlášení o Synu, se řídí obecně přijatými křesťanskými normami, pokud jde o přirozenost Krista... Toto prohlášení by samo o sobě mělo stačit k odlišení adventistů od jiných skupin, jako jsou svědkové Jehovovi a mormoni, s nimiž jsou adventisté někdy zaměňováni.

(George Reid, Adventisté sedmého dne: A Brief Introduction to their Beliefs, Biblical Research Institute).

První adventisté zastávali názor, že Ježíš byl zplozený, nikoliv stvořený, a Reid je nazývá „poloariány“. Může to však být důvod, aby byla raná církev proti těmto vyznáním, když přitom tato vyznání také učila, že Kristus byl zplozený? Jsou snad tato vyznání poloariánská? To by nikdo neřekl. Je možné, že by raní adventisté měli diferencovanější postoj, než jaký uvádí George Reid? Ten důvod, proč neřekli, že souhlasí s Nicejským vyznáním víry, je to, že oni byli zásadně proti všem vyznáním víry.

„Prvním krokem odpadlictví je sepsání vyznání víry, které nám říká, čemu máme věřit. Druhým krokem je učinit z tohoto vyznání víry zkoušku společenství. Třetím krokem je zkoušet členy podle tohoto vyznání. Čtvrtý krok je odsoudit jako bludaře (kacíře) ty, kdo tomuto vyznání víry nevěří. A za páté zahájit proti takovým pronásledování.“ (J. N. Loughborough, RH 8. října 1861)

Bez ohledu na to se v článku George Reida opět výslovně nehovoří o tom, že Ježíš byl zplozený a zda s tím souhlasíme nebo ne. To je opět zvláštní. Kolem této otázky se hodně mluví, ale přímo se o ní nediskutuje. Žádná z nedělních církví v tomto ohledu adventistickou církev nezpochybňuje. Být trinitářem, tak k tomu stačí, abyste řekli, že souhlasíte se starobylými vyznáními víry. Ve skutečnosti by se stejná otázka dala položit i nedělním církvím. Říkáte, že souhlasíte se starými vyznáními víry, ale učíte, že Ježíš je zplozený? Nebo vám to připadá jako podkopávání jeho božství?

Dějiny adventistů jsou však obzvláště pozoruhodné. Máme tu církev, která se odklání od myšlenky, že Ježíš je zplozený, a přitom tvrdí, že se více shoduje se starověkými vyznáními víry, ale tato starověká vyznání víry zdůrazňují, že Ježíš je zplozený, a ne to, že Bůh se skládá ze tří osob.

Nepíšu tohle proto, abych řekl, že věřím ve vyznání víry. Sdílím to jen proto, abych ukázal, jak zmatené je křesťanství středního proudu. Mohlo by to všechno být součástí toho, před čím se nás Bůh snaží varovat, když říká „Babylon padl, padl“, tedy oním systémem doktrinálního zmatku?

• Představte si, že jste nový křesťan a chcete vědět, co křesťanství v podstatě učí. Existuje tolik různých denominací, a tak si říkáte: „Chci vědět, na čem se všichni shodují, ne v čem se liší.“ Víte, že je to pravda? A tak vás odkážou na Nicejské vyznání víry. Přečtete si, že je zaměřeno na zplozeného (jednorozeného) Syna, a pak se o tom zmíníte svým křesťanským přátelům a oni nevědí, o čem mluvíte! Ale není tohle to, na čem se všichni shodujete?!

Nakonec se dostáváme k poslednímu ze tří velkých vyznání víry, k Atanášovu vyznání víry, které nemá žádné právo sedět vedle předchozích vyznání. Proč? Protože nebylo odhlasováno žádným církevním sněmem. Dokonce ani nevíme, odkud pochází a kdo ho napsal. Prostě... bylo časem přijato. Doporučuji všem, aby si přečetli stránku Atanášova vyznání na Wikipedii a kroutili hlavou nad jeho nelegitimitou.

Zde jsou některé z jeho hlavních bodů: Nikájské vyznání víry a jeho bratr, Konstantinopolské vyznání víry, a vyznání víry z tohoto století byly všechny napsány v řečtině. Odhlasovali je řecky mluvící biskupové na oficiálních církevních koncilech. Víme, kdy a na jakém koncilu byly vytvořeny.

Pro Atanášovo vyznání víry se nekonal žádný koncil, žádné hlasování. A dokonce ho ani nenapsal Atanáš z Alexandrie - jeho jméno bylo na vyznání uvedeno, aby mu dodalo legitimitu. Zde je několik důvodů, proč je všeobecně přijímáno, že ho Atanáš nenapsal:

Moderní badatelé od té doby všeobecně uznávají, že autorem vyznání víry není Atanáš, že se původně vůbec nenazývalo vyznáním víry (neboli krédem) a že jméno Atanáše k němu původně nebylo připojeno. Zdá se, že Atanášovo jméno se k vyznání víry připojilo jako znamení, že krédo má silné vyznání trinitární víry. Argumentace pro odmítnutí Atanáše jako autora se obvykle opírá o kombinaci následujících důvodů:

1. Vyznání víry bylo původně pravděpodobně napsáno latinsky, ale Atanáš ho sepsal v řečtině.
2. Atanáš ani jeho současníci se o tomto Vyznání víry nikdy nezmiňují.
3. V žádných záznamech ekumenických koncilů se o něm nepíše.
4. Zdá se, že se zabývá teologickými problémy, které se objevily po Atanášově smrti (včetně filioque).
5. Nejvíce se rozšířilo mezi západními křesťany.

Použití vyznání víry v kázání Cesaria z Arles a teologická podobnost s díly Vincence z Lérins ukazují na původ v jižní Galii [Francii]. Nejpravděpodobnější časový rámec je konec pátého nebo začátek šestého století n. l., tedy nejméně 100 let po Atanášově životě. Křesťanská teologie vyznání víry je pevně zakořeněna v augustinovské tradici a používá přesnou terminologii Augustinova spisu O Trojici (vydaného v roce 415 n. l.). Na konci 19. století se objevilo mnoho spekulací o tom, kdo mohl být autorem vyznání víry, přičemž se objevily návrhy, že autory byli Ambrož Milánský, Venantius Fortunatus a Hilarius z Poitiers.

Objev ztraceného spisu Vincence z Lérins z roku 1940, který se nápadně podobá většině formulace Atanášova vyznání víry, vedl mnohé k závěru, že toto vyznání víry pochází od Vincence nebo jeho žáků. Například J. N. D. Kelly v autoritativní moderní monografii o vyznání víry tvrdí, že Vincent z Lérins nebyl jeho autorem, ale že mohlo pocházet ze stejného prostředí, z oblasti Lérins v jižní Galii.

https://en.wikipedia.org/wiki/Athanasian_Creed

Nezní to dobře, když se tvrdí, že to napsal někdo, kdo žil o sto let dříve. Nemyslím si, že je špatné říkat, že někdo lhal o původu kréda. Připomíná to jiné papežské podvody s cílem získat legitimitu pro novou myšlenku, která neměla historickou ani biblickou oporu, jako Konstantinova donace, Symachiánské předmluvy (v době kolem Atanášova vyznání víry) a Falešné dekrety, které silně ovlivnily Gratiánovo Decretum a Tomáše Akvinského - do katolické logiky a ideologie se tak dostaly falešné citáty církevních otců.

Římský papež a jeho latinští teologové v debatách se svými řeckými kolegy často používali padělky:

Když se řečtí křesťané snažili diskutovat s církví v Římě, papežové často používali padělané dokumenty, aby podpořili svá tvrzení. To se stávalo tak často, že Řekové po 700 let označovali Řím za „domov padělků“. (https://www.catholicconcerns.com/pages/forged)

Viz také: William Webster: Padělky a papežství: Historický vliv a používání padělků při prosazování papežské doktríny.

Další informace o tomto tématu najdete v tomto vynikajícím videu: Papežské padělky: Cesta ke
schizmatu 

S vědomím této historie se podívejme na toto velmi podezřelé „vyznání víry (krédo)“, z něhož vznikla Trojice (učení) ve své moderní podobě. Zde je to, co text skutečně říká:

Kdokoli chce být spasen, musí se přede vším držet katolické víry. Kteroužto víru, nezachová-li ji každý celou a neposkvrněnou, bezpochyby navěky zahyne. A katolická víra je tato: že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v Jednotě, přičemž osoby nezaměňujeme a podstatu nerozdělujeme. Neboť je jedna Osoba Otce, jiná Syna a jiná Ducha svatého. Ale božství Otce, Syna a Ducha svatého je jedno, Sláva stejná, Majestát společný. Jaký je Otec, takový je Syn a takový je Duch svatý. Otec nestvořený, Syn nestvořený a Duch svatý nestvořený. Otec nekonečný; Syn nekonečný; a Duch svatý nekonečný. Otec věčný; Syn věčný; a Duch svatý věčný. A přece oni nejsou tři věční, nýbrž jeden věčný. ...

A přece ne tři Páni, ale jeden Pán. Neboť podobně jako jsme křesťanskou pravdou nuceni uznávat každou osobu samu o sobě za Boha a Pána, tak nám katolické náboženství zakazuje říkat: „Jsou tři bohové nebo tři páni“. Otec není z nikoho stvořen, ani zplozen. Syn je z Otce samého; není učiněný ani stvořený, ale zplozený. Duch svatý je z Otce a Syna; není ani učiněný, ani stvořený, ani zplozený, nýbrž vycházející. Je tedy jeden Otec, nikoli tři Otcové; jeden Syn, nikoli tři Synové; jeden Duch svatý, nikoli tři Duchové svatí. A v této Trojici není nikdo před druhým ani za druhým; nikdo není větší ani menší než druhý. Ale všechny tři Osoby jsou souvěčné a rovnocenné. A tak ve všech věcech, jak bylo výše řečeno, má být uctívána Jednota v Trojici a Trojice v Jednotě. Kdo tedy chce být spasen, ať takto o Trojici smýšlí.

Kromě toho je pro věčnou spásu nezbytné, aby také věrně věřil ve vtělení našeho Pána Ježíše Krista...

Nejprve si všimneme, že na rozdíl od stručnosti dřívějšího Nicejského vyznání víry se zde setkáváme s nadbytečností a pedanterií. Důraz je kladen na charakteristiky jejich důstojnosti... všichni tři jsou spolurovní, souvěční, stejně slavní, nestvoření, nekoneční, věční, jsou Páni atd. Všimněte si také, že nám "katolické náboženství zakazuje říkat 'jsou 3 Bohové nebo 3 Páni'" - nezakazuje nám to Bible nebo sám Bůh, ale „katolické náboženství“. Zde začínáme vidět svévolnou, lidskou povahu tohoto vyznání víry, směřování k papežské autoritě a síle. Není náhodou, že se toto prosazovalo ve Francii (Galii), která měla prvního syna papežství: byl to Clovis a Frankové, kteří v západní Evropě ustanovili papežskou moc. Oháněli se tímto falešným dokumentem, když se připravovali na zahájení 1200 let trvající papežské vlády počínaje rokem 538 n. l.?

Ke konci této části Atanášova vyznání víry vidíme to, co hledáme: že Otec není zplozen, zatímco Ježíš je zplozen (také, že Duch svatý vychází z nich, ale to je jiná problematika). Tento bod byl hlavním bodem dřívějšího Nicejského vyznání víry; zde je odsunut na konec a krátce pominut. Už žádné „světlo ze světla“ a „samotný Bůh ze samého Boha“, které by pomohly vysvětlit, jak byl Ježíš zplozen. A po této krátké zmínce se opět mluví nikoli o třech, ale o jednom atd. PŘESTO ALE: říká se tam, že Ježíš byl zplozený, nikoliv stvořený (učiněný).

S postupem času se Ježíšovo zplození (jednorozenost) ztratilo - přestože se na něj zaměřuje nejznámější verš křesťanství, Jan 3:16. Jak křesťanství upadalo od pravdy do temného středověku bez Bible a začalo se více věnovat modlám, vigiliím, svatým a mnišství, tak vidíme i věnování se Trojici a tomu, že Ježíš je podle lidských výkonnostních měřítek roven Otci - to znamená, že dochází k jakémusi posunu k nezplozenosti. Fascinující je, že stejný pohyb od zplozeného k nezplozenému se odehrál v adventismu.

Je toho ještě mnoho, co by se dalo zkoumat, zejména pokud jde o padělky a vliv „falešných dekretů“ na Gratiána a Akvinského, ale chci, aby čtenář pochopil tuto hlavní myšlenku: když se sdílíme o zplozeném Synu, můžeme poukázat na to, že On tam v Nicejském vyznání víry je, a pak nemluvíme jen my, ale celý ten velký církevní koncil. Je to odvolání se na autoritu nejsilnějšího typu, zejména proto, že většina lidí souhlasí s tím, že reprezentuje rané křesťanství, a (nominálně) s ním souhlasí. Může nám to dodat sebedůvěru, když se nás lidé snaží vykreslit jako samotáře, kteří vymysleli tuto novou doktrínu - my jsme to neudělali; a nejsme v tom sami.

• Vzpomeňte si na tato slova z Nicejského vyznání víry: "Věříme... v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, zrozeného (zplozeného) z Otce [jednorozeného; to znamená z podstaty Otce, Boha Bohů,] Světlo ze Světla, samého Boha ze samého Boha, zplozeného, ne stvořeného...".

Kéž nám Bůh pomáhá sdílet úžasnou pravdu o tom, že Kristus je zplozen z Otce, že je mu skrze dědictví roven.

Kdyby byl váš otec Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem z Boha vyšel a sem přibyl - vždyť jsem ani nepřišel sám od sebe, nýbrž mě vyslal on..." (Jan 8:42, MPCZ).

Pravda, je mnoho synů Božích, ale Kristus je „jednorozený Syn Boží“ a tedy Boží Syn v tom smyslu, v jakém jím nikdy nebyla a ani nemůže být žádná jiná bytost. Andělé jsou synové Boží tak jako Adam (Jb 38:7; Lk 3:38), tedy podle stvoření; křesťané jsou jimi podle adopce (Ř 8:14-15), ale Kristus je Boží Syn podle narození. Pisatel listu Židům dále ukazuje, že Kristus nebyl do postavení Božího Syna povýšen, ale má ho podle práva. Říká, že Mojžíš byl věrný v celém domě Božím jako sluha, „Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem.“ (Žd 3:6). A také uvádí, že Kristus je Stavitelem domu (3. verš). Právě On staví Hospodinův chrám a nese slávu (Zach 6:12-13). (EJ Waggoner, Kristus, naše spravedlnost).

Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna - ne syna stvořeného, jako byli andělé, ani syna adoptovaného, jako je odpuštěný hříšník, ale Syna zrozeného k výslovnému obrazu Otcovy osoby... (ST 30. května 1895).

Další informace o tom, proč je Ježíšovo zplození (zrození, jednorozenost) tak důležité, najdete v prvních čtyřech kapitolách knihy
Boží moudrost. 

https://maranathamedia.cz/book/view/moudrost-bozi