(2.Královská 2:23-25) Zabil Bůh děti následkem Elizeova prokletí?

Vytvořeno Kvě 08, 2022 Od Kevin J. Mullins v Boží charakter
Přeložil JS

1,240 Přečtení

Originál publikován 01.05.2022 Kevinem J. Mullinsem zde

Potom se odtud vydal vzhůru do Bet-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města nějací výrostci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: "Táhni, plešoune! Táhni, plešoune!" On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch výrostků rozsápaly. Elíša se pak odebral na horu Karmel, odkud se vrátil do Samaří. (2. Královská 2:23-25)

Když uvažujeme o Bohu a jeho charakteru lásky, tak je pochopitelné, že tento incident některým lidem jistě nadzvedne obočí. Jak je možné, že Elíša (Elizeus) proklel tyto malé děti „ve jménu Páně“, což vedlo k tomu, že 42 z nich bylo roztrháno na kusy?

Bůh zabil malé děti?

Za prvé, vezměme v úvahu skutečnost, že tito „výrostci“ nebyly nutně mladší dvanácti let. Pochopitelně to může být pro některé sporný bod, ale pro jiné vyvstává otázka, zda bylo kruté, aby bylo 42 malých dětí zničeno jen proto, že se vysmívají Elíšově plešce. To obvinění samozřejmě zní, že Bůh je krutý krvežíznivý tyran bez ohledu na věk takzvané „oběti“ Božího pomstychtivého hněvu.

Hebrejská fráze přeložena jako „výrostci“ (BKR pacholata malá) zde v překladu Nové Bible Kralické je קָטָן (qatan) נַעַר ( naar ), která nese význam „malí chlapci, mladí muži, mládež“. V 1. Královské 3:7 (CSP) Šalomoun říká: "Nyní jsi, Hospodine, můj Bože, ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec (qatan naar), neumím vycházet a vcházet." Někteří lidé naznačují, že Šalomounovi bylo kolem dvaceti, zatímco jistá starověká kniha s názvem Apostolical Constitutions II (Ed. Lagarde 14, 17) naznačuje, že mohl být tak mladý jako dvanáct let: "Šalomoun byl králem Izraele, když mu bylo dvanáct let." Další místa v Písmu naznačují, že qatan naar odkazuje na „malé chlapce“ (1. Samuelova 20:35; 1. Královská 11:17). V knize John Gills’ Exposition of the Bible John Gills říká:

"Slovo pro" děti "se používá u osob třiceti nebo čtyřiceti let, a přestože se říká, že tyto osoby jsou" malé/mladé ", byly již tak dobře vyrostlé, že mohly vyjít z města samy, aniž by byl třeba někdo, kdo by je vedl, nebo se o ně postaral, a také byly ve věku, který je schopen nejen brát v úvahu Eliášovu plešatost, ale věděly, že Elíša je prorokem, a byly schopny rozlišovat mezi dobrem a zlem, a byly schopny od zlovolného ducha v nich, posmívat se mu jako takovému, a vezmeme-li v úvahu Elijáše, o němž měly znalosti, a na něhož, vyučeni od svých modloslužebných rodičů, měly averzi."

A Adam Clarke píše:

„Ale byly to malé děti? Neboť v tom spočívá síla té námitky. Čili, já předpokládám, že ta námitka znamená děti ve věku od čtyř do sedmi nebo osmi let; neboť tak to slovo používáme: ale originál נערים קטנים, nearim ketannim [alternativní hláskování qatan naar], může znamenat mladé muže, neboť slovo קטן katon znamená být mladý, v protikladu ke starému, a je tak přeloženo na různých místech v naší Bibli; a slovo נער naar znamená, nejen dítě, ale mladý muž, služebník, nebo dokonce voják, nebo člověk způsobilý jít do bitvy; a je tak přeložen v mnoha místech v naší běžné anglické verzi. Zmíním se jen o několika málo, protože jsou dostatečně rozhodné: Izák byl nazýván נער naar, když mu bylo dvacet osm let, Genesis 21:5-12; a Josef byl tak nazýván, když mu bylo třicet devět, Genesis 41:12. Přidejte k těmto ještě citaci z 1 Králové 20:14 : "Jak se to stane?" zeptal se Achab. "Tak praví Hospodin: Skrze mladíky בנערי (benaare) sloužící u krajských hejtmanů," odpověděl prorok. "Kdo zahájí útok?" zeptal se ještě. "Ty," zněla odpověď. To, že se jednalo o vojáky, pravděpodobně domobranu, nebo výběr z domobrany, která sloužila jako bodyguardi Achabovi, tato událost dostatečně prohlašuje; a osoby, které se Elíšovi posmívaly, se za své jednání dokonale zodpovídaly.“ (dílo Clarke's Commentary on the Whole Bible, slova v první závorce jsou má vlastní slova)

Takže používání slova „malé děti“ tedy nenaznačuje, že byly ve věku nezodpovědnosti. Pravděpodobně se jednalo o místní gang mladých teenagerů ve městě Bethel, který se stal místem zaměřeným na modlářství a nemorálnosti (1. Královská 22:51-53; 2. Královská 1:2). Albert Barnes také poznamenává: „Osoby, které byly skutečně potrestány, nebyly ani tak ty děti, jako spíše hříšní rodičové, jejichž děti to byly a kteří právě ztratili dar potomstva, kteréhož daru se právě ukázali být nehodnými.“

Další věc, na kterou se musíme krátce podívat, než půjdeme dál, je, jestli byli zabiti medvědy nebo jen rozsápáni (roztrháni). Existuje několik překladů, které používají slovo “roztrhat” místo zabít. Slovo „roztrhat“ znamená „útok zvířete způsobující vážné zranění“. Hebrejské slovo je בָּקַע (baqa ), které Strongova konkordance definuje jako: „rozštípnout, otevřít nebo prorazit.“ Takže je docela možné, že nebyli zabiti, ale vážně zraněni.

Ale ať už to byly malé děti, zabité nebo těžce zraněné, jak vysvětlíme Boží charakter při řešení této situace?

Co znamená „v Hospodinově jménu“

Proberme nyní Elizeovo prokletí (zlořečení) „ve jménu Hospodinově“. V minulosti došlo k četným válkám a vraždám „v Hospodinově jménu“, které Bůh nikdy neomluvil. Ježíš jednou řekl:

Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. (Jan 16:2, 3; [Bible21])

Avšak v Elíšově (Elizeově) případě bylo jeho prokletí v mezích Boží spravedlnosti, „neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí“ (Jakub 1:20, CSP). V našem článku s názvem Co je Boží hněv? jsme se dozvěděli, že Boží hněv je daleko rozdílnější než způsob, jakým vykonává hněv člověk. Fráze „ve jménu Hospodinově“ nám říká, že Elizeovo prokletí bylo v souladu s „jménem“ (charakterem) Hospodina. Kniha Exodus nám říká, co "jméno Páně: je:

„Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. Exodus 34:6, CSP.

Jahve sestoupil v mraku a stanul u něho. A tehdy prohlásil, že je sám Jahve. Prošel tam mimo něj a zvolal: „Jsem Jahve, Jahve, slitovný bůh, milostivý a pomalý v hněvu, milostí oplývající a věrný. Dávám tisícům milost, odpouštím vinu, zločin i hřích. Nikdo však nebude čist sám sebou a budu stíhat i vinu otců na synech, ba i na synech synů do třetího a čtvrtého rodu!“ Exodus 34:6, (Vladimír Šrámek)

Když někdo zavolá (vzývá) jméno Páně, není to jen proto, aby věděl, jak správně vyslovit Jeho jméno. Boží „jméno“ má být chápáno jako Jeho „charakter“.

Boží jméno je:

PÁN/Hospodin [Jehova], PÁN/Hospodin [Jehova] Bůh
soucitný
Milostivý
Pomalý k hněvu (NBK věčně trpělivý, BKR věčně trpělivý, B21 nesmírně trpělivý, Hejčl shovívavý)
Hojný v milosrdenství a věrnosti
zachovává milosrdenství tisícům
snímá vinu, přestoupení a hřích
v žádném případě neočistí (viz Šrámkův překlad). Slova „viníka“ dodávají překladatelé (viz překlad CSP). Bůh nikoho neočistí. Místo toho, On …
Navštěvuje (pozoruje/dohlíží) s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. To znamená, že On dovolí těm, kteří nečiní pokání, aby sklidili to, co dříve sami zaseli. Dohlíží a povoluje, aby se události odehrávaly (viz nabalovací efekt sněhové koule) po celou třetí a čtvrtou generaci.

Neexistuje nic „ve jménu Hospodinově“, co by vypovídalo o tom, že Bůh pomocí blesků zasahuje ty, kdo se mu vysmívají, že uřezává hlavy těm, kteří Ho popuzují, ani že zaživa spaluje ty, s nimiž Mu již došla trpělivost. Tyto povahové rysy jednoduše NEJSOU „ve jménu (charakteru) Hospodina“.

Jak do toho zapadá Elíšova kletba? Náš zkoumaný text říká, že výrostci “se posmívali” Elizeovi. Hebrejské slovo pro "posmívali" je קָלַס (qalas). Zajímavé je, že když Elíša ty výrostky „proklel“, používá se hebrejské slovo קָלַל (qalal), které je ve stejné slovní rodině jako qalas. Takže, ať už tu Elíša dělal cokoliv, on k nim odzrcadlil to vysmívání výrostků. Elizeus nejednal v odplatě nebo nespravedlnosti a nesnižoval se na bezbožnou úroveň těchto děcek. Přísloví 24:29 říká: „Neříkej: Jak učinil mně, tak učiním jemu, odplatím každému podle jeho skutků.“ Na místo tohoto je toto prokletí známé jako odražené prokletí, jak je vidět z Božího popisu k Abrahamovi, když Bůh řekl:

A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním!. Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země. (Genesis 12:2, 3;CSP)

Je zřejmé, že Bůh nejde proti své vlastní povaze (charakteru). Ta kletba či prokletí, která přichází od druhých, se jednoduše odráží na jejich vlastní hlavy.

"Pak jsem se modlil, ‘Vyslyš nás, náš Bože, protože jsme zesměšňováni. Nechť jejich posměch padne na jejich vlastní hlavy, a oni sami se stanou zajatci v cizí zemi!’” (Nehemiáš 4:4; Překlad New Living Translation)

„To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.“ (Žalm 7:16; CEP)

V této předmětné pasáži se píše, že je Elizeus proklel „ve jménu Hospodinově“. Ať už Elíša dělal cokoliv, dělal to v naprostém souladu s Božím spravedlivým jménem, které je vždy „soucitné a milostivé, pomalé k hněvu, hojné v milosrdenství a věrnosti“. Hospodin je neočistil od jejich nekajícné nepravosti, ale dovolil, aby výsledky toho, co sami zaseli, odpovídaly jejich vlastním zlým rozhodnutím. Více se dozvíte za chvíli.

"Dobrořečte a nezlořečte"

Když diskutujeme o tématu zlořečení aneb prokletí, tak Ježíš, Pavel a Jakub přidávají do naší otázky nějaké nepřímé souvislosti:

Ježíš Kristus

„Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.“ (Lukáš 6:27, 28) B21

Zde Ježíš ukazuje, že žehnání těm, kteří vás proklínají (nebo zesměšňují), je ta spravedlivá/správná věc. Ve skutečnosti, ve verši 35 Kristus říká, že tohle je přesně způsob, jak Bůh jedná:

Lk 6:35 Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.

Pavel

Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují - nezlořečte, ale dobrořečte. (Římanům 12:14, B21)

Tady Pavel říká, že nemáme ostatním zlořečit (proklínat je). Jak je to v souladu s Elizeovým prokletím „ve jménu Hospodinově“?

Jakub:

Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! Bratři moji, to by se nemělo dít. Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?“ (Jakub 3:10, 11)

Jakub říká, že žehnání i zlořečení by nikdy nemělo vycházet ze stejných úst. Opět, jak můžeme harmonizovat tyto věci? Konec konců, neproklel snad Ježíš fíkovník?

Ježíš prokleje fíkovník

„a uzřev na cestě jeden fíkovník, přišel k němu a nenašel na něm nic než jen listí. A praví mu: Nechť z tebe již nikdy není pražádného ovoce. A ten fíkovník okamžitě uschl. A učedníci, vidouce to, se podivili a říkali: Jak ten fíkovník okamžitě uschl!“ (Matouš 21:19, 20) MPCZ