Zničení Sodomy a Gomory je jedním z klíčových biblických
příběhů, které lidé často chápou jako typickou ukázku toho, jak Bůh
zničí všechny, kdo se Mu trvale odmítají podřídit. Oheň, který přichází
z nebe, je vnímán jako projev rozzuřeného Boha, který přichází ukončit
životy mizerných hříšníků, kteří byli pro svět i pro sebe samé jen
otravnou přítěží.
Je to však pravdivý pohled? Položme si otázku, jak rozumět
významu textu ze Zjevení 11:8 ve vztahu k události v Sodomě?
A jejich mrtvá těla budou ležet na náměstí toho velikého města, které se
duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich
Pán. (Zj 11: 8)
Všichni víme, že fakticky vzato Kristus nebyl ukřižovaný
v Sodomě nýbrž o celá staletí později v Jeruzalémě. V Sodomě byli
zničeni pouze její bezbožní obyvatelé. Myslíte, že je možné, že mnozí
z nás upadli do pasti přesvědčení, že Kristus byl zavržen Bohem Otcem a
s Ním i obyvatelé Sodomy? Není to spíš tak, že tam byl duchovně
ukřižován z důvodu své velké a žel neopětované lásky…?
"A také ti, kteří Ho probodli." Tato slova se vztahují nejen na muže, kteří
probodli Krista, když visel na kříži Kalvárie, ale na všechny, kteří ho i
dnes stejným způsobem znovu křižují zlými slovy a špatným jednáním.
Ježíš zažívá utrpení kříže dnes a denně. Muži i ženy vrážejí i dnes do jeho
těla ostré hřeby tím, že Jej zneuctívají odmítáním činit jeho vůli. (Časopis
Znamení doby, 28. ledna 1903).
Příběh zničení Sodomy a ostatních měst mezopotámské pláně
je velmi důležitý, protože je příkladem toho, co se bude muset odehrát
na konci milénia:
Podobně Sodoma a Gomora a okolní města, která stejným způsobem
jako oni plně propadla smilstvu a odešla za jiným tělem, jsou předložena
jako příklad, když nesou trest věčného ohně. (Juda 1: 7)