Zpráva z Francie, 2017

Vytvořil(a) Zář 07, 2017 Od Danutasn Brown v Svědectví a příběhy Přečtení: 67
Přeložil SJ

Originál článku zde: http://maranathamedia.com/article/view/french-report-2017

Adrian a já jsme přilétli do Toulouse v jižní Francii, které se stalo hlavním městem království Vizigótů v roce 418 poté, co se jejich výboje pohybovaly na západ. Vizigótové jsou nejslavnější pro svou armádu pod vedením krále Alaricha, který v roce 410 vyplenil Řím, což podle našich průkopníků bylo onou první polnicí (troubou) ze Zjevení 8:7. Bylo to poprvé, kdy Řím za 800 let padl cizí armádě a byl to tehdy velký šok pro lidi.

Dnes je Toulouse známé tím, že je "domovem" firmy Airbus. Její ústředí jsme minuli při odjezdu z letiště. Adrianova manželka Lorelle a jejich syn Daniel přilétli ze sboru Talking Rock Sabbath Chapel ve Spojených Státech a bylo to šťastné setkání. Vyzvedl nás Marc Fury, který je pro Adriana kontaktní osobou ve Francii a který před pěti lety přeložil do francouzštiny knihu "Návrat Eliáše" poté, co byl knihou extrémně dojat a jejím důrazem na "království založené na vztazích". Marc v podstatě podněcoval většinu ne-trojičního  hnutí ve francouzském jazyce tím, že přeložil knihu "Základy naší víry" od Allena Stumpa v letech 2005-2006, s nímž po mnoho let spolupracoval. Nicméně přijetí dodržování biblických svátků a nyní také i charakteru Boha - tohle již teď zabraňuje jejich společné práci (je smutné, že Allen Stump a většina tzv. hnutí za Božství odmítá svátky a naše chápání Božího charakteru). Z tohoto důvodu patří mnoho chvály našemu Otci, který dal Marcovi velkou odvahu, aby přijal tyto nepopulární kroky a dokonce tak ztratil ještě více přátel, navíc kromě velké oběti, kterou z počátku učinil, když zaujmul postavení ohledně pravdy o Otci-a-Synu. Marc pochází z rodiny adventistů a jeho bratr je dokonce vysoce postavený ve  sdružení církve nebo ve francouzské unii a zastává pozici ve výboru pro vzdělávání, pokud si dobře pamatuji.

Je ženatý s Elizabeth, která studovala na Hartlandu v Americe, a mají spolu dva krásné syny Josueho (14) a Daniela (12). Z Toulouse nám to trvalo dvě hodiny, abychom dojeli do jejich domu ve vesničce Arifat, která je poblíž města Albi. Tento jižní region Francie byl po staletí domovem "církve na poušti" - a zůstává centrem Adventismu ve Francii i dnes. Podle Rafaela Lemkina, který vytvořil slovo "genocida", to, co se v této oblasti stalo v počátečních letech po roce 1200, bylo "jedním z nejzávažnějších případů genocidy v náboženských dějinách". O městě Toulouse říká Wilkinson ve své knize 'Truth Triumphant':

Známé město Toulouse v jižní Francii je příkladem toho, jak se některá společenství (komunity) pevně držely učení apoštolů od raných dnů křesťanství, dokud nevzbudily zuřivost vyhlazující křížové výpravy. Toulouse nejenže je obviňováno jako místo líhně pro tzv. bludařství, ale také se říká, že po celá staletí úspěšně ukrývalo ty, kdo odmítali Řím, nejprve v době gótského křesťanství a později v přizvukování s Albigenskými a Valdenskými. Žádný z těchto disidentů (jinověrců) nemůže být nazván "reformovaný", neboť oni se nikdy neodklonili od rané církve ať už ve vyznání, či v praktikování natolik, aby to vyžadovalo nějaké reformní hnutí. 

Pokud jde o vzdálený dávnověk nenáviděných evangelikálů ve městě a království Toulouse, existuje pozoruhodné prohlášení jistého kaplana, který doprovázel onu krvavou křížovou výpravu v letech 1208-1218 - výpravu, která zničila tu obdivuhodnou Albigenskou civilizaci. "Tato Toulouse," řekl, "tahle naprosto zatracená, má - jak se tvrdí, od svého založení, zřídka nebo nikdy nebyla zbavena tíživé atmosféry či odporného moru odsouzeného bludařství (kacířství), předávajíc a postupně rozšiřujíc po generacích od otce na syna - svůj jed pověrčivé nevěry."

Naše setkání jsme pořádali v Marcově domě o víkendu a z regionu přišlo mnoho lidí. Dvě starší dámy, které milují toto poselství, strávily hodně času cestováním, aby s námi zůstaly týden. Pak s námi jely do Ženevy na setkání, která jsme měli ve sboru Jeana Clauda (více o této unikátní instituci později). Poblíž Marcova domu se z Kolumbie právě přistěhovala jistá rodina; jsou to lékaři s dětmi zhruba stejného věku, jako jsou děti Marcovy. Oni byli přesvědčeni o pravdě o zplozeném Synu a dokonce se loni připojili ke svátku stánků. Otec v roce 2006 konvertoval z římského katolicismu a je nadšeným studentem adventního poselství, a který si - dokonce bez takového dobrého chápání angličtiny - čte Jonese a Waggonera v originále. Hodně to pro něj znamená. Když slyšel Adriana kázat o Eliášovi a Janovi Křtitelovi a jak oba "nerozuměli podstatě Kristova království", byl ohromen. Říkal, že předtím nikdy neslyšel, že by kdokoliv takto kázal o Eliášovi. Řekl, že má členy rodiny, kteří jsou nevěřící kvůli tomuto problému jak sladit Boha Otce a Jeho zjevení skrze život, který tu žil Ježíš, a velmi se zajímal o to, že Adrianova teologie směřovala k tomu, aby tuto obtíž biblicky vyřešila. Řekl, že trochu materiálu přeloží do španělštiny.

Pak už jsme se vydali na dlouhou cestu skrze krásnou francouzskou krajinu do francouzského města Mornex, které je kousíček od švýcarské Ženevy. Viděli jsme sochu Michaela Serveta, kterého v roce 1553 v Ženevě upálil Jan Kalvín. Tohle zůstává citlivou otázkou, neboť v Ženevě není tato socha povolena, takže stojí na francouzské straně hranice ve městě právě naproti Ženevě. Poslední Servetova kniha, vydaná v roce jeho úmrtí, "Obnova křesťanství", je extrémně vzácná, protože byla opětovně spalována, takže zbyly jen 3 kopie. O této knize je uvedeno ve wikipedii že "Servetus tvrdil, že Bůh neodsuzuje nikoho, kdo se neodsoudí pomocí myšlení, slova či skutku." Napohled zdánlivé spojení s charakterem Božím, viz Matouš 7:2 - "Jak soudíte, tak budete souzeni." Vážně jsme zvažovali, jak tragické bylo to, že historie křesťanství byla tak často poháněna opozičním myšlením, kde mnozí sepisovali teologii jako reakci na něco, nebo aby pokárali ostatní. Chvála Bohu za - na vztazích založené Kristovo království - které nám dal!

Adrian kázal skutečnému sborovému publiku, které se setkává každý týden. Vedeni Jeanen Claudem, oni odmítli souhlasit s ekumenickým hnutím a s tím, že francouzská církev adventistů odmítla identitu CASD jakožto Ostatku. Tím, že zamítli učinit vůli Unie nebo divize, v níž byli, tím bylo členům církve přikázáno, aby ze svých řad vyloučili jisté dvě rodiny považované za odpovědné za tuto "nekázeň". Sbor tohle odmítl, odmítl je "vyhlasovat ven", protože vyrůstali společně a z hlediska vztahů by to bylo považováno za zradu proti svým přátelům a bratřím ve víře. Odpovědí sdružení (unie) byl zákaz (interdikt) pro celý sbor. Teď již žádný z jeho členů nebude mít povoleno vstoupit do jejich bývalé modlitebny, nebudou mít žádného kazatele, ani nebudou smět umožnit jakémukoliv přednášejícímu mluvit na svých setkáních. Členové sboru budou moci činit pokání a jít do jiného sboru a požádat, aby jim bylo dovoleno se vrátit zpět do hlavního proudu církve, pokud si to budou přát. A proto sbor od roku 2004 přežívá jako nezávislá entita. Nejprve přijali pravdu o Otci-Synu a od nedávna jsou také otevřeni pravdě o svátcích spolu s Božím charakterem! Úžasné.

Tohle bylo pro Adriana potřetí, co byl v tomto sboru. Mnoho lidí přišlo z daleka, aby slyšeli Adrianova kázání a jeho knihy byly rozdávány všem. Bylo to opravdu zvláštní vidět tolik zájemců, a jak poselství studovali; během vyhrazeného času pro otázky / odpovědi bylo opravdu zřejmé, že lidé ten materiál znali a měli otázky týkající se charakteru Boha a svátků. Adrian zasadil materiál ohledně svátků do rámce silného Ospravedlnění z víry, o tom že potřebujeme více ducha, a to se publiku opravdu zamlouvalo. 

Ta první setkání jsou nyní k dispozici na stránkách maranathamedia.fr a další budou následovat.

Adventistická univerzita v Collonges je vzdálena pouhých 20 minut od místa, kde se tento sbor schází. Collonges byla první adventistickou univerzitou v Evropě a v současné době je možná jednou z nejvíce liberálních adventistických univerzit na světě, má výuku evoluce, vysvěcování žen atd. Modlím se, aby se některé z těchto myšlenek dostaly na tuto univerzitu a aby jejich otevřenost k novým myšlenkám byla skutečně vyzkoušena, a když vidíme, že Bůh soudí podle toho, jak soudíme my, předpokládám, že Bůh brzy odkryje, jak je tato škola opravdově "otevřená-názorům".

Jsem nadšený, že vidím, jak se toto dílo ve Francii přijímá, což dokazuje, že její historický rys svobodného myšlení a nezávislosti je nefalšovaný. Na schůzkách byli přítomni lidé z různých zemí, včetně - teď jen co mi uvízlo v paměti - západní Indie, Madagaskaru, Kolumbie, Německa, Švýcarska, Francie, Belgie a dalších národů, zejména afrických, že jsem ani neměl šanci je poznat kvůli jazykové bariéře.

Chvalte Boha vždycky. Zanechávám zajímavou poznámku z dlouhé práce Raphaela Lemkina na téma Albigenští. Nezapoměňte, že on je sekulárním historikem:

"Oni [ti Albigenští] nevěřili v krveprolévání v žádném sporu. "Toto je v kontrastu k tomu druhému velkému reformátoru Švýcarska, Ulrichu Zwinglimu, který tragicky zemřel v bitvě v roce 1531.

Nebo jak říká Ellen Whiteová:

Trvalá přítomnost mírnosti (pokory) je nezpochybnitelným důkazem toho, že jsme větvemi toho Pravého vinného stromu a přinášíme mnoho ovoce. Je to důkaz, že skrze víru patříme na Krále v Jeho kráse a začínáme se měnit k Jeho podobě. Tam, kde existuje mírnost, tam jsou přirozené tendence pod kontrolou Ducha svatého. Mírnost není jakýsi druh zbabělosti. Je to duch, kterého Kristus projevil, když trpěl křivdami, když snášel potupu a hrubé zacházení. K tomu, abychom byli mírní, není třeba vzdát se našich práv, ale zachovat sebeovládání během provokace, nepodvolit se hněvu nebo duchu odvety. Mírnost neumožní vášni, aby zašla v chování příliš daleko. ST 22 srpna 1895

Úplně na konec, když se ponoříme hlouběji do tohoto poselství, vidíme, že původní pozice průkopníků souhlasí s postojem církve na poušti:

Usnesení generální konference - 1865

Generální konference adventistů sedmého dne

TŘETÍ VÝROČNÍ ZASEDÁNÍ - 17. května 1865

NAŠE POVINNOST VŮČI VLÁDĚ

ROZHODNUTO, že uznáváme civilní vládu jakožto ustanovenou od Boha, že řád, spravedlnost a klid v zemi smějí být udržovány; a že Boží lid může vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. V souladu s touto skutečností uznáváme oprávněnost vyjádřit poctu, přízeň, čest a úctu civilní moci, jak je uvedeno v Novém zákoně. Zatímco takto radostně dáváme císaři to, co Písmo ukazuje, že je jeho, jsme nuceni odmítnout veškerou účast na činech války a krveprolití jako na neslučitelnými s povinnostmi, které nám ukládá náš božský Mistr vůči našim nepřátelům a vůči celému lidstvu.

***

Usnesení generální konference - 1867

Generální konference adventistů sedmého dne 

PÁTÉ VÝROČNÍ ZASEDÁNÍ - 14. května 1867

VÁLKA

ROZHODNUTO, že je to názor této konference, že nošení zbraní nebo zapojení se do války je přímým porušením učení našeho Spasitele a ducha a litery zákona Božího. Přesto považujeme za svou povinnost podvolit se respektu (úctě, vážnosti) civilních vládců a poslušnosti vůči všem takovým zákonům, které nejsou v rozporu s Božím slovem. Při vykonávání tohoto principu činíme poctu, přízeň, úctu atd.