Tři odmítnutí Boha starověkým Izraelem: Poučení pro nás.

originál článku zde:17. listopad, 2022 Blogy podle: Tim Jennings, M.D.

Jak už jsme si ukázali v mnoha jiných blozích, Bible není jen jakousi historickou knihou, která dokumentuje reálné lidi a reálné události; spíše ta spousta lidí a událostí, jež byly vybrány k zaznamenání v Písmu, tak byla vybráno proto, že oni se zaměřují nejen na uskutečnění plánu spasení, ale zároveň slouží jako lekce pro Boží plán spasení.

Například Mojžíš a Josef byli skutečnými lidmi a Písmo přesně zaznamenává historické události z jejich života, ale jsou také předobrazem Krista, jsou to jedinci, kteří hráli roli zachránce a osvoboditele lidí. Stejně tak děti Izraele nejsou jen větví lidského rodokmenu, skrze kterou přichází Mesiáš, ale ony představují také celé lidské pokolení, o jehož záchranu usiluje Bůh.

Když Mojžíš zřídil svatyňové divadlo, aby dramaticky předvedl plán spasení, levité byli vybráni, aby se stali kněžími a aby představovali kněžství všech věřících, kteří vstoupili do spásného vztahu s Ježíšem Kristem. V uspořádání jejich tábora byla svatyně postavena uprostřed a levité tábořili po všech čtyřech stranách mezi ostatními dvanácti kmeny a svatyní. (Josef dostal dva díly, Manasesův a Efrajimův, takže dvanáct kmenů tábořilo kolem třináctého, Léviho, se svatostánkem uprostřed).

V tomto rozvržení je poučení. Spasení je proces, v němž jsou vzati hříšníci, kteří jsou kvůli svému hříchu odcizeni Bohu, a jsou přivedeni zpět do jednoty - to znamená do dokonalé jednoty – s Bohem. Toho se dosahuje prostřednictvím Krista a jeho oběti, která byla představována obětním zvířetem, jehož krev, která představuje Ježíšův bezhříšný život (3. Mojžíšova 17:11), byla aplikována prostřednictvím činnosti velekněze, který rovněž představuje Ježíše. Boží plán na záchranu hříšníků od hříchu se odehrával v různých obřadech svatyně, což byl proces, který měl vést lidi od obřadnosti ke skutečnosti, od metafory do reality být očištěn v srdce a mysli od hříchu. Bůh jim to opakovaně říkal:

Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti. Avšak oni přestoupili smlouvu jako Adam, v tom mě nevěrně opustili. (Ozeáš 6:5-6 CSP; viz také Micheáš 6:6-8).

V onom svatyňovém divadle představují levité obrácené lidi ze světa, kteří jsou zástupci Boha, Jeho kněžstvo věřících, kteří jdou do světa, představovaného ostatními dvanácti kmeny, a svědčí jim o evangeliu, aby je přivedli zpět do spásného vztahu s Bohem.

Z biblického záznamu o starověkém Izraeli se můžeme poučit z mnoha věcí. Níže jsou uvedena tři odmítnutí Boha, kterých se starověký Izrael dopustil a která nám pomáhají vyvarovat se podobných chyb, když se na vstup do nebeské zaslíbené země připravujeme my.

Starověký Izrael odmítl Boží plán ohledně své stravy

Bůh poskytl svému lidu manu, chléb z nebe, ale oni dychtili po mase, po " hrncích masa" z Egypta (Exodus 16). Protože nedůvěřovali Bohu a trvali na své vlastní cestě, dal jim Bůh to, po čem toužili, a poslal jim křepelky; mnoho lidí však zemřelo, jak se masem přecpali. Bůh jim poskytl nebeský chléb, ale oni ho odmítli a místo něj si vybrali mrtvé maso zvířat, a nakonec trpěli nevyhnutelným důsledkem vzpoury proti Bohu a jeho plánům pro život a zdraví.

Z tohoto příběhu pro nás dnes vyplývají dvě ponaučení. Když lidé vyměnili nebeský chléb za mrtvé křepelčí maso, mnozí z nich zemřeli. Když odmítneme nebeský chléb, který představuje Ježíše (Jan 6:30-41), a nahradíme ho jakoukoli jinou potravou pro duši, abychom se pokusili nasytit své duše, odmítáme Ježíše jako zdroj života a místo něj si vybíráme to, co není zdrojem života, ale ve skutečnosti to, co je mrtvé - a naše duše proto chřadnou a umírají.

Druhá lekce je fyziologická. Protože trvali na tom, že budou jíst zvířata, Bůh jim vyšel vstříc tam, kde byli, a dal jim dlouhý seznam, jaká zvířata se smějí používat k jídlu a jak se mají tato zvířata připravovat (např. vycedit všechnu krev a vyřezat všechen tuk a vařit, dokud to není dobře propečeno - v podstatě silný plátek proteinu; viz Leviticus 11). Tohle se dělalo proto, aby se omezilo poškození zdraví, k němuž dochází při konzumaci krve a tuku. I když obřadní zákony byly křížem zrušeny a my můžeme jíst jakékoli jídlo bez obav z obřadní nečistoty, zdravotní zákony křížem zrušeny nebyly. Chceme-li být zdraví, musíme činit zdravá rozhodnutí týkající se péče o naše duchovní chrámy (těla). Musíme se nejen vyhýbat toxickým látkám (drogám, tabáku, alkoholu), ale musíme si také rozumně vybírat potraviny, které jsou v souladu s fyziologickým zdravím. Příliš mnoho lidí dnes konzumuje nebezpečně nezdravou stravu, porušuje Boží zákony zdraví a trpí mnoha nemocemi, jako je cukrovka dospělých, obezita, hypercholesterolémie, srdeční choroby, mozkové mrtvice a rakovina. To nejen zkracuje délku života, ale také oslabuje naši schopnost naplnit Boží záměr pro náš život. Pokud ztrácíme své fyzické zdraví, jsme méně schopni plnit povinnosti, které nám Bůh svěřil. Proto si máme cílevědomě a inteligentně vybírat, co budeme konzumovat, a jíst v souladu s Božím záměrem - zákony zdraví.

Starověký Izrael odmítl Boží plán na obsazení země

Bůh měl nenásilný plán, jak má Izrael obsadit zaslíbenou zemi:

Pošlu před tebou svou hrůzu. Každý národ, k němuž přijdeš, rozvrátím. Všechny tvé nepřátele obrátím před tebou na útěk. Pošlu před tebou také sršně, aby před tebou vyhnali Hivejce, Kananejce i Chetejce. Nevyženu je před tebou v jednom roce, aby země nezpustla a nerozmnožila se proti tobě divoká zvěř. Budu je před tebou vyhánět postupně, dokud se nerozplodíš a nebudeš moci převzít zem do dědictví. (Exodus 23:27-30 B21).

Bůh zná, jak strašné poškození lidé zažívají ve válce, v konfliktu, v boji. Není Božím záměrem, aby jeden člověk zabíjel druhého. I vítězové ve válce jsou traumatizováni a poškozeni svými zkušenostmi z boje. Bůh nechtěl, aby jeho lid bojoval tak, jak to dělá svět. Proč? Protože i když se jedná o spravedlivý boj, metody tohoto světa spravedlivé nejsou a tyto metody zraňují všechny, kdo je používají. Proto apoštol Pavel napsal:

Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu (2. Korintským 10:3-5 B21).

Válka mezi Bohem a Satanem, mezi dobrem a zlem, mezi dobrem a zlem, pokračuje i dnes. A každý člověk se ocitá uprostřed této války. Jedním ze satanových triků je přimět dobré lidi - lidi povolané Bohem, lidi, kteří mají od Boha poslání, lidi, kteří se snaží naplnit Boží záměr pro svůj život -, aby vyměnili Boží metody za metody tohoto světa. To je to, co udělal Izrael. Nedůvěřovali Bohu, že uskuteční svůj plán svým způsobem a ve svůj čas. Mysleli si, že mohou použít metody tohoto světa, aby pomohli Bohu naplnit jeho plán. Ale místo toho, aby obsadili opuštěnou zemi, po které její původní obyvatelé už netoužili, vydali se do války, aby si vzali to, co ostatní stále chtěli. A tím, že použili metody světa, nejenže konfliktem poškodili sami sebe, ale také skončili v zemi věčného konfliktu, v nekonečné válečné zóně s generační nenávistí a zahořklostí.

Stejným trikem se nechala oklamat i církev temného středověku, ona se snažila rozvíjet křesťanskou víru pomocí světských metod, a místo aby přinesla světlo, usadila se v lidech tma a evangeliu se kladly překážky.

Dnes je Boží lid pokoušen stejným trikem – totiž prosazovat zbožný cíl, ale s pomocí světských metod. Boží království je královstvím lásky a lze ho rozvíjet pouze tak, že lidem předkládáme pravdu v lásce a přitom jim necháváme svobodu. Nikdy nemůžeme získat Boží věc pomocí satanových metod. Jak povstává systém šelmy ze Zjevení, bude tak činit ve snaze o "spravedlnost", o záchranu životů, o zlepšení situace, ale metody, které bude používat, budou metodami světa: síla, nátlak, kontrola, nátlak na svědomí, pokuty, výpověď ze zaměstnání, omezení cestování, omezení svobody projevu, bohoslužeb a shromažďování.

Neviděli jsme tohle nedávno? Jaké pro to bylo zdůvodnění? Zachránit životy - ano, to je dobrý cíl, ale kolik lidí bylo podvedeno, aby praktikovali zlé metody? Jak se blížíme ke druhému příchodu, vstupu do naší věčné zaslíbené země, budou rozpoutány satanovy síly a my budeme stejně jako starověký Izrael v pokušení nedůvěřovat Bohu a snažit se mu pomoci vyhrát jeho věc pomocí světských metod. Všichni, kdo tak učiní, však zjistí, že se spojili s šelmou.

Starověký Izrael odmítl Boží plán pro vůdcovství

Poté, co Bůh dovedl Izrael do zaslíbené země, Hospodin zavedl systém vedení, v němž řídil Izrael prostřednictvím různých zástupců (mluvčích), z nichž jedním byl Samuel. Lidé však Boží plán vedení odmítli a místo toho se chtěli podobat světu. Chtěli krále.

Boží systém vládnutí je vystavěn na jeho charakteru a zákonu lásky. V nebeské vládě jsou ti s největšími schopnostmi služebníky těch nejmenších; ti nejsilnější pomáhají těm nejslabším; ti, kteří mají nejvíce, dávají těm nejchudším. V Božím systému:

... bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka (Filipským 2:5-7).

Ježíš se řídí Božím zákonem lásky, používá Boží metody dávání, prosazuje Boží zásady dobrodiní, ty protokoly, na nichž je postaven život; tudíž nekonečný Bůh obětoval sama sebe, aby zachránil a pozvedl hříšníky. Bůh nám neodebral, ale on dával! A ti, kdo byli znovuzrozeni pro Boží království, praktikují Boží metody:

On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží. (Lukáš 22:24-27 B21).

„Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“ (Lukáš 6:38).

„Někdo rozhazuje, a ještě mu přibývá, jiný šetří víc než je správné, a je mu to jen k nouzi. Štědrý člověk bude prospívat, ten, kdo napájí, také sám bude napojen.“ (Přísloví 11:24, 25).

Satanova forma vládnutí je však pravým opakem; není to sebe-obětavá služba ve prospěch druhých. Ne, satan usiluje o prosazení sebe sama, o povýšení nad ostatní, o vládu nad masami:

„Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „(Já) Vystoupím na nebesa, (já) vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, (já) zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. (Já) Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“ (Izajáš 14:12-14 CEP, zvýraznění moje).

Satanovo království je založeno na moci, na povyšování nad ostatními, na vnucených zákonech vynucovaných tresty; je založeno na sobectví, na tom, že několik elit bere obyčejným lidem, aby se elity obohatily a posílily. Všechna království světa patří Satanovi a všechna takto fungují (Mt 4:8, 9; Jan 18:36).

Bůh chtěl pro svůj lid něco lepšího, než aby byl vykořisťován několika vládnoucími elitami. Bůh chtěl být jejich Bohem, nekonečným zdrojem lásky, který se neustále rozdává pro jejich blaho. Bůh předvedl své metody dávání zaměřené na druhé při vládnutí tím, že použil svou moc, aby je vysvobodil z otroctví, a poskytl jim vodu k pití a manu k jídlu - to vše bez jakýchkoli nákladů. Dal jim nadání a schopnosti (2. Mojžíšova 35:35) a použil svou moc, aby je ochránil před predátory v přírodě, jako byli hadi a štíři. Dal jim moudrost, jak se zařídit, žít a chránit se před nemocemi a chorobami (hygiena a výživa). To vše Bůh učinil pro jejich blaho. Nechtěl, aby masy vykořisťovalo několik vládnoucích elit.

Lidé však odmítli Boží návrh vlády a chtěli být jako ostatní národy, jako vykořisťovatelské vlády tohoto světa, a proto je Bůh varoval, že pokud odmítnou jeho cestu a zvolí si světskou cestu králů, budou tito vládci nakonec lidi vykořisťovat, zdaňovat, brát jim jejich nejlepší půdu, produkty a výrobky a jejich syny a dcery - to vše ve prospěch elity. (Viz 1. Samuelova 8:10-18) A přesně to se stalo.

Církev temného středověku přijala stejnou deformaci, ustanovila lidského vůdce jako ústřední autoritu, která vládne lidem, a zavedla systém vnucených/uložených zákonů (kanonické právo), které byly vynucovány násilím (inkvizice, upalování lidí na hranici, křížové výpravy) a dalšími formami nátlaku. Byl to systém, jenž bral lidem, aby posílil postavení několika vládnoucích elit. S blížícím se druhým příchodem bude Boží lid opět v pokušení odmítnout Boží vládu a metody ve prospěch vlád a metod tohoto světa. Použití státní moci k prosazení určitého programu se bude zdát natolik rozumné, že bude ohromující a neodolatelné pro všechny kromě vyvolených Božích. Pouze ti, kteří znají Boha osobně, kteří se mu zcela odevzdali v důvěře a kteří žijí podle jeho živého návrhu zákona lásky vepsaného do jejich srdcí (Židům 8:10), obstojí a odmítnou tento systém šelmy, až se objeví.

Z dějin starověkého Izraele plyne mnoho dalších poučení, která potřebujeme, a odhalených pravd, které nás ochrání před tím, abychom se dostali do stejných pastí. Patří mezi ně chyby, kterých se Izraelci dopustili na Sinaji, když odmítli smlouvu evangelia a nahradili ji smlouvou skutků, opakované odpadlictví a modlářství, odmítnutí Božího Syna a jeho ukřižování, protože Kristus neodpovídal jejich očekáváním, nepodporoval jejich mocenskou strukturu nebo neprosazoval jejich na pravidla orientovaný pohled na realitu.

Ano, jak se blížíme ke druhému příchodu Krista, tak bychom měli dobře studovat biblické záznamy a zkoumat poučení, jež v nich Bůh zaznamenal, abychom neselhali stejně jako starověký Izrael. Pouze pokud totiž důvěřujeme Bohu, pokud Ho milujeme celou svou bytostí a žijeme Jeho metodami, tak tehdy můžeme vyhrát bitvy, které jsou před námi. Odmítněte proto metody tohoto světa a přijměte a praktikujte pouze metody Boží.