Společné prohlášení bratrské lásky od Davida Claytona a Adriana Ebense

originál článku z 9. ledna 2014 je zde.

ADRIAN: V průběhu posledních měsíců mezi mnou a Davidem vyšly najevo velké klíčové rozdíly v chápání Písma. Několikrát jsme se pokoušeli naše myšlení sjednotit. Oba jsme se za tyto rozdíly modlili s nadějí, že nalezneme cestu, která povede k jednotě. Do této chvíle jsme však nebyli schopni dojít k společnému souhlasu. Ve většině případů, kdy bratři mají závažné rozdíly, které nemohou být rozřešeny, tak to vede k zhroucení přátelství. Ani David ani já nevěříme, že to je to, co by si Kristus přál, abychom udělali. Jelikož oba uctíváme Jediného Boha a jsme usvědčováni ke kázání slavného evangelia Jeho jednorozeného Syna, rozhodli jsme se tedy pro víru, že náš Otec nás může přivést v soulad Jeho vlastním způsobem, zatím co my v tento okamžik schůdnou cestu nevidíme.

Za účelem udržování našeho přátelství jsme cítili, že by bylo nejlepší sepsat společné prohlášení a ukázat výzvy, jimž čelíme a obavy, které máme a odevzdat je Pánu k posouzení.

Všem našim bratrům, kteří nás podporují a modlí se za naše služebnosti, prosím modlete se za nás, abychom byli poddajní duchu Kristovu, aby každému z nás zjevil cestu, kterou máme jít za  účelem vzájemné harmonie.

PROHLÁŠENÍ

ADRIAN: Chci se chopit možnosti oslovit mého bratra Davida a vyjádřit moji vděčnost za jeho neúnavnou službu. Věřím, že Bůh vyzvedl Davida a jeho blízkého spolupracovníka Howarda Williamse, aby přiváděli lidi k  pravému Bohu a Jeho jednorozenému Synu. Věřím, že oba dva, David i Howard byli povoláni k šíření evangelia Ježíše Krista a modlím se, aby jim náš nebeský Otec žehnal a posílil je v tomto odpovědném důležitém díle. S láskou si pamatuji čas, kdy David i Howard navštívili můj domov. Společenství, které jsme sdíleli, bylo skutečným požehnáním a jejich počínání a vystupování byly z kategorie té nejvyšší křesťanské integrity. Vím, že náš Pán Ježíš mé bratry miluje, a proto je miluji také v Duchu našeho Pána.

DAVID: Já bych se také rád chopil příležitosti a vyjádřil uznání mému bratru Adrianovi v duchu opravdové lásky, starostlivého zájmu a snášenlivosti, které projevil v našem rozhovoru. Mohu upřímně říci, že od počátku jednání se mnou jsem nenašel nic jiného než naprostou upřímnost. A to i přímo uprostřed problematických neshod. Neměl jsem žádný důvod pochybovat o jeho nejlepších úmyslech se mnou. Také si vážím práce, kterou dělá, a rozpoznávám, že má srdce kazatele - pastýře. Věřím, že Bůh ho povolal do jeho současné služby a uvědomuji si, že je schopen pracovat takovým způsoby, které pro mne nejsou vykonatelné.

SPORNÉ BODY

ADRIAN: Se zřetelem na naše věroučné rozdíly, bych rád vytyčil několik klíčových oblastí. Je důležité vyzvednout tyto věci s otevřeností a milostí, abychom mohli pokračovat v modlitbách, výslovně jeden za druhého a dovolili těm, kteří nás podporují, aby se za nás modlili a kontaktovali nás, jestliže věří, že mají světlo k  prohlédnutí, nebo nám pomohli tam, kde hovoříme o stejné věci jen "jiným jazykem".

Nalezli jsme jistou rozdílnost v našem porozumění platformy pravdy, která byla dána našim průkopníkům. Pochopil jsem, že jim bylo dovoleno položit celistvý nepohnutelný základ (platformu). Důležité pro tuto platformu je počátek tzv. vyšetřujícího soudu, 22. října 1844 kdy započal poslední vyšetřující soud mrtvých a který vyvrcholí soudem a posledním smířením živých. Porozuměl jsem, že dílo posvěcování je progresivní, kde Duch Boží a Slovo Boží proměňuje tento život v obraz Syna Božího. Věřím, že se Ježíš doslovně přimlouvá k Otci a prosí za odpuštění našich hříchů, a aby byla udělena milost a moc svatým. Věřím, že tyto přímluvy se nekonají proto, že Bůh není ochotný dávat, ale proto, abychom měli v Ježíši kompletní příklad naší úplné závislosti na Bohu.

V mém rozhovoru s Davidem, momentálně rozumím (jsem ochoten ihned přiznat jakoukoli chybu v porozumění na mé straně, jestliže jsem se mýlil) jeho pohledu, že tito naši průkopníci učinili obrovský pokrok v pravdě a prošli dlouhou cestu v jejich porozumění, avšak nepochopili vše naprosto správně. Kde přesně učinili chybu, není mne naprosto jasné, ale rozumím jeho přesvědčení, že první adventisté udělali chyby v jejich pochopení vyšetřujícího soudu, protože to naplnění (antityp) bylo prodlouženo o 170 let, což se jeví protichůdně s předobrazem (typem), který nastával v jeden den každého roku.

DAVID: Pro upřesnění můj problém není s vyšetřujícím soudem, i když věřím, že zde je mnoho různých pohledů a myšlenek s ním spojených, které jsou nesprávné. Moje porozumění je se dnem smíření prodlouženým o 170 let. Já vím, že v adventismu tento vyšetřující soud a den smíření jsou neoddělitelně propleteny.

ADRIAN: Ano, to je jak tomu rozumím.

DAVID: Ale já neprosazuji, že toto je nezbytně správné. Jen pro to nenacházím přesvědčující podporu v Písmu.

Věřím, že tzv. před-adventní vyšetřující soud existuje, jelikož pro něj nacházím spoustu důkazů v Bibli, ale nelíbí se mi výklady mnoha adventistů a důvody, které pro to předkládají. Souhlasím, že tento soud je proces probíhající mnoho dekád. Nicméně věřím, že vzorem-typem Dne smíření byl jeden den a nic více, a ve všech těch předobrazech (vzorech-typech) dnů Hospodinových svátků, které jsou již naplněny, tak ty jednodenní předobrazy byly naplněny ve  stejném časovém úseku - přesně jeden den. Já to vidím jako rozporuplné říci, že vzor (předobraz) byl dlouhý jeden den, ale to naplnění trvá již 170 let a stále pokračuje.

ADRIAN: Jak Davidovi rozumím, on věří, že v okamžiku kdy Kristus žije v srdcích prostřednictvím víry, tak tamto posvěcení staví hříšníka do stavu, kdy již nemá více zápasu s hříchem.

DAVID: Ale pravdou je, že já věřím, že stále máme zápas s vírou, věřím, že náš boj je legitimně "dobrý boj víry". Když odpočineme v Kristu, je pravdou, že "ten kdo je mrtev, je osvobozen od hříchu, ale ta opodstatněná výzva spočívá v odpočinutí v Něm prostřednictvím víry.

ADRIAN: Nejsem si jist, jestli je toto podobné okamžitému posvěcení ale v tomto smyslu to tak chápu. Rozumím, když David zdůrazňuje nádhernou pravdu, že Kristus v nás doslovně přebývá prostřednictvím Jeho Ducha. Také i já se raduji z této pravdy a děkuji mu za to. Můj důraz je na dodržení tzv. Božského vzorce udržet spolu Živé a psané Slovo.

Domnívám se, že David a já máme rozdílný názor v porozumění Zákona a Smluv. Zatímco já přijímám, že tu jsou jasné změny ve způsobu přístupu k milosti před a po kříži, evangelium samotné zůstává neměnné a je vskutku věčným evangeliem. Porozuměl jsem, že David vyučuje tomu, že tohle evangelium nezačalo, dokud nepřišel Kristus.

DAVID: Já bych raději řekl, že evangelium se nestalo realitou, dokud nepřišel Kristus. Před tím než přišel, to bylo zaslíbeno, lidé věřili ve spasení, které mělo přijít, a umírali s očekáváním, že jej jednoho dne obdrží. Poté co Kristus přišel, již to spasení zakoušíme, už není nadále jen slibem, stalo se realitou. My totiž ten věčný život již vlastníme, před tím než Kristus přišel sem na Zem, bylo to "jen" zaslíbení. Oni umřeli v naději, my žijeme v realitě toho, v co oni doufali.

ADRIAN: Chápu, že David věří, že dokud Kristus nepřišel na Zem, tak křesťanství neexistovalo a že děti Izraele byly umístěny pod systém Zákona, kvůli potlačení hříchu, dokud nepřijde Kristus. Takže v souhrnu rozumím, že smlouvy jsou primárně paralelní (jdou VEDLE SEBE), jak je to prezentováno u Hagar a Sáry s uznáním, že v době Nového zákona neboli dispenzaci, zde došlo ke změně v přístupu. Rozumím, že David učí, že smlouvy mají především dispenzační význam (jdou jedna a druhá časově ZA SEBOU), totiž, že, dokud Ježíš nepřišel, Stará smlouva byl v podstatě systém Zákona daný Izraeli a že Jan 1:17 dává Zákon a Milost do stavu protikladů spíše než doplňování se. Já osobně vidím milost Krista ve vztahu se Zákonem v Božském vzorci. Neboli, Kristus je Zákon vyjádřený, a proto jsou doplňující se, nikoliv Milost proti Zákonu. Proto věřím tomu, že všechny morální principy obsažené v Zákoně Mojžíšově nejsou stínové předobrazy, které zanikly s obětmi a obětními dary, jež skončily na kříži, ale dnes tyto principy poskytují ta samá požehnání, stejně, jak to bylo zaslíbeno Izraeli v Dt. 26-28.

Věřím, že existuje doslovná nebeská Svatyně s doslovným vybavením, s doslovnými zdmi a toto vše na zemi bylo učiněno jako kopie toho, co jest v nebesích. Věřím, že tam je doslovný originál Božího zákona na kamenných deskách ve Svatyni Svatých. Na základě Božského vzorce, kde Ježíš je kopií Svého Otce, věřím, že pozemská Svatyně byla zobrazením té nebeské. I když zde mohou býti minimální rozdíly v maličkostech, rozhodným bodem je, že ta Svatyně je hmatatelná a doslovná tak, jako je doslovný a hmatatelný Bůh sedící na Svém trůnu. Rozumím, že David se nezaměřuje na to, jestli věci jsou doslovné, nebo ne, ale důraz je kladen na duchovní význam těchto věcí.

DAVID: Já nemohu přijmout, že je v nebesích obětována doslovná vůně kadidla, a také to, že je tam doslovný chléb na stole v nebi, nebo doslovný sedmiramenný svícen. Věřím, že tyto věci mají duchovní význam a nejsou doslovnými kopiemi.

ADRIAN: Já věřím v projev toho duchovní prostřednictvím toho materiálního. V nebi budeme jíst ze Stromu života, jakožto kanálu Života, který přijímáme od Krista.

DAVID: Například svícen reprezentuje Ducha svatého. Já nevěřím, že Duch svatý, což je Kristova osobní přítomnost, je představena kusem zlatého nábytku v nebi. Věřím, že ten ritualismus a forma byli v naplnění omezeny, v nebi máme co dočinění s realitou a ne symboly. My potřebujeme porozumět duchovní skutečnosti, co se v nebi vlastně odehrává.

ADRIAN: Já věřím, že Spisy Ducha prorockého jsou ke slovu Božímu ve vztahu tzv. Božského vzorce. Duch prorocký nemá svou vlastní autoritu, ale odvozuje ji ze slova Božího. Pro věřící v Trojandělském poselství, Duch proroctví je spolehlivou navigací, která nás vždy vede ke slovu Božímu. Mám naprostou jistotu v citování ho mým spolupracovníkům a jakéhokoli učení, které pochází z Písma, věřím, že uvidíme ty samé věci rozšířené v  Duchu prorockém, které v těchto posledních dnech, jak tomu rozumím, jsou publikace spisů Ellen G. Whitové. Rozumím Davidově touze o urovnání věroučných otázek na základě samotné Bible a pouze Bible a vážím si této snahy, ale já nespatřuji nesoulad mezi Biblí a Duchem proroctví a nevidím žádné chyby, které by EGW udělala ve svých publikovaných spisech, jež by zapříčinily pochyby, co se týče autority jejich spisů.

DAVID: Můj pohled není stejný. Já jsem narazil na pár výroků ve spisech Ellen Whiteové, které nemohu ani přijmout ani vysvětlit.  Mám potíže s důvěrou k něčemu, co jak cítím, v některých případech selhalo. Některé z výroků mají co do činění s Trojicí (tj. učením), další předmět sporu je zákon a milost, dále pak se strukturou církve a některé další. Já se cítím naprosto bezpečný pouze když "stojím" na Bibli, takže to je to, pro co jsem se rozhodl, že budu dělat.

ADRIAN: Zatímco tahle věc nebyla otevřeně probrána, nebo prodiskutována příliš podrobně, já rozumím, že zde máme rozdíl v problematice "ustavičné" v knize Daniel. Ten rozdíl není příčinou ke konfliktu, ale podtrhuje různice v "metodologii" a má následky pro datum 22. října 1844 a vyšetřovací soud, které nejsou na první pohled zřejmé. Vyzdvihuji tento bod, nejen v přímé odpovědi Davidovi, ale všem bratřím, abychom se modlili a ptali se Pána, jaká je Jeho vůle v těchto otázkách. Chci být veden naším Otcem a věřím, že přijít společně k duchaplnému porozumění ohledně "soustavné či každodenní" by upřesnilo několik dalších bodů, ale to je jednoduše jak tomu rozumím a já to nabízím jako poznámku pod čarou, ne jako hlavní bod. Mám za to, že bratr Blair Andrew také nadhodil otázku v nedávném dopisu několika bratřím. Souhlasím s tím co br. Blair uvedl a spolu s ním toto vyzdvihuji pro další studii.

MÉ OBAVY

ADRIAN: Mé obavy, které vyvstávají na základě těchto rozdílů, jsou, že tyto rozdíly jsou úkrokem mimo pevný základ daný našimi průkopníky a to přináší pocit, že tato základna či platforma byla nesprávně položena. Rozumím Davidovým obavám, že má pocit, že jsem zaklíněný v Adventistickém přesvědčení (adventistickém postoji), a tudíž jsem nesvoboden stát pouze na Bibli a rozumět jako jedinec svoboden od vlivu jakéhokoli člověka.

Dělám si také starosti ohledně učení, že systém zákona daného Izraeli byl systémem skutků - úkonů pro zdolávání hříchu dokud nepřijde Spasitel. V mé mysli toto vytváří dvě evangelia a zpochybňuje charakter spravedlivého, neposkvrněného a neměnného Boha v jeho zacházení s člověkem. Přijímám Davidovy obavy, že ono nádherné světlo evangelia, jak zjeveno v osobě Ježíše, by mohlo být umenšeno díky kladení důrazu na evangelium Starého zákona, ale já spatřuji Nový zákon jako rozšíření a vyjádření Starého, ne jeho záměnu.

DAVID: Mým přesvědčením je, že Bůh umístil izraelský národ pod systém zákona, oné Staré smlouvy, ne té Nové smlouvy, protože oni byli duchovními dětmi. Byli ve stádiu dětství a bylo s nimi zacházeno jako se "služebníky", to znamená, že byli umístěni pod vychovatele, správce (ten zákon) z důvodu vzdělávání a dohledu, v přípravě na dobu, kdy Boží lid vejde ve zkušenost vyzrálosti či dospělosti s příchodem Spasitele. Nevidím to jako náznak změny v mysli Boha nebo v Jeho jednání. Považuji to za pouhou demonstraci skutečnosti, že Bůh jedná s lidmi, kde (na jaké úrovni) jsou a podle jejich potřeb a diktátu okolností. Když byl Boží lid duchovními dětmi, Bůh s nimi zacházel prostřednictvím systému pro nevyspělé. Když přišel ten správný čas pro stupeň dospělosti, Bůh je zasvětil do dokonalejšího způsobu.

ADRIAN: Jsem znepokojen, že důraz na dispenzační smlouvy působí konflikt s oním nejdrahocennějším poselstvím předaným starším Jonesovi a Waggonerovi a tudíž je v nesouladu s poselstvím o ospravedlnění z víry, které vyprodukuje jakýsi lid, jenž zachovává všech desatero Božích přikázání na základě JEŽÍŠOVY víry.

Také se obávám potencionálního mračna nad Duchem proroctví, a to může znamenat, že nemůžeme mít plnou důvěru v publikované spisy Ellen Whiteové.

DAVID: A já se zase obávám, že Adrianův pohled na tu věc dvou smluv a umístění zákona vede směrem do Staré smlouvy, a logicky vede do místa, kde jsou praktiky Starého zákona integrovány do křesťanské bohoslužby. A ve skutečnosti se obávám, že mnozí mezi námi v hnutí za "godhead" (tehdy hnutí za Božství, dnes OTG neboli hnutí za Jediného Pravého Boha), se již přimkli k zachovávání (Hospodinových) svátků spolu s dalšími praktikami spojenými s Mojžíšovým zákonem. Mám za to, že toto je logický směr, kterým se vydat, pakliže máme pochopení, které Adrian zastává. Cítím to, že toto chápání není to, co Nový zákon prezentuje.

Taktéž se obávám, že Adrianův závazek vůči základům učení Adventistů sedmého dne a jeho koncept, že učení Ellen Whiteové jsou vždy správná, ho vedlo k přehlédnutí, nebo nevšímání si některých závažných problémů s interpretací Adventistů a někdy také, že je více oddán adventismu než samotnému Písmu. Adrian říká, že se drží tohoto přístupu, jelikož otestoval adventismus prostřednictvím Bible a je přesvědčen, že tento ve všech směrech obstál. Já jsem neshledal, že by to byl tento případ.

 SVOBODA PROJEVU

ADRIAN: Píšu tyto věci jako projev toho, jak věcem rozumím v upřímnosti a s modlitbou v pravdě. Jestliže zde jsou nějaké nebezpečné omyly v tom, o čem jsem psal, dávám Davidovi naprosté svolení, psát a hovořit jeho modlitebními varováními proti těmto omylům bez jakékoli výhružky ztráty přátelství či společenství. Já si vážím základních práv každého člověka následovat své vlastní svědomí a nebýt utlumen nějakou marnou nadějí jednoty, která se bojí otevřeně projednat rozdíly v porozumění. Rozumím, že tato otevřená diskuse může být bolestivá, pro některé nově věřící, ale zde je něco nutně diskutovatelné, ne s výhružkou „vyloučení či odchodu“ ze  společenství, ale s opravdovou touhou nalézt pravdu a zároveň udržovat ducha lásky k sobě navzájem a důvěřovat, že náš Otec nám pomůže, jestliže nenecháme jeden druhého odejít. Jsem rozhodnut věřit tomu, že David má se mnou od srdce jen ty nejlepší úmysly a že cokoli by napsal jako odpověď, by bylo učiněno z lásky ke mě jako jeho bratru. Já si také přeji dát Davidovi plnou svobodu k probrání s jinými (lidmi) ty body, které jsem vyzvedl, beze strachu, že bych si myslel, že mluví za mými zády.

DAVID: Dosvědčuji vše, co je zde řečeno. Neboť to vyjadřuje moji pozici na 100%.

VYZNÁNÍ

ADRIAN: Domnívám, že je důležité se přiznat, že jsem dříve dosáhl bodu, kdy jsem věřil, že je nutno pozvednout můj hlas proti Davidovi a otevřeně proti němu lidi varovat. Když jsem se na kolenou modlil, Pán mne usvědčil o tom, že moje myšlení není Jeho Myšlení, a že potřebuji být více jako Ježíš. Byla mi připomenuta tato slova:

Lukáš 9:54-55. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan řekli: "Pane máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jak to učinil Eliáš?“ Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha"

Vyznávám, že jsem byl v  nebezpečí vykročení na tuto cestu a děkuji Pánu, že mi pomohl vidět tento omyl, který byl na mé straně. Davide, omlouvám se, že jsem došel k místu, kde jsem pociťoval, abych se od tebe oddělil, a lidi před tebou varoval. Bylo chybné připustit tyto myšlenky. Zvolil jsem si věřit, že Pán nám může pomoci a chci být pohotový si uvědomit moje chyby, kde jsem je učinil a kráčet v plném světle Božího slova.

ZÁVĚREM

ADRIAN: Nadevše si přeji, aby každý, kdo čte tyto řádky, věděl, že pokládám Davida Claytona za milého bratra a jsem rozhodnut zůstat jeho přítelem na vždy. Mám víru, že jakmile uctíváme Jediného Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista, že On sjednotí naše srdce, nejen v lásce, ale v pravdě. Uvědomuji si, že v minulosti jsem věřil mnoha nesprávným věcem a že stále jsou v mém životě věci, které potřebují změnu. Já nikdy nechci být v pozici, že se domnívám, že mám prostě pravdu a můj bratr že je v omylu. Pane zachraň mne od takové sebejistoty.

DAVID: Toto je také naprosté vyjádření toho jak to cítím a jsem odhodlán to také činit. Nechť nás Bůh pro  tuto příčinu udrží v pravdě.

ADRIAN: Všem věřícím na tomto světě, kteří milují Otce a Syna, vyzývám vás opět k modlitbě za nás a připojte se ke  společné modlitbě pro Ducha Lásky a milosti a moudrosti, jak řešit tyto aktuální rozdíly v porozumění.

Pane Ježíši, prosím sešli nám svého Ducha, abychom byli jedno, jako jsi jedno Ty s Otcem. Nechť tato deklarace bratrské lásky zvítězí nad momentálními různicemi a veď nás tam, kde nás - jako krví vykoupené děti Otce světel - chceš mít.

DAVID: Amen, Amen!