MaranathaMedia.cz

Týdenní sobota nebo lunární sobota aneb, zachovávají snad adventisté špatný šabat?

Vytvořeno Srp 24, 2020 Od Jiri Sanek v Sobota
Přeložil JS
70 Přečtení

Originál článku napsal Gerhard Pfandl ve 43. čísle občasníku "The BRI Newsletter" v červnu 2013

Židé, adventisté sedmého dne a další sobotářské skupiny zachovávají šabat (sobotu) každý sedmý den v souladu se záznamem stvoření v Genesis 1:1-2:3 a čtvrtým přikázáním v Exodu 20:9-11. V posledních několika letech začala část lidí mezi mesiánskými Židy a adventisty sedmého dne propagovat tzv. teorii lunárního sabatu (lunární soboty).

Teorie lunárního sabatu

Tato teorie říká, že ta zafixovaná tradiční sobota zachovávaná každý sedmý den od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce je jakýmsi zkomolením oné „původní“ biblické Soboty založené na měsíčním (lunárním) cyklu. Podle tohoto modelu taková sobota vždy připadá na 8., 15., 22. a 29-tý den každého lunárního měsíce.

 V Biblickém luni-solárním kalendáři začíná každá lunace (lunární měsíc) vždy se dnem Nový Měsíc (Novměsíc neboli novoluní), který sám o sobě patří do vlastní skupiny dnů uctívání. Šest následujících dnů je pracovních (2. až 7. v měsíci). Sedmý den Sabat vždy připadá na 8., 15., 22. a 29. každý lunární měsíc. To je důvod, proč se nazývá lunární sabat.[1]

Protože lunární měsíc (pozn. překl. od novoluní do novoluní) je dlouhý 29 ½ dnů, každý měsíc má 4 týdny se sedmi dny a navíc jeden nebo dva dny, v závislosti na tom, zda tento měsíc má 29 nebo 30 dní. Pokud budete udržovat rytmus sedmi dní, znamená to, že lunární sabat může padnout na kterýkoli den běžného týdne; protože s každým novým lunárním měsícem připadne ten lunární sabat o den nebo dva později v (kalendářním) týdnu než v minulém měsíci (viz níže). V důsledku toho, aby se člověk řídil tímto systémem, tak se musí zabývat obtížnou a nepraktickou situací spočívající v tom, že každý kalendářní měsíc si musí vzít v práci volno (pozn. překl. kvůli zachování sabatu) jiný den podle střídajícího se harmonogramu.

Další komplikace vyplývá z údajného počítání novoluní (nového měsíce) a tzv. přechodných dnů. To znamená, že sedmidenní rytmus nelze dodržet, pokud lunární sabat musí vždy spadat na 8., 15., 22. a 29. den každého lunárního měsíce, přičemž první den, den novoluní a 30. den v měsíci se nezapočítávají jako součást týdne. 

Všechny dny nejsou stvořeny rovnocenné podle Písma. Pán Yahuwah nařídil tři oddělené a odlišné třídy dnů, které během měsíce nastávají: dny novoluní, šest pracovních dnů a sedmý den sobotu. Ten třicátý den, astronomicky známý jako přechodný den, je prostě jen pracovní den - ale není součástí šestidenního týdne - po kterém následuje sedmý den sobota.[2]

 

Přechodné dny (žlutě) a dny novoluní (modře) se nepočítají jako součást běžného týdne, protože „novoluní (novměsíc) je samo o sobě dnem uctívání a při počítání týdne se nepočítá.“[3] Proto, když má nějaký lunární měsíc 30 dnů, doba mezi sobotou připadající na 29. den měsíce a první sobotou následujícího měsíce není šest dní, ale osm dní (den přechodu, novoluní a šest pracovních dnů).[4] 

 

Kalendář Izraele

Je těžké si představit lid, jejichž životy by byly silněji regulovány kalendářem, než u lidu starověkého Izraele.[5] Rok pro Izraelce byl lunisolárním rokem o délce 354 dní, v němž se střídaly měsíce o délce 29 a 30 dnů, ale kde ten sedmidenní týden nebyl lunárním kalendářem ovlivněn. Židovský měsíc vždy začínal novměsícem neboli novoluním. Nejsou k dispozici žádné přesné informace, které by vysvětlovaly, jak Izraelité původně regulovali svůj nepřesný lunární (měsíční) kalendář tak, aby se synchronizoval se skutečným slunečním rokem. Víme však, že v postexilních dobách byl mezi měsíce Adar a Nisan vložen další měsíc. Tento měsíc, někdy nazývaný Veadar („a Adar“), byl přidán sedmkrát v průběhu 19letého cyklu.

 Židovský kalendářní systém spolu s cyklem výročních (každoročních) svátků byl svázán s obdobími sklizně židovského roku. Pesach připadající na 14. dne prvního měsíce a mávání snopem o dva dny později vždy spadaly do období sklizně nově dozrávajícího ječmene, svátek Letnic o padesát dní později připadal do doby sklizně pšenice a den Smíření a Svátek stánků spadal do sedmého měsíce poté, co byly shromážděny zbývající úrody (především hrozny a olivy). To byl obecný vzor jak v dobách Starého zákona, tak i v době Ježíšově.

Zatímco židovské svátky (slavnosti) byly stanovovány lunárním kalendářem, sedmý den – sobota (Šabat) nebyl. Měl svůj vlastní nastavený čas resp. rytmus a nebyl (pozn. překl. Spíše byl považován za „hlavu“ svátků) považován za součást výročních svátků. Svátky byly závislé na lunárním kalendáři, ale sobota nebyla závislá na ničem jiném kromě sedmidenního cyklu, který Bůh rozvinul a zachoval od stvoření.[6] Napříč celou Biblí existuje rozdíl mezi svátky, novměsíci a sobotami ceremoniálního systému (viz např. Lev 16:31; 23:4-8; 25:4) a sedmým dnem - sobotou (Gn 1:2-3; Ex 20:8-11; 28:9; Lev 23:3; Deut 5:12).

Prozkoumání tvrzení lunárních Sabbatariánů

Tvrzení č. 1 - „Sedmý den - sobota připadla na každý 8., 15., 22., 29. den lunárního měsíce.“[7]

  1. Všechny ty ceremoniální soboty byly přiřazeny k určitým datům. Pesach na čtrnáctý den prvního měsíce (Lev 23:5); Svátek nekvašených chlebů na patnáctého dne prvního měsíce (Lev 23:6); Svátek prvotin na šestnáctého prvního měsíce (Lev 23:10, 11); Svátek týdnů neboli Letnice na 50 dní po svátku prvotin (Lev 23:16); Svátek troubení na první den sedmého měsíce (Lev 23:24); Den smíření na desátého dne sedmého měsíce (Lev 23:27); a Svátek stánků na patnáctý den sedmého měsíce (Lev 23:34). Bůh svázal každou ceremoniální (pozn. překl. vhodnější termín by byl výroční) sobotu s určitým dnem. Pokud Bůh chtěl, aby byla každá týdenní sobota slavena 8., 15., 22., 29., dne v měsíci, proč v Písmu neexistuje jediný verš, který by Izraelitům říkal, že právě v těchto dnech by měli zachovávat Sobotu? Nebyla snad ta týdenní sobota důležitější než ty výroční soboty?
  2. Podle Numeri 33:3 se Exodus odehrál patnáctý den prvního měsíce. Tento patnáctý den byl den po Pesachu: „A odtáhli od Raamses v prvním měsíci patnáctého dne prvního měsíce, druhého dne Pesachu vytáhli synové Jisraelští zdviženou rukou před očima všech Egypťanů.“ Začali svou cestu 15. dne, když ještě byla noc. Ellen Whiteová říká: „Než se rozednilo, byli Izraelité na cestě.[8]“  Pokud by 15. den byla sobota, byl by to jejich první celý den, který strávili na cestě. Ve světle Matouše 24:20, kde Ježíš řekl učedlníkům: „A modlete se, aby váš útěk nemusel být v zimě nebo v sobotu,“ je stěží pravděpodobné, že Bůh zahájil Exodus z Egypta v sobotu.
  3.  „V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta přišla celá izraelská obec na poušť“ (Exod 16:1). Opět, oni cestovali 15. dne; a proto to nemohla být sobota.
  4. V Jozue 5:10-12 je nám řečeno, že manna přestala padat 16. dne prvního měsíce:

Synové Izraele tedy tábořili v Gilgalu a navečer čtrnáctého dne onoho měsíce slavili na jerišských pláních Hod beránka. Druhého dne jedli nekvašené chleby a téhož dne i pražené zrní z úrody té země. Toho dne, kdy jedli z úrody země, také ustala mana. Synové Izraele již pak žádnou manu neměli, ale toho roku začali jíst ze sklizně kanaánské země.

Pesach byl 14. den prvního měsíce. 15. den jedli úrodu země a 16. den přestala padat manna. Pokud manna ustala 16. dne prvního měsíce, musela padat 15. dne, jinak by text řekl, že přestala 14. nebo 15. dne. Ten 15. den proto nemohl být sobotou, protože Bůh nikdy nedal mannu v sobotu. [9]

Prozkoumali jsme čtyři biblické texty, které naznačují, že 15. den toho měsíce nemohl být sobota. To ukazuje na nesprávný názor teorie lunárního sabatu. Hlavní pilíř tohoto učení zjevně není tak zdravý, jak by zastánci této teorie chtěli, abychom tomu věřili.

Tvrzení č. 2 - „Hospodin nařídil tři oddělené a odlišné třídy dnů, které nastávají měsíčně: dny novoluní, šest pracovních dnů a sedmé dny - soboty. “ Krom toho 30. den se nezapočítává jako součást šestidenního týdne. [10]

  1. Podle Genesis 1:1-2:3 stvořil Bůh pouze dvě třídy dní: šest pracovních dnů a sobotu.  To potvrzuje Desatero přikázání v Exodusu 20 a v Deuteronomiu 5. "Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, Sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci." (Ex 20:9, 10).
  2. Existují důkazy o jisté slavnosti Novoluní mezi národy ve starověké Mezopotámii až do doby třetího tisíciletí před naším letopočtem [11]. V Bibli až do doby Mojžíše však není oslava novměsíce zmíněna. Jediným právním předpisem týkajícím se novoluní ve Starém zákoně je předepsaná zápalná oběť dle Numeri 28:14. I když podle Amose 8:5 to vypadá, že v den novměsíce nemělo být vykonáváno žádné práce, další texty ukazují, že to nebyl den odpočinku. Například Mojžíšovi bylo řečeno, aby připravil svatostánek v první den měsíce (Ex 40:2); Ezdráš zahájil svou cestu do Jeruzaléma prvního dne měsíce (Ezdráš 7:9). William Hallo říká: „Pouze první den Tišrí měl charakter zvláštního svátku, a dokonce i zde se biblický text, jak je známo, vyhýbá pojmu rōš haššānā, neboli hlava roku.“ [12]

I kdyby byl novměsíc dnem odpočinku jako sobota, nic nenasvědčuje tomu, že by nebyl součástí šestidenního týdne, jako byly všechny ostatní ceremoniální soboty z Leviticu 23. Proč by měly být všechny ostatní výroční soboty součástí šestidenního týdne, a zrovna den novoluní nikoli?

  1. To, že týdny ve Starém zákoně byly kontinuálními nepřerušovanými cykly nepřerušovanými novoluním, je uvedeno v Leviticu 23:15, 16.

Ode dne následujícího po oné sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů. Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť.

Sedm sobot je čtyřicet devět dní a den po té poslední sobotě je padesátý den. To může být pouze tehdy, pokud se týdny počítají jako nepřetržité cykly sedmi dnů. Potvrzuje to časová osa Potopy. Podle Genesis 7:24 „vody se nad zemí rozmáhaly sto padesát dnů.“ Začalo pršet „v šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce“ (Gen 7:11). Archa přistála na hoře Ararat o pět měsíců později „sedmnáctého dne sedmého měsíce“ (Gn 8:4). To je jasný důkaz, že biblický měsíc má 30 dní; proto, 150 dní je pět měsíců, nepřerušených novoluními.

Tvrzení č. 3 - Židé byli nuceni vzdát se svého lunárního kalendáře a přijmout pohanský římský kalendář.

Juliánský/gregoriánský kalendář nikdy nepozměnily svůj sedmidenní cyklus, jakmile došlo ke změně z původního osmidenního cyklu v době vlády Konstantina v roce 321 n. l. . . Většina lidí neví, že osmidenní týden původního pohanského juliánského kalendáře nebyl hebrejskou komunitou v Kristově době uznáván…  Teprve až poté, co si Řím podmanil Jeruzalém v roce 70 n. l., Židé začali podléhat římským způsobům a jeho pohanskému kalendáři. [13]

Stopy sedmidenního týdne lze nalézt mezi nejstaršími civilizacemi Středního východu. Mezopotamští astrologové pojmenovali jeden den za každý ze sedmi nejvýznamnějších objektů na obloze viditelných pouhým okem - Slunce, Měsíc a pět hlavních planet. Izraelité vždy dodržovali sedmidenní týden, jak jasně ukazují Genesis 1:1-2: 3 a Leviticus 23:15, 16. Ostatní národy měly týdny o různých délkách. [14]

Římský osmidenní kalendář byl změněn na sedmidenní kalendář již brzy v císařském období, nikoli v době Konstantina. [15] Tak tedy, pokud Židé byli nuceni vzdát se svého kalendáře založeného na lunárním sabatu (sobotě) výměnou za přijetí pohanského juliánského kalendáře ať již ve dnech po roce 70 n. l. nebo za doby Konstantina, mělo by dnes existovat obrovské množství důkazů, že došlo k této změně.

Židé byli v zachovávání soboty (šabatu) vždy vytrvalí a věrní.  Kdyby věřili, že jim Bůh dal lunární sabat, nevzdali by se ho, aniž by nedošlo k velkému zápasu. Všude v historii by existovaly záznamy o odporu Židů při změně způsobu zachovávání soboty. 

Vzhledem k tomu, že Židé byli rozptýleni po celém světě, vyžadovalo by to celou armádu misionářů, kteří by se rozešli všude, aby přesvědčovali a vynutili si změnu zachování soboty z té lunární metody na týdenní cyklus. Na celém světě by měly existovat izolované oblasti Židů, kteří sveřepě lpí na starých způsobech, jež jim Bůh dal, a mnoho židovských skupin by dodnes stále dodržovalo lunární sabat.

Přesný opak je však pravdou. Dějiny naprosto mlčí, pokud jde o odehrání se jakékoli takové události. Nejsou zaznamenány žádné příkazy, které by změnily ten cyklus z lunárního na týdenní sobotu, a Židé dodnes po celém světě zachovávají šabat v sobotu.

Když mezi dvěma skupinami vzniknou rozdíly, vždy dochází k rozdělení, přičemž někteří věří jednomu způsobu a jiní věří tomu druhému. S tak protichůdnými změnami ve struktuře židovské víry (přesvědčení) bychom měli vidět i takové rozdělení mezi nimi. Pravdou je, že mezi Židy došlo k rozdělení, ale netýkalo se teorie lunárního sabatu.  Bylo to rozdělení mezi tzv. karaitské a rabínské Židy - a rozkol byl hlavně o tom, jak vypočítat datumy pro dny svátků (pozn. překl. zvýraznění přidáno překladatelem).

Matematická pravděpodobnost, že všichni Židé na celém světě pozmění kalendář z lunárního na sedmidenní týden, aniž by zanechali jakoukoli historickou stopu, jsou v astronomických řádech - je to prakticky nemožné.  Tohle je zdrcující chybějící článek pro teorii lunárního sabatu.

Shrnutí a závěr

Lunární Sabatariáni tvrdí, že luni-solární kalendář je ten pravý biblický kalendář, ve kterém den sabatu padne vždy na 8., 15., 22. a 29. den měsíce. Kromě toho dny novoluní a 30. den v měsíci se nepočítají jako součást týdne.  Oni také tvrdí, že Židé za Římanů byli nuceni vzdát se lunárního kalendáře a přijmout juliánský kalendář s nepřetržitým cyklem po sobě jdoucích sedmi dnů.

Naše probádání ukázalo, že tato tvrzení nemohou být podložena Písmy nebo historií. Biblická sobota, jakožto sedmý den v týdnu, byl ustanoven v Edenu a Židé ho slavili ve starém a novém zákoně bez přerušení. Stejně jako dny svátků byly i dny novměsíce (novoluní) součástí týdenního cyklu. Ellen Whiteová jasně uvedla:

Týden vznikl stejně jako již při stvoření světa, udržel se a prostřednictvím biblických dějin přetrval až do dnešní doby. Sám Hospodin odměřil první týden jako vzor pro další týdny až do konce času. Jako všechny následující měl sedm přesných dílů — dní. Šest dní věnoval dílu stvoření, sedmého dne Bůh odpočíval, posvětil pak tento den a oddělil jej jako den odpočinku pro člověka. {PP 111.1}{PP 73.1}. [16]

Závěrem lze říci, že se zdá, že všechny argumenty lunárních Sabbatariánů se scvrkávají na to, zda Bůh svázal sobotu s lunárním kalendářem, jako to udělal u svátků (slavností), nebo zda pro sobotu při Stvoření nastavil týdenní cyklus a dodnes ho uchoval. Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz v Písmu, který by ukazoval na to, že sobota je svázána s Měsícem. Naopak, Bible je jasná, že týden má opakující se cyklus sedmi dnů končící sobotou. Toto je podporováno jasnými výroky v Božím slově, Duchu proroctví a historii.

Gerhard Pfandl je zástupce ředitele Biblického badatelského ústavu toho času v důchodu

 


[1] www.worldslastchance.com, „Sobotní sobota? Nebo lunární sabat? “ (přístup k lednu 2011) http://www.worldslastchance.com/

[2] www.worldslastchance.com „Tři měsíce v řadě.“ (přístup http://www.worldslastchance.com/

[3] Arnold Bowen, „The Lunar Sabbath“, strana 1 (http: //www.lunars abbath.org/ přístupná v lednu 2011).http://www.lunarsabbath.org/

[4] Jsem dlužen Terri Heagy za výše uvedenou grafiku kalendáře. Její nepublikovaný rukopis „Výzvy týkající se lunárního sabatu“ obsahuje vynikající vyvrácení teorie lunárního sabatu.

[5] GW Bromiley, ed., International Standard Bible Encyclopedia, Revised, 4 vols.  (Grand Rapids, MI: Wm. B. Eerdmans, 1988), 1: 576.

[6] Viz Gerhard F. Hasel, „Sabbath“ v Anchor Bible Dictionary, ed. David Noel Freedman (New York: Doubleday, 1992), 5: 849-856.

  1. www.worldslastchance.com „Time by Design.“ (přístup k lednu 2011) http://www.worldslastchance.com/

[8] Ellen G. Whiteová, Patriarchové a proroci (Mountain View, Kalifornie: Pacific Press, 1958), str. 281.

[9] Jsem zavázán Michaelu Pedrinovi za část materiálu v tomto článku. Jeho nepublikovaný rukopis „The Big Lie“ je dalším vynikajícím vyvrácením teorie lunárního sabatu

[10] www.worldslastchance.com „Tři měsíce v řadě.“ (přístup k lednu 2011) http://www.worldslastchance.com/

[11] Viz William W. Hallo, „New Moons and Sabbaths: Případová studie v kontrastním přístupu, “Bible and Spade 9 (1980).

[12] Tamtéž, 64.

[13] K. L. French, „Stvořitelův kalendář“, nepublikovaný rukopis, 3, 4.

[14] V Asýrii bylo pravidlo 6 dní; v Egyptě 10; v Číně; 15. Staří Němci používali pětidenní cyklus; časní Římané používali osm dní.

[15] „Během prvních dvou století n. l. řecko-římský svět obecně přijal planetární sedmidenní týden astrologů“ (Encyclopedia Britannica), 15. vydání, heslo „Církevní rok“).

[16] Ellen G. Whiteová, Patriarchové a proroci (Mountain View, CA: Pacific Press, 1958), 111.