MaranathaMedia.cz

Toto jsou moje svátky - Čí že jsou to svátky?

Vytvořeno Zář 06, 2021 Od Frank Klin v Ustanovení a nařízení
Přeložil JS
24 Přečtení

Originál článku publikován 16. února 2016 Frankem Klinem zde

  1. část studie Písma

Mnoho lidí si dnes klade otázku: „Měli bychom dodržovat/zachovávat dny židovských svátků?“ Moje odpověď by byla: "Co to jsou dny židovských svátků?" Nepatří náhodou ve skutečnosti tyto dny někomu jinému? „Jen pojďte a proberme to[1]“, abychom zjistili, co nám Písmo říká. Jsme vyzváni, abychom byli Berojští, proto se prosím modlete za schopnost rozlišovat, zkoumejte duchy a prohledávejte Písma zachovaná a předaná církví na poušti, abyste zjistili, zdali ty věci tak jsou. Kéž jste při studiu Božího Slova bohatě požehnáni.

Věci k zamyšlení, než začneme studovat

Jan Zlatoústý, ctěný jako raný církevní otec a jeden ze čtyř velkých teologických doktorů katolické církve, ve 4. století prohlásil:

„Brzy na nás napochodují ty slavnosti ubohoučkých a nešťastných Židů jedna po druhé a rychle za sebou: Svátek troubení, Svátek stánků, půsty. V našich řadách je mnoho těch, kteří říkají, že myslí stejně jako my. Přesto někteří z nich budou tyto svátky sledovat a jiní se k Židům přidají při zachovávání svátků a při dodržování půstu. Přeji si tento zvrácený zvyk hnát pryč z Církve právě teď. („Projevy proti judaizujícím křesťanům“, přel. Paul W. Harkins).

Zajímavé však je, že jemu tato „křesťanská“ církev zasvětila několik svátků.

Dříve ve 4. století, poté co byl vymýcen Pesach ve prospěch Velikonoc na Prvním Nicejském koncilu, římský císař Konstantin v dopise uvedl: „Nemějme tedy nic společného s tím odporným židovským davem; protože jsme od našeho Spasitele přijali jiný způsob.“ (Eusebius, „Konstantinův život“)

Každý člověk je dnes jakýmsi dodržovatelem svátku, ať si to uvědomuje nebo ne. Lidé v celém Písmu dodržovali svátky, jak je uvedeno v 23. kapitole knihy Leviticus a na dalších místech Tóry (Genesis-Deuteronomium). Někteří tyto slavnosti zachovávají po dnes. Také dnes existují lidé, kteří dodržují spoustu dalších svátků věnovaných svatým a příležitostem všeho druhu. Kde jsme dostali myšlenku, jaké svátky budeme slavit? Když se podíváte na následující seznam těch nejuznávanějších svátků, které dodržujete vy?

Sobota sedmý den, neděle, Velikonoce, Vánoce, oslavy Nového roku, den sv. Valentýna, Halloween, karneval Mardi Gras („tučné úterý“), Den svatého Patrika, postní doba (velký půst), dožínky, Pesach, narozeniny, Epifanie, Tučné úterý, Popeleční středa, Velký čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, jarní rovnodennost, nekvašený chléb, letní slunovrat, Svátek týdnů, Letnice, Zelený čtvrtek, trojiční neděle/šabat, Svátek troubení, podzimní rovnodennost, Den smíření, svátek všech svatých, dušičky, karneval, Svátek stánků/Sklizně/Shromáždění, Mariánské svátky, neděle Krista Krále, zimní slunovrat, advent a 1. máj.

Když se podíváme na výše uvedený seznam svátků, zavedl některý z nich náš Nebeský Otec? Pokud ano, pro koho ty svátky byly? Byly nějaké v tom seznamu, které tehdy Bůh poskytl jako náhradu za to, co Bůh určil v Písmu, nebo jsou některé ze svátků lidské tradice?

Podle wikipedie „Biblický zákon týkající se Pesachu a nekvašeného chleba je považován za„ věčné ustanovení “, ale co znamená dodržovat biblické zákony v křesťanství dnes, tak to je sporné. Pomůže nám zkoumání Písma porozumět tomu, co dnes znamená dodržovat biblický zákon?

Byly ty svátky/slavnosti stanoveny konkrétně jako prostředek k pořádání obřadů přinášení krvavých obětí, které měly ukazovat na našeho Spasitele, a tudíž měly být zachovávány pouze po určitou dobu? V proroctví Daniela 9:26–27 se uvádí, že Ježíš Svou smrtí na kříži způsobí, že „ukončí obětní hod i přídavnou oběť[2]“, takže víme, že ten obřadní/ceremoniální obětní systém obětování zvířecí krve skončil. Neutralizuje tohle Sobotu/šabat, dny, svátky, shromáždění a svolávání, během nichž se v židovském hospodářství přinášely krvavé oběti?

Ukazují ty svátky na plán spásy i jinak než kromě oběti našeho Spasitele na kříži? Nastanou budoucí uplatnění, jež souvisejí s druhým Ježíšovým příchodem, a jež jsou představovány Pesachem, Nekvašeným chlebem, Letnicemi, Troubením, Dnem smíření a Stánky/Sklizní/Shromážděním, nebo byly tyto všechny přibity na kříž, jak dnes mnozí tvrdí? 

Písmo dosvědčuje, že ten svátek týdenního sedmého dne Soboty-Šabatu je památka stvoření. Když se podíváme do budoucna do Království, kde „od jednoho novoluní k druhému a od jednoho šabatu k druhému“ (Izajáš 66:23) všichni budou přicházet na bohoslužbu, tak na co by byly ty výroční svátky památkou?  Pokud v té době budou památníky něčeho z minulosti, měli bychom je nyní zachovávat, oslavovat, ctít nebo je dodržovat?

Pokud jako křesťané prohlašujeme, že svátky byly zrušeny, protože byly pouze pro Židy a byly přibity na kříž při Ježíšově smrti, máme právo a autoritu nahradit je veřejnými svátky, svatými dny a svátky podle vlastního výběru bez onoho „Protož takto praví Hospodin“ z Písma?

Ta „celosvětová/univerzální“ církev prohlašuje, že má pravomoc „uvažovat, že změní doby a právo[3]“ (Daniel 7:25, CSP). Jedna z těchto „dob/časů“ se týká svátků. V „Douayském katechismu z roku 1649“ na straně 58 se reverend Henry Tuberville D. D. zeptal a odpověděl na následující otázky pro katolickou církev.

"Jak dokážete, že Církev má moc přikazovat na svátky/slavnosti a svaté dny?"
Právě samotným aktem změny Šabatu (Soboty) na neděli, k čemuž protestanti dávají svolení; a proto si naivně odporují tím, že striktně dodržují neděli a porušují tak většinu ostatních svátků přikázaných tou stejnou Církví.

"Jak to dokážete? Protože oni zachováváním neděle uznávají moc Církve svátky ustanovit a pod hříchem je přikazovat; a tím, že ostatní svátky Církví nařízené nedodržují, tak ve skutečnosti znovu popírají tu samou moc.“ (Tamtéž).

Pokračujme ve studiu z Písma, protože opravdu chceme z něho posbírat fakta, která nám říká.

Studium slov z Písma

Ve Starém zákoně se vztahují ke svátkům (slavnostem) tři hebrejská slova.  Podíváme se na tato slova a začleníme novozákonní příklad našeho Spasitele a apoštolů do doprovodných studií.

Strongovo číslo H2282: Chag festival, proto: - (slavnostní) svátek (den), slavnost

Strongovo číslo H2287: Chagag dodržovat festival, - slavit, (dodržovat, pořádat) (slavnostní) svátek (sváteční den)

Strongovo číslo H4150: mowad, moéd, mowadah, schůzka, pevný čas nebo období, konkrétně festival; obvykle rok; implicitně shromáždění (svolané za určitým účelem); technicky shromáždění/kongregace; potažmo místo setkávání; také signál/znamení (jak byl předem určen); určené (znamení, čas), (místo, slavnostní) svátek, (určené, očekávané) období, slavnostní (nost), synagoga, (stanovený) čas (určený).

Abraham a Josef

Dříve než vůbec existovaly nějaké děti Izraele, náš Nebeský Otec uvádí důvod svého slibu k Izákovi-

„Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy a dám tvému semeni všechny tyto země. Ve tvém semeni ti budou žehnat všechny národy země, protože mne Abraham uposlechl a zachovával, co jsem mu uložil, mé příkazy, má ustanovení a mé zákony.“ - (Genesis 26:4-5)

Přijde k nám požehnání tím stejným způsobem?

Duch Kristův prostřednictvím Davida prohlašuje:

při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku, neboť to je ustanovení pro Izrael, nařízení Boha Jákobova. Ustanovil to jako svědectví v Josefovi, když vytáhl proti zemi egyptské. Slýchal jsem tam řeč, kterou jsem neznal.“ - (Žalm 81:4-6 [3–5])

Slavnosti Hospodinovy

Kvůli otroctví v Egyptě většina izraelských synů zapomněla na Svého Nebeského Otce. On Svůj lid vysvobozuje z otroctví a během exodu jim znovu říká, kdo On je a jak chce být jejich Bohem a osobně přebývat mezi nimi a v nich. Jsou jim připomenuta Jeho přikázání, ustanovení, nařízení, naučení a obřady, protože již nebyly zapsány do jejich srdcí.

V rámci ustanovení Písmo zaznamenává během celého roku zvláštní příležitosti, které Otec osobně vyžadoval, aby se setkal se Svým lidem. Kromě obětí a darů, které se v těchto dnech přinášely, shromáždění byla zvláštní v tom smyslu, že jako shromáždění byl lid přirovnáván k nevinné panně, jež byla pozvána mít společenství, sounáležitost a kvalitní čas se svým budoucím manželem. Boží lid ve všech věkových kategoriích je tou nevěstou a Ženich není nikdo jiný než Ježíš Kristus, jediný a jednorozený (zplozený) Boží Syn.

" Hospodin promluvil k Mojžíšovi:" Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat, svatá shromáždění -- to jsou mé svátky." - (Leviticus 23:1-2)

Každý týden, každý sedmý den-

„Šest dní se bude vykonávat práce a sedmého dne je nejsvětější sobota, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou práci, je to Hospodinova sobota ve všech vašich sídlech.“ - (3. Mojžíšova 23:3)

Založení týdenního cyklu při stvoření šesti pracovních dní následovalo sedmým dnem Sobotou, čímž náš Nebeský Otec učil Svůj lid počítat po sedmičkách od toho prvního týdne a dále a bude tomu tak po celou věčnost. To je důvod, proč k dodržování sedmého dne - šabatu nejsou vázána žádná konkrétní data.

Měsíčně -

„Učinil jsi měsíc k určování času…“ (Žalm 104:19)

Biblický rok začíná prvním novoluním poté, co ječmen v Izraeli dosáhne fáze své zralosti, jež se nazývá Aviv (Abib). Jak jsme již dříve četli v Žalmu 81:3, každý viditelný novměsíc bylo troubeno na trubku, aby se pro každý měsíc oznámil jeho začátek. Tento den není v Písmu konkrétně označen jako nějaký svátek nebo Sobota Hospodinova. Nepředpokládali bychom, že budeme přidávat k Písmu a že s ním tak budeme zacházet. Měsíc na obloze bude součástí jakéhosi chronometru, jenž udává období výročních svátků, protože všechny svátky kromě jednoho začínají na konkrétní datum v měsíci. Shromažďování k bohoslužbě (uctívání, klanění) v nějaké formě je také zmíněno v Izajášovi 66:23 a Ezechielovi 46:1, takže když se člověk shromáždil s ostatními k uctívání, mohli se také podělit o společné jídlo (hostinu). Král Saul tohle udělal za časů Davida.

Každoročně (výročně, každý rok)-

„Toto jsou Hospodinovy slavnosti, svatá shromáždění, jež budete vyhlašovat v jejich určený čas.“ - (Leviticus 23:4, [NBK06])

Pesach-

„V prvním měsíci, v čtrnáctý den toho měsíce, mezi dvěma večery, je Minutí Hospodinovo.“ - (Leviticus 23:5, [Pavlíkův překlad])

Třeba dbát měsíce Ávívu k pořádání minutí Hospodina, tvého Boha, neboť v měsíci Ávívu tě Hospodin, tvůj Bůh, v noci vyvedl z Egypta.“ - (Dt. 16:1, [Pavlik_CZ]) Viz také Exodus 12:42 a Numeri 9:2.

„Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních - to je věčné ustanovení.“ „A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou. Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok.“ - (Exodus 12:14 a 13:9-10, [NBK06])

Bude to znamením na tvé ruce a značkou mezi tvýma očima, protože silnou rukou nás Hospodin vyvedl z Egypta“. - (Exodus 13:16, CSP)

Nekvašený chléb-

Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta" (Exodus 34:18, CSP)

"Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. - (Leviticus 23:6-8, B21)

Svátek týdnů-

Konej Slavnost týdnů na začátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na konci roku.“ (Exodus 34:22, B21).

Uspořádej Hospodinu, svému Bohu, Slavnost týdnů. Přines dobrovolnou oběť podle své možnosti, podle toho, jak ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal.“. - (Deuteronomium 16:10, B21)

„Právět5 v ten den svoláte a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace. - (Leviticus 23:21, CSP)           t5  Dt.32:48p“.

Svátek troubení-

„Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí,t6 památku troubení, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. - (Leviticus 23:24-25, CSP)                       t6 h. šabbatón;  Lv.16:31.

Den smíření-

Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem... Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.t10 “ - (Leviticus 23:27–28, 32, CSP)                                     t10 h.: odpočinete o své sobotě / svým odpočinkem (2Pa.36:21)

Svátek stánků / žatvy/ sklizně -

„Patnáctého dne sedmého měsíce, když seberete úrodu země, jistě budete slavit Hospodinův svátek po sedm dní. Prvního dne bude odpočinutí a osmého dne bude odpočinutí... Budete jej slavit jako Hospodinův svátek po sedm dní v roce. To je věčné ustanovení pro vaše generace; v sedmém měsíci ho budete slavit." - (Leviticus 23:39, 41) Viz také Numeri 29:12 a 35.

„Sedm dní budeš světit Hospodinu, Bohu svému, (tyto) svátky na místě, které si Hospodin vyvolí; i požehná ti Hospodin, Bůh tvůj, na všech úrodách tvých a ve všech pracích rukou tvých, a budeš se veseliti.” - (Deuteronomium 16:15, [Hejčl])

„Dnes ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys plnil tato ustanovení a nařízení. Zachovávej a plň je celým svým srdcem a celou svou duší. Dnes jsi vyhlásil o Hospodinu, že bude tvým Bohem a že budeš chodit po jeho cestách, zachovávat jeho ustanovení, příkazy a nařízení a že ho budeš poslouchat. A Hospodin ti dnes vyhlásil, že budeš jeho lidem, jeho vlastnictvím, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy.  A vyvýší tě nad všechny národy, které učinil, ke své chvále, věhlasu a slávě, abys byl svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, jak řekl.“ - (Deuteronomium 26:16-19, CSP)

Připomínáme, že zákon s přikázáními, ustanoveními, nařízeními, naučeními a obřady byl sepsán do knihy a umístěn na boku archy úmluvy.

"Vezměte tuto knihu a položte ji na bok archy úmluvy Hospodina, Boha vašeho, aby tam byla na svědectví proti tobě." (Deuteronomium 31:26, [Hejčl])

"Hospodin obřeže tvé srdce a srdce tvého semene, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým srdcem a celou duší, a nalezneš život... Hospodin, tvůj Bůh, ti proto vrchovatě požehná ve všem tvém počínání, v plodu tvého lůna, v plodu tvého dobytka i v plodech tvé půdy. Hospodin se bude znovu těšit z tvého blahobytu, jako se těšil z blahobytu tvých otců, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dodržovat jeho přikázání a pravidla zapsaná v této knize Zákona a když se obrátíš k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Přikázání, které ti dnes vydávám, není nad tvé síly, není ti nijak vzdálené! Není na nebi, abys říkal: "Kdo z nás vystoupí na nebe, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?" Není za mořem, abys říkal: "Kdo z nás se vydá za moře, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?" Naopak, to slovo je ti velmi blízké - je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Jen je plň!“ - (Deuteronomium 30:6, 9–14)

Oněch Deset slov, neboli hlavní body Zákona, to bylo napsáno Božím prstem na kamenné desky. Tato přikázání byla poté umístěna do truhly smlouvy.  Bůh také nařídil Mojžíšovi, aby napsal stejných Deset přikázání do knihy spolu s ustanoveními a nařízeními, které zveličovaly (zvelebovaly) zákon, aby k nim lidé měli vždy přístup.

Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst, ale přemítej o něm dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval vše, co je v něm psáno. Tehdy budeš mít na svých cestách úspěch a tehdy se ti bude dařit. - (Jozue 1:8, B21)

„Vždyť ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu; tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím“. - (Deuteronomium 7:6, CSP)

„Mojžíš zapsal tento zákon a dal ho kněžím, synům Léviho, kteří nosí truhlu Hospodinovy smlouvy, a všem izraelským starším. Mojžíš jim přikázal: Po sedmi letech, v určený čas roku prominutí dluhu, při svátku stánků, když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, čti tento zákon před celým Izraelem. Shromáždi lid, muže, ženy, malé děti i příchozího, který je ve tvých branách, aby poslouchali a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona. Také jejich synové, kteří ho neznají, poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete naživu v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.“ - (Deuteronomium 31:9–13, CSP)

Lid sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a všechny dny starších, kteří Jozua přežili a kteří spatřili celé to velké Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael“. - (Soudcům 2:7, CSP)

Nová generace

Po nich potom povstala jiná generace, která neznala Hospodina ani dílo, jež pro Izrael vykonal. Synové Izraele páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy z bohů těch národů, které byly okolo nich, klaněli se jim a provokovali Hospodina ke hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.“ „V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné“ - (Soudcům 2:10-13 a 17:6, CSP) 

Král Jarobeám je jedním z mnoha příkladů toho, jak dělat to, co bylo správné ve svých vlastních očích, a tím vést lidi na scestí. Navzdory tomu, co ustanovil náš Nebeský Otec, Jeroboám si ustanovil svůj vlastní padělek Svátku stánků.

Jarobeám si v srdci řekl: Takto by se království mohlo vrátit k domu Davidovu:“... „Král se poradil, udělal dvě zlatá telata a řekl lidu: Dost dlouho jste chodili do Jeruzaléma. Hle, toto jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země. Jedno umístil do Bételu a druhé dal do Danu. To se stalo hříchem, neboť lid chodil k jednomu až do Danu. Na návrších udělal svatyně a ze spodiny lidu ustanovil kněze, kteří nebyli ze synů Léviho. Jarobeám ustanovil svátek v osmém měsíci, patnáctého dne toho měsíce, jako je svátek v Judsku a přicházel k oltáři. Tak činil v Bét-elu a obětoval telatům, která udělal, a ustanovil v Bét-elu kněze na návrší, která udělal. Přišel k oltáři, který udělal v Bét-elu, patnáctého dne osmého měsíce, v měsíci, který si sám vymyslel. Ustanovil svátek pro syny Izraele a přišel k oltáři, aby pálil kadidlo.“ - (1. Královská 12:26, 28–33, CSP)

Právě když stál Jarobeám u oltáře, aby pálil kadidlo, hle, přišel z Judska do Bét-elu podle Hospodinova slova muž Boží a volal proti oltáři podle Hospodinova slova: Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, Davidovu domu se zrodí syn jménem Jóšijáš a bude na tobě obětovat kněze návrší, kteří na tobě pálí kadidlo, a budou na tobě spáleny lidské kosti. A učinil v onen den znamení se slovy: Toto je znamení, že promluvil Hospodin: Hle, oltář se roztrhne a popel, který je na něm, se rozsype“. - (1. Královská 13:1-3, CSP)

Proroctví o Jóšijášovi dané Jaroboámovi se naplňuje o 300 let později.

Jóšijášovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po cestách svého otce Davida, neodvrátil se napravo ani nalevo. V osmém roce svého kralování, když byl ještě mladý, začal hledat Boha svého otce Davida a ve dvanáctém roce začal očišťovat Judsko a Jeruzalém od návrší, posvátných kůlů a tesaných i litých model“. (2 Par 34:1-3, CSP)

„Také oltář, který byl v Bét-elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil. Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události.“ - (2. Královská 23:15–16, CSP)

Jaká událost vyvolala tuto silnou Jóšijášovu reakci?

Přečtěte si 2. Královskou 22–23 a 2. Paralipomenon 34–35, kde najdete kompletní záznam.

„V osmnáctém roce svého kralování, když očistil zemi a chrám, poslal Šáfana, syna Asaljášova, předáka města Maasejáše a kancléře Jóacha, syna Jóachazova, aby opravili dům Hospodina, jeho Boha.“ „Když vynášeli stříbro přinesené do Hospodinova domu, našel kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona vydaného prostřednictvím Mojžíše“. „Pak písař Šáfan oznámil králi: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. I stalo se, když král uslyšel slova zákona, že roztrhl své roucho.“ - (2 Paralipomenon 34:8, 14, 18-19)

„Potom král přikázal Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Abdónovi, synu Míkovu, písaři Šáfanovi, královskému otroku Asajášovi: Jděte a dotažte se Hospodina za mě a za ty, kteří zůstali v Izraeli a v Judsku, ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť Hospodinova zloba, která je na nás vylita, je veliká, protože naši otcové nezachovávali Hospodinovo slovo a neplnili vše, co je zapsáno v této knize.“ - (2 Paralipomenon 34:20-21, CSP)

Když si Jóšijáš po vyslechnutí slov z knihy Hospodinova zákona roztrhl šaty, uvědomil si, že kniha nyní je jakýmsi svědkem proti němu a lidu kvůli jejich přestoupení.

„Chilkijáš a ti, kterým to král přikázal, tedy šli k prorokyni Chuldě, ženě strážce rouch Šalúma, syna Tokhata, syna Chasrova, bydlela v Jeruzalémě v Mišne a promluvili s ní v tom smyslu. Ona jim řekla: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Řekněte muži, který vás ke mně poslal: Toto praví Hospodin: Hle, přivedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele všechna prokletí zapsaná v knize, kterou četli před judským králem“… „Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Bohem, když jsi slyšel jeho slova o tomto místě a jeho obyvatelích, pokořil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok. Hle, připojím tě ke tvým otcům a odebereš se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo a na jeho obyvatele...“  - (2 Paralipomenon 34: 22-24, 26-28, CSP)

„Král dal shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší. Pak král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma, kněží, lévité a všechen lid od největšího až po nejmenšího a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinových domech. Král stál na svém místě a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým svým srdcem a celou svou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a plnit slova smlouvy zapsaná v této knize“. - (2 Paralipomenon 34:29-31, CSP)

Četli jste právě něco, co vám zní povědomě? 

Ježíš mu řekl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je první a největší přikázání.“ - (Matouš 22:37-38, B21)

„Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný! Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. Přivaž si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.“ - (Deuteronomium 6:4–9, B21)

Co udělal Jóšijáš, aby zachoval první a velké přikázání?

"Jóšijáš odstranil všechny ohavnosti ze všech zemí, které patřily synům Izraele. Všechny, kdo byli v Izraeli, nutil sloužit Hospodinu, jejich Bohu. Po všechny jeho dny se neodvrátili od Hospodina, Boha svých otců.“ „Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona, a ani po něm nepovstal jemu podobný“. - (2 Paralipomenon 34:33; 2. Královská 23:25, CSP)

Když náš Nebeský Otec stvořil v Jóšijášovi čisté srdce a naplnil ho svým Duchem, on se stal mimo jiné zachovávatelem svátků.

"Jošijjáhú slavil Jahvův pesach v Jerúšálájim... A tak slavili synové Jisráélovi, kteří se sešli, v té době pesach a svátek Přesnic po sedm dní. Podobný pesach nebyl v Jisráéli slaven od časů věštce Šemúéla. Ani žádný král jisráélský neslavil pesach tak, jako jej slavil Jošijjáhú a kněží a lévíti a všechen Jehúda i Jisráél, pokud se sešel a jerúšálémský lid. - (2 Paralipomenon 35:1, 17–18, VS- Šrámkův překlad)

V tomto příběhu Písmo zaznamenává zajímavou poznámku o pohanských kněžích, kteří odvrátili srdce dětí od jejich pravého Otce.

„Kněží návrší ovšem nevystupovali k Hospodinovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry“. - (2. Královská 23:9, CSP)

Vidíte, jak vzdorovití tito vůdci odpadlé „církve“ byli tím, že odmítali vystupovat k oltáři v Jeruzalémě s těmi, kteří svůj život zasvětili následování pravého Boha? Co budeme dělat my, když objevíme Knihu zákona? Máme v úmyslu být rebelantští a dělat to, co se nám zdá správné, nebo chceme být jako Jóšijáš?

Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona“. - (Deuteronomium 29:28)

Modlete se, aby Ježíš, ten Ženich, ve vás nyní přebýval Svým Duchem.  Spasitel vás naučí, jak milovat Jeho zákon, onu manželskou smlouvu, a když přijde, aby vzal církev - Svoji nevěstu domů, vstoupíte do manželství a hostiny.

Ve druhé části naší studie se zúčastníme dalšího probuzení a reformace, setkáme se s několika opovrhovateli a posměváčky vůči svátkům, shledáme, zda se našemu Nebeskému Otci oškliví všechny ty Jeho ustanovené časy a dozvíme se, co to znamená „líbat syna“ nebo „líbat telata“.

 

 


[1] Iz 1:18

[2] B21 - obětem i darům konec učiní, BKR - učiní konec oběti zápalné i oběti suché, CEP - zastaví obětní hod i oběť(d) přídavnou, Hejčl - přestane obět krvavá i nekrvavá

[3] B21 - pokusí se změnit i časy a předpisy, CEP - Bude se snažit změnit doby a zákon, Hejčl - bude se domnívati, že může změniti časy a práva, MPCZ - bude zamýšlet měnit časy a zákon