Pavel řekl: „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.“ Kristův kříž se zjevuje ve všech hlavních událostech zkázy zaznamenaných v Písmu svatém. Všemi trápeními svých dětí se trápí i Kristus.

Na začátku bylo sémě Kristovo, jímž máme na mysli Jeho Slovo, předáno ženě, kterou rozumíme Jeho církev. Po celou dobu před potopou se tato žena snažila a lopotila k porodu, aby v lidech samotných Krista probudila v naději
slavných dnů. Přesto byl Duch Svatý odmítnut a pravda potlačena. Lid utopil Jeho hlas a vyvolal v něm nekonečný žal.

V knize žalmů, se Kristus vyjadřuje o jeho předpotopním kříži následujícími slovy:
Žalm 18:12 Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.
Žalm 18:16 Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- před dechem tvého hněvivého ducha.

Náš nebeský Otec nepoužívá hrozby smrti k tomu, aby nás nutil k poslušnosti. Jeho zákon je zrcadlem jeho  charakteru, a Jeho zákon říká „Nezabiješ“. Při umírání na kříži, Kristus skoncoval se lží o tom, že Bůh hrozí zabít ty, kteří se mu postaví. Kříž odhaluje, že Bůh ponechává ty, kteří Ho zamítají, důsledkům jejich vlastních rozhodnutí. Stejně tak jako Jeruzalémští využili Římany k přibití Krista ke kříži a o 40 let později byli sami Římany ke křížům přibiti, tak předpotopní obyvatelé utopili Ducha Kristova, aby se poté sami utopili podle svých vlastních skutků.