MaranathaMedia.cz

Kříž prozkoumaný a Kříž střetnutý, kap. 4

Vytvořeno Bře 17, 2021 Od Adrian Ebens v Věčné evangelium
Přeložil JS
107 Přečtení

předchozí díl zde

4. Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?

Příběh Kristova kříže je konfrontující pro každého, kdo si ve své lidskosti stále uchovává smysl pro sympatii. Pro ty nebohé duše, které ze své kariéry udělaly zabíjení zvířat nebo lidí, je taková citlivost otupena na nebezpečnou úroveň.

Když učedníci sledovali, jak jejich Mesiáš stojí před lidmi a mluví s mocí a přesvědčením o Božím království, cítili hrdost na to, že jsou s ním spojováni. Když však Kristus nesl svůj kříž po cestě na Golgotu, byl už to jiný příběh. Ponížení a smrt Kříže je něco, s čím se lidská přirozenost nerada spojuje. To se v Petrově životě projevilo následovně:

Matouš 16:21-22 Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. (22) Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane!“

Petr nechtěl, aby Ježíš o kříži mluvil, natož aby tímto procesem skutečně procházel. Když byl Ježíš bičován a bit, byl Petr jako jeden z Jeho následovníků zahnán do úzkých, ale zapřel to.

Matouš 26:71-72 A když on vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ (72) A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

Přijmout realitu Kristova trýzně a utrpení vyžaduje úplné odevzdání sebe sama, abychom kráčeli s Ním a vstoupili do společenství Jeho utrpení v zájmu ostatních. Apoštol Pavel tuto realitu pochopil, když prohlásil:

Filipským 3:8-10 A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista (9) a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, (10) a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti

Chcete-li mít život nezávislý na tomto utrpení, musíte předstírat, že ono neexistuje, a pokud neumíte předstírat, že neexistuje, musíte se pokusit to zaspat. Pokud si chcete užít „zábavný život“ se spoustou vzrušení, potěšení a večírků, pak na tento Kříž musíte zapomenout. Pokud chcete vlastnit spoustu majetku a zbohatnout, musíte pracovat způsobem, abyste na tenhle Kříž zapomněli, protože Kříž staví všechny tyto věci do perspektivy nicoty a marnosti.

Prostřednictvím podobenství o deseti pannách se Ježíš pokusil připravit své nešťastné učedníky na jejich traumatické zkušenosti.

Matouš 25:1-5 „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. (2) Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. (3) Pošetilé vzaly [své] lampy, ale nevzaly s sebou olej. (4) Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách. (5) Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

Krátce po tomto, Ježíš a jeho učedníci slavili ve čtvrtek večer svátek Pesach a následně se šli modlit do zahrady v Getsemane. Atmosféra kolem Krista byla velmi tíživá. Učedníci viděli, že je pod velkým břemenem. Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana s sebou na odlehlejší místo, aby se modlili.

Matouš 26:37-39 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. (38) Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ (39) A trochu poodešel, padl na tvář, modlila se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.

I když učedníci viděli, že Ježíš je hluboce zarmoucen, stále upadali do dřímoty a usínali! Po chvíli modlitby v agónii přišel Ježíš ke svým spícím učedníkům, aby je vzbudil:

Matouš 26:40 I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? (41) Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. (BKR)

Sebevědomý Petr již dříve naznačil, že je ochoten pro Ježíše zemřít, ale když Ježíš umíral pod tíhou velkého utrpení, Petr usnul. Proč by to dělal?

Aby si lidská přirozenost udržovala naživu své sobecké ambice, ona musí usínat před Kristovým utrpením. Pokud se vůči Kristovým utrpením probudíme a budeme s Ním soucítit, potom s Ním budeme bdít a vzdáme se svých tužeb a tužeb po věcech tohoto světa.

Každý den jsme zváni, abychom se zamýšleli nad Ježíšovou obětí, aby nás to vytrhlo z našich sobeckých přirozeností. Ve starozákonních službě se konala tzv. ranní a večerní oběť. Ranní oběť se konala kolem 9 hodiny a večerní oběť kolem 15 hodiny. Tyto časy nám dávají příležitost přemýšlet o Kristových utrpeních a modlit se o milost a odvahu, abychom Kristu přestali působit bolest tím, že mluvíme a děláme věci, které Ho probodávají.

Zakrátko si o obětích povíme více, ale nejprve se podíváme, že Kristovi následovníci se i nadále scházeli, aby se v určitých hodinách dne modlili, i když si začali uvědomovat význam pasáže z Daniele, totiž že obětem i darům konec učiní (B21).

Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne -- hodině modlitby -- do chrámu. Skutky 3:1

Ta hodina modlitby byl čas přibližně kolem večerní oběti, ale apoštolové se prostě šli modlit a přemýšlet o Kristových utrpeních a modlit se za milost, aby žili jen pro Něho.

Jste-li následovníkem Ježíše Krista, vyzývám vás, abyste se dvakrát denně zastavili a věnovali trochu času přemýšlení o tom nesmírném utrpení, které náš Otec a Spasitel prožívají v nesení agónie všech Svých dětí po celém světě. Ježíš se nás dnes ptá „To jste nemohli ani hodinu se mnou bdíti?“ (Colův překlad)

 

pokračování příště