MaranathaMedia.cz

Jak soudíte, 7. kap

Vytvořeno Pro 11, 2022 Od Adrian Ebens v Boží charakter
Přeložil JS
321 Přečtení

předchozí díl zde

7. Hle, člověk

Když se po bičování, posměchu, bití a urážkách objevila zkrvavená tvář Božího Syna před lidmi, Pilát zavolal nejen na ty, kteří se toho dne shromáždili v Jeruzalémě, ale na celé lidstvo: "Ejhle, člověk!". (Jan 19:5, COL).

Když vidíme vzácného Božího Syna, jak vznešeně stojí před svými žalobci, kteří křičeli, aby ho zabili, poznáváme pravou povahu našeho těla. V Ježíši Kristu, jeho soudním líčení, odsouzení a smrti vidíme, jak se naplno projevuje toto semeno zla, které do Adama zasel satan.

Kristus coby Adamův syn, narozený z ženy (Gal 4:4), učiněný ze země, byl proklet kvůli nám, abychom mohli poznat pravou podstatu zla uvnitř nás. Díky tomuto poznání si Bůh přeje, abychom činili pokání ze svých hříchů a nedůvěry k němu a naopak věřili, že Bůh s námi má dobré úmysly. Věděli bychom, za co se máme modlit, a věřili bychom, že Jeho milosrdenství bude vždy dáno těm, kdo Ho o ně požádají.

Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou (2 Kor 5:19). Stejně jako Bůh dovolil Adamovi zabít nevinného beránka jako varování před tím, co je v člověku, tak nám Bůh vydal svého Syna, abychom my poznali svůj skutečný stav a činili z něj pokání.

Když lidé ve svém padlém stavu přicházejí ke kříži, s uspokojením vidí to, co skrze temnotu vnímají jako Boží spravedlnost a odsouzení za svůj hřích.

Hospodin kraluje, raduj se, země, množství ostrovů ať zajásá! Hustý mrak jej obklopuje, právo a spravedlnost jeho trůn podpírá. Předchází jej prudký plamen, spaluje protivníky kolem dokola! Žalm 97:1-3 (B21)

Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě. Galatským 3:13

Boží zákon je pramenem života pro moudré (Př 13:14), ale tentýž zákon přináší prokletí těm, kdo jsou plní zlořečení a hořkosti.

A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Římanům 7:12-13

Byl to Adam, kdo přijal zákon hříchu a smrti, jenž vyžadoval odsouzení a smrt za přestoupení. Adam ve svém sebeklamu tento zákon přenesl na Boha a považoval ho za Boží zákon.

Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?  Žalm 94:20 (CEP)

Tělesný člověk čte všechny věci Adamovou optikou odsouzení a smrti. Proto je Kristův kříž vnímán jako od Boha odsouzení a požadavek smrti, který Bůh vložil na svého Syna jako náhradu za naše provinění. Bůh se s námi chtěl setkat na místě našeho chápání, aby nás přesvědčil o svém věčném milosrdenství a odpuštění v naději, že vyjdeme z temnoty a uvidíme, že to nebyl on, kdo nás odsoudil, ale spíše že my jsme soudili a odsoudili jsme se jako hodni smrti za své hříchy. O tom svědčí realita našeho odsuzování a touha po potrestání druhých.

V soudu, odsouzení a smrti Ježíšově poznáváme pravou povahu našeho těla a ono prokletí, které přirozeně přebývá v našem pozemském těle. Takto lidé řeší své problémy - prostřednictvím soudu, odsouzení a trestu.

Kdyby si lidstvo skutečně vzalo ponaučení z kříže, který ukázal naši skutečnou lidskou mravní zkázu, mohli jsme v posledních 2000 letech prožít zcela jiné dějiny. Místo toho je to semeno pravdy, které Kristus zjevil před 2000 lety, určeno k tomu, aby opět čelilo soudu, odsouzení a smrti v rámci konečného odmítnutí Božího Syna u Jeho lidu a jeho poselství u drtivé většiny lidstva.

Budeme sledovat některé rozměry tohoto procesu souzení, jak jej vnímáme jako Boží soud nad námi, zatímco ve skutečnosti je to náš soud nad druhými, který se projektuje na Boha.

Stejně jako Bůh vydal svého Syna, aby nám v příběhu o kříži ukázal, jací jsme, tak je Bůh ochoten vydat svou pověst, aby byl falešně vnímán jako odsuzující soudce, abychom snad v tomto procesu viděli sami sebe a činili pokání ze svých klamných myšlenek vůči Němu.

pokračování zde