Co to je to rozlišování a zachovávání určitých dnů u Římanům 14:5-6?
Římanům 14:5-6, výklad Jiří Beneš
Zdroj: https://youtu.be/0nMkBhf9AlM?t=1959
přepis videa od 32:39 do 39:18 minuty
citován [CEP] Ř 14:5-6
Někdo rozlišuje dny
,pokračuje apoštol,
jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
Jsou na tom úplně stejně, liší se jenom v tom, že jeden jí a druhý nejí! A to neznamená, že ten kdo jí, je lepší na tom, než ten kdo nejí, anebo obráceně! Že ten kdo nejí, je lepší než ten, kdo jí. Vždyť jsou úplně stejní J Děkujou za to Pánu Bohu.
No co to je to rozlišování a zachovávání určitých dnů? Ke komu Pavel mluví? Ke křesťanům, kteří se shromažďovali k bohoslužbám v synagoze spolu se svými židovskými spolubratry. Vzpomínáte si přece, jak apoštol Pavel to „napral“ nejprve do židovských spolubratrů – od 2. do 4. kapitoly to do nich „pere“, jedna za druhou. A pak se otočí a začne to „prát“ do jejich pohanských, řeckých spolubratrů, jak jsou pyšní. To už jsme ale probírali v té 11. kapitole.
Neboli, v tom společenství se shromažďují k bohoslužbám v Sobotu v synagogách, čtou si tam Bibli – tj. Starý zákon – drží se toho všichni, berou to vážně. To nejsou lidi, kteří si řekli: „To je Starý zákon, ten přestal platit!“ K tomuhle je Pavel nevede. „Můžeme si dělat co chceme.“ „Můžeme se rozhodnout, že Sobota bude ve středu.“ A tak budeme mít prostě bohoslužbu ve středu… Tohle nejsou ty lidi, které apoštol oslovuje. Vždyť si vzpomeňte, jak on zdůrazňuje význam toho zákona. A sám sebe vnímá jako někoho, kdo ho není schopen naplnit. Vírou přece Zákon tvrdíme, ne rušíme, čteme ve 3. kapitole. Platí to, co říká Hospodin.
Tak co to je za dny? Není to Šabat! Nebyli jsme to přece my, kdo jsme začali ty dny rozlišovat. To rozlišil Hospodin! Hospodin řekl: Šest dní budeš sloužit, a činit veškeré své poslání a den sedmý je šabat pro Hospodina, nebudeš sloužit ani činit žádné své poslání. Tohle řekl Hospodin, to jsme neřekli my! Takže my když bereme ta Hospodinova slova vážně, tak vlastně nejsme ti, kteří rozlišují dny, jenom respektujeme to, jak to řekl Hospodin. Takže co to je? O jaké dny se tady jedná?
Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu.
Co to je za dny? Když se podíváme do židovského kalendáře, tak tam máme spoustu různých dnů, kdy jsou třeba různé posty, nebo různé slavnosti. To jsou dny, které souvisí NE s Hospodinovým výrokem, ale s židovskou tradicí. Apoštol ví, že rozhodující pro něj jako pro věřícího člověka je to co říká Hospodin, ne to, co říkají lidé! Proti tomu taky pořád protestuje. Ale, ví, že jsou v jednom sboru lidé, kteří se drží jenom toho, co říká Hospodin, a pak jsou tam lidé, kteří se drží i toho, co říká ta starobylá tradice. A on je učí, aby spolu navzájem žili. Nepreferuje jedny nebo druhé. Neřekne: „židé jsou lepší než řekové“ nebo „řekové jsou lepší než židé, protože židé jsou zákoničtí“. Obráceně kdyby to bylo, že řekne: „židé jsou lepší než řekové tak jsou lepší protože řekové jsou svévolníci“. Jo? Abychom každému dali stejně. Takže o to tady jde.
Prostě respektujte, že jste různí, že věci vnímáte různě, každého něco oslovuje, žijete spolu, každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Platí zásada: Každý měj odvahu vlastního přesvědčení a každý jednej odpovědně podle vlastního svědomí. Důležité je, že jsme ve vztahu k Pánu Bohu, že to děláme pro Pána, ty dny zachováváme pro Pána, jíme-li, jíme pro Pána, děkujeme Pánu, nejíme-li, děláme to pro Pána a děkujeme Bohu! Pokud to děláme pro Pána, tak je to mezi námi a Pánem! A do toho můj bližní nemá co kafrat! A obráceně. Pokud bližní dělá něco vůči svému Pánu, já do toho nemám právo vůbec kafrat! I když by se mi to nelíbilo, i když je to jinak než jsem si myslel vždycky. O to tady jde.
Každý má právo mít před Pánem svůj názor a já nemám právo cizí názory korigovat a můj bližní nemá právo korigovat moje názory, když se mu nelíbí. My se musíme naučit spolu žít, žít v rozmanitosti a žít před Pánem Bohem. Velkorysost, tolerance, nadhled, shovívavost, trpělivost a vděčnost projevená modlitbou – to jsou znaky zralé spirituality. K tomu jsme se zatím dobrali.
Další info k tématu zde:
