MaranathaMedia.cz

Jak a proč došlo k potopě

Vytvořeno Zář 04, 2020 Od Brian Heckethorn v Boží charakter
Přeložil JS
312 Přečtení

Originál článku zde

    Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. (1. Mojžíšova 1: 1–2, [KB1613])

Abychom pochopili, jak k této potopě došlo, musíme jít na začátek života na Zemi.

 

V hebrejštině se píše:

וְּהָּאָרֶץ † הָּיְּתָּה † תֹהוּ † וָּבֹהוּ † וְּחֹשֶךְ † עַל † פְּנֵי † תְּהוֹם † וְּרוּחַ † אֱלֹהִׁים

מְּרַחֶפֶת † עַל † פְּנֵי † הַמָּיִׁם

 

Verze překladu MPCZ přeložila výše uvedené jako:

    I stala se země pustotou a prázdnotou a nad tváří hlubiny nastala tma, a nad tváří vod se vznášející Boží Duch. (1. Mojžíšova 1:2, MPCZ)

Pokud vezmeme původní hebrejský text a použijeme mechanický překlad verše, dospějeme k:

 

    a ~ země, která ~ měla ~ existující zmatek a ~ nenaplněná a ~ temnota na tváři ~ hluboké moře a ~ vítr „Elohim [mocností]“ hodně ~ třepotání (fs) na tváři ~ voda ~ s2

 

Což je pak interpretováno jako:

    a země nejdřív existovala ve zmatku a byla nenaplněná a temnota byla na tváři hlubokého moře a vítr „Elohim [Mocností]“ se hodně třepotal na hladině vody,

To v žádném případě neubírá z překladu kralického či Pavlíkova (či angl. krále Jakuba), ale spíše na nich staví a objasňuje neurčitost ohledně „tváře hlubin“ a „tváře vod“. To také identifikuje, že někdy v době před stvořením ŽIVOTA na zemi existovala Země jako „bezedná propast“ (Zjevení 20:1 CSP) nebo „země pustá či odlehlá“ (Leviticus 16:22). Rozdíl je v tom, že Země byla pokryta vodou a měla hustou atmosféru páry, ale byla úplně prázdná a bez života; podobná tomu, co vidíme u jiných plynných planet v naší vlastní sluneční soustavě.

 

Když Bůh přišel na tento svět; na našem (lidském) začátku, nikoli na počátku vesmíru (jelikož zde se jedná o dvě různá časová razítka), jednou z Jeho činností bylo oddělit vody od vod a ukázat souš. (Genesis 1:6 & 10)

    I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. ... Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.  (Genesis 1:6 & 10)

Job 22: 15–17 nám říká, proč a jak k potopě došlo. Je to také varování pro nás dnes, kde stále více a více lidí odmítá Božího ducha.

Svět v Noeho době doslova řekl Bohu, aby „odstoupil od nás“. (Job 22:17)

    Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem, kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů? Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat? (Job 22: 15-17, CEP)

Jiný překlad to vyjadřuje jako:

    Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti, kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem. Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést?' (Job 22:15–17, CSP)

Když je tedy člověk Bohem odevzdán své vlastní vůli (neboť Boží hněv je vyjádřen v Římanům 1; viz také článek Hněv a rozhořčení na jednom místě), Boží přítomnost byla ze Země odejmuta; a co se stalo? Bez ochranné, tvůrčí a vykupitelské moci Boží, která drží všechny věci pohromadě (Kol 1:17; Moudrost 1:7), se svět vrátil do svého přirozeného stavu před Stvořením:

Skála pokrytá vodou, plovoucí v prostoru. Jak je to vyjádřeno v Genesis 1:2.

    Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí... (Genesis 1:2, BKR)

Bezbožní často zůstávají nepotrestáni a poukazují na budoucnost s tím, že jejich hříchy jsou našetřeny pro budoucnost (Job 21), že Bůh pro ně nic neudělal a že není nic, co by pro ně Bůh udělal kvůli jejich hříchu; a tak říkají Bohu: „Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest.“ (Job 21:14). Bůh je tedy ponechává jejich vlastní vůli a tím, že Boží přítomnost opouští Zemi, On přivádí vodu, která pokrývá Zemi v důsledku nedostatku Jeho přítomnosti. Bůh se nevznášel nad zemí a nepřivedl vody, aby zabil veškerý život. Byl to požadavek tamních lidí, v jejich odmítnutí Boha, tak že Bůh odešel a následky Jeho odchodu přivedly Zemi zpět do jejího původního stavu bez života. To proto Bůh Noeho varoval, že uvede potopu.

    A já, hle, já - uvádím na zem potopu vod k vymýcení všeho masa, v němž je duch života, zpod nebes; vše, co je na zemi, musí zahynout. (1. Mojžíšova 6:17, MPCZ)

Tohle je PROČ a JAK k té potopě došlo. Tohle je také varování pro nás v těchto posledních dnech nepokojů, nenávisti a fanatismu; neboť svět nadále odmítá Božího Ducha, a Bůh pošle svého Syna, aby přijal Svoje vlastní (Kristus je naší archou pro tuhle dobu, protože archa v té době představovala Krista - viz Maranatha Media zpravodaj z 12. února 2018) a ODEJME, opět Svoji přítomnost ze Země, naplno, kromě jedné věci, totiž že ten, kdo bude svázán na Zemi, po ní bude moci chodit tisíc let; bude sám, už nebude mít nikoho, koho by pokoušel, a následky svého hříchu bude mít neustále „před očima“. Neživá mrtvá planeta.