MaranathaMedia.cz

Byla Sobota změněna v Novém zákoně? Galatským 4:9-10

Vytvořeno Pro 25, 2020 Od Jiri Sanek v Sobota
Přeložil JS
38 Přečtení

předchozí díl zde

Galatským 4:9–10: Je Šabat (Sobota) otroctví či jho?

Galatským 4:9-10 je jedna z pasáží z Pavlových epištol, které někteří považují jako za odvrhnutí Šabatu. V těchto verších Pavel napsal:

"Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Zachováváte dny, měsíce, období a roky!“

Ti, kteří argumentují proti zachovávání Soboty, obvykle vidí Pavlovo tyto zmínky o „dnech, měsících, obdobích a letech“ jako poukazování na Šabaty, svátky (neboli slavnosti), roky odpočinutí země a tzv. milostivé léto (rok jubilejní viz Hejčlův překlad), jež jsou uvedené ve Starém zákoně (Leviticus kapitoly 23 a 25). Tito lidé spatřují tato Bohem daná ustanovení jako „slabé a ubohé živly“ (CSP), k nimž se Galatští „znovu obrátili“ a kterým chtěli „otročit“ (9. verš).

Je tohle to, co Pavel míní? S tímhle tu existuje zjevný problém, pakliže se tyto verše považují za kritizující Sobotu. Stejně jako u Římanům kap. 14, rovněž v Galatským není slovo „sobota-šabat“ ani zmíněno. Výrazy „Šabat“, „Šabaty“ a jakákoli příbuzná slova se v tomto listě ke Galatským nikde nevyskytují.

Opět platí, že kvůli argumentaci proti zachovávání Soboty se někteří lidé domnívají, že ty „roky“ uvedené v Galatským 4:10 jsou roky odpočinutí země a roky tzv. milostivého léta (jubilejního roku) popsané v Leviticu 25. kapitole. Avšak v oblastech mimo zemi Izrael rok milostivého léta nebyl nikde za doby Pavlovy dodržován a rok odpočinutí země nebyl zachováván též (Encyclopaedia Judaica, svazek 14, str. 582, a Židovská encyklopedie „Sabbatical Year and Jubilee“, str. 666). Skutečnost, že Galácie byla v Malé Asii daleko od izraelské země, způsobuje, že je nelogické dospět k závěru, že Pavel se zde snad mohl odkazovat na roky odpočinutí země a roky milostivého léta.

Ta řecká slova, která Pavel používal pro „dny, měsíce, období a roky“, se napříč Novým zákonem používají při popisu běžných občanských období. Ona jsou naprosto odlišná od přesných výrazů, jež Pavel použil v Koloským 2:16, a které specifikují v Bibli uvedené Soboty, (Hospodinovy) svátky neboli slavnosti a zachovávání novoluní. Pavel pro biblická zachovávání použil přesnou terminologii v listě Koloským, ale v listě Galatským použil velmi odlišná řecká slova – což je jasný náznak toho, že diskutoval o zcela jiných tématech.

Abychom pochopili, co Pavel myslel, musíme si být jisti, že pečlivě prozkoumáme historické i bezprostřední souvislosti (kontext) těchto veršů.

Galaťané se nemohli vracet k tomu, co nikdy nezachovávali

Je pravdou, že existovala jistá judaizující frakce, která se Galatským pokoušela zavést potřebu obřízky a vůbec přibrat celý rituální systém Mojžíšského zákona - proti čemuž Pavel důrazně oponoval. Ale tohle pro ty lidi tady bylo nové, protože Galatské sbory byly spíše složeny ze členů majících pohanský původ nežli původ židovský. Pavel dal jasně najevo, že byli fyzicky neobřezaní (Galatským 5:2; 6:12-13), takže to nemohli být Židé.

Tento základ je důležitý pro pochopení naší kontroverzní pasáže. V Galatským 4:9–10 Pavel řekl, že se Galatští „znovu navraceli ke slabým a ubohým živlům“, mezi něž patřily „dny, měsíce, období a roky“. Protože Pavlovi čtenáři pocházeli z pohanského zázemí, je těžké vyrozumět, jak ty „dny, měsíce, období a roky“, ke kterým se zase obrátili, by mohly být Sobota čili Šabat a ostatní biblické svátky, protože oni se nemohli navracet zpět k něčemu, co předtím dříve nezachovávali!

Bude to ještě jasnější v bezprostředním kontextu. Ve verši 8 Pavel řekl:

„Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové.“

Tímto Pavel odkazoval „jasně na pohanské modly, které Pavel způsobem typického židovského idiomu nazýval„ nejsou bohové““ (James Boice, Expositor's Bible Commentary, 1976, sv. 10, str. 475).

Pavel se neodkazoval na biblické praktiky

Je snad možné, že tyto „slabé a ubohé živly“, ke kterým se Galaťané navraceli (9. verš), by mohly být Boží zákony, Soboty a (Hospodinovy) slavnosti? Slovo zde přeložené jako „živly“ je řecké slůvko stoicheia, to stejné slovo přeložené jako „živly“ (principy viz B21) o něco dřív ve verši 3. Tam Pavel svým čtenářům popisoval, že byli „v otroctví pod živly světa“. Aby tohle odkazovalo na Boží zákon ve verši 9, muselo by to také ve verši 3 odkazovat na Hospodinův zákon, protože je použito stejného slova.

Tvrdit, že verš číslo 3 odkazuje na biblický zákon, je bez podpory, protože tito Galaťané byli pohané, nikoli Židé, a tak neměli žádnou historii, kdy dodržovali biblické zákony. Rovněž „to nevysvětluje, proč a jak Pavel mohl přidat k výrazu stoicheia slovní spojení „světa“. Celé židovské myšlení zdůrazňovalo všechno jen-ne-světský charakter zákona vyplývající z jeho božského původu “(tamtéž, str. 472).

Mnohem rozumnější je chápat „živly světa“ jako označení základních principů falešného lidského náboženství nebo specifického pohanského pojetí elementárních duchů, kteří ovládají přírodní síly. Expositor's Bible Commentary pokračuje:

"Zdálo by se, že za doby apoštola Pavla, byl tento mimořádně raný a primitivní názor rozšířen do bodu, kdy stoicheia také odkazovala na slunce, měsíc, hvězdy a planety - všechny z nich spojované s bohy nebo bohyněmi, a protože tito regulovali běh kalendáře, tak rovněž spojovaní s velkými pohanskými festivaly pro uctívání bohů. Podle Pavlova vnímání byli tito bohové démoni. Proto tudíž uvažoval o jakémsi démonickém otroctví, ve kterém byli Galatští ve skutečnosti drženi, místo aby hlásali evangelia…

„Ve verších, které následují, Pavel dále mluví v rychlém sledu o těchto třech klíčových tématech: (1)„ ti, kteří od přirozenosti nejsou bohové, “pravděpodobně falešní bohové nebo démoni; (2) „ty slabé a ubohé živly“, opět stoicheia; a (3) „dny a měsíce, období a roky“ (verše 9, 10). Pavel by o těchto démonech nepochybně uvažoval úplně jinak, než bylo původní myšlení Galatských. ...Tudíž celá tato záležitost tedy nabývá kosmického a duchovního významu. Aneb, konečným protikladem ke svobodě v Kristu je otroctví Satanovi a zlým duchům“ (tamtéž).

V každém případě, hlavní aspekt tohoto byla pravděpodobně astrologie. V Deuteronomiu 18 Hospodin nazývá pohanské věštce „zachovávateli časů“ (verše 10, 14, v angl. překladu KJV; v českých př. je tam hadače, předpovídače, planetáře). I když Bůh dal nebeská tělesa „za znamení a na určená období a na dni a léta“ (Genesis 1:14, MPCZ), pohanské národy podlehly přisuzování moci a vlivu těmto tělesům a oněm časům, které označovaly. Bůh dal varování:

„Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy“ (Jeremiáš 10:2, CSP).

Pověrčivé zachovávání dnů a časů u Galaťanů

To je kontext, ve kterém alespoň někteří Galatští zachovávali „dny, měsíce, období a roky“. Pojďme tedy nyní pochopit, o čem Pavel skutečně mluvil v Galatským 4:10.

„V řecko-římské chronografii [systém měření času] je nejmenší jednotkou, která je ale větší než jeden den, skupina devíti nebo deseti dnů. Ve většině systémů se jedná o deset dnů rostoucího měsíce, úplňku a ubývajícího měsíce. "Tyto tři skupiny po deseti dnech tvoří měsíc o třiceti dnech." Tři měsíce tvoří jedno ze čtyř ročních období a čtyři roční období jeden rok. Tyto roky jsou pak seskupeny do tzv. Olympiád o čtyřech letech nebo o obdobích různých délek. Když Pavel v Galatským [4:10] odkazuje na dny, měsíce, období a roky, on popisuje jakýsi pohanský systém časomíry“ (Troy Martin, By Philosophy and Empty Deceit: Colossians as Response to a Cynic Critique, 1996, str. 129-130).

Té judaizující frakci se v Galácii evidentně podařilo získat mnoho lidí k uvěření, že je nutné přijmout židovský rituální systém proto, aby se člověk mohl stát křesťanem. Výsledkem byly dvě extremistické (o)pozice.

Někteří to plně přijali. Zdá se však, že jiní, neochotní přijmout to, co považovali za nepřiměřené požadavky křesťanství, tak se obrátili k opačnému extrému a část se vracela k aspektům pohanství. Pavel je kvůli tomu pokáral. Říká jim:

„Bojím se, aby všechna moje těžká práce, kterou jsem si s vámi dal, nebyla nakonec úplně zbytečná.“ (Galatským 4:11, Kurz).

Čili Pavel se jim snažil zabránit, aby se znovu zaplétali do svých dřívějších pohanských praktik. 

Z kontextu vidíme, že zkrátka není logické dospět k závěru, že Pavel kritizoval dodržování biblického Šabatu (Soboty) a svátků (slavností), protože nebyly ani zmíněny. Kontext ukazuje, že mluvil o pohanských praktikách, tedy o něčem úplně jiném.

další díl zde