Oživení primitivní zbožnosti

Originál článku zde: 

http://maranathamedia.com/article/view/a-revival-of-primitive-godliness

Dříve než na zem dopadnou konečné Boží soudy, dojde mezi Božím lidem k takovému oživení původní zbožnosti, jaké se neprojevilo od doby apoštolů.  Na Boží lid sestoupí Boží Duch a moc. Pak se mnoho lidí oddělí od těch církví, v nichž láska ke světu potlačila lásku k Bohu a jeho slovu. Mnozí - jak duchovní, tak členové těchto církví - radostně přijmou velké pravdy, které nechal hlásat Bůh, aby se lidé připravili na druhý příchod Pána Ježíše. GC 588

Od kázání z poslední soboty, 11. března 2017 jež se týkalo tématu Trest za hřích – Bůh není původcem smrti – je zřejmé, že v srdcích Božího lidu začíná svítat jasné světlo.

Iz 60:1-3  Povstaň, zaskvěj se, nebo přišlo světlo tvé a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Nebo aj, tmy přikryly zemi a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva Jeho nad tebou vidína bude. I budou choditi národové v světle tvém a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou.

Uvědomění si, že Bůh byl ochoten odpustit Luciferovi bez jakékoli hrozby smrti či použití síly a jasný důkaz, že náš Otec vskutku odpustil zhruba jedné šestině andělů, poté, co sympatizovali s Luciferem, to odhaluje charakter našeho Otce v takovém překrásném světle. Pojďme o oněch důkazech znovu zauvažovat:

Bůh ve svém velkém milosrdenství snášel dlouho Luciferovo jednání. Nesesadil ho z jeho vysokého postavení hned ve chvíli, kdy poprvé vyjádřil svou nespokojenost. A neudělal to ani později, když začal svá lživá tvrzení šířit mezi anděly. Trpěl ho v nebi ještě dlouho. Znovu a znovu mu nabízel odpuštění za podmínky, že uzná svou chybu a  podřídí se.—GC, 495, 496.

Mnozí ze Satanových sympatizantů byli nakloněni dbát rady věrných andělů, a činit pokání ze své nespokojenosti a být znovu přijati do důvěrnosti Otce a jeho milovaného Syna. 1SP 20,21

Mnoho andělů opravdu učinilo pokání a bylo přijato do důvěry Otce a jeho Syna. Důkazy jsou jasné, že téměř polovina andělů podporovala Lucifera, ale pouze jedna třetina opustila své počáteční postavení.

Satan jásavě poukázal na svoje sympatizanty, což čítalo téměř polovinu všech andělů a vykřikl: "Tihle jsou se mnou! " 1 SP 22

Když se v nebi probudila v satanovi nespokojenost, nešel se svou stížností k Bohu nebo ke Kristu, ale šel k andělům, kteří ho považovali za dokonalého a vysvětloval jim, že předností, kterou Bůh dává Kristu, jemu ukřivdil. Výsledkem tohoto falešného vylíčení bylo, že třetina andělů ze soucitu se satanem ztratila svou bezhříšnost, své vysoké postavení a svůj šťastný domov.  {5T 291.1}   

Jak může Otec těmto andělům jednoduše odpustit, aniž by jim byl uložen jakýkoli trest? V tomto okamžiku se setkáváme tváří v tvář naší hříšné lidské přirozenosti a začínáme chápat, jak jsou synové a dcery Adama ovlivněni Satanem doopravdy. Byl to Satan, který trval na tom, že každý hřích musí být potrestán.

Na počátku velkého sporu satan prohlásil, že Boží zákon není možné zachovávat, že spravedlnost a milosrdenství jsou neslučitelné a že přestoupení zákona nemůže být hříšníkovi odpuštěno. Trval na tom, že každý hřích musí být potrestán, a tvrdil, že pokud Bůh trest za hřích odpustí, nebude už Bohem pravdy a spravedlnosti. Satan jásal, když lidé přestoupili Boží zákon a vzepřeli se Boží vůli. Byl to pro něho důkaz, že zákon není možné zachovávat a člověku nemůže být odpuštěno. Satan prohlašoval, že lidstvu musí být navždy odepřena Boží přízeň, protože i on sám byl po své vzpouře svržen z nebe. Tvrdil, že Bůh nemůže být k hříšníkovi zároveň spravedlivý i milosrdný..  {DA 761.4}

Je pro nás přirozené, abychom věřili tomu - že kdyby Bůh jednoduše odpustil všem, kteří žádali o odpuštění, poukázalo by to na to - že Bůh je slaboch a postrádá přísnost, aby Sebe sama ukázal v síle proti špatnostem. Tento ucelený postoj funguje mimo Boží království.

Jak před lidmi - v čase ode dne smíření 30. září 2001 po pádu věží v New Yorku - usilujeme vytyčit, že Boží království je království založené na vztazích. Naše hodnota a cena jakožto jednotlivců je přímo spojena s naším nebeským Otcem. Když pochybujeme o Jeho dobrotě, způsobuje mu to obrovskou bolest. Je to bolest, kterou je On ochoten trpět kvůli Své lásce k nám. Ačkoli, jakmile jednou víme, že jsme Mu takovou bolest způsobili, máme možnost v mučivé úzkosti požádat o odpuštění, vědouce, že jsme Mu ublížili. Nebo můžeme odmítnout přijmout to, že jsme udělali něco špatného, ​​abychom se vyhnuli té úzkosti, že jsme věděli, co jsme Jemu udělali. Odmítnutí uznat před Ním naši vinu poté ničí naši hodnotu neboť takové odmítnutí představuje rezignaci na vztah, který s Ním máme. On v našich očích doopravdy přestává být náš Otec a my začínáme své sebezničení kvůli pocitu následné ztráty hodnoty.

Je to proces přirozený, nikoliv zákonný. Důvod, proč náš Otec nepotřebuje použít sílu k tomu, aby potrestal ty, kteří by se od něj odvrátili, je ten, že za prvé je vždy ochoten odpustit a za druhé, když si uvědomíme, jak moc On trpí kvůli naší vzpurnosti, toto samo o sobě je trestem, který zabraňuje dalšímu přestoupení. Dokážeme si představit ten smutek, co pociťovali andělé, kteří se vrátili k Bohu, když pochopili, jak moc to ublížilo jejich Otci, když viděl, jak oni stojí za Luciferem, zatímco Lucifer stál odvážně proti Bohu Otci a snažil se Ho přinutit k Luciferově vlastní vůli? Umíme pochopit radost, kterou tito andělé cítili, když pochopili, že Otec je miloval a otevřeně jim odpustil a nic proti nim neměl? To je bariéra proti přestoupení. Ona spatřuje Boží agape (lásku) ve tváři našich neúspěchů a uznání našeho skutečného vztahu k Němu.

Žádný jiný trest by nebyl potřebný jakožto odrazující prostředek proti tomu, aby se odklonili od poslušnosti Otci a Synovi. Jak si Lucifer a andělé, kteří s ním zůstali, plně uvědomovali milující charakter Boha, jejich odmítnutí uvěřit, že Bůh jim odpustí, zapečetilo svou zkázu. Oni přisuzovali Bohu vlastnosti Satana, a tak se dopustili neodpustitelného hříchu. Tento hřích je neodpustitelný proto, protože hříšník sám tohle určuje. On odmítá přijmout svůj omyl a klade na Boha to, co je naprosto falešné, a rozbíjí tak všechny naděje spasení.    

Kdyby Lucifer a jeho andělé byli jediní, kteří zhřešili, potom kříž - který Otec a Syn prožili v nespokojenosti a pochybách o charakteru těchto andělů - by pravděpodobně nebyl odhalen v Kristově ukřižování a přesto vskutku Otec a Syn utrpěli tuto ztrátu důvěry v anděly a ztrátu třetiny svých andělských dítek. Když se Adam a Eva připojili ke vzpouře, učinili tak poté, co Satan úplně přeseknul veškerou víru v odpuštění Boha. Tím, že pojedli ovoce, byli vystaveni Satanovu myšlení. On začal naplňovat jejich mysl svým vlastním názorem o Božím charakteru.

Zpočátku je Satan ujistil, že Bůh jejich přestoupení přehlédne a nic se nestane. Přesto ale, když k nim přišel Bůh, jejich vlastní pocit viny v přítomnosti Boha způsobil, že se báli smrti. Jelikož byli v sevření Satanovy moci, neměli žádnou schopnost činit pokání za své přestoupení. Když Adam obvinil Boha, že způsobil jeho pád tím, že pro něj stvořil Evu, Adam vyřazuje z činnosti své pocity výčitek a jakékoliv myšlenky na to, jaké zranění způsobil Otci a Synu. Adam se stal mrtvým v přestoupeních a hříších. Jeho duše okamžitě zbělela kvůli duchovnímu malomocenství. Ztratil veškeré cítění kvůli tomuto hrozného zločinu, který spáchal, když pochyboval o Boží dobrotě a obviňoval Boha, že způsobil jeho pád.

Jediným důvodem, proč člověk měl šanci být vykoupen bylo to, že plně neznal charakter Otce.

Člověk však byl i jako hříšník v jiné situaci než satan. Lucifer zhřešil v nebi ve světle Boží slávy. Boží láska mu byla zjevena v takové míře jako žádné jiné stvořené bytosti.  Satan znal Boží povahu, jeho dobrotu, a přesto se rozhodl jednat podle své vlastní sobecké a nezávislé vůle. Jeho volba byla konečná. Bůh již pro jeho záchranu nemohl nic udělat. Člověk však byl sveden, satan mu svou lstí zatemnil mysl. Člověk neznal velikost Boží lásky. Jeho jediná naděje spočívala v tom, že se s ní setká. Bude-li vzhlížet k Boží povaze, může se dostat zpátky k Bohu.  {DA 761.5}   

Když se člověk připojil do řady k satanovi, byl s ním plně připraven vstoupit do dokonalé harmonie.

Z toho důvodu se padlí andělé a bezbožní lidé spojují do beznadějného společenství. Kdyby Bůh nezasáhl, spojili by se satan a člověk do jednoho spolku proti nebi. Místo toho, aby se všechno lidstvo postavilo na odpor satanovi, spojilo by se s ním ve vzpouře proti Bohu. {GC 505.2}    

Vrozeně člověk přijal onu lež, že Bůh neodpouští a to je důvodem, proč Adam zpočátku nikdy nepožádal o odpuštění, ale za svůj pád raději obviňoval Boha a Evu. Aby člověk získal přístup k myšlení, které bude žádat o odpuštění a uvěří v Boží milost, proto na sebe Kristus vzal lidství od založení světa. Tím, že On se připojil k člověku, On zdědil vše, co člověk na sebe vzal. Proto Kristus zdědil rozsudek smrti, který na sebe Adam vzal. To byl jediný způsob, jakým Kristus mohl znovu získat přístup k působení na Adamovu mysl. Tohle Bohu umožnilo, aby mezi hadem a ženou položil nepřátelství.

Nepřátelství proti satanovi vyvolává v člověku milost, kterou Kristus vkládá do lidského srdce. Bez této milosti a obnovující síly by člověk zůstal satanovým zajatcem, sluhou vždy ochotným vykonávat jeho rozkazy. Avšak nový prvek v nitru člověka vytváří nepřátelství tam, kde dosud vládla shoda. Moc, kterou dává Kristus, umožňuje člověku, aby odolal tyranovi a uchvatiteli. Na kom se ukazuje, že si oškliví hřích, místo aby jej miloval, kdo odolává a vítězí nad vášněmi, které ho chtějí ovládnout, na takovém člověku se projevuje působení síly, která přichází jen od Boha. {GC 506.2} 

Tato milost přišla za cenu, že Kristus zdědí ten dluh, který člověk vytvořil. Adam si určil svůj osud a osud všem svým dětem, aby zemřeli bez jakékoli naděje na odpuštění a pod nejhlubším vědomím odsouzení. Aby člověku dal tuto zvláštní milost, toto nepřátelství vůči hříchu, Kristus musí vypít celý pohár, který si Adam pro sebe vzal.

Ta velká tragédie pro lidstvo spočívá v tom, že satanské přesvědčení - že každý hřích musí být násilně potrestán - způsobuje, že se na kříž díváme jako na nějaký čin Boha vůči Synovi, aby Otec uspokojil Svůj hněv.

Iz 53:4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. 

Je to pocit spravedlnosti, který lidské pokolení zdědilo od Satana, a který způsobuje, že věříme, že krvavá smrt kříže byla vymyšlena a realizována Bohem jako pomsta za to, že naprosto jasně nenásledujeme Boha. Pravdou je, že Kristus zaplatil trest za hřích, který Satan a člověk určili pro zločince. Boží spravedlnost pracuje na tomto principu

Matouš 7:2 Neboť budete souzeni týmž soudem, kterým soudíte, a bude vám měřeno touž měrou, kterou, měříte. 

Boží spravedlnost byla splněna tím, že člověku bylo umožněno, aby podle své volby soudil sebe. Boží láska vstoupila v osobě Krista a prosila, aby přijmula ten trest místo člověka. Takže je jisté, že spravedlnost byla vykonávána na kříži, ale Kristus nebyl zasažen, ubit a zkrušen Bohem. On byl zasažen Satanem a člověkem, a byl zkrušen a zemřel podle soudu nemilosrdného soudního systému vynalezeného satanem. Zdědění této smrti bylo jediným prostředkem, který měl Kristus k dispozici, aby do srdce lidského pokolení umístil nepřátelství.

Odsuzující moc Satana by ho vedla k tomu, aby zavedl teorii spravedlnosti, která by byla v rozporu s milostí. Satan prohlašuje, že působí jako hlas a moc Boha, tvrdíc, že jeho rozhodnutí jsou spravedlivá, jsou čistá a bez viny. Takto zabírá svoji pozici na soudní stolici a prohlašuje, že jeho rady jsou neomylné. Zde se dostává k moci jeho nemilosrdná spravedlnost, padělek spravedlnosti, odporný Bohu. CTr 11.4

Otcova tvář byla skrytá Jeho Synu, protože Kristus vzal tento nemilosrdný soudní systém na Sebe. On zvolal můj Bože, proč jsi mě opustil, protože to je mysl člověka, která věří, že ho Bůh opustil. Kristus musel nést toto prokletí a dovolit, aby Otcova tvář byla skryta jeho pohledu. I když tam byl Otec přímo na místě se svým Synem, Ježíš to nemohl vnímat, protože naše podlá lidská vina byla na Něm a způsobovala Mu takovou intenzivní trýzeň.

Bůh svoluje, aby jeho Syn byl vydán pro naše přestoupení. On sám béře na sebe proti nositeli hříchu charakter soudce a sebe zbavuje vzácných vlastností Otce. {TM 245.2}

Jak Bůh přebírá (zaujímá) tento charakter, který není Jeho vlastním? Toto je služba smrti. V zrcadle Božího zářícího zákona lásky, tato lidská domněnka, že Bůh je drsným soudcem, přichází zpět na Krista.

Lukáš 19:22 I řekne mu: »Podle tvých slov tě budu souditi, špatný služebníče! Věděl jsi, že jsem člověk přísný, beru, kde jsem nepoložil, a žnu, kde jsem nerozsíval.

Kristus je přinucen, aby zakoušel obraz Svého Otce, který je pro Něj úplně cizí, ne protože Bůh vrhá tento obraz, ale proto, že je tento obraz odrážen zpět v zrcadle zákona. Jak se Kristus dívá do zákonu nesouc náš hřích, On vidí panovačného tyrana, připraveného aby Jej zničil. Kristus vidí přirozenou tvář lidstva promítanou na Svého Otce. Přestože On ví, že to není pravda, Jeho pocity jsou zaplaveny touhle strašlivou myšlenkou na tohoto nelítostného soudce. Je tam Satan, aby tyto myšlenky zatlačil hluboko do Kristova srdce a to Satana odhaluje jako vraha, kterým skutečně je.  

Pohleďte na Božího Syna jako na chabé bezbranné dítě, které se třese v hrůze a agónii a bez jakékoliv naděje, že se znovu setká se Svým Otcem a ptejte se, proč musí Ježíš tyto věci snášet (trpět)? Protože lidstvo přijalo onu lež, že Bůh neodpouští hřích a že každý hřích musí být potrestán. Abychom zaplatili dluh tohoto špatného uvažování, Kristus se stal za nás hříchem - přičemž hřích je přesvědčení, že Bůh neodpouští.

Uvědomění začíná nabývat mysl, že Bůh je opravdu láska a že Bůh nepožadoval smrt jako trest za hřích, ale byl ochoten zaplatit dluh, aby nás zachránil.

Cítím se, jako bych bázlivě (ustrašeně) chodil po nových a nevyzkoušených nohách. Žiji a dýchám v jakémsi novém světě ve světle milosti, kterou jsem si nikdy nedokázal představit. Moje oči se pomalu otvírají tomuto nádhernému světlu pravé lásky Otcovy k jeho vzpurným (umíněným) dětem.

Avšak ti, kteří měli otevřené oči k poznání lásky Kristovy, poznali povahu Boží v plnosti lásky a soucitu.  Bůh se nechce ukázat jako tyranský a neúprosný, ale jako Otec toužící obejmout syna, který činí pokání.  Hříšník zvolá s Žalmistou. „Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí." (Ž 103,13) Všechno zoufalství je z duše odstraněno, vidíme-li Krista v Jeho pravé podobě. {1SM 371.2}

Tíha (břemeno) lži, že veškerý hřích musí být potrestán, se zvedá z mých ramen. Dívám se do své vlastní minulosti a zjišťuji, proč jsou často mými zkušenostmi hněv a frustrace, když se mnou lidé špatně jednají. Tento hněv pochází z přesvědčení, že každý hřích musí být potrestán. Toto přesvědčení mi způsobuje to, abych začal plánovat nějakou formu odvetných opatření a tato odveta se zdá oprávněná, protože 'každý hřích musí být potrestán' je mantra, která se v duši znovu a znovu přehrává.

Bratři a sestry jsme pozváni do nového světa, že hřích může být vskutku odpuštěn. Od nás není potřeba žádné odplaty (odvety). Můžeme následovat příkladu našeho Spasitele

1 Petrova 2:21-25 K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. (22) On se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech: 23) Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. (24) On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni.  (25)  Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.

Když On trpěl, nevyhrožoval, ale sám Sebe předal (odevzdal) k Němu (Bohu), který soudí spravedlivě. Toto je naše povolání a my do něho můžeme vstoupit, když vidíme, že Bůh skutečně odpouští a že nepotřebuje žádnou sílu k tomu, aby přinášel spravedlnost.

Přesně toto dnešní ráno jsem se modlil, aby ke mně Duch přišel tímto způsobem. Teď, když tyto věci vidím, mohu se inteligentně modlit za to, po čem toužím - toužím, abych necítil žádného ducha odplaty či odvety vůči těm, kteří se mnou špatně zacházejí. Toto je duch, který vyvolá oživení primitivní zbožnosti a způsobí, že ve světě bude svítit světlo, které rozjasní celou zemi svou slávou.

Přesně tak, přijď Pane Ježíši. Vstup do našich srdcí, abychom mohli opravdu milovat ty, kteří usilují, aby nám ublížili nebo proti nám mluvili zlé věci. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, (Mt 5:48) což je jako říci: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (Lk 6:36).