Slova, která Otec pověděl svému Synu při křtu, jsou ozvěnou požehnání, jenž na Něj Bůh vylil o první stvořitelské Sobotě. Denně nacházel Otec ve svém synu zalíbení a Syn se před ním radoval. V Sobotu Otec na Svého Syna dýchl a Syn byl osvěžen Otcovou láskou. Toto intimní spojení mezi Otcem a Synem bylo navždy umístěno do Soboty a každou Sobotu Otec dýchne Svůj osvěžující odpočinek na Syna a na všechny ty, jež Jeho Syna přijímají.

Láska Otce k Synu je trvalá, přesto je projevována v konkrétní určené časy, jež reflektují princip Soboty. Jakmile přicházíme do těchto schůzek-setkání, tehdy vstupujeme do Otcova zalíbení v Jeho Synu. Jak se stáváme součástí té ženy, jež stojí na měsíci a je oděna do slunce, poznáváme časy a období osvěžení, které nám Otec ze svého trůnu seslal.

Náš Otec nás nyní povolává do plnější zkušenosti Soboty (Šabatu). Jakožto děti Abrahamovy jsme zváni do všech duchovních požehnání v Ježíši Kristu. Ježíš nám říká: „Hle, stojím u dveří a tluču“ a On tluče právě v určených časech. Otevřete mu a povečeříte s Ním?