Pro ty, kteří věří v Boha, je téměř všeobecně zdůvodněno, že jediný způsob, jak ukončit hřích, je zastavit bezbožné mrtvé v jejich počínání tím, že Bůh ze svého srdce svrhne ohnivý plamen zuřivosti, aby spálil bezbožné a přivedl je tak k jejich konci.

Často se má také za to, že bezbožní se prostě nezničí a že pokud je Bůh Bohem spravedlnosti, potrestá provinilce a odmění je za jejich zlo podle jejich skutků tím, že je přímo uvede do plamenů a sám je upálí zaživa. Udělal by to milující Bůh svým dětem? Upálili byste své vzpurné děti zaživa v plamenech a sledovali, jak křičí v agónii?

Někteří lidé říkají, že jediný způsob, jak vymýtit rakovinu, je vyříznout ji. Problém s touto analogií je, že když vyříznete rakovinu z jedné osoby, cílem je zachránit život, ne ho zničit. Někteří lidé říkají, že bezbožní jsou jako pes se vzteklinou, a pes musí být utracen. Vezmete pak psa a pomalu ho několik dní pálíte na ohni, zatímco křičí a vyje v agónii, zatímco spravedlivý volá: „jen trochu víc, protože si to zasloužíte kvůli své špatnosti“? Je to opravdu to, co se stane na konci?

Ti, kteří odmítají svobodně nabízené milosrdenství, budou přesto poznávat hodnotu toho, čím pohrdali. Pocítí muka, kterou Kristus vytrpěl na kříži, aby vykoupil vykoupení pro všechny, kteří ho přijmou. A pak si uvědomí, co ztratili, – věčný život a nesmrtelné dědictví." RH 4. září 1883

Jenže to byli naše nemoci, které snášel, a naše bolesti které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. (CSP Iz 53:4)