Ani jedno náboženské hnutí od doby apoštolů nebylo tak oproštěno od lidských nedokonalostí a satanových nástrah jako hnutí z podzimu roku 1844. Ještě po mnoha letech cítili všichni, kdo se ho účastnili a kdo stáli plně na straně pravdy, blahodárný vliv tohoto díla a mohli svědčit, že pocházelo od Boha.   (Velký spor věků, stránka 402).

Zatímco jsem se u rodinného oltáře modlila, sestoupil na mne Duch svatý a zdálo se mi, že stoupám výš a výše, daleko nad tento temný svět.  Ohlédla jsem se, abych se podívala na adventní lid ve světě, ale nemohla jsem jej najít, když tu mi řekl hlas: "Podívej se ještě jednou, ale dívej se o něco výše!" Nyní jsem pozvedla oči a uviděla jsem přímou, úzkou stezku, která vedla vysoko nad světem. Na ní putovali adventisté do svatého města, které leželo na druhém konci této stezky. Za nimi, na začátku této stezky, zářilo jasné světlo, což bylo půlnoční volání, jak mi řekl anděl. Ono zářilo podél cesty a bylo světlem jejich nohám, aby neklopýtali. Když měli své oči upřeny na Pána Ježíše, který byl přímo před nimi a vedl je do města, tehdy byli bezpečni (Rané spisy, strana 14).