Bouře a jiné katastrofy: Jsou od Boha?

Vytvořeno Pro 31, 2024 Od Tim Jennings v Události posledních dnů
Přeložil JS

11 Přečtení

originální článek z 12. prosince 2024, napsal MUDr. Tim Jennings,

3. srpna 2023 jsem se stal lékařským ředitelem kliniky Honey Lake Clinic (HLC) v Greenville na Floridě. HLC je křesťanské psychiatrické rezidenční léčebné centrum (RTC). Poskytujeme holistickou, na Krista zaměřenou léčbu duševního zdraví, která má přinést uzdravení mysli, těla, ducha a vztahů tím, že identifikujeme příčinu nemoci a obnovíme jedince do souladu s Božím plánem pro život a zdraví.

Od roku 1900 zasáhlo stát Florida 34 velkých hurikánů (kategorie 3 nebo vyšší), ale pouze dva z nich zasáhly oblast ohybu, kde se nachází HLC - oba dva od doby, kdy jsem se stal lékařským ředitelem HLC:

Idália 30. srpna 2023.
Helena 27. září 2024.
Hurikán Debby zasáhl ohyb také 5. srpna 2024, ale jednalo se o bouři 1. kategorie.

Po těchto událostech se mě mnoho lidí ptalo, zda jsou tyto bouře od Boha, od ďábla, nebo jsou to jen přirozené přírodní procesy.

Především děkujeme Bohu za jeho ochranu HLC během těchto bouří. Během dvou velkých bouří byli pacienti a zaměstnanci na dva dny evakuováni, mnoho stromů bylo vyvráceno, oplocení poškozeno a na několik dní došlo k výpadku elektřiny, ale žádné budovy nebyly poškozeny a klinika mohla po celou dobu poskytovat své služby.

Otázkou však zůstává, jak těmto událostem rozumět? Jsou to tresty, které Bůh uštědřuje za rostoucí špatnost ve světě? Jsou to snad útoky satana, který se snaží zničit Boží zástupce a zdroje? Nebo nejde o nic jiného než o přírodní jevy?

Bible dokládá, že když Bůh neomezí, tak satan může/umí vyvolat různé bouře. V první kapitole knihy Jób (v. 12, 19) ďábel přivolává vichřici, která je natolik silná, že dům, v němž bydlí Jóbovy děti, se zhroutí. A v Markovi 4:37 Bible popisuje náhlé objevení se zuřivé, nepřirozené bouře, která vyděsila učedníky a hrozila utopením prvotní církve, takže Ježíš musel bouři potlačit a uklidnit moře.

Bible také dokládá, že Bůh někdy přináší bouře - například velkou potopu popsanou v kapitolách 6 až 8 knihy Genesis nebo příběh o Jonášovi, jenž utíkal před Bohem, a bouři, která zuřila, když byl vržen do moře (Jonáš 1:10-12).

A samozřejmě existují i přirozené povětrnostní jevy, které nejsou vyvolány Bohem ani ďáblem. Když tedy dojde k ničivým bouřím, jak máme vědět, jaký závěr si o té které bouři udělat?

KDO TO UDĚLAL?

Když jsem naznačil, že tyto nedávné bouře nepocházejí od Boha, ale buď přímo od ďábla, který se snaží ničit, nebo jsou druhotným důsledkem zla ve světě, byl jsem zpochybňován. Někteří se okamžitě odvolávali na to, že Bůh v biblických dobách používal moc k vyvolání bouří, a tvrdili, že Bůh jedná tak, aby přinesl soudy, které trestají špatnost ve světě – ona příslovečná „vyšší moc/Boží čin“.

Pokud tedy bouře mohou pocházet od Boha, ďábla nebo přírodních procesů, jak můžeme rozlišit, kdy jedná Bůh a kdy Satan?

Zaprvé, Bůh vždy prostřednictvím svých proroků oznamuje, co se chystá udělat, ještě předtím, než to udělá:

Jistěže svrchovaný Hospodin nedělá nic, aniž by svůj plán nezjevil svým služebníkům, prorokům (Amos 3:7).

Než Bůh zasáhne, vždy varuje, aby dal příležitost k pokání. Proč? Protože Boží jednání je vždy terapeutické, má zachránit a uzdravit a není odvetné. Varuje, aby lidi zalarmoval, aby je ochránil a zachránil.

Bůh ohlásil potopu 120 let předtím, než k ní došlo, a poskytl únikovou cestu skrze archu.
Bůh oznámil Abrahamovi zkázu Sodomy a Gomory a poslal anděly, aby Lota varovali.
Bůh prostřednictvím Mojžíše varoval faraona a celý Egypt před nadcházejícími ranami a dal jim příležitost, aby se jim vyhnuli.
Bůh poslal Jonáše k Ninivským, aby je varoval, a protože činili pokání, tak bouři nepřivolal.

Kdykoli je Bůh tím, kdo jedná, varuje prostřednictvím svých poslů ještě předtím, než k události dojde, aby lidé měli čas utéct, činit pokání a vyhnout se zkáze.

Pokud je mi známo, tyto nedávné bouře nebyly předem ohlášeny Božími proroky, aby varovali a dali čas na pokání - nebyly tedy od Boha. Znamená to tedy, že jsou buď prostě přírodními událostmi, které podněcuje ďábel, nebo jsou případně důsledkem zlých činů na této planetě.

Druhým důvodem, proč můžeme vědět, že tyto nedávné bouře nepocházely od Boha, je to, že Boží činy mají vždy léčebný charakter, zatímco satanovy činy jsou vždy destruktivní. Na první pohled se Boží a ďáblovy činy mohou někdy zdát podobné, ale není tomu tak.

Například chirurg bude jednat tak, že amputuje nohy zasažené gangrénou, aby pacienta zachránil. Chirurg však nepostupuje stejně jako tálibánský terorista, jenž amputuje nohu nevěřícímu. Oba lidé amputují končetiny, ale jeden jedná s cílem zachránit a uzdravit, druhý jedná s cílem zranit a zničit. To je rozdíl - a kontext, okolnosti a motivy toho, kdo koná, určují rozdíl.

Jakmile Adam zhřešil, žádný člověk nemohl být spasen bez zaslíbeného semene z Genesis 3:15 - a celé starozákonní vyprávění je o tom, jak Bůh usiluje o to, aby se Ježíš stal naším Spasitelem, a o tom, jak mu v tom Satan brání. Jak by mohl Satan zabránit tomu, aby se Ježíš narodil jako člověk a stal se naším Spasitelem, bet toho, aby Satan nezabil všechny lidi? Zabránil tomu tím, že všechny lidi přiměl, aby trvale zatvrdili svá srdce proti Bohu. Bůh by nenutil ženu proti její vůli, aby se stala Ježíšovou matkou, a Bůh by nedopustil, aby se Ježíš narodil ženě, jako byla Jezábel, která by Ježíše jako nemluvně obětovala pohanskému bohu.

V době potopy zůstal na zemi jen jeden spravedlivý člověk, jen jedna rodina, která naslouchala Bohu a důvěřovala mu, a tedy jen jedna rodina, skrze kterou mohl Bůh zachránit lidstvo před hříchem. Potopa tedy nebyla Božím jednáním, které by ničilo, ale naopak jednáním, které zachraňuje a uzdravuje.

Pokud si chcete přečíst více o tom, jak Boží jednání působí terapeuticky, a ne destruktivně, podívejte se na naše blogové příspěvky:

DNEŠNÍ KATASTROFY

Proč se tedy setkáváme s větším počtem bouří a katastrof? Bezbožný svět by nás rád přesvědčil, že je to kvůli tzv. změně klimatu způsobené zvýšenými emisemi uhlíku, ale to je lež, která má lidi přimět, aby se vzdali svých svobod a odevzdali se pod kontrolu elit. Kromě toho je podvod o klimatických změnách přímým popřením Božího slova, protože Bůh dal po potopě dva sliby. Jedno zaslíbení znělo, že už nikdy nezničí svět potopou, a jako připomínku tohoto slibu nám dal duhu.

Ale také zaslíbil:

Pokud bude země trvati, nepřestane se střídati setba a žeň, studeno a vedro, léto a zima, noc a den. (1. Mojžíšova 8:22, Hejčl).

Další informace o lžích o změně klimatu naleznete v našich příspěvcích:

Nárůst počtu katastrof nezpůsobuje změna klimatu, ale duchovní změna, zatvrzelost lidských srdcí. Ten narativ o klimatických změnách je způsob, jakým Satan maskuje skutečný problém!

Bůh je Stvořitel a Udržovatel reality. Od chvíle, kdy Adam a Eva zhřešili, používá Bůh svou moc k záchraně a uzdravení, k omezení zla, k držení na uzdě knížectví a mocností temnoty, aby vedl lidi ke spáse. Když však Bůh odstraní svou omezující ruku, jak to učinil v knize Jobově, satan má větší svobodu k jednání - a satan je ničitel.

Příbytkem Ducha svatého na zemi je chrám ducha, lidské srdce a mysl. Miliardy lidí zatvrzují svá srdce proti Bohu, Duch svatý se pomalu stahuje ze země a satan tak získává stále větší svobodu k jednání - a to je příčinou nárůstu katastrof na zemi. Tento ústup Boží přítomnosti a ochrany, protože lidstvo vůči němu zatvrdilo svá srdce, je v Bibli popsán jako „Boží hněv“.

Apoštol Pavel v Římanům 1:18, 24, 26 a 28 výslovně uvádí, že Boží hněv je to, že nechává lidi odejít z jeho ochrany, aby sklidili to, co si vybrali, a přirozeným výsledkem je zkáza. Tuto pravdu uznávají mnozí biblisté. Z knihy Hard Sayings of the Bible, kterou vydalo nakladatelství Intervarsity Press, v komentáři k Římanům 1:18-32 čteme:

Boží hněv je v jistém smyslu zabudován do samotné struktury stvořené reality. Odmítáním Boží struktury a vytvářením vlastní, porušováním Božího záměru pro stvoření a nahrazováním vlastních záměrů způsobujeme vlastní rozpad.

Lidský stav, který Pavel popisuje v Římanům 1:18-32, není způsoben Bohem. Fráze „se zjevuje z nebe“ (kde „nebe“ je typické židovské náhradní slovo za „Boha“) nezobrazuje nějaký božský zásah, ale spíše nevyhnutelnost lidského ponížení, které je důsledkem porušení Boží vůle zabudované do stvořeného řádu. Protože stvořený řád má svůj původ v Bohu, může Pavel říci, že Boží hněv se nyní (neustále) zjevuje „z nebe“. Zjevuje se v tom, že odmítání Boží pravdy (Řím 1:18-20), tj. pravdy o Boží přirozenosti a vůli, vede k myšlenkám marnosti (Řím 1:21-22), modlářství (Řím 1:23), zvrácení Bohem zamýšlené sexuality (Řím 1:24-27) a vztahově-morálnímu rozkladu (Řím 1:28-32).

Výraz „Bůh je vydal“ (nebo „nechal klesnout“), který se v tomto úryvku objevuje třikrát (Řím 1:24, 26, 28), podporuje myšlenku, že hříšnou zvrácenost lidské existence, ačkoli je důsledkem lidských rozhodnutí, je třeba nakonec chápat jako Boží trest, který si ve svobodě přivoláváme sami.

Ve světle těchto úvah nelze zastávat běžnou představu, že Bůh trestá nebo žehná přímo úměrně našim hříšným nebo dobrým skutkům… Bůh nás miluje věčnou láskou. Odmítnutí této lásky nás však odděluje od její životodárné moci. Výsledkem je rozpad a smrt (Kaiser, W. a kol., s. 542, 543, zvýraznění moje).

Hněv Boha je ke konci času postupným zbavováním jeho ochrany pro všechny ty, kdo proti němu zatvrdili svá srdce. Jakmile k tomu dojde, získají zlé síly větší svobodu k jednání a budeme svědky stále většího ničení všeho druhu - přírodních katastrof, morových ran, válek, hladomorů a zneužívání a vykořisťování lidí.

A v souladu se svým charakterem Bůh předpověděl své jednání, když nechal odejít a stáhl svou ochranu, a následné důsledky prostřednictvím Ježíšových proroctví zaznamenaných v Matoušově evangeliu 24 a Lukášově evangeliu 21 a také prostřednictvím Jana v knize Zjevení.

Ježíš nám však také říká, že se nemáme bát, až se to stane, ale naopak:

„Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“ (Lukáš 21:28).

A Pavel nám přesně říká, jaké musí být naše smýšlení v této době lidských dějin, protože nejsme děti temnoty, ale děti světla:

O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku. Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme noci ani tmě! Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. Spáči spí v noci, v noci se opíjejí opilci. My ale patříme dni! Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení. Bůh přece pro nás nemá hněv, ale záchranu skrze našeho Pána Ježíše Krista (1Te 5:1-9 B21).

Nemusíme se bát Božího hněvu, protože jsme Jeho děti a On se nás nikdy nezřekne, nikdy neopustí a nikdy nenechá (Židům 13:5). On je s námi po všechny dny až do konce světa (Matouš 28:20). Pozvedněte tedy hlavu a radujte se z těchto událostí, protože Ježíš brzy přijde!