Většina křesťanů má jasnou představu o hněvu a Božích soudech, také o Jeho navštíveních, Jeho odplatě a Jeho trestu. Věří, že ony reprezentují aktivní jednání Boha, který v určitém okamžiku ztrácí Svoji trpělivost a trestá, odstraňujíce přestupníka Svého zákona pomocí příkazů ke Svým svatým andělům, aby ubližovali, mučili a zabíjeli lidské bytosti a destruktivním způsobem použili síly přírody, aby dosáhli Jeho cíle, kterým má být zničení toho odpadlíka. Ale jak lidé přišli k takovému závěru?

Příběhy Kristova kříže a zničení Jeruzaléma nám odhalují dvojí vzorec, a to jak Božího soudu, tak i konečné záhuby bezbožných.

1. Bůh varuje, koriguje, kárá a poukazuje na jedinou cestu bezpečí
2. Lidé si jdou svou vlastní cestou, nezávisle na Duchu Božím
3. I přes opakovaná varování si volí vlastní cestu
4. Staví sami sebe mimo Jeho ochranu
5. Bůh odnímá Svoje požehnání a odstraňuje Svou ochranitelskou péči
6. Boží Duch je odebrán
7. Bůh svým andělům nenařizuje, aby zamezili Satanovým útokům na ty lidi
8. Satan svou mocí působí na moři i souši a způsobuje pohromu a nouzi ve snaze zničit zástupy a získat svou kořist