MaranathaMedia.cz

Zvuk trubky pro svátky 7. měsíce během naší Covid-ové zkoušky

Vytvořeno Zář 16, 2021 Od Danutasn Brown v Věčné evangelium
Přeložil JS
44 Přečtení

Původní článek zveřejněn 09. září 2021 Danutasnem Brownem v sekci Věčné evangelium

Dnes (9.9.2021) je svátek troubení, den novoluní pro 7. měsíc kalendáře svátků dle Tóry (který započal kolem března svátkem Pesach). Ta trubka má zaznít, aby lidem připomněla, že tohle je ten nejdůležitější měsíc v roce.

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Řekni Izraelitům: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce, budete zachovávat odpočinek, posvátné shromáždění, které připomenete zvukem polnice. Nesmíte konat žádnou služebnou práci, ale budete obětovat dar Hospodinu.“ (3. Mojžíšova 23:23–25 KLP)

Za 10 dní bude Den smíření a poté následuje Svátek stánků. Pak to bude trvat celý rok před dalším výročním šabatem (tj. Dnem troubení). Jsem přesvědčen, že tohle musíme brát vážně. Musíme využít těchto časů, abychom se přiblížili k Bohu, a On se přiblíží k nám. Bůh chce, abychom Ho uctívali v době, kterou On ustanovil, a aby nás mohl chránit před nemocemi a válkami - všimněte si:

Mojžíš s Áronem tedy šli k faraonovi a řekli mu: "Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, aby mi konali slavnost na poušti!" Farao odpověděl: "Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!" Řekli tedy: "Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nepostihl morem nebo mečem.“ (Exodus 5:1-3 B21)

Faraon zde představuje satana. Nechce nás pustit ze systému kontrolování, jenž zavádí, když používá krizi Covid. Nechce, aby docházelo k nějakému cestování, takže evangelium nelze šířit do světa. Nechce žádné shromažďování lidí, takže náš nebeský Otec nebude uctíván. Nechce jakýkoli duchovně naplněný dialog o odlišnostech názorů, a to proto, aby jeho zlý, vzteklý, samospravedlivý duch nadále prosakoval celou naší současnou debatou. Národy běsní a jsou připraveny, že překypí; a jak více lidí přijímá jeho ducha, Satan požaduje, aby mu bylo dovoleno vládnout lidem podle své ničivé vůle.

Potom jsem uviděl čtyři anděly, kteří stáli ve čtyřech koutech země a drželi čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zem ani na moře ani na žádný strom. Spatřil jsem také jiného anděla, který vystupoval od východu slunce a měl pečetidlo živého Boha. Ten zavolal mocným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři: "Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!" Počkejte! Neubližujte zemi, moři ani stromům, dokud Boží pečeť nedáme na čelo jeho služebníků. “ (Zjevení 7:1-3, B21)

Pro nás tu existuje zajímavá paralela, jíž si musíme povšimnout. V roce 1889, po následcích odmítnutí církve v roce 1888, došlo k velké epidemii jisté nemoci nápadně podobné koronaviru - známé jako asijská chřipka. Byla to jedna z nejsmrtelnějších pandemií v historii. Říká se jí pandemie z let 1889–1890, ale v průběhu dalších 7 let docházelo k jejímu opakování. Mám za to, že to, jak na tuto krizi zareagujeme, tak to bude určovat, jak špatných bude příštích pár let.

"V celém Novém Jižním Walesu jsme byli zkoušeni a vyzkoušeni chřipkovou epidemií." Ve městech a městech na venkově byla postižena téměř každá rodina. Někteří jsou nyní velmi, velmi nemocní. Jejich životy visí na vlásku. Modlíme se za nemocné a děláme, co můžeme, finančně, a pak čekáme na výsledek. Když už jsou pacienti pod lékařskou péčí, můžeme pro způsob léčbu udělat jen málo, protože pokud by se případ ukázal jako nepříznivý, měli bychom být obviněni z odebrání života. Jednoho dne minulý týden proběhlo jedenáct pohřbů. Ti, kteří konzumují maso, se z napadení nevzpamatují tak pohotově jako ti, kteří maso nejedí. Zdá se, že děti netrpí tolik, jako trpí dospělí a staří lidé. Byla jsem vážně napadena a čtyři týdny jsem se nemohla účastnit shromáždění; ale nevzdala jsem se, že si ani jeden dne lehnu do postele. Napsala jsem svůj počet stránek téměř každý den, i když jsem kašlala a kýchala a krvácela z nosu. Bratr Rousseau byl nemocný a na několik týdnů byl upoután na lůžko bratr Colcord.

Okolo mě skoro každý trpěl, ale děkuji Pánu, že se zlepšuji a mám dobrou kuráž v Pánu. Budeme činit vše, co můžeme, ve jménu Pána. Jsem plná vděčnosti Pánu, že nemusím bezmocně přihlížet, sténat a modlit se, když vidím své bratry a sestry, že jsou v nouzi kvůli nedostatku jídla a oblečení. Nepotřebuji říkat jednoduše: Buďte zahřátí a oblečeni, a přesto nedělat nic, abyste jim ulevili. Zažila jsem pravdu Božího slova: „Požehnanější je dávat než dostávat“ [Skutky 20:35.] Boží lid je zkoušen a prozkoušen a kéž mi Bůh dá, že jim budu schopna pomoci v oné zkoušce, kterou musí zakoušet kvůli pravdě, a tím tak být schopni přilnout k Ježíši pevněji než kdy dřív.“ (Lt 30, 1894)

To odmítnutí z roku 1888 adventismem bylo také odmítnutí svátků (viz Ceremoniální dělicí čára v historii ASD, Stůj podél mezníků a na této základně stavěj atd.). Vzpomínám si, jak jsem četl knihu Diamondola, což je životopis jedné mladé dámy, která byla původně řeckého pravoslavného vyznání, pak se stala překladatelkou a velkou církevní pracovnicí při zakládání adventistické církve v Turecku. Byl to celkově úžasný příběh o odvaze, ale byl pokažen tím, že ona ze svého sboru rezolutně vyhnala posly, kteří se chtěli podělit o svátky/slavnosti. Taková tragédie! A to bylo v devadesátých letech 19. století v Turecku, kde nebyl téměř žádný protestantismus, natož nějaký adventismus sedmého dne - přesto k nim to poselství o svátcích přišlo. Na kolika dalších místech se takové události staly? Jak často se tohle stalo za posledních sto let? Existují příběhy mnoha lidí, kteří následovali logiku argumentů Jonese a Waggonera a oni spatřovali/chápali ty (u)stanovené časy jako požehnání od Boha a jejich sbor/církev je odmítla.

V době Exodu faraon nedovolil Izraelitům uctívat - ale v dnešní době stále ještě můžeme. " Boží lid je zkoušen a prozkoušen," řekla Ellen Whiteová o té době nemoci. Jak těžké to pro ni muselo být, když věděla, že je postihlo tolik těžkostí, protože odmítli přijmout rok 1888. Ale my, stejně jako ona, doufáme, že všechny naše útrapy a zkušenosti způsobí, že budeme schopni více pomáhat bratrům , což nás všechny povede k tomu, abychom se naučili „přilnout k Ježíši pevněji než kdy dřív“.

Pokud to s šířením evangelia ke všem národům myslíme vážně, učíme je skutečně zásadám Boží dobroty a tomu, jak si Bůh cení svobody svědomí, Bůh i nadále bude zadržovat ty čtyři větry ze Zjevení 7. Budeme-li tento svátek dodržovat, pamatovat na Boha v době, kterou Bůh stanovil, i když budeme sami, Bůh nám udělí vítězství. Vím, jaké to je slavit svátky/slavnosti sám v zemi bez zachovávatelů svátků. Ale stále se můžeme modlit. Stále můžeme kontaktovat naše bratry po celém světě prostřednictvím dopisů nebo hovorů. Stále se můžeme připojit ke svým krajanům, kteří jsou křesťané - i když oni neznají všechny pravdy, které my máme - a mít s nimi společenství, a tím jim přinášet principy Božího charakteru. Můžeme to strávit sepisováním našich svědectví o Boží slávě. Věřme, že ve Svátcích/slavnostech existuje požehnání – přestože jsme je nikdy předtím nezachovávali - i když jsme sami.

Zásadní věcí je, abychom PAMATOVALI a BYLI SI VĚDOMI těchto časů. Je příliš snadné zapomenout, a místo toho se soustředit na naše otroctví (jako starověcí Izraelité viz Exodus 6:9). Tohle totiž způsobí, že všichni ti andělé v nebi pláčou - proč, och, proč, když měli tolik světla o Božím zákoně, dobrotě Jeho charakteru a vylití Jeho Ducha, nechává Boží lid tyto časy míjet kolem, jako by byly ničím, když náš Velitel trpí ve Svém úsilí se k nim přitáhnout? Stejně jako zemědělec ví, kdy má přijít období fyzického deště, musíme také vědět, kdy má přijít duchovní déšť, a dovolit tomu času strávenému s Bohem, aby vykvetl do ovoce dobré práce.

Zachovávejte mé soboty [SOBOTY!] a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. Jestliže budete následovat má pravidla a zachovávat má přikázání a plnit je, dám vám vydatné deště ve správný čas… stromy v sadu vydají své ovoce… Svůj chléb budete jíst do sytosti a budete ve své zemi bydlet v bezpečí. Způsobím v zemi pokoj, takže budete spát a nikdo vás nevyděsí; odstraním ze země zlou zvěř a vaší zemí neprojde meč. Poženete své nepřátele, takže před vámi padnou mečem. Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc… (Leviticus 26:2-8)

Zdá se být náš hlas malý? Vypadá to, že naše poselství nepřekoná řev světa, kde je zájem člověka vtahován tamhle a tuhle? Jak může naše poselství překonat teologii všech těch mocných učitelů nauky na světě? Podívejte se, co řekl Mojžíš výše: Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc. Ačkoli je nás málo do počtu, podle toho, co pro nás Bůh stanovil, 5 z nás může překonat stovku. To je 20x nárůst. Všimněte si však síly/moci, kterou máme, když se nás shromáždí více, aby zápasili křesťanskou bitvu studia, modlitby, pokání, vítězství/překonávání a chvály - „sto z vás jich požene deset tisíc“ - to je stonásobný nárůst!

Umístím svůj Příbytek mezi vás a nebudu si vás ošklivit. Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. (Leviticus 26:11-12, B21)

Jeruzalém padl pod Babylón, protože oni nectili Boží soboty. Stejně jako v jejich době země sténá pod tíhou hříchu. Buďme solí země a světlem světa a dělejme to, k čemu nás Bůh povolal, v duchu Nové smlouvy, než abychom bojovali ve tmě, abychom našli svou vlastní slanost pro osolení Země a vytvořili vlastní světlo pro ozáření světa. Poučme se z ponaučení od našich předků. Lidskému pokolení to trvalo 2520 let, než se dostalo zpět do tohoto bodu, kdy jsme si opět skutečně uvědomili, co pro nás Bůh zaslibuje. Pojďme se těchto zaslíbení chopit.

Přes to všechno [pro všechno naše zlo], ačkoli budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu a nezošklivím si je tak, abych s nimi skoncoval a porušil svou smlouvu s nimi. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh! Vzpomenu si kvůli nim na smlouvu s jejich předky, jež jsem před očima národů vyvedl z Egypta, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin." Toto jsou pravidla, zákony a pokyny, jež Hospodin skrze Mojžíše vydal na hoře Sinaj, aby byly mezi ním a syny Izraele. (Leviticus 26:44-46, B21)

"Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny; základy minulých pokolení znovu vystavíš. Budou tě nazývat stavitelem zbořenin a obnovitelem cest, aby se dalo žít.“ (Izajáš 58:12, B21)