MaranathaMedia.cz

Proč Bůh vyrobil viry?

Vytvořeno Zář 18, 2020 Od Jiri Sanek v Obecné
Přeložil JS
31 Přečtení

Zdroj: Odpovědi v hloubce, sv. 3, (2008), s. 97–100. https://assets.answersingenesis.org/doc/articles/aid/v4/why-make-viruses.pdf

Jean Lightner, Ph.D.

Klíčová slova

DNA, genetika, přenos genů, virologie, virus

V tom, jak kreacionisté a evolucionisté vnímají život, existují některé zásadní rozdíly. Bibličtí kreacionisté podle svých kategorií věří, že Bůh stvořil život se schopností reprodukovat se a naplnit Zemi.[1] Tento pohled zahrnuje koncepty, že Bůh měl v tom, co stvořil záměr, a že to bylo od počátku velmi dobré.[2]

Naproti tomu evolucionisté vnímají život tak, jako že celý postupuje z jediného společného předka pomocí náhodných procesů. Evoluční argumenty mají tendenci naznačovat, že život ve skutečnosti není příliš složitý nebo snad dobře navržený. Například před 100 lety byla obyčejná buňka propagována jako něco, co není nic víc než kaňka protoplasmy, což znamená, že by nebylo obtížné, aby se objevila náhodou. Ukázalo se však, že to byl omyl; buňky jsou neuvěřitelně složité struktury.[3] [4]  Evolucionisté jednu dobu tvrdili, že orgány nebo struktury bez známé funkce ve skutečnosti nemají žádnou funkci; v té době tohle zahrnovalo stovky orgánů a struktur v lidském těle. Místo toho se věřilo, že jsou to známky evoluce. Tento argument sám se však stal poněkud rudimentálním, protože se ukázalo, že tyto orgány fungují. [5]

Přesto se tento argument znovu objevil v genetice. Většina DNA v našem těle nekóduje kvůli proteinům, a proto tuto část evolucionisté označili jako „odpadní (junk) DNA“, přičemž předpokládali, že neplní žádnou funkci. Jak výzkum pokračuje, je jasné, že tato DNA má řadu nezbytných funkcí.[6] [7] Evoluční světonázor má neutěšenou vývojovou dráhu kvůli předvídání ohromující složitosti života odhalené vědeckým výzkumem.

Pokud Bůh stvořil vše dobré a se záměrem, proč jsou na světě bakterie a viry, jež způsobují onemocnění? Je pravda, že jsme se nejprve dozvěděli o bakteriích a virech a to kvůli problémům, které způsobují. Bakterie byly do značné míry podrobně studovány a nyní se uznává, že jsou předně nápomocné a naprosto nezbytné pro život na Zemi;[8] bakterie, které způsobují onemocnění (které se objevily v důsledku pádu do hříchu), jsou výjimkou, nikoli pravidlem. Ale co viry: jaký účel by mohly mít?

Co je to virus?

Viry jsou trochu záhadou či hádankou. Obsahují DNA nebo RNA, které se nacházejí ve všech živých organismech. Ony jsou zabaleny do jakéhosi proteinového obalu. Přesto se viry obvykle nepovažují za živé, protože nejsou tvořeny buňkami a nemohou se samy reprodukovat. Místo toho virus vstříkne DNA nebo RNA do živé buňky a tato buňka vytvoří kopii viru a seskupí je tak, aby se mohly šířit.[9]

Viry se značně liší ve své schopnosti způsobovat onemocnění. Mnoho známých virů není vůbec spojováno s nemocí. Jiné zase způsobují mírné příznaky, které se často ani nemusí projevit. Zdá se, že některé, jako třeba virus HIV, jenž způsobuje u lidí AIDS, pocházejí z jiného živočišného druhu, kde nezpůsobují nemoc. Vzhledem k našim současným znalostem virů je docela rozumné se domnívat, že viry způsobující onemocnění pocházejí z virů, které kdysi škodlivé nebyly.[10] Bylo naznačeno, že ony hrají důležitou roli při udržování života na Zemi - poněkud podobným způsobem, jakým se chovají bakterie.[11] [12] Skutečnost je taková, že ony dokonce mohou sehrát roli při řešení překvapující hádanky, která stojí před kreacionisty.

Kreacionistova hádanka

Biblický záznam vypráví o jisté globální potopě, kdy všechny stvořené druhy nečistých[13] suchozemských zvířat byly zredukovány na populaci dvou, což byl pár, který byl zachován s Noemem v arše.[14] Po oné potopě byla tato zvířata rozmnožena a opět zaplnila Zemi.[15] Mnohé z těchto druhů dnes představují celé rodiny. Například se má za to, že rodina psů (Canidae) představuje ten stvořený druh.[16]  Jedná se však o velmi rozmanitou skupinu zvířat. Jsou tam třeba lišky, které jsou přizpůsobeny k životu v Arktidě, a jiné, které žijí na poušti. U moderních domácích psích plemen je zase vidět neuvěřitelná rozmanitost. Odkud celá tato rozmanitost pochází? A jak by mohla vzniknout tak rychle, za předpokladu že k té povodni došlo asi před 4300 lety? [17]

Odpověď na tuto hádanku je asi docela komplexní. Něco z té rozmanitosti přenesl ten pár zvířat v arše. Když rodiče předávají charakterové vlastnosti svému potomstvu, v potomstvu se mohou tyto vlastnosti objevit v nových kombinacích (Mendelova genetika). Přirozený výběr může vyřadit některé stávající vlastnosti z populace. Podrobné zkoumání však ukazuje, že také v této době došlo ke genetickým změnám.[18] Mnoho těchto změn se nezdá být náhodných a přímo nezpůsobují nemoc. Z tohoto důvodu někteří kreacionisté napovídají, že Bůh „navrhnul zvířata tak, aby byla schopna podstoupit genetické mutace, které by jim umožnily přizpůsobit se širokému spektru environmentálních výzev a zároveň minimalizovat riziko“.[19]

Není to evoluce?

Je důležité si uvědomit, že biologové používají pro evoluci několik různých definic, které jsou často zkalené dohromady, jako by to byly synonyma.[20] Evoluce je někdy definována jako „změna genetického složení (nebo genové frekvence) populace v průběhu času“. Toto bylo vypozorováno; jak kreacionisté, tak evolucionisté totiž tohle považují za důležité při vytváření modelů, které nám pomohou pochopit, co se v minulosti pravděpodobně stalo. Druhá definice evoluce zahrnuje myšlenku, že veškerý život má původ ve společném předku po miliony let prostřednictvím přírodních procesů. Tohle vypozorováno nebylo. Ve skutečnosti je to v přímé opozici vůči svědectví, které nám Bůh (očitý svědek stvoření) dává v Bibli. Myšlenka, že veškerý život má jakéhosi společného předka, vyžaduje předpoklad, že biblická historie je nepravdivá, a předpoklad, že změny, ke kterým opravdu dochází, tak ty že dokázaly způsobit rozmanitost života, kterou dnes vidíme a to vše díky nějakému jednobuněčnému předku.[21]

S ohledem na tu první definici evoluce se kreacionisté a evolucionisté liší ve vzorci genetických změn, které by měli očekávat. Stvořitelský model předpovídá, že k degenerativním změnám může dojít, protože lidstvo padlo do hříchu a přineslo tak do světa smrt.[22]  Dále také předpovídá, že k adaptivním změnám může dojít, protože Bůh o své Stvoření pečuje a má v úmyslu Zemi obydlet.[23]  Byly pozorovány oba typy změn. Např. skutečnost, že některé lišky jsou přizpůsobeny pro život v Arktidě, zatímco jiné jsou přizpůsobeny k životu v poušti, dokonale zapadá do tohoto biblického učení. I když evolucionisté akceptují, že k těmto typům změn dochází, jejich model vyžaduje, aby většina genetických změn informace do genomu přidávala. Tento vzorec však nebyl vypozorován. Bez tohoto vzorce nemohou vysvětlit mnoho orgánů a složitých biochemických cest, které dnes u zvířat existují.[24] Vědecká pozorování ukazují, že v genomu je vidět celkový vzorec zániku, což je pravým opakem toho, co ten vývojový model předpovídá.[25]

Dalším rozdílem je zdroj genetické změny. Evolucionisté předpokládají, že náhodné mutace a přirozený výběr mohou zapříčinit pozorované genetické změny. Protože základní (fundamentální) mechanismus je naturalistický, očekávalo se, že změny budou velmi pomalé. Opačně k očekávání evolucionistů, bylo však pozorováno rychlé přizpůsobení [26] [27] a evolucionisté museli přizpůsobit své myšlení, aby došlo k jeho přijetí. Kromě toho podrobné studie schématu genetických rozdílů u příbuzných zvířat nedávají smysl, pokud se předpokládá, že mutace jsou v podstatě vždy náhodné události.[28]  Zjevně se tu děje něco jiného. Zdá se, že Bůh do genomů zvířat, které stvořil, vložil nějaké neuvěřitelné naprogramování, a viry v tomto mohou hrát kus role.

Důkaz horizontálního přenosu genů

Zajímavé je, že u zvířat jsou některé části DNA, které vypadají, jako by pocházely z viru. Zatímco některé z nich byly původně v genomu přítomny, protože mají základní funkce, jiné mohly být zavedeny viry[29]. Před několika lety jeden kreacionista navrhl, že horizontální příliv genů (tzn. geny spíše než aby byly zděděné od rodičů, tak byly posbírané někde v prostředí) může pomoci vysvětlit rychlou adaptaci a onen zajímavý vzorec DNA u zvířat. Ve skutečnosti autor uvádí třináct různých biologických jevů, které by mohly být vysvětleny horizontálním přílivem genů.[30] Protože viry nesou genetický materiál (DNA nebo RNA), jsou tedy nejlogičtějšími činiteli, u nichž existuje podezření, že geny přenášejí. Zatímco horizontální genový přenos by nezměnil identitu zvířete (to znamená, že by stále patřilo stejnému druhu), mohl by rychle poskytnout zdroj genetické variability, jež umožňuje rychlou adaptaci. Pokud tomu tak je, pak viry byly stvořeny „dobré“ (jako v Genesis 1) s podpůrnou rolí, jak to známe u bakterií.

I když jsou ty důkazy do značné míry nepřímé, zdá se, že další vědecké bádání tyto myšlenky podporuje.[31] Ve skutečnosti nedávný článek Sborníku Národní akademie věd přinesl na světlo několik nových informací. Předchozí studie naznačovaly horizontální přenos mezi blízce příbuznými druhy. Tato studie identifikovala velkou část DNA (~ 2,9 kb), která byla přibližně z 96% totožná u vačnatce (vačice), několika placentálů (myši, krysy, kombovití, bodlína bezocasého a malého hnědého netopýra), plazů (ještěrka anolis), a obojživelníků (drápatka vodní). Z dalších 27 zkoumaných zvířat (včetně člověka a jamajského ovocného netopýra) tato část DNA chyběla. Zdá se, že tato sekvence byla začleněna do existujícího funkčního genu u potkanů a myší, ačkoli její specifická funkce není dosud známa.[32] Vzhledem k pozorovanému vzorci se zdá, že horizontální přenos genů byl někdy v minulosti koncentrován v minulosti a pravděpodobně k němu došlo prostřednictvím DNA viru.[33] Je zajímavé, že několik druhů (anolis a vačice) pochází ze Střední / Jižní Ameriky, několik je omezeno na Afriku (kombovití, bodlín) a ostatní mají širší geografické rozšíření. [34] To naznačuje, že k tomu přenosu mohlo dojít brzy po potopě nebo může být v mezikontinentálním rozsahu.[35]

Protože většina vědců je silně ovlivněna evolučním světonázorem, často jim chybí ukazatele účelu (záměru). Například výše popsanou částí DNA je transposon (typ mobilního genetického prvku nebo transponovatelného prvku). Po domnělém přenosu byl zkopírován a integrován do několika různých částí genomu v různých živočišných druzích. To vyžaduje, aby byly na místě vhodné nástroje (například enzymy) tak, aby ta část DNA mohla být zpočátku začleněna do genomu, poté modifikována a zkopírována odpovídajícím způsobem. Vzhledem k tomu, že k rozkladu dochází v průběhu času, potom pro kreacionisty není překvapující, že existují příklady transpozonů, kde tento proces nefunguje správně a nastává nemoc.

Nemoci přitahují pozornost a výzkumnické dolary, takže problémy spojené s transpozony byly rozpoznány dříve, než jsou výhody pochopeny (podobně jako tomu bylo u bakterií). Mnoho lidí stále považuje tyto mobilní genetické prvky za „parazitární“ nebo „sobecké“. Ony jsou však docela rozšířené v genomu rostlin, zvířat a člověka. Pokud jejich vložení bylo vždy čistě „náhodné“, zdá se, že by měly důsledněji způsobovat problémy v komplexním systému, jako je genom.[36] Zdá se tedy logičtější se domnívat, že transpozony mají účel a byly navrženy tak, aby prospívaly jejich vlastníkovi.

Ten paradox vysvětluje Bible

Biblický pohled vysvětluje důležitý paradox, který vidíme ve světě kolem nás. Ona předvídá tu složitost, jíž vědecký výzkum neustále odhaluje; Bůh je všemocný Stvořitel a očekává se, že On bude používat úžasné vzorce a programování. Vysvětluje také pozorovaný zánik (porušení), protože lidstvo zhřešilo a přivedlo na svět smrt; svět je proto nyní v otroctví zániku.[37] Je to vzrušující doba být kreacionistickým výzkumníkem, protože ohromný objem vědeckého výzkumu pomáhá poskytovat odpovědi na otázky, které byly pokládány po celá desetiletí.

 


[1] Genesis 1:21, 22, 24–28.

[2] Izaiáš 45:18; Genesis 1:31.

[3] Wieland, C., 1994. Chemical soup is not your ancestor! Creation 16(2):46–47;

[4] Harvardské video. Vnitřní život buňky. Citováno z: http://multimedia.mcb.harvard.edu/media.html

[5] DeWitt, D., 2008 DeWitt, D., 2008. Setting the record straight on vestigial organs. Answers in Depth 3:34–36. Retrieved from, http://www. answersingenesis.org/articles/aid/v3/n1/setting-record-straight-vestigial

Purdom, G., 2007. „Odpadní“ DNA - minulost, přítomnost a budoucnost, část 1. Odpovědi v hloubce 2: 105–151. Citováno z http: // www. answeringenesis.org/articles/aid/v2/n1/junk-dna-part-1

Lightner, J., 2008. The smell of change in our understanding of pseudogenes. Answers in Depth 3:80–82. Retrieved from, http://www.answersingenesis.org/articles/aid/v3/n1/smell-of-change-pseudogenes

Francis, J., 2008. The matrix. Life’s support system. Answers 3(3):42–43, 52-54. Retrieved from, http://www.answersingenesis. org/articles/am/v3/n3/matrix

[9] Bergman, J., 1999. Did God make pathogenic viruses? Technical Journal 13(1):115–125. Retrieved from, http://www. answersingenesis.org/tj/v13/i1/viruses.asp

[10] Lucas, JR a TC Wood, 2006. The origin of viral disease: A foray into creationist virology. In, Exploring the history of life: Proceedings of the fifth BSG conference and occasional papers of the Baraminology Study Group 8:13.

[11] Francis, J., 2008. The matrix. Answers 3(3):42–43, 52–54. Retrieved from, http://www.answersingenesis.org/articles/am/v3/ n3/matrix

[12] Bergman, Ref. 9.

[13] Nečistá zvířata pravděpodobně zahrnovala všechny přežvýkavce. Viz Leviticus 11; Deuteronomium 14: 1–8.

[14] Genesis 7.

[15] Genesis 8:15–19.

[16] Wood, TC, 2006. The current status of baraminology. Creation Research Society Quarterly 43(3):149–158.

[17] Ussher, J., 2003. The annals of the world, Pierce, L., and M. (trans. and eds.). Master Books: Green Forest, Arkansas.

[18] Tohle je jasné, protože pro jakýkoli jeden gen dvě zvířata v arše by mohla nést až čtyři alely. Dnes existují některé geny, kde u zvířat stejného stvořeného druhu existuje výrazně více než čtyři alely. Back

[19] Lightner, J. K., in press. Karyotypic and allelic diversity in the canid baramin (Canidae). Journal of Creation 23(1).

[20] An introduction to evolution. Retrieved from, http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/search/topicbrowse2.php?topic_id=41

[21] Porozumění evoluci, „Mylné představy o evoluci a mechanismech evoluce: Evoluce a náboženství jsou nekompatibilní. “ Všimněte si, jak se říká, že náboženská víra nemá nic společného s reálným (materiálním) světem; to je v ostrém kontrastu s biblickým učením, že Bůh jako Stvořitel všeho je relevantní pro každý aspekt života.

[22] Genesis 3

[23] Žalm 147: 8, 9; Matouš 6: 25–34; Izajáš 45:18.

[24] Spetner, L., 1998. Ne náhodou! New York: The Judaica Press.

[25] Sanford, J., 2005. Genetická entropie a tajemství genomu. New York: Elim Publishing.

[26] Lightner, JK, 2008. Karyotype variability within the cattle monobaramin. Answers Research Journal 1:77–88. Retrieved from, http://www.answersingenesis.org/articles/arj/v1/n1/karyotype-variability-cattle

[27] Lightner, JK, 2008. Genetics of coat color I: The melanocortin 1 receptor (MC1R). Answers Research Journal 1:109–166. Retrieved from, http://www.answersingenesis.org/articles/arj/v1/n1/coat-color

[28] Liu, Y., 2006. Were retroviruses created good? Answers 1(2), bonus content. Retrieved from, http://www.answersingenesis.org/articles/am/v1/n2/were-retroviruses-created-good

[29] Lightner, J., 2008. Life: Designed by God to adapt. Answers in Depth, 3:37–39.

[30] Wood, T., 2002. The ageing process: Rapid post-Flood intrabaraminic diversification caused by altruisitc genetic elements(AGES). Origins 54.

[31] Wood, T., 2003. Perspectives on ageing: A young earth creation diversification model. In, Ivey, R. L. (ed.), Proceedings of the fifth international conference on creationism, pp. 479–489. Pittsburgh: Creation Science Fellowship.

[32] Pace, JK II, C. Gilbert, MS Clark a C. Feschotte, 2008. Repeated horizontal transfer of a DNA transposon in mammalsand other tetrapods. Proceedings of the National Academy of Science 105(44):17023–17028.

[33] Autoři jsou evolucionisté, kteří se nesou v předpokladu společného předka. Ačkoli kreacionisté mohli tvrdit, že s těmito sekvencemi byly vytvořeny některé druhy a jiné nebyly, zdá se pravděpodobnější, že jsou výsledkem horizontálního přenosu genů. Autoři také použili evoluční předpoklady k odhadu doby, kdy došlo k horizontálnímu přenosu (který byl v podstatě stejný pro všechny druhy). Když byl tento typ odhadu proveden s mitochondriální DNA, odhadovaná rychlost mutace byla významně vypnuta ve srovnání se skutečnými změřenými rychlostmi mutace. Gibbons, A., 1998. Kalibrace mitochondriálních hodin. Science 279 (5347): 28–29. Citováno 24. října 2008 z http: // www.dnai.org/teacherguide/pdf/reference_romanovs.pdf

[34] Viz komentář Cedrika, jednoho z autorů článku Sborník Národní akademie věd o DNA Space Invader DNA, která skočila přes savčí genomy. Citováno z: http://scienceblogs.com/notrocketscience/2008/11/space_invader_ dna_jumped_across_mammalian_genomes.php

[35] Model stvoření předpovídá vysokou koncentraci horizontálního přenosu genů po potopě, když zvířata migrovala a vyplňovala různé ekologické výklenky. Existuje také šance, že zvířata na arše už tyto sekvence mohla mít. Další intrabaraminická srovnání mohou v tomto konkrétním případě pomoci objasnit načasování horizontálního toku genů.

[36] Některá náhodné vložení nemusí způsobit zjevné problémy, protože genom obsahuje velké množství redundance. Redundance je charakteristickým znakem vynikajícího designu, který bojuje proti selhání systému. Je také v rozporu s představou, že život vznikl náhodou. Takováto náhodná vložení však přispívají k poškozování zhoršování genomu.

[37] Římanům 8:20–21.