MaranathaMedia.cz

Jak soudíte, 13. kap

Vytvořeno Pro 22, 2022 Od Adrian Ebens v Boží charakter
Přeložil JS
223 Přečtení

předchozí část zde

13. Moje myšlení není vaše myšlení

V 11. kapitole jsme se zabývali tím, jak ona satanova lež, že máme život odděleně od Boha, změnila celé naše chápání zákona. Ve 2. kapitole jsme začali zkoumat možnost, že Boží spravedlnost je jiná než naše chápání spravedlnosti. Než přejdeme k podrobnějšímu zkoumání soudu, jak o něm učí Písmo, zamysleme se ještě trochu nad důsledky satanovy lži o nesmrtelnosti a jejím dopadem na naše vnímání soudu.

  1. Satan tvrdil, že určitě nezemřeme a tím, že sníme ovoce ze zakázaného stromu, tak budeme jako Bůh. Gn 3:5
  2. Tohle změnilo lidské vnímání zákona/práva. Pokud nejsme životem závislí na Bohu, pak je nám jeho zákon vnucován bezdůvodně.
  3. Tělesná mysl proto bojuje proti Božímu zákonu a odmítá se mu podřídit. Římanům 8:7
  4. Odloučení lidstva od Boha povede k jeho zániku, neboť pouze Bůh má život. Satan však vyzývá lidstvo, aby příčinu smrti projektovalo (přeneslo) na Boha. Jestliže člověk vnímá Boží zákon jako svévolné uvalení (na někoho), pak je logické, že i porušování tohoto zákona vnímá jako vnucování. Tohle vidíme, jak se to projevuje v Kainově životě. Bůh sděluje Kainovi přirozené důsledky jeho jednání a Kain projektuje vinu za svou novou skutečnost na Boha. Genesis 4:11-14
  5. Satan pak jako trest za porušení Božího zákona přikládá smrt. Představuje Boha jako agresora, který tento trest uděluje. Tohle víme proto, jelikož smrt je představena jako nepřítel Boha a člověka a jako něco, co je v satanově moci. Židům 2:14; 1. Korintským 15:26.
  6. Satan předkládá člověku smrt jako Boží spravedlnost za lidské provinění, on projektuje satanovu nadvládu na Boha a činí z Boha původce smrti. Žalmy 50:21; Žalmy 94:20
  7. Jak jsme uvedli ve 3. kapitole, milosrdenství je pak chápáno jako peněžní cena zaplacená za oddálení nebo odstranění trestu. V satanově systému milosrdenství nikdy neznamená odpustit někomu dobrovolně, bez peněz nebo bez úhrady (Iz 55:1). Tento systém vyžaduje, aby "Boží spravedlnost" byla ukojena obětí; vyžaduje nějakou platbu.  
  8. Zavedení smrti do lidstva jakožto Božího trestu činí z komodity času něco nesmírně cenného. Jakási zkušební doba (doba milosti) je nám dána k tomu, abychom si vybrali, zda uvěříme, že Bůh je dobrý, opustíme své odcizení od Něj a dovolíme Hospodinu, aby nám ukázal naše hříchy, abychom mohli být uzdraveni. V našem vlastním systému spravedlnosti však tuto zkušební dobu (milosti) chápeme tak, že je nám dána proto, abychom Boha ukonejšili dobrými skutky nebo důkazem lítosti skrze přijetí kříže před konečným soudem. To znamená, že neustále utíkáme před diagnózou a nabízeným uzdravením, a proto se náš život stává tikajícím časem, v němž nemáme pokoj a klid. Máme neustálý pocit, že nám dochází čas, a pocit zmaru, protože se řítíme k soudu, jenž nyní znamená potrestání zlých a ospravedlnění dobrých. 
  9. Celý tento proces je cizí Božím myšlenkám. Hospodinovy zásady milosrdenství, spravedlnosti a trestu jsou zcela odlišné od našich. Tyto vznešené pojmy se v naší mysli zkazily onou lží o vrozeném životě, která v nás vyvolává podvědomý pocit, že Boha nepotřebujeme a že je to panovačný kontrolující fanatik.

Dopad této lži o přirozeném životě dobře vysvětluje příběh o tom, jak se zdá, že v noci proti sobě plují dvě lodě. Jedna loď vysílačkou informuje druhou, aby odklonila svůj kurz od směru, kterým pluje jejich loď. Z vysílačky se ozve hlas, že ne, že naopak vy byste měli změnit kurz, abyste se vyhnuli srážce. Kapitán lodi vyhrožuje osobě na druhém konci linky, aby změnila kurz, jinak bude čelit následkům. Hlas odpoví: "Tady je pobřežní maják, je to vaše rozhodnutí."

Když lidstvo přijalo onu lež, že můžeme vlastnit nesmrtelnost a být jako Bůh, změnili jsme svůj vztah k Bohu a představovali jsme si, že Hospodin je jako my. To blikající světlo z majáku, které bylo vysláno s láskou, aby nás chránilo před zkázou, jsme si vyložili jako nepřátelský záměr a lidská rasa se připravila na válku proti majáku. Když si loď uvědomila pravou identitu druhého zdroje světla, celé paradigma se změnilo a světlo bylo okamžitě pochopeno ve správném kontextu.

V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny. Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval. Izajáš 63:9-10

Tak je to i se soudem. Představujeme si, že Bůh je jako my. Představujeme si ho jako toho, kdo soudí, odsuzuje a trestá jako my. Jeho myšlení však není naše myšlení.

Abychom však pochopili a viděli svůj skutečný stav, Bůh nám umožňuje/dovoluje čelit soudu, o němž si myslíme, že jej Hospodin vykonává. Kdyby Bůh neměl soud, jak ho chápeme my, pak bychom jej totiž nepovažovali za spravedlivého Boha.

Kvůli oné satanově lži o životě jsme zdědili způsob myšlení o životě, smrti a trestu, takže Bůh nám nyní potřebuje ukázat, že On takto neuvažuje, ale zároveň nás ve stejném okamžiku musí přitahovat k sobě. Bůh se k nám musí přiblížit tím, že Sama sebe nechá být viděn, že je jako my, a to proto, abychom od něj neodešli v domnění, že Hospodin v našich očích není spravedlivý a poctivý.

Boží soud má přinést uzdravení a obnovu, nikoli odsouzení a smrt.

Tehdy Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli." Jan 9:39 (B21)

Výsledkem tohoto Ježíšova soudu je, že slepí začínají vidět. Tohle je uzdravující forma soudu. Zároveň Ježíš říká, že jeho soud způsobí, že ti, kdo si myslí, že vidí, tak oslepnou, což znamená, že si uvědomí, že doposud byli slepí (Zj 3:17). Proč však Ježíš chce, aby si přiznali, že jsou slepí? Je to proto, aby mohli být uzdraveni. Ježíš popsal hlavní část svého poslání jako (vyhlásit) slepým nabytí zraku.

‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, Lukáš 4:18.

Uzdraveni mohou být pouze ti, kdo rozpoznají svou slepotu. Tento princip obnovy je ve Starém zákoně představen v různých příbězích.

A když Hospodin dával kvůli nim povstat soudcům, byl Hospodin s tím soudcem a zachraňoval je z ruky jejich nepřátel po všechny dny toho soudce, neboť Hospodin se slitovával kvůli jejich sténání před jejich utiskovateli a poháněči. Soudců 2:18 

I když byla práce těchto soudců nedokonalá, stále vidíme, že jejich cílem bylo vysvobození z útlaku. Toto téma vysvobození prostřednictvím soudu vyjadřuje také kniha Izajáš.

A obnovím tvé soudce jako na počátku a tvé rádce jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným. Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností. Iz 1:26-27

Má spravedlnost je blízko, má záchrana vzejde a mé paže budou soudit národy. Na mne očekávají ostrovy a v mou paži skládají naději. Izaiáš 51:5 

Bible odhaluje, že Boží myšlenky o soudu slouží k vysvobození, uzdravení a obnově, nikoli k odsouzení, jež vede k smrti. K tomu však může dojít pouze tehdy, pokud přijmeme Boží diagnózu našeho problému, a ne svou vlastní diagnózu. Pak můžeme prosit o uzdravení a věřit, že se změníme.

Abychom si vysvětlili, jak nás Bůh uzdravuje při soudu, musíme se zabývat tématem svatyně, protože to je názorný příklad, který podrobně popisuje proces, jímž nás Bůh zachraňuje.

pokračování zde