Ukotvení Pesachu
Originál zveřejněn 28. dubna 2018 Colinem Nicolsonem v sekci Everlasting Gospel
Poznámky k prvnímu živému vysílání.
Možná si vzpomínáte, že před několika týdny se Adrian zabýval otázkou, která po staletí rozděluje názory studentů Bible. Otázka zní, zda 14.den prvního měsíce připadl na čtvrtek nebo pátek tzv. Pašijového týdne (týden ukřižování).
Nejprve jsme se podívali na Stephen Haskellův přehled obou názorů. Vraťme se k němu, abychom si připomněli souvislosti.
Poznámka: Studenti Bible se po staletí dělí na dvě skupiny, pokud jde o jejich názor na čas, kdy Pán jedl poslední večeři se svými učedníky. Jedna skupina věří, že Ježíš nenaplnil předobraz, co se týče času, ale naplnil jej pouze z hlediska události. Tato třída lidí tvrdí, že v roce, kdy Kristus zemřel, připadl 14. den měsíce Nisanu, neboli Pesach, na čtvrtek; tedy že byl ukřižován v pátek, v den výroční soboty, 15. dne měsíce Nisanu; a vstal z mrtvých 17. dne měsíce Nisanu. Na podporu tohoto stanoviska citují následující texty: Matouš 26:17; Marek 14:1, 12; Lukáš 22:7.
Druhá skupina věří, že když Bůh nařídil, aby byly určité oběti přinášeny v určitý den v měsíci, předobraz se setkal s naplněním v onom stanoveném čase. „Tyto předobrazy se splnily, a to nejen tím, že došlo k vlastní události, kterou symbolicky znázorňovaly, ale splnily se také v příslušném čase.“ – Velký spor, str. 399. V naplnění tohoto byl Kristus ukřižován v pátek, 14. den měsíce Nisanu, a zemřel na kříži kolem deváté hodiny – „mezi dvěma večery“ – v přesně stejnou dobu, kdy byl po staletí zabíjen Pesachový beránek. Toho předchozího večera měl Ježíš poslední večeři se svými učedníky. Spasitel odpočíval v hrobě v sobotu, 15. dne měsíce Nisanu, který byl dodržován jako výroční sobota jakožto předobraz této události. „Byl skutečností (naplněním) dosavadní symbolické oběti první úrody (prvotiny) a k jeho zmrtvýchvstání došlo právě v den, kdy se před Hospodina předkládala první úroda.“ - Touha věků, str. 785. Byla to neděle, 16. den měsíce Nisanu. Na podporu tohoto stanoviska jsou citovány následující texty: Jan 13:1, 2; 18:28; 13:29; 19:31. [Stephen Haskell, Kříž a jeho stín, str. 115]
Domnívám se, že nyní můžeme přidat třetí skupinu. Tato skupina zastává názor, že první skupina má pravdu, pokud jde o data, tj. že Pesach byl ve čtvrtek 14., ale ani jedna z těch skupin nepochopila skutečnou událost, která se toho dne odehrála.
Dnes ráno se chci podívat na to, zda můžeme stanovit kotevní bod – kotevní bod tak pevný, že bez pochyb určí data Pašijového týdne.
Začneme od začátku a podíváme se na zavedení Pesachu, protože předobraz musí předznamenávat naplnění (realitu).
Exodus 12:1-9
1 Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl:
2 "Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku.
3 Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka.
4 Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní.
5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz.
6 Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije.
7 Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.
8 Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami.
9 Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě - jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi.
Za prvé, kdo zde mluví? Bůh. Toto jsou Boží slova. Jsou to pokyny od Boha, a proto jsou nezměnitelné. Jsou neměnné.
Všimněte si, co říká verš 2.
Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců: bude pro vás první mezi měsíci roku.
Hebrejské slovo pro slovo „měsíc“ je chodeš (Strongovo č. H2320). Podle Hebrejsko-chaldejského lexikonu Dr. Wilhelma Geseniuse, vydaného v roce 1833, má význam nový měsíc nebo den nového měsíce. Strongs i Brown Driver Briggs mají podobné významy. Text lze tedy číst takto:
Tento měsíc (tj. tento den nového měsíce) [bude] pro vás počátkem (tj. hlavou nebo vůdcem) měsíců (tj. nových měsíců): bude to pro vás první měsíc (tj. nový měsíc) roku.
Z toho tedy vyplývá, že Bůh mluví k Mojžíšovi a Áronovi prvního dne měsíce Abíbu – v den novoluní. Co Bůh v tomto verši dělá? Stanovuje, nebo možná restartuje, kalendář pro Izrael. Izrael pravděpodobně používal egyptský kalendář, ve kterém, jak se věří, jejich rok začínal v polovině července, kdy se na obloze znovu objevila hvězda Sirius.
Poté, co Bůh v verši 2 stanovil začátek ročního kalendáře, co nařizuje ve verši 3?
Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka.
První věcí, která se musela stát, bylo, aby si každá domácnost vzala beránka. Slovo přeložené jako „vezme“ je H3947 – law-kakh' má širokou škálu významů, včetně přijmout, obdržet a získat. Toto vzití, přijmutí, obdržení nebo získání beránka se mělo stát desátého dne měsíce Abíbu, prvního měsíce.
Pokyny jsou jasné. Na konci verše 3 se píše, že každá domácnost měla vzít jednoho beránka, ale beránek mohl být i sdílen.
4 Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní.
A co měli na beránkovi hledat?
5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz.
Nuže, je dobře známo, že tento paschální beránek (nebo kůzle) bez vady, roční samec, je předobrazem na Krista. Takže beránek bez vady, roční samec, je předobrazem a Kristus je naplněním.
Nejprve se podívejme na důkazy z Písma.
1 Korintským 5:7
Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek (pascha), byl již obětován!
Každý beránek vybraný k zastupování Krista musel být bez vady a bez poskvrny.
1. Petrův 1:18, 19
18 Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích - nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem,
19 ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny.
Když se lidé shromažďovali v Jeruzalémě k velikonočním oslavám [pesachu], vydal se Ježíš, skutečný Beránek, dobrovolně v oběť. {DA 571.2}
Neviděli, že skutečným velikonočním [pesachovým] beránkem je Kristus a že velký svátek ztratil pro ně svůj smysl, protože Krista zavrhli. {DA 723.2}
Přesnice [pascha] se staly svátkem, který měl nejen upomínat na vysvobození z Egypta, ale který měl být předzvěstí i většího vysvobození, které vykoná Kristus vykoupením svého lidu z poroby hříchu. Obětní beránek představuje "Beránka Božího", v němž je jediná naše naděje na spásu. Apoštol praví: "Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus." (1 Kor 5:7) Nestačilo však zabít velikonočního beránka; jeho krví musely být skropeny veřeje; tak i zásluhy krve Kristovy musí pocítit duše člověka. Musíme věřit, že zemřel nejen pro svět, ale i pro nás samé, pro každého z nás. Musíme si osvojit ctnost usmiřující oběti. {PP 277.1}
Ve velké místnosti v poschodí jednoho domu v Jeruzalémě seděl Kristus u stolu se svými učedníky. Shromáždili se, aby oslavili velikonoce [pesach]. Spasitel chtěl oslavit tento svátek jen se svými dvanácti učedníky. Věděl, že jeho hodina už přišla; on sám je pravým velikonočním beránkem a bude obětován v den velikonočních svátků, kdy se pojídá tento sváteční pokrm. Brzy vypije kalich hněvu, brzy bude muset podstoupit konečný křest utrpení. Zbývalo mu však ještě několik klidných hodin, které chtěl strávit k prospěchu svých milovaných učedníků. {DA 642.1}
Je tedy zcela jasné, že tento beránek bez vady, roční samec, jak Bůh nařídil Mojžíšovi, představoval Krista, Beránka Božího, jakožto symbol.
Všimněte si nyní, co říká poslední část Exodu 12:5:
...vezmete [ho] z ovcí nebo z koz:
Slovo přeložené jako „vzít“ je stejné slovo, které je použito ve verši 3. Gesenius říká, že správně znamená „vzít rukama“ nebo „chopit se ho“.
Jelikož je tento beránek nalezen v předobraze jako Kristus a jelikož „bez vady“ představuje Jeho bezúhonný charakter, pak jistotně musí být ono vzití, přijmutí, vzití rukama nebo chopení se ho desátého dne prvního měsíce také někde nalezeno v předobraze.
A tady to začíná být zajímavé. Pokyn od Boha v Exodu 12:3 zní, aby byl beránek vzat desátého dne měsíce Abib, a ve verši 6 se říká, že má být zabit čtrnáctého dne měsíce Abib. Teď již víme, že existují dvě možnosti, který den byl čtrnáctým dnem měsíce Abib v Pašijovém týdnu. Jsou jimi čtvrtek a pátek.
Podívejme se do Písma ohledně každého z nich.
Matouš 26:17
Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: "Kde ti máme připravit velikonoční večeři?"
Marek 14:12
Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: "Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?"
Lukáš 22:7, 8
7 Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.
8 Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: "Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři."
Připomeňte si nyní, co říká Exodus 12:6-8:
6 Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije.
7 Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.
8 Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami.
Deuteronomium 16:6 říká:
Hod beránka pořádej pouze na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno, a to večer při západu slunce, v dobu, kdy jsi odcházel z Egypta.
Nejlepší vysvětlení pro čas této oběti nebo zabití beránka je v 15:00, kdy slunce začíná nejviditelněji klesat za zenit.
Na základě časového údaje v těchto textech někteří tvrdí, že čtvrtek byl 14. dnem měsíce Abib a pesachová večeře se jedla po západu slunce, tedy 15. dne.
Pokud je toto správné datum, měli bychom být schopni zpětně dopočítat 10. den a prozkoumat události toho dne, abychom zjistili, zda existuje předobraz na vzití si beránka. Odpočítáme-li nazpět čtyři dny – čtvrtek je 14. den, středa je 13. den, úterý je 12. den, pondělí je 11. den, a proto je neděle 10. dnem.
Jaké události se odehrály v neděli Pašijového týdne?
Ta neděle se nenazývá Květnou nedělí proto, že by to někomu připadalo jako dobrý nápad. Nazývá se Květnou nedělí kvůli Kristovu triumfálnímu vjezdu do Jeruzaléma.
Matouš 21:1-11
1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky
2 a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje' a hned je pošle."
4 To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5 "Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku."
6 Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal.
7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně.
8 Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu.
9 Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: "Hosana, Synu Davidův!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" "Hosana na výsostech!"
10 Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: "Kdo to je?"
11 "Ježíš," odpovídaly zástupy, "ten prorok z galilejského Nazaretu!".
Co si z toho máme vzít? Může tohle být předobraz na vzití beránka?
Podívejme se, co o tom říká kniha Touha věků.
Ještě nikdy za svého života na zemi Ježíš takový projev nepřipustil. Jasně viděl, jaké by to mělo následky. Přivedlo by ho to na kříž. Měl však v úmyslu představit se takto jako Vykupitel. Chtěl obrátit pozornost na oběť, která měla korunovat jeho poslání na tomto padlém světě. Když se lidé shromažďovali v Jeruzalémě k velikonočním oslavám, vydal se Ježíš, skutečný Beránek, dobrovolně v oběť. Bude nutné, aby jeho církev ve všech následujících dobách učinila jeho smrt za hříchy světa předmětem hlubokého rozjímání a studia. Všechno, co souvisí s Ježíšovou smrtí mělo být nepochybné. Proto bylo třeba, aby zraky všeho lidu se nyní upřely k němu; události, které předcházely velké oběti Ježíšově, musejí upoutávat pozornost k oběti samé. Po takovém projevu, jaký provázel jeho vjezd do Jeruzaléma, budou všichni Ježíše sledovat až k jeho konci, jenž se rychle blížil. {DA 571.2}
Ačkoli v Duchu proroctví nemohu najít jasné prohlášení, že triumfální vjezd je předobrazem na vzití si velikonočního beránka, jazyk tohoto odstavce knihy Touha věků (Desire of Ages) velmi ztěžuje argumentovat jinak. Podívejte se na slova.
Ještě nikdy za svého života na zemi Ježíš takový projev nepřipustil. Proč ještě nikdy? Další dvě věty nám říkají proč.
Jasně viděl, jaké by to mělo následky. Přivede ho to na kříž. Tato událost přivede onoho velikonočního beránka v naplnění na smrt. Jaká událost přivedla předobrazného pesachového beránka k smrti? Byl vzat 10. dne měsíce Abib.
Měl však v úmyslu představit se takto jako Vykupitel. Chtěl obrátit pozornost na oběť, která měla korunovat jeho poslání na tomto padlém světě. Když se lidé shromažďovali v Jeruzalémě k velikonočním oslavám (pesachovým oslavám), vydal se Ježíš, skutečný Beránek, dobrovolně v oběť. Zde tedy vidíme, jak se Ježíš sám oddělil jako oběť. Bylo přijetí?
Lidé ho pozdravovali jako Mesiáše, svého krále. Ježíš přijal tyto projevy pocty, které dosud vždy odmítal, a učedníci to pokládali za důkaz, že se splní jejich skvělé naděje a že ho uvidí na trůně. Lidé nabývali přesvědčení, že se blíží hodina jejich osvobození. V duchu již viděli, jak římská vojska jsou vyháněna z Jeruzaléma a Izrael se opět stává nezávislým národem. Všichni byli šťastni a nadšeni; lidé se předháněli v prokazování poct Ježíšovi. Nemohli ho oslavit vnější okázalostí a leskem, oslavili ho však tím, že dali najevo své štěstí. Nemohli ho zasypat drahocennými dary, rozprostřeli však svá roucha jako koberec na cestu a vystlali ji také zelenými olivovými a palmovými ratolestmi. V čele triumfálního průvodu nemohli nést královské vlajky, nalámali si však palmové větve, jež jsou přírodním symbolem vítězství, a mávali jimi za hlasitého provolávání hosana. {DA 570.1}
Zní tohle, jako by Kristus byl přijímán davem?
Jak průvod postupoval, zástup lidí stále rostl, neboť se k němu přidávali, kdož se doslechli, že přichází Ježíš. Průvod přilákal také diváky, kteří se ptali: „Kdo je to? Co znamená ten rozruch?“ Všichni již slyšeli o Ježíši a doufali, že přijde do Jeruzaléma; věděli však, že dosud nepodporoval úsilí, aby byl dosazen na trůn, a byli proto velice překvapeni, že je to on. Všichni byli zvědaví, co způsobilo tuto změnu v tom, jenž prohlašoval, že jeho království není z tohoto světa. {DA 570.2}
Zní to, jako by beránek byl vzit, přijat a přijímán davem. Čtěme dál.
Jejich otázky jsou přehlušovány jásavými výkřiky. Znovu a znovu ozývá se jásot nadšeného davu; připojují se k němu i lidé dlící nablízku a jejich jásot se vrací ozvěnou z okolních pahorků a údolí. A pak se k průvodu přidávají i zástupy lidí z Jeruzaléma. Z poutníků, kteří přišli na oslavu velikonoc, se připojují k zástupům další tisíce lidí, aby uvítali Ježíše. Zdraví Ježíše máváním palmovými ratolestmi a posvátným zpěvem. Kněží v chrámu svolávají zvukem trouby k večerní bohoslužbě, ale jen málokdo toho dbá; přední mužové si říkají zděšeně: „Svět se dal za ním!“ {DA 571.1}
Přijalo množství zástupu onoho předobrazného pesachového beránka, i když nechápalo, co činí? Vraťme se k pasáži z DA 571, kterou jsem četl jako první, a pokračujme v ní.
Bude nutné, aby jeho církev ve všech následujících dobách učinila jeho smrt za hříchy světa předmětem hlubokého rozjímání a studia. Všechno, co souvisí s Ježíšovou smrtí, mělo být nepochybné.
Existují nějaké pochybnosti o tom, zda triumfální vjezd byl předobrazem na přijetí beránka do rodiny desátého dne měsíce Abib?
Bylo tedy nutné, aby se nyní oči všech lidí upíraly na Něho; události, které předcházely Jeho velké oběti, musely být takové, aby upoutaly pozornost na samotnou oběť.
Jaký byl účel vzití si beránka do rodiny 10. dne a jeho chování po dobu čtyř dnů? Odpověď najdeme v předobrazu. Poutalo to pozornost lidí na onu oběť.
Po takovém projevu, jaký provázel jeho vjezd do Jeruzaléma, budou všichni Ježíše sledovat až k jeho konci, jenž se rychle blížil. {DA 571.2}
Není to právě to, co mělo za cíl vzití si pesachového beránka čtyři dny předtím, než byl zabit?
Nyní se dostáváme k jádru věci. Pokud je pátek skutečně dnem Pesachu, tím 14. dnem, pak předchozí pondělí by bylo 10. dnem, a proto by v pondělí mělo dojít k naplnění vzití si beránka. Neexistuje však žádná událost, která by tomu odpovídala. V Matoušovi 21 čteme pouze o neplodném fíkovníku a Ježíšově učení v chrámu. Určitě nebyl venku s davem. Ve skutečnosti to farizeové by si vzali své beránky v pondělí, takže předobrazní beránci byli vziti toho dne, ale v naplnění byl beránek vzat již den předtím.
Pro mě je tedy důkaz zcela jasný. Květná neděle, triumfální vjezd, je naplněním vzití si pesachového beránka 10. dne měsíce Abib podle Božího počítání času. To je tedy základ pro datum Pesachu 14. dne, tedy čtvrtek. Jak tedy vysvětlíme zjevný rozpor? Minule jsme se podívali na Lukáše 22:53.
Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle - vláda temnoty."
V duchovním smyslu byl Kristus zabit ve čtvrtek, protože tehdy se Duch Jeho Otce začal stahovat, takže Ježíš byl chodící mrtvolou a věděl to. Také proto, že byl odmítnut církevním vedením a brzy i lidem, a protože se učedníci hádali o to, kdo bude největší v království, jeho tělo nebylo ve čtvrtek večer v duchovním smyslu snědeno a jeho krev nebyla vypita, což znamenalo, že něco zbylo na další den, a Exodus 12:10 říká:
Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni.
Máme zde tedy jakýsi božský vzorec, kdy se neviditelná duchovní událost zjevila viditelně, když Židé a mocnosti temnoty měli svou hodinu, a to, co zůstalo do rána, tak bylo zničeno lidským způsobem a ke konci dne pohřbeno mimo dohled?
Chci vás nechat s touto myšlenkou a vybídnout vás k dalšímu studiu tohoto tématu.
