Byla to neuvěřitelná radost, když jsem zjistil, že vztah Otce a Syna, jak je vyjádřen v 1 Kor 8,6 ( "- my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho ") dává klíč k rozluštění tolika mnohých složitostí Písma, které byly dříve zahaleny rouškou tajemství nebo prostě neznámé. Ten klíč je popsán v knížce Divine Pattern of Life (Božský vzorec života), která zjevuje Otce jako zdroj všech věcí a Syna jako kanál, kterým to všechno proudí. Tento vztah mezi zdrojem a kanálem předznačují mnohé navzájem spojené prvky: muž a žena, Starý a Nový zákon, svatyně a svatyně svatých, sobota a svátky, slunce a měsíc - všechny tyto věci se ve světle božského vzorce staly velmi srozumitelnými. Dává to smysl, že by nám poznání vztahu Boha a Jeho Syna dalo klíč k rozluštění mnoha tajemství v Písmu.

V roce 2015 jsem uvažoval, zda dvě smlouvy zmíněny v Písmu fungují podle tohoto božského vzorce, a sice že jedna smlouva vede k druhé. Stará smlouva, která funguje v opozičním systému a vede k smrti, je dána do protikladu s Novou smlouvou, která vede k životu. Tento rámec má ten význam, že Stará smlouva je špatná a Nová dobrá. Staré by bylo třeba vyhýbat a Novou přijímat. Při uvažování o tom se mi náhle osvětlil text v 2 Kor 3,7, kde Pavel píše, že "Jestliže se služba smrti vyrytá písmeny do kamenů udála v takové slávě" - byla "slavná". Jenže pokud byla slavná, pak to tedy byla dobrá věc! Pak se stalo zjevným, že aby se člověk narodil znovu, musí nejprve zemřít a až potom se znovu narodit. Smrt a život je tak dán do pořadí, kde jedno následuje za druhým. Čili Stará smlouva je cestou, po níž se musí vejít do Nové. Obě smlouvy pracují vlastně spolu, jedna vás přivádí k druhé.

V následujícím roce jsem během vedení setkání v Severním Německu četl knihu Studie listu Galatským od A. T. Jonese a v ní jsem našel potvrzení toho, co jsem hledal:

A tak je smlouva ze Sinaje přivedla ke smlouvě s Abrahamem. První smlouva je přivedla k druhé, stará k nové. A tak zákon, který byl základem té smlouvy - ten porušený zákon - "byl naším pěstounem [vychovatelem], vedoucím nás ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry" (Ga 3,24). – A.T. Jones, RH, 17. červenec 1900

Význam tohoto faktu nelze nevyvýšit: právě proces Staré smlouvy vedoucí k Nové zapříčiňuje proces pěstouna (vychovatele), který přivádí duši ke Kristu, aby byla ospravedlněna z víry.