MaranathaMedia.cz

Tři šabaty

Vytvořeno Lis 24, 2022 Od EJ Waggoner v Sobota
Přeložil JS
56 Přečtení

Autor E. J. Waggoner, American Sentinel 13, 27 (July 14, 1898), str. 421-423.

Člověk může v pravdě mluvit o šabatech (sobotách) v množném čísle jen tak, jako člověk může mluvit o mnoha bozích.

„…není žádný Bůh než jediný. Na nebi i na zemi jsou sice různí takzvaní bohové (a takových "bohů" a "pánů" je celá řada), pro nás je ale jen jediný Bůh - Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj“. 1 Kor. 8:4-6.

I když tedy existují různé šabaty, takzvané, je pouze jeden pravý Šabat, Pánův neboli Hospodinův Šabat.

PÁNŮV ŠABAT

Slovo šabat (angl. Sabbath) znamená odpočinek. Je to hebrejské slovo převedené do angličtiny (příp. češtiny). Když Hebrejci používali slovo „šabat“, vyjadřovalo to stejnou myšlenku, jakou nám dává slovo „odpočinek“. Čtvrté přikázání nám tedy skutečně říká:

" Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (Ex 20:8-11, CEP)

Nesmíme udělat chybu, když posuzujeme Pánův odpočinek podle toho, co jsou lidé zvyklí nazývat odpočinkem. Bůh není člověk. Raději bychom se měli učit z Božího odpočinku, čím odpočinek skutečně je. Boží odpočinek není pouhým fyzickým odpočinkem od únavy. To víme ze dvou faktů. Za prvé,

"Bůh je Duch." Jan 4:24.

Ne „duch“, jako by byl jedním z mnoha; ale On je Duch, jak je uvedeno v poznámkách na okraji Revidované bible. Za druhé:

„Hospodin, Bůh věčnosti, jenž stvořil zemské končiny, není unaven ani vyčerpán“ Iz. 40:33 (B21).

Pán proto neodpočíval, protože byl unavený, a Jeho odpočinek není fyzický, ale duchovní, protože je Duch. "Ti, kdo Ho uctívají, ho musí uctívat v Duchu a v pravdě." Bůh odpočíval ne proto, že by byl unavený, ale proto, že jeho dílo skončilo. Když je práce hotová a dobře odvedená, nezbývá nic jiného než odpočinek. Během šesti dní Bůh dokončil své dílo, a když ho posuzoval jako celek, prohlásil ho za „velmi dobré“. Nebyla v něm žádná chyba. Před Ním to bylo bez chyby. Čili, protože Boží dílo bylo vykonáno a na konci šestého dne bylo dobře dokonáno, „Bůh odpočinul sedmého dne ode všeho svého díla, které učinil.“

On neměl žádné smutné úvahy, žádné výčitky. Odpočinek Boha nebyl zohyzděn, jak to, co člověk často nazývá, že je odpočinek. Bůh neměl žádnou takovou myšlenkou jako: "Zítra musím jít znovu do té práce." ani: "Přál bych si, abych tuto část udělal trochu jinak." ani: "Kdybych to mohl udělat znovu, mohl bych to zlepšit." ani: "Té práce z minulého dne mám už plné zuby, že se na ni nemohu dívat; když jsem se k tomu dostal, byl jsem tak unavený, že jsem to ani z poloviny nezvládl." Nic takového. Každá část díla, dokonce i samotný člověk, byla tak dokonalá, jak jen to bylo možné, a Bůh měl čisté potěšení z rozjímání o díle, od kterého odpočinul, protože bylo úplné a dokonalé.

Tohle je ten odpočinek, který nám Bůh nabízí. Není to něco, co nám vnucuje, ale co nám dává ve věčné lásce a laskavosti. Odpočinek není úkol, který je kladen na člověka. Není to zátěž. Ti, kteří se dívají na Šabat (sobotu) jako na břemeno, nemají ponětí o tom, co je šabat Páně. Je to odpočinek, dokonalý, ničím nezkalený odpočinek.

Ježíš Kristus je Ten, skrze něhož byly stvořeny světy, „neboť v Něm bylo stvořeno všechno, na nebi i na zemi“, a proto On je tím, kdo nám nabízí toto odpočinutí. Ke každé duši volá:

„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek“ Mt. 11:28.

Ten odpočinek se nachází v Něm, protože v Něm jsou dokončeny Boží skutky. V Něm je nové stvoření, a pokud je někdo v Něm, je to nové stvoření. Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest,“ čímž ukazuje, že v Jeho kříži nacházíme dokonalý odpočinek, který pochází sám z dokončeného díla Páně.

Tento odpočinek se získává vírou.

„Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili.“ (Žd 4:3)

Jak to? Protože vírou máme to dokončené, dokonalé dílo Páně jako naše vlastní.

„Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal“ Jan 6:29 (BKR).

Věřit Mu znamená přijmout Ho; a protože v Něm jsou skutky Boží úplné, vyplývá z toho, že vírou v Něho najdeme odpočinutí. Odpočinutí, které Ježíš dává, je odpočinutí od hříchu. Těžce obtěžkaní, které On k sobě volá, jsou ti, kdo jsou obtíženi tíhou svých hříchů. Tudíž všichni lidé jsou přetíženi, „všichni totiž zhřešili“. Naše nejlepší skutky jsou naprosto bezcenné. Kristus však bude mít jakýsi lid, který je „horlivý v dobrých skutcích“ (Titovi 2:14, 15), ale dobré skutky musí být ty, které pro nás vykonal sám Bůh v Kristu. Pouze Jeho dílo je trvalé.

„Nádherné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy“ Ž 111:3 (CSP).

Proto

„Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali“ Ef 2:8-10.

Není to

„pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého, kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.“ Titovi 3:5, 6.

A tak tedy jsme spaseni skrze skutky Boží, a nikoliv svými vlastními činy. Dobrých skutků je hojnost a jsou i pro nás, nikoli skrze naše vlastní skutky, ale jedině skrze dokonalé dílo Boží v Ježíši Kristu. Kdyby ty skutky byly naše vlastní, ten odpočinek by pak byl náš vlastní; ale Bůh nám dává své odpočinutí, ne naše, protože pouze Jeho skutky mohou přinést dokonalé odpočinutí. „Učinil své podivuhodné skutky, aby se připomínalo“ (Ž 111:4), nebo doslova „památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin." Ta památka je sedmý den, neboli den, kdy Bůh odpočíval od všech svých skutků. Ten den požehnal a posvětil, učinil jej svatým. Jeho svatost od toho dne nikdy neodešla, „protože cokoliv Bůh činí, bude to na věky“. Bez ohledu na to, co člověk dělá, ani na to, jak člověk ten den vnímá, svatost toho dne zůstává.

„A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu“ a sedmý den, kterým Bůh navěky zvěstuje Své odpočinutí, je tím dnem, skrze který nám Bůh dává poznat dokonalost Svého odpočinku, protože ten den nás volá k rozjímání o dokončeném a dokonalém novém stvoření. Zjevuje nám věčného Boha, neúnavného, všemohoucího Stvořitele, který před lidskými syny vykonal a složil velké dobro na ty, kdo v Něho důvěřují. Ž. 31:19. Připomíná nám, že jsme „úplní v Něm, který je hlavou veškerého knížectví a moci“. Říká nám, že i když jsme zhřešili a uvalili kletbu na dokonalé Boží stvoření, Kristův kříž, který to prokletí nese, obnovuje a udržuje dokonalé Boží dílo, takže díky kříži můžeme bez viny stát před trůnem Božím, stejně jako když byl člověk poprvé stvořen. "Díky Bohu za Jeho nevýslovný dar."

ŽIDOVSKÝ ŠABAT (Sobota)

Existuje něco takového jako „židovský Šabat“ nebo Šabat Židů, ale je to něco jiného než Šabat Pánův (Hospodinův). Mnoho lidí si představuje, že když někdo dodržuje/zachovává sedmý den, tak že dodržuje židovský Šabat; ale to z toho vůbec nevyplývá. Nikdo nedodržuje židovskou sobotu, pokud dodržuje šabat „podle přikázání“. Mezi židovskou sobotou a sobotou Pánovou (Hospodinovou) je stejný rozdíl, jaký je mezi člověkem a Bohem. Pojďme si to vysvětlit.

"Sedmý den je sobota Páně." ale již jsme viděli, že Pánův odpočinek je duchovním odpočinkem, jenž ten sedmý den připomíná. A člověk může sedmého dne v týdnu přestat s fyzickou námahou a přesto nezachovat sobotu Pánovu. Přestane-li člověk pracovat v pátek večer při západu slunce a zdrží se veškeré práce až do dalšího dne při západu slunce, pouze jako forma uctívání a proto, aby byl fyzicky lépe uschopněn jít znovu do práce nebo se domníval, že tím splní nějakou povinnost a získá si Boží přízeň, tak to není zachovávání soboty Páně. Zachovávat sobotu Hospodinovu znamená těšit se v Pánu. Ti, kdo nemají zalíbení v Pánu, nedodržují Jeho šabat/sobotu, bez ohledu na to, kdy se zdrží práce.

Je absolutně nemožné, aby ten, kdo není křesťan, zachovával Pánovu sobotu; neboť, jak jsme viděli, Boží odpočinek pochází pouze z Jeho dokonalého díla, které lze nalézti pouze v Kristu. „Do toho odpočinku přece vstupujeme my, kteří jsme uvěřili.“ Proto žádný takzvaný Žid, na rozdíl od věřícího v Krista, nezachovává sobotu Páně, i když podle všeho odpočívá sedmý den v týdnu. Jeho odpočinek je jeho vlastním odpočinkem a ne odpočinkem Pánovým (Hospodinovým).

Vidíte už ten rozdíl? Židovský šabat připadá na stejný den v týdnu jako šabat Páně, ale v žádném případě to není totéž. Představuje pouze člověka samotného a jeho vlastní dílo. Místo toho, aby to bylo znamením ospravedlnění z víry v dílo Páně, je to znamení samo-spravedlnosti, jak naznačuje otázka, kterou Židé položili Ježíšovi: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" Oni své vlastní skutky považovali za rovné skutkům Božím. Jejich poslušnost nebyla poslušností víry, ale pouze formy. Ať nás Pán vysvobodí od takového šabatu/soboty. Z tohoto jsme vysvobozeni v sobotu Pánovu, protože jsme uchráněni od svých vlastních skutků a jsou nám dány dokonalé skutky Páně. „Sedmý den je sobota Hospodinova“, ale dejme si pozor, abychom z něj nedělali pouhou karikaturu odpočinku. Berme ho tak, jak to je: odpočinek Hospodinův (Pána).

PAPEŽSKÝ ŠABAT

Tohle je něco úplně jiného než sobota Židů a je to nekonečně rozdílné od soboty Hospodinovy. Pánova sobota znamená přijetí Božích vlastních skutků a spočinutí pouze v nich, kdy Bůh může pracovat jak k vůli, tak konat Své dobré potěšení; židovská sobota představuje marnou snahu horlivých a sebevědomých lidí konat ty skutky, jež koná sám Bůh a které může konat jen Bůh; papežská sobota však ukazuje na nahrazení Božího díla dílem lidským, které je nejen stejně dobré, ale dokonce ještě lepší. Ona se dokonce zbavuje podoby přikázání Hospodinova. Podívejme se, jak to je.

O sobotě Pánově se v současnosti dostatečně mluví. Víme, co to je. Viděli jsme, že židovská sobota je zachovávání formy Pánovy soboty, a to bez podstaty, která může přijít pouze vírou. Připadá na stejný den, ale je to šabat člověka, nikoli Hospodina. Papežská sobota nemá nic společného se sobotou Páně, ani co do formy, ale naprosto ji zavrhuje. V římskokatolické knize s názvem „Jistý způsob, jak zjistit pravé náboženství“ se tedy píše:-

„Svěcení neděle je věc naprosto nezbytná ke spasení; a přesto tohle není nikde v Bibli uvedeno; naopak Bible říká: Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil (Ex 20:8), což je sobota, a nikoliv neděle; a proto Bible neobsahuje vše, co je potřebné ke spasení."

Toto je pouze jedna z mnoha podobných citací, která by mohla být uvedena, ale stačí k tomu, aby ukázala, že při zachovávání neděle katolická církev záměrně zavrhuje Slovo Páně a povyšuje se nad něj. Ona svůj šabat přeložila na úplně jiný den, než je Šabat Hospodinův - neboli den, který ani sám Bůh nemohl učinit svým šabatem, protože On právě v tomto dni Své dílo započal - aby zdůraznila svůj nárok být nad Bohem. Bude to učit lidi, že mají poslouchat spíše církev než Boha.

Všimněte si, že ta citace hovoří o nutnosti „svěcení neděle“. Ale Bůh neučinil neděli svatou. Skutečnost je taková, že Bible takový den nezná. Zná první den v týdnu, který nazývá pracovním dnem, ale neděle, den složený z částí dvou dnů, byla vytvořena v Římě. Jediný den, o kterém Bůh kdy mluvil jako o svatém, je sedmý den v týdnu. Ten den On sám učinil svatým a jediné, co od nás žádá, abychom jej zachovali svatý, oddělený. Ale protože Bůh neposvětil neděli, tak z toho vyplývá, že má-li ji člověk světit, pak ji musí posvětit sám člověk. Veškerá posvátnost světa, kterou neděle má, je to, co jí dává člověk. Neděle-šabat tedy platí za znamení předstírané lidské moci, která může dělat věci svatými. Jestliže totiž člověk může posvětit jednu věc, je zřejmé, že posvátným může udělat cokoliv. Může-li člověk učinit den svatým a zachovávat jej, pak může i sám sebe učinit svatým a udržovat se tak. Papežův šabat je tedy znamením jeho nároku zaujmout místo Pána jakožto posvěcovatele hříšníků.

Zatímco sedmý den je znamením moci Boha spasit Jeho vlastními skutky, neděle je znamením domnělé lidské moci spasit sama sebe svými vlastními skutky, zcela nezávisle na Pánu a navzdory Pánu. Neděle se nehlásí k Pánu tím, že zavrhuje Jeho Slovo. Všimněte si, že tohle se říká o papežově neděli, a ne o těch všech, kteří neděli považují za svatý den. Jsou tisíce lidí, kteří dodržují papežův den a upřímně předpokládají, že je to šabat Pánův/Hospodinův. Takoví samozřejmě věří v ospravedlnění z víry, i když nevědomky zachovávají znamení ospravedlnění ze skutků. Je ku prospěchu takových, že je tento článek napsán, aby byli zcela důslední ve svém vyznání víry. Máme co do činění s fakty, bez ohledu na to, jak se k nim lidé mohou postavit; a fakta jsou taková, že Pánova sobota je ospravedlnění z víry; ta papežská sobota znamená ospravedlnění pomocí skutků a to vlastními skutky člověka. Na které straně budete stát vy?