MaranathaMedia.cz

Obohacení, neobohacení

Vytvořeno Říj 27, 2020 Od Vojtech Grufik v Boží Syn
33 Přečtení

Pojďme se podívat na počátek stvoření.

Gen 1:26-31 26Tehdy Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." 27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. 28A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: "Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi." 29Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. 30Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny" - a stalo se. 31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.

Jak jste si zajisté všichni všimli při čtení těchto veršů, není k nim zajisté co dodat. Tomu, co učinil Bůh se svým Synem, nic nechybělo, bylo to naprosto dokonalé, neboli velmi dobré. Ale pojďme dále k bodu, kdy se všechno změnilo.

Gen. 3:8-13 8Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. 9"Kde jsi?" volal Hospodin Bůh na Adama. 10Ten odpověděl: "Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl." 11"Kdo ti řekl, že jsi nahý?" tázal se Bůh. "Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" 12Adam odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." 13"Cos to udělala?" řekl Hospodin Bůh ženě. "Had mě podvedl, a tak jsem jedla."

 Byli Adam s Evou bohatší o nějakou super zkušenost, co je jim třeba závidět, poté co jedli z onoho stromu anebo spíše o něco přišli? Jste rádi za tyto zkušenosti, které prožíváte dnes a denně. Tímto činem se postavili proti Bohu do vzpoury společně se satanem a zároveň, zde obvinili Boha, že to co stvořil, učinil špatně. Člověk pojal nedůvěru ve svého stvořitele, v to co stvořil a dostal z něho strach. Obvinil ho z nedokonalosti v tom, co dělá a jak to dělá. Jinými slovy zhřešili. Přestali mu věřit, oddělili se, postavili se proti němu. Situace na první pohled bez východiska.

        Obvinění vůči Bohu, bylo přijato zcela vážně a stejně tak byli vážné i důsledky jezení ze stromu poznání, celá harmonie, která doposud panovala mezi stvořitelem, stvořením a člověkem se narušila. Nebylo to poprvé, co se tak stalo, kdysi ještě před stvořením na zemi se něco podobného stalo i v nebi.

Takže jistě semnou souhlasíte, že Adam s Evou, jakmile pojedli ze stromu, se neobohatili, ale naopak to dobré ztratili. 

     Jak tedy obnovit ztracenou harmonii mezi Stvořitelem, stvořením a člověkem? Jak obnovit důvěru a lásku ke svému Stvořiteli v lidském srdci? Bůh ji k lidem i ke stvoření stále má. Jak vymazat tento hřích z našeho srdce a vložit do něj znovu Boží zákon? Jak očistit trůn Boží od těchto křivých obvinění, kdo to bude schopen udělat?

       Je jen jediné jméno, Boží Syn, který jediný dokáže obhájit charakter Boha našeho i jeho Otce, který jediný dokáže obnovit důvěru a lásku, kterou kdysi svým přestoupením Adam s Evou ztratili a s tím i jejich potomci, a který jediný dokáže obnovit důvěru celého vesmíru v Otcův zákon a vládu. Jedině ON, jediný, dokáže očistit jeho jméno od té lži, kterou o Bohu a jeho vládě skrze Syna rozšiřuje satan i člověk.  

Řím. 5:12: Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.

  O Božím Synu je psáno:

Jan 1:1: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Boží Syn se stává člověkem. Jan 1:14: To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Anebo

Fp 2:7: Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu.

 Myslíte si, že po té, co se stal Boží Syn člověkem, něco získal anebo se něčím obohatil, nebo naopak ztratil? Myslíte si, že mu v nebesích něco chybělo? Měl tam vše, vládl celému vesmíru, v blízkosti Otce, obklopen anděly, všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný stejně jako Otec. Myslíte si, že tím, že se stal člověkem, si nějak polepšil. Nebyli jsme to náhodou my, komu něco chybělo anebo, nebyli to obyvatelé vesmíru, komu chyběli odpovědi na otázky, které zasel Satan?

Jan 12:28: "Otče, oslav své jméno!" Tehdy z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."

Jan 17:1: Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta chvíle - oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. "

Čteme zde prosím vás, zachraň člověka Otče, zachraň tuto planetu je to tu hrozné anebo, již jsem se obohatil, nabral jsem zkušenosti a mám jich na rozdávání, již vím, jaké je to být člověkem, vezmi mě zpět, já se s tebou podělím o ty zkušenosti a i s celým vesmírem?  Ne, nečteme. O co tu tedy jde, co se tam dočítáme? O oslavení Otce jeho Synem a naopak.

Ježíš zde v první řadě dokončil spor a ukončil jakékoliv pochyby všech o tom, jaký je náš i jeho Otec. O tom svědčí také boj, který se strhl na nebi po Ježíšově vykoupení, jak je psáno v knize Zjevení. Dále pak dokončil spor, jestli první Adam mohl zachovat stejnou věrnost Bohu jako jeho jednorozený Syn po té, co se stal člověkem. Boží Syn totiž udělal právě to, co měl udělat i Adam, který místo, aby zůstal věrný Bohu po pádu Evy, se naopak jemu vzepřel a obvinil ho stejně jako Eva, že je to On, kdo chybuje, jak jsme četli v Genesis ve 3. kapitole.

Vraťme se ke dvěma Adamům a jejich odlišným příběhům. Ten první, stvořený Bohem, dokonalý, v dokonalém prostředí, se zdánlivě snadným pokušením nevzít ovoce ze stromu, kterému neodolá. Po té ještě žije několik stovek let. A ten druhý, počatý z Ducha do porušeného světa, který je plný vzpoury proti Bohu, narozený z Marie, v těle jako máme my, bez jakékoliv moci, kterou má od Boha jeho jednorozený Syn, které se vzdal, jak jsme se dočetli, pokoušen jako nikdo před tím, vysmíván, křivě obviněn, bit, týrán až nakonec umírá na kříži. Skrze prvního jsme se vzepřeli, skrze druhého docházíme ke smíření. Skrze prvního jsme zhřešili, skrze druhého jsme dostali spravedlnost. Skrze prvního jsme ztratili, skrze druhého jsme znovu dostali ztracené. Přišel druhý Adam, jak je psáno:

1. Kor. 15:45: "První člověk, Adam, se stal živou duší, ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem."

Jsme to my, kdo se potřeboval znovu obohatit o to, co bylo kdysi ztraceno. O naprostou důvěru v Boha, jak je psáno: "Milovat budeš svého Boha celou svou duší a celím srdcem", ale je to i celý vesmír, který se obohatil o to, co pro ně jejich tvůrce učiní z lásky k nim, aby je vysvobodil, aby je znovu narouboval na vinný kmen.

Mat. 27:46: Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: "Eli, Eli, lama sabachtani?" to je: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"

Jakou tady Ježíš nabral zkušenost? Vzpomeňte na to, odkud přišel. Jistě není o co stát. Chcete, aby se o tuto zkušenost s vámi podělil ve svém duchu? Jistě, že ne. Vždyť On zemřel, abyste touto zkušeností nemuseli nikdy projít.

Jan 3:16: Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého Syna, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul.

Anebo: Neboť tak Bůh miluje, že On se svým Synem půjde za každým jedním stvořením v celém vesmíru, aby ho připoutali tou nekonečnou láskou, i když učinilo rozhodnutí Boha opustit, neboli spáchat hřích.

To je ta zkušenost, kterou potřebujeme na každý den, a kterou jsme skrze prvního Adama ztratili. Znovu a znovu býti připoutáni skrze našeho Spasitele k Bohu našemu a k Bohu Jeho, Otci našemu a Otci Jeho. Pro mě a pro vás to jistě je nová obohacující zkušenost, ale pro Adama s Evou to byl denní chléb.

Jan 6:41: "Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe,"

řekl o sobě Ježíš. A tak se nám staň na věky věků, amen.

A co Ježíš po zmrtvýchvstání, když přichází znovu tam, odkud přišel? Byl jiný, zkušenější o poražení Satana, když ho pokoušel, neboli o vítězství nad hříchem, dokonce snad bohatší o toto vítězství nad Otce? Anebo mu byla navrácena všechna moc, které se vzdal, nežli přišel a znovu se stal tím, kým kdysi byl?

Zj. 1:17-18: 17Tu na mě položil svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, 18 ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí.

Anebo:

Zj. 2:8: 8"Andělu církve ve Smyrně napiš: Toto praví Ten první i poslední, který byl mrtvý a ožil.

Ne, není jiný, vylepšený o to, že se stal člověkem. Zůstal tím, čím vždy byl - prvním i posledním, jednorozeným Synem Božím. Chvála Bohu za jeho Syna, chvála mu na věky: svatý, svatý, svatý.

    Ale přece je obohacený, a to o vás a o mě a všechny ty, kteří mu uvěřili.

Zj. 19:6: Tehdy jsem uslyšel hlas jakoby velikého zástupu, jako zvuk mnohých vod a jako zvuk silných hromů: "Haleluja! Pán Bůh Všemohoucí se ujal kralování!

          Amen.