MaranathaMedia.cz

Svátek stánků schválen vedením církve v roce 1901

Vytvořeno Zář 28, 2023 Od Danutasn Brown v Ustanovení a nařízení
Přeložil JS
337 Přečtení

Hledal jsem články týkající se (svátku) Dne smíření a narazil jsem na tento fascinující historický dokument. V něm se - v roce 1901 - diskutovalo o tom, že se má slavit Svátek stánků, nazývaný také Svátek sklizně (sklízení, dožínek [Ex 23:16, Ex 34:22]). Slečna Anna Hibbenová (kdo je tato žena?) začíná tímto úžasným prohlášením: „Toto téma služby sklizně úrody mnou hluboce pohnulo, neboť věřím, že skrze ni Pán zamýšlí přinést svému lidu dávno ztracené požehnání.“ A pak si všimněte jejich stručné a rozhodné logiky: „Kdyby přestali slavit svátek Pesach dříve, než se předobraz setkal se svým naplněním, popřeli by svou víru. Pán na to pohlížel stejně jako na jiné - přestat slavit/dodržovat Svátek stánků popírá naši víru v brzkou úrodu/sklizeň země [Zj 14:15].“

Oni tehdy rozuměli, že svátek Pesach byl v realitě naplněn Kristovou smrtí, a proto jej nyní není třeba slavit. Protože však reálným (antitypickým) naplněním Stánků je 2. příchod, bylo třeba tento svátek slavit, protože k této naplněné události ještě nedošlo. Logiku s. Hibbenové výbor sobotní školy nezpochybnil.

Chtěl bych k tomu zde dodat, že podle našeho chápání evangelia mají všechny svátky dnes hlubší význam, což znamená, že z jejich zachovávání můžeme mít užitek. Například Pesach: Přestože Ježíšova smrt při vtělení již pominula, Jeho utrpení kvůli hříchu trvá i nadále.

Celá nebesa spolutrpěla v Kristově smrtelném zápase; avšak toto utrpení nezačalo ani nekončilo Jeho projevením v lidské podobě. Kříž vlastně teprve zjevuje našim otupělým smyslům bolest, jíž hřích působil srdci Božímu již od samého svého počátku. (Výchova 263)

Nakonec bude Ježíš naposledy velmi trpět při konečné smrti vzkříšených bezbožníků, kteří ho odmítli. „Jejich mrtvoly budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán.“ Jestliže byl Ježíš ukřižován v Sodomě a Egyptě, bude křižován i na konci času ve smrti svých vzpurných dětí. Pesach tedy slavíme proto, abychom nezapřeli svou víru a připomínali si utrpení, kterým Ježíš prochází a bude ještě procházet, stejně jako to, čím si již On prošel.

Totéž platí o Letnicích, které se sice "naplnily" v tom, že byl Duch svatý dán učedníkům jako oheň, ale my čekáme na jejich druhé naplnění v podobě vylití pozdního deště na konci času. Můžeme tedy slavit/dodržovat tento svátek ve víře v tuto brzy přicházející událost.

Nakonec si všimneme, že oni tehdy viděli velké požehnání v onom Svátku pro děti (a my všichni jsme nějakým způsobem děti :). Možná bychom měli využít některé její myšlenky týkající se toho, jak můžeme věci z přírody přinášet ke cti Boha.

Byl jsem opravdu požehnán, když jsem to viděl. Kéž nás to povzbudí, až budeme brzy vstupovat do Stánků! Celý článek naleznete níže:

(GCB 19. dubna 1901, strana 351)

Předseda: Je tu ještě jedna otázka, ke které by se mělo v tuto chvíli něco říci, a to je otázka „služby sklizně“ nebo „služby dožínek“. Rádi bychom, aby nám sestra Hibbenová z Chicaga, pokud je přítomna, řekla něco o této práci a o svých zkušenostech.

Slečna Anna Hibbenová: Toto téma služby sklizně úrody mnou hluboce pohnulo, neboť věřím, že skrze ni Pán zamýšlí přinést svému lidu dávno ztracené požehnání. Vzpomínáte si, že Pán řekl, že naší mládeži a dětem je věnováno příliš málo pozornosti a že bychom měli vymyslet nějaké prostředky, kterými by je bylo možné zaujmout pro věc pravdy.

Když jsme hledali nějaký plán, jak děti zaujmout, napadl nás tento nápad. V knize Touha věků, v 49. kapitole nazvané "Svátek stánků", najdete, jak Pán navrhl, aby se tento svátek slavil. Jistě si vzpomínáte, že Hospodin přikázal svému lidu, aby se před ním třikrát do roka shromáždil a slavil svátek. Prvním z nich měl být svátek Pascha/Pesach. Všechny tyto tři svátky byly nejen památné, ale i předobrazné. Přečtu výrok z knihy "Patriarchové a proroci" týkající se Svátku stánků (strana 541):

„Svátek stánků měl smysl vzpomínkový a vedle toho byl také předobrazem. Jednak měl připomenout pobyt na poušti, jednak jako slavnost žní měl oslavit sklizeň plodů na zemi a naznačit velký den konečné sklizně, až Pán úrody vyšle své žence, aby koukol svázali do snopů a spálili a pšenici sklidili do sýpky Boží.“

Kdyby přestali slavit svátek Pesach dříve, než se předobraz setkal se svým naplněním, popřeli by svou víru. Pán na to pohlížel stejně jako na jiné - přestat slavit/dodržovat Svátek stánků popírá naši víru v brzkou úrodu/sklizeň země [Zj 14:15]. Dále v knize „Patriarchové a proroci“ naleznete tento výrok:

„Jak blahodárné by působilo na lid Boží, kdyby se i v dnešní době konal svátek stánků - radostná připomínka požehnání, jehož se mu dostává od Boha.“ Z naší zkušenosti jsme zjistili, že to bylo dobře, že na tomto úsilí spočinulo Boží požehnání. Ve vaší mysli nepochybně vyvstává otázka: Jak to ale máme slavit? Snažili jsme se ho slavit podle Pánova plánu a on říká toto: „Jak blahodárné by působilo na lid Boží, kdyby se i v dnešní době konal svátek stánků - radostná připomínka požehnání, jehož se mu dostává od Boha. Jako dítky Izraele oslavovaly osvobození, jež Bůh vybojoval pro jejich otce, a zázračné zachování při životě, když putovaly pouští z Egypta, tak bychom měli i my vděčné vzpomenout různých cest, jež Bůh uvážil, aby nás vyvedl ze světa, z bloudění ve tmách do nádherného světla své milosti a pravdy“. (tamtéž, s. 540, 541).

„Všechno, co mohlo potěšit zrak a vyjádřit radost všech, bylo sneseno z lesů, a město se podobalo krásnému háji… Tento svátek slavili věřící posvátnými zpěvy a díkůvzdáním. Krátce před tímto svátkem byl Den smíření, kdy po vyznání hříchů bylo vyhlášeno smíření lidu s nebesy. Po této přípravě se lid mohl radovat z tohoto svátku… Středem obecného veselí byl chrám... V noci byl chrám i nádvoří ozářeny umělým osvětlením.“

„Přicházeli lidé zdaleka i zblízka a nepřicházeli s prázdnýma rukama. Staří i mladí, bohatí i chudí, všichni přinášeli nějaký dar jako projev díkůvzdání tomu, jenž korunoval rok svou dobrotou a jenž těm, kdož chodí po jeho stezkách, dal hojnost požehnání.“ Touha věků, 447, 448.

Náš plán byl takový, že jsme na jaře instruovali děti, aby po celé léto pozorovaly krásy přírody a buď je sbíraly, nebo si je označily ke sběru, a pak na konci léta, po sklizni, tyto věci shromáždily a přinesly je do sboru. Sbor vyzdobujeme den předem. Pak se koná slavnost díkuvzdání. Při plánování se snažíme vyhnout všemu, co by v dětech vzbuzovalo myšlenku nebo podporovalo sklon být pyšný na své oblečení nebo něco podobného. Děláme z toho den díkůvzdání, ve kterém se děti a mladí lidé mohou spojit. Opakují si texty z Písma a ti starší si vzpomenou a přednesou před ostatními nějaké zvláštní požehnání, které jim Pán během roku udělil. Pak před ně postavíme poučení čerpané z věcí přírody - duchovní poučení z krás přírody - a tak když děti tyto věci později vidí, jejich pozornost je prostřednictvím poučení přitahována k Bohu. Když děti po celé léto sledují tyto krásy přírody, vidí v přírodě mnohem více, než kdy předtím viděly, a jejich pozornost je zaměřena na Boha přírody. Pokud jde o mě, nikdy jsem v přírodě neviděla tolik Božích krás jako od té doby, co se věnuji této práci.

Plánujeme také, že si děti vydělají na svůj vlastní dobrovolný příspěvek. Tyto dary se přinášejí a jsou to skutečně oběti z vlastní vůle, které se dávají na jakoukoli oblast, jež na děti zapůsobila a na kterou chtějí dát dar. Plánujeme, že během roku budeme studovat misijní oblasti a budeme myslet na různé zájmy věci v různých oblastech a potřeby, které nám Pán předkládá. Děti si vydělávají prostředky prodejem našich novin - The Life-Boat a Signs of the Times. Dary během roku se značně zvýšily, a to jak pro sobotní školu, tak pro zahraniční misie. Při jedné z těchto zvláštních bohoslužeb jsme vybrali padesát jedna dolarů. Počet členů školy byl třicet dva. Tento velký dar neovlivnil pravidelné a vánoční dary, jež byly také větší než kdykoli předtím.

M. H. Brown: Rádi bychom vás požádali, abyste při výběru tajemníků pro sobotní školy na vašich sdruženích dbali na velkou opatrnost. Rovněž se nám zdá vhodné, aby jim byl dán čas a příležitost k této práci a aby nedocházelo k častým změnám, které škodí dílu a ničí jeho kontinuitu. Modlím se, aby práce v sobotní škole mezi dětmi, zvláště mezi těmi nejmenšími, pokračovala lépe než kdykoli předtím. Bůh má před svou církví úžasné možnosti. Využijme je. Nechť se srdce otců obrátí k srdcím dětí a srdce dětí k srdcím otců, jak říká revidovaná verze, a jsem si jist, že budeme mít v této práci Pánovo požehnání. Bylo navrženo a podpořeno, aby bylo shromáždění odročeno na neurčito.

Předseda: To by znamenalo, že toto je poslední schůze Sdružení sobotních škol.

Otázka byla položena a jednomyslně přijata.

Po požehnání bylo zasedání prohlášeno za odročené.

M. C. WILCOX, předseda.

M. H. BROWN, tajemník.