MaranathaMedia.cz

(Skutky 20:7) Nezachovávali učedníci neděli jakožto novou Sobotu (resp. Šabat)?

Vytvořeno Říj 15, 2021 Od Kevin J. Mullins v Ustanovení a nařízení
Přeložil JS
485 Přečtení

Originál článku zveřejnil 12. května 2021 Kevin J. Mullins v Otázkách týkajících se svátků a šabatů

"První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci.“ (Skutky 20:7, [CEP2001])

Většina křesťanského světa věří, že ten výše uvedený verš a jemu podobné, nás učí, že učedníci začali vybočovat ze zachovávání šabatu a začali dodržovat neděli (neboli první den v týdnu). Je to ale pravdivý předpoklad?

Význam fráze „první den v týdnu“

První věc, kterou zde musíme vzít v úvahu, je skutečnost, že pokud byste se podívali na anglický překlad Bible King James Version (KJV) těchto textů, všimnete si, že slovo „den“ ve frázi „první den v týdnu“ je v kurzívou v KAŽDÉM příkladu. Tohle překladatelé učinili proto, aby ukázali, že slovo „den“ není v původním řeckém textu. Stejně tak slovo přeložené jako „týden“ je řecké slovo σάββατον (sabbaton), což v konečném důsledku znamená „Šabat/Sobota“, ale může také odkazovat na slovo „týden“ nebo „týdny“, ale vždy v kontextu hebrejského myšlení!

Řecká fráze „první den v týdnu“, jak ji známe, je: πρώτη ημέρα της εβδομάδας (próti iméra tis evdomádas). Ta řecká fráze v Písmu však zní: μία των σάββατον (mia ton sabbaton), což doslova znamená: „jeden [nebo první] ze šabatů“ nebo „první z týdnů“. Toto druhé použití je zjevně z hebraického (hebrejského) myšlení a MUSÍ s ním být tak zacházeno, když studujeme toto téma.

Na co se ale fráze „první z týdnů“ odkazuje? Ve 23. kapitole Leviticus říká Bůh Svému lidu, že po prvním týdenním šabatu/sobotě během 7-denního Svátku nekvašených chlebů měli:

 „Promluv k Jisráélovým synům a pověz jim: - Až přijdete do země, kterou vám dám, a sklidíte s polí, přineste knězi první gomer své žně… Pak počítejte ode dne šabbatu, kdy jste zdvíhali snop, sedm šabbatů až do příštího dne po sedmém šabbatu, odpočítejte tedy padesát dní. Potom obětujte Jahvovi zas oběť suchou“.

(Leviticus 23:10, 15, 16, [překlad Vladimíra Šrámka])

Zde je to opět v Českém studijním překladu (CSP):

"Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi... Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů.t4 Musí být úplné. Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. (Leviticus 23:10, 15, 16, [CSP])

t4 h.: sobot

Všimněte si, jak se ta slova šabat a týdny používají.

V Deuteronomiu 16:9–10 se tento pokyn opakuje, ale místo slova „šabaty“ se používá slovo shabu’a, což znamená „týdny“. Toto počítání 50 dnů neboli „sedm týdnů/šabatů“ bylo známé jako „Svátek týdnů“. Byla to doba, kdy až do svátku Letnic počítali „sedm šabatů“ nebo „sedm týdnů“ od svátku prvotin (tj. kdy mávali snopem v přítomnosti HOSPODINA). Toto počítání „sedmi šabatů/týdnů“ se také nazývá „počítání Omeru“:

"Svátek Pesach je připomínkou exodu Izraelitů z Egypta. Krátce poté se koná slavnost prvotin – konkrétně sklizně ječmene, známější spíše jako „První den Omeru“. Omer je měrnou jednotkou pro obilí a první den Omeru zamával kněz před Pánem/Hospodinem snopem ječmene, který se množstevně rovná přibližně jednomu omeru. Tento festival/slavnost je v Novém zákoně známý jako „první z týdnů“, ačkoli se běžně překládá jako „první den v týdnu“. Je důležité pochopit význam tohoto svátku, protože je to den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. “ (http://www.annomundi.com/bible/firstfruits).

Anglické slovo Pentecost neboli Letnice pochází z řeckého slova Πεντηκοστή (pentékosté), což znamená „padesát“, ale v hebrejštině se ten svátek nazývá שבועות (Šavuót), což znamená „týdny“.

Význam té fráze „první [den] v týdnu“ by mohl být formulován několika způsoby:

  • Jeden [den] ze šabatů“ by znamenal, „jeden [Den] z [počítání] šabatů [do Šavuótu/Letnic].“ To by byl den po první týdenní Sobotě/Šabatu po Pesachu - Den prvotin.
  • První [den] šabatů/týdnů“ by znamenal „první [den] [počítání] šabatů/týdnů [do Šavuótu /Letnic].“ Opět, tohle by byl den po prvním týdenním šabatu/sobotě po Pesachu (Den prvotin). Toto je vždy „neděle“, ale NENÍ to svatý den týdenní, nýbrž výroční.

Skutečností je fakt, že si všimnete, že POKAŽDÉ ten výraz, „první [den] v týdnu“, je použit, tak je vždy obklopen svátkem Pesachem/nekvašených chlebů a Letnicemi. V Matoušovi 28:1; Markovi 16:1, 2, 9 ; Lukášovi 24:1; a Janovi 20:1 se všechny citáty odkazují na „první [den] v týdnu“, protože se jedná o svátek prvotin – neboli den, kdy Ježíš vstal z hrobu, což byl první den po uplynutí prvního Šabatu/Soboty během svátku Pesachu/nekvašených chlébů.

„Bylo dva dni před svátkem Pascha a nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci hledali, jak by jej lstí zajali a zabili... Když bylo po sobotě, nakoupily Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salomé vonné masti a šly ho pomazat. A časně zrána, prvního dne v týdnu, když už vyšlo slunce, jdou ke hrobu." Marek 14:1 Žilkův překl.; 16:1, 2, Jeruzal. Bible)

V Janovi 20:26 čteme:

"Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“  J 20:26 [CSP]

Tohle je „osm dní“ ode dne, kdy Ježíš vstal z hrobu. Počítáním dne, kdy se Ježíš zjevil svým učedníkům (neděle), nás o osm dní později přivede na následující neděli. Je tohle důkazem, že Ježíš a jeho učedníci začali neděli dodržovat jakožto den v týdnu pro veřejnou bohoslužbu a to místo Soboty/Šabatu? Nikoliv! Židé počítali Omer každý večer po setmění, ode dne po první týdenní Sobotě/Šabatu po Pesachu:

"Existují různé metody počítání oněch 50 dnů. Podle některých ten příkaz „budete sobě počítati padesát dní“ znamená jednoduše zachovávat ten 50. den coby Šavuót, zatímco jiní v každém z oněch padesáti dnů ve skutečnosti nahlas prohlásí číslo. Jistá středověká praxe židovských Karaitů/Karaim kombinuje dvě různé metody prohlášení toho denního počtu. První metodou je počítání sedmi týdnů. Každý den jsou vyhlášena - číslo týdne a číslo dne v týdnu. Tak například první den je „první den prvního týdne“. Druhá použitá metoda počítání je celkový počet za každý den. V této metodě je první den „první den“ a 25. den je „dvacátý pátý den“. Tyto dvě metody slouží k tomu, aby bylo vyhověno jak příkazu počítat sedm týdnů (viz Deut. 16:9) tak i příkazu počítat padesát dní (Leviticus 23:16). “ (Nehemia Gordon, nehemiaswall.com/counting-omer).

Toto setkání v Janovi 20:26 se protáhlo do osmé noci po týdenní Sobotě/Šabatu od Pesachu. Během těchto nočních setkání odříkali požehnání a prohlásili: „Dnes je jeden den Omeru“; "Dnes jsou dva dny Omeru"; "Dnes jsou tři dny Omeru"; atd. až do Letnic/Šavuót. V Janovi 20:26 nás Jan jednoduše informuje, že to bylo osmý den po Prvotinách, kdy řekli: „Dnes je osm dní Omeru.“

Ježíš po svém vzkříšení zůstal se svými učedníky a připravoval je, aby přijali Jeho Ducha svatého, po dobu 40 dnů, dokud nevstoupil do nebe (Skutky 1:3–5). Potom o 10 dní později: „Když nastalt1 den Letnic,t2 byli všichni spolu na jednom místě [v chrámu]“ a mocně přijali Ducha svatého „začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“(viz Skutky 2:1-4).

t1 ř.: se naplňoval (To se může vztahovat k dovršování sedmi předcházejících týdnů.); srv.  L.9:51

t2 ř. pentékostés;  Sk.20:16;  L.23:15nn;  1K.16:8

A nenechte si ujít tento důležitý bod: Jelikož ve 2. kapitole Skutků dodržovali Den letnic (Šavuót/Týdny), tak oni určitě museli počítat (zachovávat) sedm Šabatů/Sobot ode dne, kdy Ježíš vstal z hrobu. To by bylo hodně divné, kdyby na kříži byly Sobota/Šabat a svátky odstraněny! Ve skutečnosti v následujících dvou odkazech na „první [den] v týdnu“ uvidíte, jak jsou „Svátek nekvašených chlebů“ a „Letnice“ také v kontextu správné.

1. Korintským 16:1, 2

"Pokud jde o sbírku pro svaté: jak jsem přikázal galatským sborům, tak učiňte i vy. V první den týdne ať každý z vás doma dá stranou tolik, kolik bude moci uložit, aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu“

Někteří se zmiňují o tomto konkrétním verši, aby ukázali, že lidé měli přinést svou „sbírku pro svaté“ do sboru/kostela první den (neděli) každého týdne. Ale opravdu tyto verše říkají, že se sešli na veřejné bohoslužbě, aby slavili v neděli namísto Soboty/Šabatu? Vůbec ne.

Pavel píše tento dopis církvím/sborům po celé Asii a dává jim příkaz, aby shromažďovali sbírky pro chudé svaté v Jeruzalémě. V původní řečtině ta fráze přeložená „každý z vás dá stranou“ dává představu o tom, že si jedinec odloží „sám“ (παρ᾽ ἑαυτῷ) doma. Všimněte si těchto alternativních překladů:

Weymouthův Nový zákon v moderní řeči: „První den každého týdne ať si každý z vás ve svém domě odloží stranou něco z toho, co v minulém týdnu vydělal; takže kdykoli přijdu, nemusí se konat žádné sbírky.“

Darbyho překlad bible: „Prvního [toho] týdne ať si každý z vás dá doma stranou a odloží [v] jakémkoli [stupni], kolik mohl vydělat, takže až přijdu, nebudou žádné sbírky. ”

Svatá Bible Pešito přeložená [z aramejštiny do prosté angličtiny]: „Každou neděli nechť každý z vás odloží stranou ve svém domě a ukládá, co může, takže až přijdu, nebudou žádné sbírky.“

A opět by to bylo přesněji přeloženo jako začátkem „[dne] jednoho z [počítání] šabatů [týdnů]“. Hebraic Roots Bible to překládá takto:

"Po prvním z Šabatů/Sobot, nechť každý z vás odloží a ponechá ve svém domě vše, co si může dovolit, aby pak, až přijdu já, tak aby nebyly žádné sbírky."

„Ukládali“ své sbírky „v domě“ během „sedmi týdnů“, protože Pavel plánoval „zůstat v Efezu až do Letnic“ (viz verše 5–8), kdy na této slavnosti bude v Jeruzalémě.

Pavlovy pokyny v 1. Korintským 16:1–2, že mají odložit a našetřit sbírku pro chudé v Jeruzalémě, „úměrně tomu, čím vás Bůh obdařil“, během „sedmi týdnů“ před Letnicemi, jasně ukazují, že oni v tuto dobu slavili Svátek týdnů podle přímého božského pokynu v Zákoně, který říká:

"Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí -- při svátku nekvašených chlebů, při svátku týdnů a při svátku stánků. Ať se neukáže před Hospodinem s prázdnou.  Ale každý se svým darem, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti dal.“ (5. Mojžíšova 16:16-17, CSP)

Podobně to ukazuje, že Galatští věřící také zachovávali tyto svátky včetně týdenního šabatu/soboty. Jak? Také Galatským dal Pavel stejné pokyny, totiž aby se během 7 týdnů začalo odkládat na sbírku. V 1. Korintským 16:1 Pavel začíná slovy: „Pokud jde o sbírku na svaté, řiďte se [vy Korinťané] stejnými pokyny, jaké jsem dal církvím V GALACII.“ Což jasně znamená, že v Galatským 4:9–11 Pavel NEMLUVÍ proti Bohem daným svátkům a sobotám, jak se dnes běžně vyučuje[1].

Skutky 20:7

"První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.“ (Sk 20:7, [CSP])

Toto je pravděpodobně verš číslo 1 v celém Písmu, který učitelé používají, aby se pokusili dokázat, že učedníci z 1. století dodržovali neděli jako posvátný den tím, že během ní pořádali týdenní bohoslužby. Avšak opět to jednoduše není tento případ. Nejprve si všimněte, jak anglická tzv. Jubilee Bible překládá Skutky 20:6–7:

"A po dnech nekvašených chlebů jsme odpluli z Filippis a za pět dní jsme k nim dorazili do Troády, kde jsme pobývali sedm dní. A první ze Šabatů/Sobot, když se učedníci sešli, aby lámali chleba, kázal jim Pavel, jenž byl připraven odejít další den, a pokračoval ve své řeči až do půlnoci.“

Jak vidíte, ten sedmidenní Svátek nekvašených chlebů (8 dní, když zahrnete Pesach) a Sobota/Šabat se v kontextu používají společně. Je také nejdůležitější poznamenat, že oni slavili Pesach (dny nekvašeného chleba) ve Filipech, které obývali Řekové a Římané.[2]

Jak to ale může být „první ze šabatů“, když neodpluli z Filippis až dokud nebylo „po“ dnech „nekvašených chlebů“?

• V řečtině je to řečeno přesněji: „Vypluli jsme z Filipp během [μετὰ] Dnů nekvašeného chleba“, protože ta řecká předložka μετὰ se zde používá se slovesem pohybu.

• Fráze na konci verše, která říká: „tam [v Troádě] jsme prodleli sedm dní“, i tak stále odkazuje na těch sedm dní nekvašeného chleba a může být přesněji přeložena jako „zcela jsme dotrávili“ nebo „dokončili“ [ διετρίψαμεν] sedm dní. “

• Uvedených „pět dní“ není délka plavby; neboť podle Skutků 16:11–12 trvá plavba z Filippis do Troády pouze dva dny (přičemž je třeba mít na paměti, že Filippis bylo ve vnitrozemí a nevyžadovalo další den na lodi). Ten význam je, že do Troády dorazili 5-tého dne Nekvašeného chleba.

Čili ano, je velmi pravděpodobné, že toto setkání původně začalo první týdenní Sobotu po Pesachu, kdy se všichni sešli na bohoslužbu, a vyučování trvalo dlouho do noci. Daniel Gregg věří, že se tato událost stala v roce 57 n. l. a píše:

"V roce 57 po Kr. připadl 2. a 6. den nekvašeného chleba od neděle do čtvrtka. Pluli někdy uprostřed týdne uprostřed těchto dnů a dopluli v 5. den svátku, ve středu, a byli v Troádě po 6. a 7. den svátku. Potom v první ze Sobot/Šabatů po Pesachu, se sešli a Pavel vyučoval celou sobotu a následující noc.“ (torahtimes.org).

Lukáš píše, že Pavel „protáhl svou řeč až do půlnoci“. To neznamená nedělní večer, jak bychom si my lidé na Západě mysleli. V Bibli den začíná západem slunce a pokračuje do následujícího západu slunce. V záznamu Stvoření v Genesis 1 to vidíme skrze opakovanou frázi „byl večer a bylo ráno, den první. … druhý den… třetí den“ atd. Večer je vždy na prvním místě. To je životně důležité pro pochopení.

"Naše konvence o zahajování nového dne o půlnoci je svévolná, po lidsku vymyšlená praxe. Bůh, který stvořil nebeská tělesa a uvedl je do pohybu, aby byla na znamení plynutí času (Gn 1:14), počítá čas jinak - od večera do večera. Tohle vidíme naznačené ve zprávě o stvoření v Genesis 1. Po rozdělení dne od noci nám Bůh říká, že „byl večer a bylo ráno, den první“ (Gn 1:5). Nejprve je zmíněn „večer“ a poté „ráno“. Bůh popisuje stvoření každého dne podobným způsobem (Gn 1:8; Gn 1:13; Gn 1:19; Gn 1:23; Gn 1:31). V Bibli začal večer, když zapadlo slunce (Joz 8:29; 2 Par. 18:34; Neh. 13:19; Mk. 1:32), a v tu chvíli začal nový den. Pokud jde o Hospodinovy Soboty, Bůh přikazuje, aby byly dodržovány „od večera do večera“ (Lev. 23:32). To byl v té době obvyklý způsob výpočtu začátku a konce dnů (Ex. 12:18). V dobách Nového zákona se dny počítaly stejným způsobem. Marek 1:32 zaznamenává, že poté, co slunce zapadlo, což znamenalo konec jedné soboty, davy přivedly mnoho nemocných lidí k Ježíši, aby byli uzdraveni, protože čekali, až po Sobotě, aby k Ježíši přišli.“ (ucg.org/sunset-to-sunset).

„Při popisu toho, jak slavit jeden ze svátků, Bůh nařídil Izraelitům: „od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu“ (Leviticus 23:32, CSP). „Večer“ je, když se slunce vyrovná s horizontem, čemu my říkáme západ slunce. „večer, po západu slunce...“ (5. Mojžíšova 16:6). „Když nastal večer a slunce zapadlo...“ (Marek 1:32). Když se Izraelité po babylonském zajetí vrátili do Jeruzaléma, Nehemiáš je musel naučit, jak dodržovat sobotu. Aby Izraelitům zabránil v běžném každodenním podnikání v sobotu, přikázal Nehemiáš, aby se brány Jeruzaléma zavřely, „jakmile jeruzalémské brány před sobotou setměly“ (Nehemiáš 13:15-19).” (Emily Thomsen, sabbathtruth.com).

"Babyloňané považovali za začátek dne východ slunce, zatímco Egypťané a Římané byli první, kterým den začínal o půlnoci." Pouze Hebrejci zachovávali, že den západem slunce začíná a končí opět dalším západem slunce: jak Bůh prohlásil, co je den. “ (Bonita M. Quesinberry, Truth Gathering, s. 227).

Když Lukáš píše, že Pavlovo kázání trvalo až do půlnoci, tak mluví o tom, co bychom nazvali „sobotní noc/večer“. Všimněte si těchto alternativních překladů:

Překlad Good News Translation: „V sobotu večer jsme se shromáždili ke společnému jídlu. Pavel promlouval k lidem a mluvil až do půlnoci, protože se chystal příštího dne odejít.

Podle hebraického časování (které Lukáš, autor knihy Skutků zjevně používá) by „půlnoc“ trvala zhruba šest hodin dalšího dne, což je v tomto kontextu noční část slavnosti prvotin, kdy by začali počítat Omer (sedm týdenních šabatů) do Šavuótu/Letnic. Pavel pak odešel o „rozednění“ (dle překl. MPCZ, což je občansky v neděli ráno) a nezůstal tudíž na žádné takzvané nedělní bohoslužbě.

Proč ale Pavel zůstal tak dlouho v sobotu do noci s těmito věřícími? Dost možná kvůli židovskému zvyku zvanému Motza’ei-Shabbat (také nazýván Havdalah). David H. Stern ve svém komentáři k židovskému novému zákonu píše:

„Motza'ei-Shabbat v hebrejštině znamená„ odchod Šabatu/Soboty“ a označuje sobotní večer ... ten řecký výraz sabbaton přepisuje hebrejský výraz Šabbat (angl. Shabbat) a lze jej v závislosti na kontextu přeložit jako „Sobota/Šabat“ nebo „týden“... Sobotní večerní setkání by se přirozeněji hodilo k dodržování židovského Šabbatu, kde se často poklidný duch Šabbatu uchovává až do sobotního večera, tedy až po oficiálním konci samotného Šabatu, ke kterému dochází po západu slunce, když se setmí natolik, že lze spatřit tři hvězdy. Pro židovské věřící, kteří odpočívali během šabatu se zbytkem židovské komunity, by bylo přirozené, že by se poté shromáždili a oslavili svou společnou víru v Ješuu [Ježíše] Mesiáše.“

Tohle je s největší pravděpodobností další důvod, proč se učedníci opět shromáždili „po osmi dnech“ v Janovi 20:26. Ačkoli Jan nezmiňuje čas tohoto setkání, dost dobře to klidně mohlo být setkání Motza’ei-Shabbat (sobotní večer), kdy současně počítali 8. den Omeru.

Přesto většina křesťanských učitelů trvá na tom, že lámání chleba ve Skutcích 20:7 dokazuje, že slavili bohoslužbu Večeře Páně, čímž projevovali úctu k neděli (tomu prvnímu dni v týdnu). Ellicottův komentář pro čtenáře angličtiny však vysvětluje, že toto lámání chleba je „na počest odejivšího Šabatu/Soboty“, nikoli neděle, což odráží to, co David H. Stern řekl výše:

"Zdá se pravděpodobné, že ve sborech, které byly z velké části organizovány v rámci židovské synagogy a obsahovaly tolik Židů a proselytů, kteří byli obeznámeni s jejím používáním, tak tam židovský způsob počítání stále zůstal zachován, a že Šabat/Sobota končil při západu slunce, přičemž první den v týdnu by začínal při západu slunce - co v tehdejší době nebo brzy poté bylo známo jako sobota [večer]. V tomto případě by se setkání, o kterém čteme, konalo – jak bychom jej měli nazvat –v sobotní večer a ta hostina by představovala trochu analogie k převládajícímu židovskému zvyku jezení chleba a pití vína v té době na počest odcházejícího Šabatu [Motza’ei-Shabbat].“ (Slova v závorkách jsou má vlastní).

Takže ještě jednou, Pavel ani ostatní učedníci nezachovávají první den v týdnu jakožto týdenní posvátný den. Místo toho všichni cestovali do Assosu, někteří lodí, ale Pavel šel pěšky (Skutky 20:13) a v Assosu Pavel nastoupil na loď s ostatními. Všimněte si nyní, co říká verš 16:

„Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic do Jeruzaléma, bude-li to jen trochu možné.“

Takže zde v kontextu tohoto setkání vidíme, jak dodržují „Dny nekvašených chlebů“ a „Letnice“. Protože stále dodržovali tyto výroční svátky, museli dodržovat i počítat ten týdenní Šabat!

"Biblické přikázání říká, že sedmého dne budeš odpočívat." To je sobota. Nikde v Bibli není stanoveno, že by se bohoslužba/uctívání měla konat v neděli. “ (Philip Carrington, Episkopál, Toronto Daily Star, 26. října 1949).

"Vždy bylo a je přikázání zachovávat svatý den Sobotní/Šabatu, ale ten den Šabatu/Soboty nebyla neděle… Bude však řečeno, a s určitým projevem triumfu, že Sobota/Šabat byla přenesena ze sedmého na první den týdne... Kde lze najít záznam o takové operaci? Ne v Novém zákoně - rozhodně nikoliv. Neexistuje žádný biblický důkaz o změně zavedení Soboty/Šabatu ze sedmého na první den v týdnu.“ (Edward Hiscox, autor The Baptist Manual, konference duchovních z New Yorku, 13. listopadu 1893).

"Nikde v Bibli nenalézáme, že by Kristus nebo apoštolové nařídili, aby byla Sobota/Šabat změněna ze soboty na neděli. Máme Boží přikázání dané Mojžíšovi, aby zachoval svatý den Sobotní, to je sedmý den v týdnu, v sobotu. Dnes většina křesťanů dodržuje neděli, protože nám to bylo zjeveno církví mimo Bibli.“ (Catholic Virginian, 3. října 1947).

"A kde v Písmu je nám řečeno, že vůbec máme zachovávat první den?" Je nám přikázáno zachovávat ten sedmý den; ale nikde nemáme přikázáno dodržovat první den. “ (Isaac Williams, anglikán, Plain Sermons on the Catechism, s. 334,336).

"Současná představa, že Kristus a jeho apoštolové autoritativně nahradili tím prvním dnem den sedmý, je v Novém zákoně zcela bez pravomoci/autority." (Dr. Lyman Abbott, Congregationalist, Christian Union, 26. června 1890).

 

 


[1] Pro více informací ohledně Galatským 4:9-11 viz článek nazvaný (Galatským 4:9–11) Nevaruje Pavel křesťany, aby nedodržovali staré „židovské“ svaté dny?

[2] Pro více informací ohledně toho zda pohané pokračovali v zachovávání Svátků a Sobot viz článek nazvaný Nebyla sobota pouze pro Izraelity a jejich potomky, kteří vyšli z Egypta?