MaranathaMedia.cz

Kříž prozkoumaný a Kříž střetnutý, kap. 5

Vytvořeno Bře 20, 2021 Od Adrian Ebens v Věčné evangelium
Přeložil JS
50 Přečtení

předchozí díl zde

5. Oběti a dary jsi nechtěl

Jedním z hlavních důvodů, proč je promeškán (přehlédnut) hluboký žal Kříže, je kvůli ustanovení (zavedení) obětního systému ve Starém zákoně.

Exodus 12:3-7 Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. (4) A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. (5) Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. (6) A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. (7) Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.

Exodus 20:24 Uděláš mi oltář z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti.

Dojem, který tyto texty vytvářejí, je takový, že Bůh chce, aby lidé zabíjeli zvířata v oběť Bohu, a když to udělají, tak jim Bůh požehná. Když Jan Křtitel světu představuje Mesiáše, on jej uvádí jako Beránka Božího.

Jan 1:29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.

Pokud je Ježíš Božím Beránkem, který byl obětován, pak mnoho lidí z toho logicky vyvozuje, že Bůh chtěl, aby Jeho Syn byl zabit, aby zaplatil za naše hříchy. V rámci tohoto paradigmatu vlastně lidstvo Božího Syna nevraždí, ale dělá pouze to, co chce Bůh.

Izajáš 53:10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří.

Pokud Hospodina těšilo, že obětoval Svého Syna na kříži, pak mnozí získají dojem, že Bůh tuto oběť potřeboval, aby uspokojil Svůj hněv vůči našemu hříchu. Argumentací je, že bylo třeba uspokojit Boží spravedlivost (právo, spravedlnost). Aby Ježíš ukázal, jak zlé (špatné) jsou naše hříchy, musel ve smrti zaujmout naše místo, aby uspokojil (vyhověl) Otcovu spravedlnost. Jistá velmi populární křesťanská píseň zobrazuje tuto myšlenku takto:

Pouze v Kristu, jenž na sebe vzal lidské tělo

bezmocné dítě plnost Boží zjevit mělo,

tento spravedlnosti a lásky dar

pohrdán byl těmi, jež čekal jen zmar

když na tom kříži Ježíš mřel

hněv Boha již více nevřel,

protože na Krista byl položen každý hřích,

aby z jeho smrti žít já mohl bych, žít mohl bych.[1]

Tato myšlenka kříže úplně obrací věci. Představuje totiž Boha jako toho, kdo požaduje smrt, a to nám skrývá pravdu o našich přirozenostech (povahách), jak jsme o tom hovořili ve druhé kapitole. Pokud Bůh vyžadoval smrt svého Syna kvůli našim hříchům, pak je naše přirozená nenávist vůči Němu zamlžena. Za prvé, můžeme usoudit, že to byli právě ti Židé a Římané, kteří ho zabili. Zadruhé, dalo by se říci, že oni prostě dělali to, co si Bůh přál, aby ta oběť byla ukončena. Je to právě tato myšlenková linie, která vytváří myšlenky jako následující.

Podle odborníků, kteří ten rukopis obnovili, přeložili a ověřili, takzvané ztracené Jidášovo evangelium říká, že Ježíš požádal svého blízkého přítele Jidáše Iškariotského, aby ho vydal Římanům, protože chtěl uniknout vězení svého pozemského těla. Těch 26 stran - 13 listů papyru popsaných písmem na přední i zadní straně – zde zobrazuje Jidáše jako nějakého křesťanského hrdinu, nikoli jako zlosyna.

Existence dokumentu byla odhalena včera ve Washingtonu na tiskové konferenci pořádané společností National Geographic Society, která byla součástí mezinárodního úsilí o záchranu té jediné známé dochované kopie. Dokument byl vážně poškozen při podivné cestě z vápencové schránky v jisté egyptské hrobce do bezpečnostní schránky v Hicksville v New Yorku.

"Jidášovo evangelium převrací Jidášův akt zrady na akt poslušnosti," řekl Craig Evans, profesor novozákonních studií na Acadia Divinity College ve Wolfville, NS, který pomohl s interpretací dokumentu.[2]

Pro ty z nás, kteří věří, že Bible je Božím slovem, taková představa má daleko od pravdy. Otázky přesto zůstávají. Vyžadoval Bůh tyto oběti? Vyžaduje tohle Jeho (Boží) spravedlnost?

Oběti ani oběti daru jsi neoblíbil, uši jsi mi vyhloubil, oběti vzestupné ani za hřích nejsi žádostiv. Žalm 40:6 (7) MPCZ

Bible jasně říká, že Bůh nechtěl oběti. Rovněž jasně říká, že nevyžadoval zápalné oběti a oběti za hříchy. K tomu dále čteme:

protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal. (23) Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře. Jeremiáš 7:22-23

Jak může Bůh říci, že nepřikázal dětem Izraele předkládat zápalné oběti a dary, když se zdá zřejmé, že jim přikázal obětovat oběť Pesachu a zavést obětní systém? Odporuje si zde Bible?

1 Samuelova 9:16 Zítra touto dobou k tobě pošlu muže ze země Benjamín. Pomaž ho za vévodu nad mým lidem Izraelem. On zachrání můj lid z ruky Pelištejců, protože jsem pohleděl na svůj lid, neboť jeho volání proniklo ke mně. (17) Když Samuel uviděl Saula, Hospodin mu pověděl: Tak to je ten muž, o němž jsem ti řekl: Ten bude vládnout nad mým lidem. 1. Samuelova 9:16-17

V tomto příběhu Bůh přikazuje svému prorokovi Samuelovi, aby pomazal jistého muže, který bude králem nad izraelským lidem. V bezprostředním kontextu se zdá, že Bůh je ten, kdo dává příkaz pro tyto věci. Ten širší kontext ale je, že Izrael chtěl krále a tak jim Bůh na jejich žádost jednoho dal.

Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: Ustanov nad námi krále, aby nás soudil. Tak se Samuel modlil k Hospodinu. (7) Hospodin řekl Samuelovi: Uposlechni lid ve všem, co ti řekl, protože nezavrhli tebe, ale zavrhli mě, abych nekraloval nad nimi. (8) Stejně jako jednali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, kdy mě opouštěli a sloužili jiným bohům; tak činí i tobě. 1. Samuelova 8:6–8

Bible potvrzuje, že Bůh nechtěl dát Izraeli krále, ale dovolil (vyhověl) jim, aby jednoho měli.

Zničím tě, Izraeli, neboť kdo ti pomůže? (10) Kde je tedy tvůj král, aby tě zachránil ve všech tvých městech? A kde jsou tví soudcové, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? (11) Dal jsem ti krále ve svém hněvu a vezmu ho ve svém rozhořčení. Ozeáš 13:9-11

Co to znamená, že Bůh dal Izraeli krále ve svém hněvu? Boží hněv je - nechat člověku mít špatné věci, po kterých člověk touží.[3] Bible na několika místech ukazuje, že Bůh člověku přikazuje věci, po kterých člověk sám touží. Uvažujte o dalším příkladu.

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: (2) Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele. Pošlete vždy jednoho muže za otcovské pokolení, samé předáky mezi vámi. Numeri 13:1–2

Po přečtení tohoto textu v bezprostředním kontextu to vypadá, že to Bůh si přál, aby Izrael proslídil zemi Kanaán. Ale když to čteme v širším kontextu, vidíme něco jiného.

Dt 1:22 Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít.

Byl to však Izrael, který chtěl tu zemi propátrat, a proto jim Bůh přikázal, aby dělali, co chtěli. Proč tohle Bůh dělá?

Ř 5:20 Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost.

Když má nějaká osoba ve svém srdci hřích, prvním Božím dílem je - ukázat jí její hřích. Lidské srdce má schopnost klamat samo sebe. Je slepé vůči své vlastní hříšnosti. Když jsme mimo Boží touhy, Bůh dá příkaz k věcem, které si my přejeme, aby se rozrostly a abychom mohli začít chápat, proč jsou hříšné. Ale Bůh nedělá tyto věci bez příležitosti pro tu osobu, aby nevěděla, že tyto věci jsou špatné. Tyto příkazy však lidé interpretují tak, že znamenají, že si to po nich přeje Bůh, protože lidé jsou zaslepeni svou vlastní hříšností. Rovněž se tomu také rozhodnou věřit, protože díky tomu Bůh vypadá jako oni a tohle jejich hříšnost ospravedlňuje (v jejich očích).

Ve druhé kapitole jsme zjistili, že v srdci Adama byla semena smrti. On obvinil Syna Božího z odpovědnosti za činy, které podle jeho názoru vynesly rozsudek smrti, a navíc se bál, že to Bůh vykoná. Aby však unikl smrti, přenesl vinu na svou manželku. Byl ochoten, aby zemřela na jeho místě. Adam si myslel, že Boží spravedlnost vyžaduje smrt. Také usoudil, že vinu lze přehodit a že někdo jiný může zaplatit dluh, o kterém věřil, že to Bůh požaduje. Aby však Adam viděl, co bylo v jeho srdci, Bůh vydal příkaz k ustanovení obětního systému. Tento obětní systém je odrazem toho, co si myslí člověk, ne toho, co si myslí Bůh. Neboli obětní systém je zrcadlem do mysli člověka. V této souvislosti můžete uvést v soulad texty Bible o obětech.

1S 15:22 Samuel řekl: Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů.

Bůh jednoduše chce, abychom mu důvěřovali a poslouchali ho důvěrou v Jeho milosrdenství. On nechtěl dát lidem obětování, ale musel dát příkaz k tomu, co se v srdci člověka nacházelo, aby člověku ukázal jeho hříšnost. Proč ale Bůh dal všechny tyto podrobné pokyny Mojžíšovi o obětním systému?

Exodus 19:6-8 Ale vy budete mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele. (7) Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal. (8) Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, (my) budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu.

Když Hospodin přišel k Izraeli, On chtěl, aby všichni byli kněžími a aby věřili v Jeho (Boží) milost, že jim dá všechna zaslíbení smlouvy. Ale Izrael řekl Bohu, že všechno, co Bůh zaslíbil, že jim dá, oni namísto toho slíbili Bohu, že to udělají. Tím, že Bohu řekli, že udělají to, co jim zaslíbil Bůh, oni se ve skutečnosti proti Bohu vzbouřili.

Jeremjáš 7:22-26 protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal. (23) Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře. (24) Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří. (25) Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal, (26) avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.

Slovo Boží nám říká, že hned ode dne, kdy vyšli z Egypta, se vzbouřili proti tomu, co pro ně Bůh chtěl. V tu noc, kdy jedli Pesachového beránka, odhalili, že odmítají Krista, protože Ho zavrhovali. Ty události, které se odehrály přibližně o 1500 let později při zavržení Krista, byly jen opakováním toho, co Izrael udělal během té noci o Pesachu. Oni kráčeli v radách svých vlastních zlých srdcí. Bůh jim ukazoval, co dělají, a to podle pokynů týkajících se Pesachového beránka. Bylo to odhalení jejich hříšnosti. Ve skutečnosti zabití Pesachového beránka bylo odhalením jejich odmítnutí Boží milostivé nabídky od té doby, co k nim v Egyptě přišel Mojžíš poprvé.

Exodus 6:6-9 Proto řekni synům Izraele: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás zpod jha egyptských robot, vysvobodím vás z vaší otročiny. Ujmu se vás vztaženou paží ve velikých soudech. (7) A přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem,a a poznáte, že já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvádí zpod jha egyptských robot. (8) Uvedu vás do země, o které jsem pozvednutím ruky přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin. (9) Mojžíš takto mluvil k synům Izraele, ale neposlouchali Mojžíše pro malomyslnostt4 a tvrdou otročinu.

t4 dle LXX; n.: netrpělivost; význam h. „krátkost ducha“ není přesně znám

Tito Izraelité spíše obviňovali Boha ze svého egyptského útlaku, než aby činili pokání ze svého modlářství a odpadlictví. Proč by odmítli takovou láskyplnou a milosrdnou nabídku na Zaslíbenou zemi, ledaže by v jejich srdcích nezůstal hněv a vina na Boha kvůli své situaci? Toto jsou semena oběti Pesachového beránka. Už tehdá by bývali byli zabili Božího Syna, kdyby k nim býval přišel osobně, stejně jako k tomu, došlo o 1500 let později.

Navzdory tomu všemu je však Bůh dokázal naučit, že je bude chránit pokud budou mít víru v krev zabitého beránka, která byla potřena na veřeje dveří. Hospodin je učil o Svém milosrdenství prostřednictvím jejich falešných představ o smíření (pokání). Začal je učit o Své milosti a milosrdenství.

Během několika týdnů od vydání zákona na Sinaji však porušili svůj slib poslušnosti tím, že tančili kolem zlatého telete. Mojžíš v hněvu rozbil dvě desky, které vytesal Bůh, a na které napsal zákon Desatera.

Hospodin Mojžíšovi řekl: "Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil.“ Exodus 34:1

Druhá sada desek přikázání tedy byla vyrobena rukama člověka a psal na ně Bůh. To reprezentuje zkombinování Božího díla a lidského díla. Lidé odmítli milostivou nabídku Boha, že jim dá vše svobodně. Oni byli ti, kteří to chtěli udělat, aby tak prokázali svou zbožnost a dobrotu. To proto jim Bůh přikázal věci, které byly v jejich srdcích, aby došlo k rozhojnění hříchu. Jejich srdce byla plná obětin a darů. Není tohle to, co dělali kolem zlatého telete? Tak jim tedy Bůh přikázal, aby jim odhalil rozměr jejich tělesné mysli.

Ez 20:25 Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život.

Jak je ovšem možné, že Bůh dává svému lidu věci, podle nichž nemohou žít? Dává jim věci, které chtějí oni. Jak daleko by mohla lidská mysl „odcestovat“, aby se Boha pokusila uklidnit oběťmi?

2 Paralipomenon 7:4-5 Nato král a všechen lid obětovali před Hospodinem oběti. (5) Král Šalomoun obětoval jako oběti dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všechen lid zasvětili Boží dům.

Kde Bůh vyžadoval všechny tyto věci? Bible říká, že Bůh netoužil po obětování a darech. Na začátku přikázal Adamovi nanejvýš jednou ročně předložit beránka, aby mu ukázal, co bylo v Adamově srdci.

Když nastal čas sklizně, přinesl Kain Hospodinu obětní dar z toho, co se mu urodilo, zatímco bratr Ábel vybral ze svého stáda nejlepší kusy prvorozených ovcí s jejich tukem a oba předložili své dary Hospodinu. Hospodin Ábelovu oběť přijal. Genesis 4:3–4 (modifikovaný překlad SNC, asi nejblíže odpovídá originálnímu NLT)

Výše uvedený překlad říká, že když nastal čas sklizně, oba dva přijdou a přinesou své obětní dary.

Koncem dní pak Kain přinesl z plodů půdy moučnou oběť Jehovovi; Genesis 4:3 (PKM – Pět knih Mojžíšových)

Doslovné čtení je „koncem dní“ nebo „na konci roku“, a to je okamžik, kdy docházelo ke sklizni. Všimněte si komentáře Johna Wesleyho k této pasáži:

Postupem času - Na konci dnů, buď na konci roku, kdy slavili svátek sklizně, nebo na konci dnů v týdnu, sedmý den; v určitém čase Kain a Ábel každý z nich přinesli oběť Hospodinu Adamovi jakožto knězi rodiny; o čemž máme důvod si myslet, že právě Adamovi bylo dáno božské jmenování na znamení Boží přízně a to bez ohledu na jejich odpadlictví. Komentář Johna Wesleyho ke Genesis 4:3

To stejné hebrejské slovo bylo na jiných místech přeloženo jako ke konci roku.

Ex 13:10 A toto ustanovení budeš zachovávat v jeho určený čas (rok co rok.)t3

t3 h.: ze dnů na dny;  1S.1:3!

Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť.  1. Samuelova 2:19 [NBK06]

Jak se z jednoho zvířete na rodinu za rok stane 120 000 beránků a 22 000 volů, které obětuje jediný král? Lidé byli dokonce ochotni obětovat své vlastní děti, aby potěšili boha, kterého si představovali. Co říká Písmo?

Micheáš 6:7 Cožpak Hospodin najde zalíbení v tisících beranů a v desetitisících potoků oleje? Což mohu dát svého prvorozeného za své přestoupení, plod svého lůna za hřích své duše? (8) Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

Bůh chtěl, aby mu lidé důvěřovali a přijímali Jeho milost k podřízení se. Nechtěl, aby byl ukonejšen obětmi. Jako odpověď na tento text mě napadne následující:

Židům 9:22 A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.

Proč zákon učí, že bez prolití krve není prominutí, odpuštění ani svoboda? Je to proto, že zákon je zrcadlem, které ukazuje, co se nachází v lidském srdci.

Římanům 3:20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněna žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.

Lidé nejsou ospravedlněni skutky přinášením obětí zákona, ale skrze vidění (rozumění), že přinášení (předkládání) obětí je to, co je v naší přirozenosti, a pak pokání z tohoto hříchu. Zákon přivádí to semeno do rozkvětu, aby ho bylo možné vyznat. Není to Bůh, kdo požaduje, že „bez prolití krve“ nemůže dojít k odpuštění, ale spíše to je člověk, který tomuhle věří, ale on přesto nedokáže uvěřit, že Bůh mu odpustí, pokud nějakou oběť neprovede. Pro ty, kteří mají uši ke slyšení, ať porozumí.

Takže Zákon týkající se obětí nám tedy dává poznání o hříšném srdci člověka. Pamatujeme si, co říká Písmo:

Nebo jsem nemluvil s vašimi otci, ani jsem jim nepřikázal v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalných obětí nebo obětí. Jeremiáš 7:22

Jediným možným způsobem, jak uvést do souladu toto tvrzení se vším, co je napsáno v Tóře, je pochopit, že Tóra je jakýmsi zrcadlem do mysli člověka, jež je založená na ukonejšení, a že mu tento hřích v sobě ukazuje.[4]

Navzdory mravně zkažené přirozenosti (povaze) člověka, který si – aby uklidnil Boha – přál něco obětovat a zabít, přesto Bůh byl schopen prostřednictvím této mravně zkažené povahy naučit člověka o Boží ochotě odpustit jim a namířit je na budoucího Mesiáše, který předvede charakter Beránka. Odhalení tohoto charakteru obrátí srdce lidí zpět k Bohu. Je to totiž Boží charakter zjevený v Kristu, co obrací srdce lidí k Bohu a činí je s Ním (za)jedno. Proto mohl Kristus noc před svou smrtí říci:

Jan 17:3 Život věčný pak jest, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (4) „Já jsem tebe oslavil na zemi, když jsem dovršil dílo, které jsi mi dal, abych činil.  Jan 17:3-4 (Žilkův př.)

Pokud Kristus dílo, které mu dal Jeho Otec vykonat, dokončil (dovršil) noc před smrtí, potom Bůh nepotřeboval, aby jeho Syn zemřel, stačilo nám pouze, aby nám ukázal Svůj milující milosrdný charakter. Člověk však potřeboval, aby Kristus zemřel, protože pro nás v našem přirozeném stavu nemůže existovat odpuštění bez trestu. Abychom my lidé přijali odpuštění Boha, to lidské pokolení muselo vidět Ježíše umírat. Tudíž těsně předtím, než Ježíš zemřel, zvolal: „Dokonáno jest.“ (Jan 19:30).

Co bylo dokonáno? Kristus učinil ten skutek, který lidé potřebovali vidět, aby uvěřili, že jim může být odpuštěno. Proto Bůh dal příkaz k obětem, protože lidé potřebovali vidět a věřit, že někdo za ně zemře jako jejich náhradník.

Pochopit (postihnout) skutečnou důležitost této otázky znamená představit Kristův kříž ve zcela jiném světle, světle tak čistém, tak vzácném a tak osvobozujícím. Vkročíš do tohoto světla?

pokračování zde


V samotném Kristu. Natalie Grant 2008, český text Z. Křičková.

Anne McIlroy, byl Jidáš skutečným křesťanským hrdinou? The Globe and Mail 7. dubna 2006

[3] Podrobnější studii najdete ve 13. kapitole knihy Skutky našeho laskavého Boha dostupné na www.maranathamedia.cz

Tórou se odkazujeme na prvních pět knih Bible. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium.