Lectio Divina: Biblická praxe hlubokého přemítání

Původní článek zde: 25. května 2023 Blogy od: Tim Jennings, M.D.

Nedávno jsem se zúčastnil křesťanské konference o duševním zdraví, na které jeden z přednášejících, Gary Oliver, ThM, PhD, vedl skupinu v křesťanském hlubokém přemítání zvaném Lectio Divina.

Lectio Divina, v doslovném překladu "božské čtení", je starobylá křesťanská praxe, která sahá až k Origenovi Alexandrijskému do třetího století. Záměrem této praxe je pomoci křesťanovi zvnitřnit Písmo a přejít od pouhých faktů nebo znalostí v hlavě k hlubokému prožitku, vděčnosti srdce a praktickému prožívání Božích věcí. Tento styl přemítání má pomoci věřícímu v Krista zapojit se do cílevědomých praktik, které spolupracují s Bohem na uzdravení celé jeho bytosti - ducha, duše i těla.

Dr. Oliver dal každému účastníkovi konference leták, který obsahoval stručnou historii Lectio Divina, několik pokynů a kopii Žalmu 1:1-3 ze čtyř různých překladů: krále Jakuba, New Living Translation, The Message a The Remedy of Lord in Song: The Psalms.

Nevěděl jsem, že Dr. Oliver bude mluvit, ani že povede celou skupinu k promyšlenému, hodinovému rozjímání nad jedním ze žalmů, zvláště ne nad takovým, který obsahuje můj parafrázovaný překlad zvaný The Remedy. Ale stalo se, že služebnost Come and Reason Ministries nabízela zdarma výtisky knihy The Remedy of Lord in Song: The Psalms pro účastníky a mnoho účastníků, kteří přijeli z celé země, si jeden vzalo. Mnozí mi za ten parafrázovaný překlad osobně děkovali a říkali mi, jak moc jim přemítání nad verzí překladu The Remedy dala požehnání.

Po tomto setkání jsem se rozhodl více prozkoumat Lectio Divina a pak se s vámi o tuto metodu křesťanského hlubokého přemítání podělit.

Lectio Divina se skládá ze čtyř různých kroků:

• Čtení Bible
• Hloubání nad přečteným úryvkem, což znamená rozmýšlet o jeho významu.
• Modlitba (rozhovor s Bohem) o úryvku
• Rozjímání nebo prožívání jeho aplikace na vnitřní fungování srdce, postojů, motivů a náklonnosti, tj. setrvávání a zakoušení v Duchu svatém při současném uplatňování pravdy na srdce.

Několik důležitých bodů o Lectio Divina: Za prvé, tato forma hloubání vždy začíná inspirovaným Božím slovem. Pokud někdo nahradí Písmo jinými spisy, pak přemítání slouží spíše k tomu, aby v člověku posílila myšlenky těchto spisů než Božího slova.

Druhým bodem je, že tato forma přemítání vyžaduje hluboké přemýšlení, reflexi, aktivní myšlení a společenství/modlitbu s Bohem. Nejde o vyprázdnění mysli ani o opakování manter. Cílem je rozšířit naše konečné vědomí, a to jak kognitivně, tak zkušenostně, o poznání Boha, abychom Boha poznali sami, tak, jak se za to modlil Ježíš (Jan 17:3).

Když navazujeme bližší vztah s Bohem, aktivně se s ním spojujeme a uplatňujeme jeho metody ve svém životě, a zažíváme tak uzdravení, očištění, obnovu, proměnu, která je také známá jako posvěcení:

A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1. Tesalonickým 5:23, CSP).

Bůh nás chce posvětit, uzdravit, učinit svatými na duchu, duši i na těle.

Rozjímání Lectio Divina zapojuje všechny aspekty naší bytosti. Naše tělo zapojujeme, když se odpoutáme od každodenních činností, když odložíme digitální zařízení a tiše se posadíme s Bohem, často v přírodě - vdechujeme vůni květin, slyšíme zpěv ptáků, oceňujeme krásnou duhu, cítíme teplo slunečních paprsků a přitom se necháváme hladit jemným vánkem. Naše zkušenost v přírodě, kterou Bůh stvořil, povzbuzuje naše smysly a obrací naši mysl k našemu Stvořiteli v úctě a uznání.

V takovém stavu úcty obracíme svou pozornost k psanému slovu, zaměřujeme se na určitý úryvek Písma a na tomto místě přirozeného ztišení hluboce rozjímáme o Božím poselství. Oslovujeme Boha svým srdcem, přemýšlíme o významu a prosíme ho o větší vhled, porozumění a moudrost. Chválíme Boha za jeho prozřetelnost, přítomnost, věrnost a dobrotu a za to, že v naší mysli propojuje pravdy z Písma a aplikuje je na náš život v daném okamžiku.

A poté Bohu vyléváme svou náklonnost, lásku, vděčnost a obdiv a zveme jeho Ducha, aby očistil a pročistil naše postoje, city a touhy, aby se stále více spojovaly s Jeho, abychom zakoušeli radost, lásku a Boží přítomnost ve svém nitru.

Než mě Dr. Oliver seznámil s termínem Lectio Divina, neslyšel jsem o tom. Když jsem však studoval, co tato metoda hlubokého přemítání funkčně dělá, uvědomil jsem si, že její kroky jsou přesně ty samé praktiky, které jsem dělal po celou dobu své křesťanské cesty, protože jsem četl jiné křesťanské autory, kteří popisovali právě tyto věci, aniž by používali tento latinský termín. 

Nejzajímavější je, že jeden ze zakladatelů Církve adventistů sedmého dne prosazoval tytéž postupy, aniž by použil termín Lectio Divina. Zamyslete se nad následujícími historickými citáty a mějte na paměti čtyři složky Lectio Divina: Čtení Bible, hloubání, modlitba a rozjímání neboli kontemplace.

Nestačí Boží slovo jen vyslechnout nebo si je přečíst. Kdo chce mít prospěch z Bible, musí hloubat o pravdě, která mu byla předložena. S vážnou pozorností a s modlitebným duchem musí poznávat význam slova pravdy, a hlubokými doušky se napájet duchem [rozjímání, kontemplace] těchto svatých zjevení (Christ's Object Lessons, 59).

Udělalo by nám dobře, kdybychom každý den strávili hodinu rozjímáním o životě Kristově. Měli bychom rozjímat o jeho životě krok za krokem a nechat svou představivost vžít se do každé události, zvláště do událostí posledních. Budeme-li takto prodlévat u velké oběti, kterou nám přinesl, naše víra v něho se upevní, naše láska se posílí a jeho duch nás hlouběji pronikne. Chceme-li být nakonec spaseni, musíme se učit pokání a pokoře u nohou kříže (The Desire of Ages, 83).

Žijeme v nejslavnostnějším období dějin tohoto světa. Brzy bude rozhodnuto o údělu milionů dnes žijících lidí. Naše záchrana i spasení ostatních závisí na tom, jak se dnes rozhodujeme. Musíme se nechat vést Duchem pravdy. Každý Kristův následovník by se měl vroucně ptát: "Pane, co chceš, abych činil?" Je třeba, abychom se před Pánem pokořovali, postili se a modlili a hodně hloubali o Jeho slově, zejména o scénách soudu. Nyní bychom měli usilovat o hlubokou a živou zkušenost s Božími věcmi (Velký spor, 601).

"Chraň Bůh, abych se chlubil jinak než křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je svět ukřižován mně a já světu." Je-li Kristus naším osobním Spasitelem, budeme hloubat o jeho dobrotě, milosrdenství a lásce. Jeho přítomnost bude s věřící, modlící se duší. Má-li věřící inteligentní poznání o tom, co modlitba znamená, nebude mít jen stanovená období modlitby a po zapojení se do modlitby v těchto obdobích si bude myslet, že jeho povinnost je splněna, ale na základě zkušenosti pochopí, co Písmo myslí, když říká: "Henoch chodil s Bohem." Neustále bude udržovat svou mysl pozvednutou k Bohu a společenství s Bohem bude vyvolávat stále větší touhu po Bohu a mysl se bude rozšiřovat rozjímáním o Božím charakteru. Tak se bude krmit tělem a krví Božího Syna, jenž prohlašuje, že je chlebem života seslaným z nebe (Sabbath School Worker, 1. dubna 1895, odst. 1).

Ať už tomu říkáte jakkoli, povzbuzuji vás, abyste si denně našli čas odloučit se od tohoto rušného světa a trávit čas s Bohem, číst jeho Slovo, hluboce rozjímat o jeho významu, mluvit o něm s Bohem a pozvat Ducha svatého do svého srdce, aby vám přinesl pravdy do vašeho nitra.