MaranathaMedia.cz

Kniha Jób - kosmické shrnutí - a sedm pravd, které jsou přípravou na Kristův návrat

Vytvořeno Říj 12, 2023 Od Tim Jennings v Poselství Laodikeji
Přeložil JS
368 Přečtení

Není náhodou, že první knihou Bible, která byla napsána, tím prvním inspirovaným spisem, který Bůh poskytl světu prostřednictvím Mojžíše, je kniha Jób. Byla napsána před Exodem, když Mojžíš ještě žil v Midjánu. A zjevení v knize Jób byly zásadní pravdy, jež Mojžíše připravily nejen na to, aby byl Božím mužem, který vyvede lid z Egypta, aby byl nejen autorem knih Genesis až Deuteronomium, aby byl nejen osobou, skrze kterou Bůh zřídí službu ve svatyni, s nádherně předvedeným plánem spasení, ale také aby byl předobrazem Mesiáše, jenž bude vykonávat funkci jako osvoboditel lidu a zástupce Boha, který bude s Bohem hovořit tváří v tvář a poté bude lidem sdělovat Boží pravdy.

A tytéž pravdy jsou zásadní i pro dnešní Boží lid, který se připravuje na brzký Kristův příchod.

 

Základní pravdy

Níže uvádíme sedm základních pravd, které jsou ukázány v knize Jób a které jsou základem pro pochopení reality v Božím vesmíru, pro správné rozlišování Písma a pro správné chápání událostí. Je pro nás životně důležité je znát, abychom se stali "dospělými" lidmi, o nichž Písmo říká, že

"mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého" (Židům 5:14 B21).

1.  Ta válka je větší než my

První kapitola knihy Jób (v. 6-12) začíná odhalením války, která je celosvětová, odhalením jakéhosi konfliktu, jenž dalece přesahuje zemi a lidské bytosti, odhalením sporu, který začal v nebi a jehož středem je charakter Boha a důvěryhodnost. Bible to potvrzuje i na jiných místech:

A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. (Zjevení 12:7-9, zvýraznění moje).

V tomto textu, který popisuje zahájení Satanovy války v nebi, je to řecké slovo překládané jako "válka" πόλεμος (polemos) slovem, z něhož pochází slovo "polemika", jež popisuje válku slov, válku myšlenek - nikoli fyzický boj. Satan je otcem lži (Jan 8:44) a jeho hlavní lži se týkají Boha. Jak řekl apoštol Pavel:

Neboť ačkoli žijeme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista, (2. Korintským 10:3-5, zvýraznění moje).

Mojžíš musel pochopit, že to, co se děje na zemi, je součástí většího konfliktu zahrnujícího celý vesmír, je to válka dvou protichůdných metod a principů. Je Bůh láska, zdroj pravdy, spravedlivá bytost, která dává sebe sama pro blaho svých tvorů, bytost, která obětuje sebe sama, aby pozvedla druhé (Fp 2:5-11), bytost, která dává svým inteligentním tvorům skutečnou svobodu? Nebo se Bůh neliší od toho, co tvrdí Satan, od mocné bytosti, která si vymýšlí pravidla a pak používá moc, aby svá pravidla prosadila pomocí uložených trestů? Řídí Bůh svůj vesmír na základě pravdy, lásky a svobody, v němž jsou všechny jeho zákony tzv. zákony designu, neboli protokoly, podle nichž je konstruována realita, nebo se Bůh neliší od faraona, mocenského mocnáře, jenž si vymýšlel pravidla, trestal jejich porušovatele a zotročoval lidi, aby plnili jeho příkazy?

Základem pro pochopení toho, co se děje v našem světě, je poznání, že jsme se ocitli ve vesmírné válce, v boji, který začal v nebi a rozšířil se na zemi, ve válce o Boží charakter, Boží zákon, Boží metody a principy, ve válce, v níž meč pravdy bojuje proti satanovým lžím, v níž síla lásky bojuje proti strachu a sobectví, v níž svoboda pevně stojí proti nátlaku a kontrole, v níž odpuštění ničí zášť a nenávist, v níž laskavost vyvrací krutost, v níž mírnost přemáhá pýchu a aroganci, v níž milost vítězí nad vinou a hanbou, v níž důvěra v Boha boří brány pekla, jež polapily duše, a obnovuje srdce a mysl v přátelství s Bohem.

První pravdou, kterou musel Mojžíš pochopit, a první pravdou, kterou musíme pochopit i my, je, že ta válka je větší než my a že se týká celého vesmíru.

 

2.  Nepřátelské síly vede nadpřirozený podvodník

Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. (Efezským 6:12).

Kniha Jób odhaluje, že v pozadí je nepřítel, bytost s nadpřirozenými schopnostmi, která bojuje proti Božímu království. Je to otec lži (Jan 8:44), ničitel, ten, kdo má v rukou moc smrti (Židům 2:14). On je zdrojem vzpoury, původcem nedůvěry v Boha, bodem zlomu v odtržení se od Boží dokonalosti, v odklonu od jeho plánovaných zákonů života, a tak satan přerušil životní pouto lásky a pravdy, na němž Boží království funguje. Odcizení se Bohu znamená smrt a satanovy lži, pokud jim uvěříme, přetrhávají pouta lásky a důvěry a vedou ke strachu, sobectví, vině, hanbě, zkáze a smrti – tedy pokud je nenapraví náš Spasitel.

Mojžíš tuto pravdu potřeboval pochopit, aby mohl konfrontovat faraona, aby pochopil, jak Adam a Eva padli, jak lež přiměla Evu porušit důvěru v Boha a jak tato porušená důvěra změnila ji i jejího manžela, jenž se rozhodl pro vzpouru spolu s ní. Ze svatých, spravedlivých a věrných bytostí, které žily v dokonalém souladu s Bohem a Jeho zákonem lásky, se změnili v bytosti, jež Bohu nedůvěřovaly, a které byly naplněny vinou a hanbou a sžíral je strach a sobectví. Boží zákon byl vytěsněn a jejich duše zamořil zákon hříchu a smrti.

Stejně jako Mojžíš potřebujeme pochopit, že ta bitva mezi dobrem a zlem není nějakým fyzickým zápasem, není válkou moci a síly, ale konfliktem dvou protichůdných (antagonistických) principů, které soupeří o každé inteligentní srdce a mysl, válkou vyvolanou nadpřirozenou bytostí, která se snaží nahradit Boha v našich srdcích a myslích. Komu budeme věrní? Čí zákon a metody přijmeme a budeme praktikovat? Komu budeme věřit? 

 

3.  Bolest, utrpení a smrt mají původ v satanovi, ale obviňován je Bůh.

Job, první inspirovaná kniha, odhaluje pravdu, že bolest, utrpení a smrt nepocházejí od Boha – ony přicházejí od nepřítele Boha; přesto je v tomto padlém světě za ně obviňován Bůh.

Když se na Joba začaly valit různé útoky, jeden z jeho služebníků mu oznámil:

"Boží oheň padl z nebes, zapálil ovce i služebníky a strávil je. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil." (Jb 1:16).

Kniha Jobova nenechává nikoho na pochybách, že to byl satan, kdo způsobil tuto zkázu, a přesto je obviňován Bůh. Totéž se děje v celé historii lidstva. Hurikán zničí město a vina je svalena na Boha. Pojišťovny dokonce označují tornáda a další přírodní katastrofy za "Boží činy". Stalo se mi také, že pacienti obviňovali Boha z fyzické nemoci a ptali se: "Proč Bůh dal mému dítěti rakovinu?".

Bible ukazuje, že Boží moc je využívána kvůli tomu, aby udržela na uzdě knížectví a mocnosti temnoty (např. 2 Kr 6:17). Hospodin posílá své anděly, aby satanovu moc zadržovali a omezovali. Kniha Jób ukazuje, že Bůh klade satanovi meze, ale když se tyto meze uvolní, satan ničí. Všimněte si však: Bůh dal satanovi svobodu, aby v Jóbově životě jednal; Bůh nenařídil, aby satan jednal destruktivně. Písmo na jiném místě popisuje, jak satan nabídl Ježíši všechna království světa (Mt 4:8-9). Když Bůh dal Satanovi svobodu jednat v Jobově životě, tak ten zlý býval mohl dát Jobovi více bohatství, mohl inspirovat lidi, aby ho učinili svým králem, mohl mu dát více pozemské moci a úcty - ale neudělal to. Proč? Protože satan je ničitel, a když nebyl omezen, projevil se jako zdroj bolesti, nemoci, utrpení a smrti.

Písmo nám říká, že Boží andělé v současné době zadržují čtyři větry sváru, zatímco nebe čeká na zapečetění Božích služebníků (Zjevení 7:1-3), a až bude zapečetěn Boží lid, teprve pak andělé propustí to, co zadržovali, a satanovy síly budou uvolněny, aby mohly páchat nejrůznější škody.

Až se budou odehrávat poslední události a uvolní se ty čtyři větry sváru, měli bychom mít na paměti Jobovu lekci, že Bůh je náš ochránce a satan, že je ničitel. Bůh je zdrojem života, satan je zdrojem smrti. Bůh je náš přítel, dobrodinec a Spasitel; naopak satan je náš nepřítel, vykořisťovatel a ničitel.

Někteří jsou v tomto bodě zmateni, protože v Písmu jsou příklady, kdy Bůh použil moc způsobem, který se zdá být destruktivní, jako například potopa nebo Sodoma. Je však rozdíl mezi chirurgem, který amputuje gangrénu, aby zachránil život, a nájezdníkem, který při postupu zla usekne obránci končetinu. Povrchně se oba činy jeví stejně - oba jsou useknutím končetiny. Chirurg však zachraňuje tím, že vyřízne patologický nález, zatímco nájezdník se snaží pouze zničit. Pokud byste chtěli hlouběji diskutovat o Boží milosti působící k záchraně způsobem, který se povrchně jeví jako ničení, podívejte se na mé blogy Potopa a Otázky, zda Bůh zabíjí část I a část II.

 

4.  Rodina a přátelé mohou být použiti k pokušení a odrazování

Kniha Jób ukazuje, že v těžkých dobách nás mohou naši nejbližší a přátelé pokoušet a odrazovat. Žena Jóba ho povzbuzovala, aby "zlořečil Bohu a zemřel" (2:9 CSP), a jeho přátelé zkreslovali Boha (42:7) a byli "mizernými utěšiteli" (16:2 CSP).

Mojžíš tohle potřeboval pochopit, protože jeho bratr a sestra se proti němu obraceli (Numeri 12:1-16) a lid si mu a na něj neustále stěžoval.

Ježíš prožíval stejné zápasy. Jeho bratři mu nevěřili a snažili se ho pokoušet, aby jednal v rozporu s Božím plánem (Jan 7:1-5); Petra si použil Satan, aby Ježíše pokoušel a odrazoval (Matouš 16:22-23).

Jak jsme konfrontováni s posledními událostmi před Kristovým příchodem, musíme mít tuto pravdu na paměti. Musíme si uvědomit, že stejně jako Job, Mojžíš a Ježíš můžeme mít členy rodiny a přátele, kteří nás budou pokoušet a odrazovat. Ale stejně jako Job nesmíme naslouchat odrazujícím rodinným příslušníkům a přátelům; musíme zůstat věrní Ježíši.

 

5.  Biblická dokonalost je o neochvějné lásce, důvěře a věrnosti Bohu; není o plnění úkolů nebo dodržování pravidel.

Poté, co se satan představí nebeské radě, Bůh mu říká:

" Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného (v angl. překladech je doslova dokonalého) a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého " (1:8, CSP, můj důraz).

Job nebyl bez hříchu; byl hříšníkem zachráněným milostí, ale Bůh ho popisuje jako "dokonalého či bezúhonného". Proč? Job dosáhl toho, co nám Ježíš nařídil, abychom dosáhli:

Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matouš 5:48).

Dokonalost, o které zde Ježíš mluví, je dokonalost lásky, důvěry a věrnosti. Bůh je dokonalý v lásce, dokonalý v důvěře a dokonale věrný. A my máme ve své lásce k Bohu a druhým natolik dozrát, že bez ohledu na to, jaké zkoušky přijdou, raději zemřeme, než abychom porušili svou důvěru v Boha. Bylo mnoho Božích přátel, kteří dosáhli této zralosti, této neochvějné oddanosti Bohu. Tato věrnost, tato oddaná láska je biblickou dokonalostí:

  • Daniel by se raději nechal uvrhnout do jámy lvové, než aby zradil Boha.
  • Šadrak, Mešach a Abednego se raději nechali uvrhnout do ohnivé pece, než aby zradili Boha.
  • A přestože Job měl otázky, přestože nechápal, co se s ním děje, neporušil důvěru v Boha.

To je to, co Bůh chce pro svůj lid na zemi, až se uvolní ty čtyři větry. On chce, abychom se v lásce k Němu a v důvěře v Něho tak upevnili, že nás od Něho nic neotřese. Musíme natolik dozrát, abychom, až povstanou mocnosti šelmy, až

"budeme pokládáni za ovce určené na porážku ",

abychom bez ohledu na to, jakému ohrožení budeme čelit,

"v tomto všem [abychom] dokonale vítězili skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu" (Římanům 8:36-39, CSP).

Musíme se stát takovými jako Job, zapečetěni a zdokonaleni ve své lásce k Bohu a věrnosti Bohu; jen tak se zařadíme mezi vítěze, kteří

"nad ním [Satanem] zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt" (Zjevení 12:11).

Touto přípravou na Ježíšův návrat se dále zabývám ve svém blogu Teologie poslední generace.

Kniha Jób jasně ukazuje, že biblická dokonalost není o skutcích a úkolech, ale o věrné lásce k našemu Stvořiteli.

 

6.  Zdraví a pohoda nejsou důkazem spravedlnosti

Kniha Jób ukazuje, že spravedliví mohou trpět tragédiemi, ztrátami, nemocemi a chudobou. Ukazuje také, že být spravedlivý u Boha neznamená úspěch v tomto světě. Mnoho lidí, včetně Ježíšových vlastních učedníků (Jan 9:2), si tuto pravdu neuvědomilo a mylně dospělo k závěru, že pokud je někdo chudý nebo trpí nemocemi, je to proto, že byl Bohem opuštěn, proklet nebo je Bohem trestán, zatímco být zdravý a bohatý je důkazem býti zadobře s Bohem.

Ježíšův vlastní život byl poznamenán chudobou, verbálním urážením, špatným zacházením, odmítnutím, mučením a smrtí. Jeho utrpení a nedostatek materiálních požehnání nebyly důkazem toho, že by Kristus byl pod Boží kletbou nebo trestem.

Mojžíš tohle potřeboval pochopit, aby splnil své poslání, aby se mohl vrátit do bohaté egyptské země a nebyl pokoušen. Potřeboval vědět, že jeho poutnický oděv a pastýřská hůl nejsou důkazem nedostatku Božího požehnání. A Boží lid, který se připravuje na poslední dny a na Kristův brzký návrat, potřebuje stejnou pravdu - stavět své bezpečí na nebeském pokladu, a ne na pozemském bohatství.

 

7.  Nejvyšším povoláním každého z nás je říkat o Bohu, co je správné.

Kniha Jób nakonec ukazuje, že ústřední problematikou oné války je pravda o Bohu. Jak nám řekl Ježíš, věčný život spočívá v poznání Boha (Jan 17:3). Pokud chceme život, zdraví a štěstí, musíme se vrátit k té pravdě o Bohu, jak ji zjevil Ježíš. Odmítání poznání Boha zjeveného Ježíšem poškozuje mysl a kazí charakter (Římanům 1:18-32).

Kniha Jób činí z pravdy o Bohu věčnou ústřední pravdu. Příběh začíná v nebi, kde Satan tvrdí, že Bůh podplácí, že Bůh manipuluje, že Bůh lže, když říká, že Job je dokonalý (bezúhonný) a spravedlivý ve všech svých cestách. Boží charakter a důvěryhodnost jsou zpochybňovány. Jak se kniha rozvíjí, vidíme, že satan páchá zlo a Bůh je obviňován. Vidíme, jak lidé obviňují Boha a špatně ho vykreslují. Přes to všechno však Job zůstává věrný. Odmítá obviňovat Boha. Místo toho Jób nadále zastává názor, že kdyby si mohl s Bohem promluvit, Bůh by mu vše vysvětlil tak, aby to dávalo smysl. A nakonec je Jób pochválen nejvyšší pochvalou, jakou může Boží přítel dostat; Job je pochválen za to, že o Bohu mluvil pravdivě (42:7, B21).

V této historické době jsou opravdoví Boží přátelé povoláni k tomu, aby činili totéž. Jsme povoláni říkat o Bohu, co je odůvodněno (MPCZ). Zjevení 14:7 vyzývá jistý lid, aby světu předkládal věčné evangelium - věčnou dobrou zprávu o Bohu -, aby vzdával Bohu slávu tím, že ho světu zjeví, protože nadešel čas, aby si každý udělal o Bohu správný úsudek neboli soud. Satan o Bohu lže a Bůh byl obviňován ze všeho zla, které satan vymyslel. Bůh je stále obviňován z toho, že je zdrojem bolesti, utrpení a smrti. Stále je představován jako nějaký vesmírný diktátor, jenž si vymýšlí pravidla a používá svou moc k mučení a popravám těch, kteří ho odmítají milovat a řídit se jeho pravidly. Bůh tedy dnes vyzývá své přátele, ty, kteří jsou jako Job, aby o něm říkali, co je poctivé (JB), aby světu říkali, že Bůh je přesně takový, jak ho zjevil Ježíš, tedy že je zdrojem života, zdraví, uzdravení a štěstí a že zdrojem bolesti, utrpení a smrti je satan a hřích (Židům 2:14; Římanům 6:23; Jakub 1:15; Galatským 6:8).

Ano, kniha Jób byla první knihou Bible, která byla napsána, protože Jóbovo ponaučení vytváří rámec pro pochopení problémů v této vesmírné válce. Vyzývám vás, abyste se poučili z knihy Jóbovy a byli dokonalí (bezúhonní) jako Jób, dokonalí ve své věrné lásce a oddanosti Bohu, abyste bez ohledu na to, jakým zkouškám čelíte, jakou bolestí trpíte, jaké útoky snášíte nebo jaké otázky máte, zůstali stejně jako Jób věrní - důvěřovali Bohu - a věděli, že až se s Ním setkáte, On všechno napraví, všechny rány uzdraví, všechny slzy setře a všechna tajemství vysvětlí.