MaranathaMedia.cz

Byla Sobota změněna v Novém zákoně? Římanům 14:5-6

Vytvořeno Pro 20, 2020 Od Jiri Sanek v Sobota
Přeložil JS
41 Přečtení

„Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.“ (Římanům 7:12, B21).

Viděli jsme, že Ježíš Kristus nezměnil Boží den Soboty. Naopak, skrze Svou službu ukázal skutečný účel a záměr Soboty (Šabatu). Ježíš často odhaloval, že Sobota, a zejména Jeho učení a činy v tento den, předcházely ten přicházející mesiášský věk - dobu Božího království - jako věk uzdravení, svobody a obnovení celého lidstva.

Ježíš Sobotu zachovával. V době Jeho smrti Kristovi nejbližší následovníci jasně zachovávali Sobotu, čekali totiž, až Sobota uplyne, aby Jeho tělo připravili na pohřeb (Matouš 28:1; Marek 16:1-2; Lukáš 23:56; 24:1). Padesát dní od Kristova zmrtvýchvstání se mnozí shromáždili na Den letnic, jednu ze sedmi Božích výročních Sobot neboli jeden ze svátků zachovávaných vedle týdenních Šabatů (Leviticus 23), a právě v tomto dni byla založená novo-zákonní církev na základě příchodu Ducha svatého (Skutky 2:1-4).

Co se týče Božích sobot, tak Bible neposkytuje žádné důkazy o jejich změně v době Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Vidíme jen pokračování Kristových následovníků, kteří je zachovávají stejně, jako to dělal Ježíš – a to navzdory opačným tvrzením některých lidí.

Zrušil Pavel Sobotu?

Pokud byl Šabat nebo jakákoli část Božího zákona v rané novozákonní církvi zrušen nebo změněn, potom bychom měli najít jasné důkazy o tak dramatickém posunu v novozákonních spisech. Koneckonců, knihy Nového zákona byly sepsány v prvním století po dobu několika desítek let a skončilo to v 90. letech, což je více než 60 let po Ježíšově smrti a vzkříšení.

Mnozí, kteří tvrdí, že v Novém zákoně byla Sobota zrušena, poukazují na spisy apoštola Pavla, aby ospravedlnili svůj názor. Je však tento názor správný? Obyčejně uvádějí tři pasáže na podporu tohoto tvrzení - Římanům 14:5-6, Koloským 2:16-17 a Galatským 4:9-10.

Abychom tyto pasáže správně pochopili, musíme se na každou podívat v kontextu, a to jak v bezprostředním kontextu toho, o čem se diskutuje, tak v širším sociálním a historickém kontextu, který ovlivňoval autora a jeho publikum v oné době. Musíme si také dát pozor, abychom do textu nevčítali naše předjímané představy. S ohledem na to se na tyto pasáže podívejme a uvidíme, zda Pavel ve svých spisech skutečně anuloval nebo zrušil dodržování Šabatu (Soboty).

Nejprve se podívejme na Pavlova vlastní prohlášení o Božím zákoně. Více než 25 let po smrti Ježíše Krista napsal v Římanům 7:12:

„A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.“

V Římanům 2:13 prohlásil:

„Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní.“

V Římanům 7:22 řekl:

"Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem."

Mnozí se domnívají, že jakmile máme víru v Ježíše Krista, už nemáme potřebu dodržovat zákon. Sám Pavel se na tento koncept zaměřil v Římanům 3:31: "Rušíme [řecky katargeó, což znamená 1.) vyřadit, učinit neúčinným, zničit; zrušit; zbavit moci, zahubit; odložit; (zbytečně) zabírat, vysávat (půdu) 2. (pas.) být odstraněn / zrušen; zaniknout, ztratit moc, přestat; přerušit spojení, nemít nic společného] tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme [řecky histémi, což znamená 1) postavit; položit, dát; stanovit; přičíst; nabídnout; potvrdit; 2. stát; postavit se, zastavit se; ustat; povstat; vzdorovat, čelit, obstát; zůstat].“. Víra zákon neruší, řekl Pavel; ona jej zakládá a podporuje.

Ve Skutcích 24 se Pavel bránil před římským guvernérem Felixem proti obviněním z rozkolnictví a pobuřování vznesenému ze strany židovských náboženských vůdců. Na obvinění proti sobě odpověděl řečí:

„ctím Boha našich otců podle toho učení, které oni nazývají rozkolem. A oslavuji Boha tím, že věřím všemu, co je psáno v Mojžíšově zákoně a v Prorocích.“

(verš 14 dle Kurzova překladu).

O dva roky později se znovu bránil proti takovým obviněním, tentokrát před dalším římským guvernérem Festem. Pavel se hájil:

"Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil. " (Skutky 25:8).

Zde, zhruba mezi 25 až 30 lety po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Pavel jasně řekl, že věří „všem věcem napsaným v zákoně a v prorocích“ (což je termín používaný pro knihy Starého zákona) a že neučinil nic proti zákonu!

Ve světle těchto jasných výroků bychom tedy měli očekávat, že najdeme stejně jasné pokyny týkající se zrušení soboty, pokud to vskutku bylo Pavlovo chápání a úmysl. Ale najdeme?

Římanům 14:5-6: Jsou všechny dny bohoslužby či uctívání stejné?

V Římanům 14:5-6 Pavel napsal: "Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. (B21) “

Z tohoto tvrzení by se některým lidem mohlo zdát, že Pavel říká, že jakýkoli den, který si člověk zvolí, aby odpočinul a měl bohoslužbu, je nepodstatný do té doby, pokud je člověk „plně přesvědčen o svém vlastním názoru“ a „drží (zachovává) ho Pánu“. Znamená to, že sobota se neliší od jakéhokoli jiného dne nebo že si můžeme svobodně zvolit jakýkoli den, který si přejeme zachovávat?

Abychom k tomuto závěru dospěli, musíme to tam do toho verše včíst, protože zde není nikde zmíněn Šabat (Sobota). Slovo Šabat nebo odkazy na dodržování Šabatu se ve skutečnosti v knize Římanům nikde nenacházejí. Zmínka je tam pouze o „dnech“, nikoli o Sobotě nebo o jiných dnech odpočinku a uctívání, které přikazuje Bůh.

Mějte na paměti, že Pavel již dříve v téže epištole napsal, že „zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré“ že „ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní“ a že „ve svém nitru radostně souhlasí s Božím Zákonem“ (Římanům 7:12; 2:13; 7:22). Pokud však v Římanům 14 řekl, že dodržování Šabatu je irelevantní, takové tvrzení by bylo zcela neslučitelné s jeho dalšími jasnými výroky v tom samém dopise.

O jakých „dnech“ tedy Pavel mluvil?

Co to je za dny, které zde Pavel zmiňuje? Musíme se podívat na kontext, abychom to zjistili.

Tato sporná pasáž o dnech v Římanům 14:5-6 je bezprostředně mezi odkazy na konzumaci masa a vegetariánství ve verších 2, 3 a 6. Mezi zachováváním soboty a vegetariánstvím však neexistuje žádná biblická souvislost, takže tyto verše musí být vytrženy z kontextu za předpokladu, že Pavel se odvolával na sobotu.

Citace z díla Expositor's Bible Commentary vysvětluje, že

„to blízké kontextové propojení s jedením naznačuje, že Pavel má na mysli jakýsi zvláštní den stanovený k zachovávání jako času pro hostinu nebo jako času pro půst“ (Everett Harrison, 1976, svazek 10, s. 146).

Je zřejmé, že Pavel nediskutoval o Sobotě, ale spíše o jiných dnech, kdy se praktikovala hostina, půst nebo zdržování se od některých pokrmů.

Pavel psal sboru v Římě, který byl složen ze židovských i nežidovských věřících (Římanům 1:13; 2:17). Stravovací a půstní praktiky, které nebyly v Písmech jasně vyřešeny, se staly předmětem sporu.

Talmud zaznamenává, že mnoho Židů té doby se postilo v pondělky a ve čtvrtky. Dále také měli jiné tradiční dny půstu (porovnejte se Zachariášem 7:3-5). Protože někteří z židovských křesťanů v Římě samo-spravedlivě kritizovali ostatní (Římanům 2: 17–24), možná se stali podobnými farizejům, kteří se chlubili: „Postím se dvakrát týdně“ (Lukáš 18:12) a stavěli se jako spravedlivější než ti druzí, kteří se v těchto časech nepostili.

Je možné, že ti členové církve v Římě se tam snažili v určitých dnech vynutit půst na jiných křesťanech, což vyvolalo Pavlovu pichlavou otázku:

„Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka?“ (verš Ř 14:4).

Zdá se, že Pavel dává na pravou míru důraz, že půst je dobrovolné cvičení se v uctívání (bohoslužbě) neomezené na konkrétní dny. Proto, když se jeden člověk postí v určitý den, kdy jiný člověk jí, tak ho to nečiní spravedlivějším.

Proč se však někteří vyhýbali masu?

V Římanům 14:2-3 Pavel diskutoval o vegetariánství („slabý však jí jen rostlinnou stravu“) a pokračoval v tomto tématu ve verši 6 („ten, kdo jí... a ten, kdo nejí“).

6. verš: Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

Kontext nám ukazuje, že někteří členové sboru jedli maso a jiní se zdrželi konzumace masa. Ti vegetariáni byli pravděpodobně členové, kteří „se báli, aby náhodou (aniž by to věděli) nesnědli maso, které bylo obětováno modlám nebo bylo jinak rituálně nečisté (což se na takovém místě jako je Řím, mohlo snadno stát), že se úplně zdrželi konzumace masa“ (W. J. Conybeare a J. S. Howson, The Life and Epistles of St. Pavel, 1974, s. 530).

Pavel se v 1. Korintským 8 a 10 zabýval otázkou konzumace masa, které mohlo být obětováno modlám, a proto jej mohli někteří členové považovat za nevhodné k jídlu. Apoštolova pointa v této kapitole byla, že neznámá asociace pokrmu s modlářskou činností nezpůsobí, že by jídlo bylo nevhodné k jídlu.

Pavel zjevně řešil ten stejný problém jak u Římanů, tak u Korinťanů, a to konkrétně, zda by se členové měli vyvarovat pokrmů z masa, které mohly být spojeny s modloslužebným uctíváním. Toto je naznačeno Pavlovým odkazem na „nečisté“ maso v Římanům 14:14. Spíše než aby apoštol použil řecké slovo používané k popisu druhů nečistého masa ze seznamu ve Starém zákoně, Pavel použil slovo, které znamená „obecné“ nebo „poskvrněné“ (podobně Sk 10:14), což by bylo odpovídající pro popis masa, jež bylo obětováno modlám.

Pavlova rada v 1 Korintským 8 byla stejná jako jeho závěr v Římanům 14:15: Buďte obzvláště opatrní, abyste neurazili spolu-křesťana, což by způsobilo, že klopýtne nebo ztratí víru v otázce pokrmů z masa.

Tohle v žádném případě nesouviselo s dodržováním Soboty, protože Sobota v Písmu není nikde spojována se zdržováním se jedení masa nebo pokrmů vůbec. Šabat navíc není nikde zmíněn v Pavlově dopise k Římanům; prostě to nebyl ten problém.

Ti, kteří se dívají do Pavlovy epištoly Římanům, aby si odůvodnili svůj názor, že apoštol ruší dodržování Starozákonních zákonů, tak ti čelí dodatečnému břemenu vysvětlování - pokud je jejím účelem tvrdit, že tyto zákony jsou zrušeny - proč potom Pavel cituje z toho samého Starého zákona více než 80krát ve stejné epištole jakožto autority pro své učení. Už jen tento jednoduchý fakt potvrzuje Pavlův názor, že

„zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré“ (Římanům 7:12).

Volně přeloženo ze zahraničních materiálů UCG - dokument pod názvem "Sunset to Sunset God’s Sabbath Rest" kapitola nazvaná "Was the Sabbath Changed in the New Testament?" (strana 31).

pokračování zde