MaranathaMedia.cz

Došly Kristovou smrtí Boží slavnosti a soboty ke konci?

Vytvořeno Čvn 14, 2021 Od Kevin J. Mullins v Ustanovení a nařízení
Přeložil JS
57 Přečtení

originál zde

"Koloským 2:13 Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny (14) a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! (15) V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství! (16) Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. (17) Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.“ (Koloským 2:13—17 [Bible21])

Většina učitelů používá tyto verše jako „důkaz“ toho, že Boží výroční (každoroční) svátky (slavnosti), každého měsíce novoluní a týdenní soboty uvedené v Leviticusu 23 byly odstraněny (přibity na Kristův kříž). Jejich úhel pohledu je, že Pavel píše lidem, kteří tyto svátky a soboty NEZACHOVÁVAJÍ, a povzbuzuje je, aby nenechali nikoho jiného soudit je samé za odmítnutí těchto sobot a slavností. Jak však uvidíte, tento úhel pohledu je zcela pozpátku.

Nejprve si stanovme, že všechny Boží svátky, včetně sedmého dne - týdenního Šabatu (Soboty), jsou BOŽÍ Dny svátků:

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky,t1 které budete svolávat, svatá shromáždění -- to jsou mé svátky:t1 (Leviticus 23:1-2 [CSP])

t1 h.: určené časy (srv. v.  Lv.23:4Gn.18:14); tak i dále mnohokrát v StS -  Nu.15:31Pa.23:312Pa.2:3Ezd.3:5Pl.1:4Ez.44:24 [vedle vlastního h. výrazu pro svátek - hag ( Lv.23:6Oz.2:13)].

 Bůh poté načrtává všechny Své svátky:

• Sobota sedmý den (verš 3)

• Pesach (verše 4, 5)

• Dny nekvašených chlebů (verše 6-8)

• Prvotiny (verše 9-14)

• Letnice (verše 15-22)

• Troubení (verše 23-25)

• Den smíření (verše 26–32)

• Svátek stánků (verše 33–44)

Oddělit ten sedmý den - Sobotu od toho, aby byla jedním z Božích svátků, jak se mnozí snaží, dělá nespravedlnost vůči Božímu jasnému slovu. Někteří se dokonce snaží použít jako důkaz Leviticus 23:37, 38:

"Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat jako svatá shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivé oběti -- oběť zápalnou, oběť přídavnou, obětní hod a úlitby podle každodenního určení, (38) kromě Hospodinových sobot, kromě vašich darů, kromě všech vašich slíbených obětí a kromě všech vašich dobrovolných obětí, které dáváte Hospodinu.“ (Leviticus 23:37-8, [CSP])

Oni říkají, že fráze „kromě Hospodinových sobot“ nějakým způsobem odděluje ty týdenní soboty od těch výročních sobot, neboli: protože byla vyryta do kamenných desek, tak týdenní sobota je morální a tedy věčná, ale ty výroční soboty byly pouze ceremoniální a tedy dočasné a byly odstraněny Ježíšovým křížem. Ale to vůbec není to, co tyto verše říkají. Ty verše se týkají darů a obětí přinášených během svátků a sobot. Pokud některý svátek neboli výroční šabat připadl na týdenní šabat (Sobotu), pak oběti, které byly předkládány v onen výroční den, budou obětovány „kromě“ nebo „navíc“ k obětině týdenní Soboty.

CEP: „To jsou Hospodinovy slavnosti, které budete svolávat jako bohoslužebná shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivou oběť, oběť zápalnou a přídavnou, obětní hod a úlitby, všechno v příslušném dni, mimo oběti o Hospodinových dnech odpočinku a kromě vašich darů při různých slibech a dobrovolných závazcích, jež budete dávat Hospodinu.“

Překlad Slovo na cestu: „Během všech těchto svátků, které jsem ustanovil, vždy uspořádáte bohoslužebné shromáždění a předložíte mi své obětní dary - oběti určené ke spálení na oltáři, obilné oběti, dary a tekuté oběti - vždy podle nařízení pro každou z těchto příležitostí. Kromě toho mi ale budete i nadále přinášet své obvyklé obětní dary každou sobotu, při potvrzení slibu nebo jen tak z dobré vůle.“

Jeruzalémská Bible: „To jsou Jahvovy slavnosti, k nimž svoláte Izraelity, posvátná shromáždění, určená, aby se Jahvovi přinášely žertvy, celopaly, nekrvavé oběti, oběti, úlitby podle řádu vlastního každému dni, nepočítaje Jahvovy soboty, záslibné a dobrovolné dary, které budete dávat Jahvovi..“

MPCZ: „Toto jsou svátky Hospodinovy, jež budete provolávat za svatá svolání k předkládání ohnivé oběti Hospodinu, vzestupné oběti a oběti daru - žertvy a úliteb, úlohy dne v její den,. kromě sobot Hospodinových a kromě vašich darů a kromě všech vašich slibů a kromě všech vašich dobrovolných obětí, jež Hospodinu budete dávat.“

S ohledem na to začněme stručně rozebírat to, o čem Pavel mluví ve 2. kapitole Koloským.

O něco dříve ve verši 8 (COL) Pavel varuje Koloské:

„Hleďte, ať vás nikdo neošálí světskou moudrostí a lichým klamem, který se opírá o lidské podání, o živly světa, ale ne o Krista!“

Klíčová fráze je zde „o lidské podání“. Jsou svátky a soboty „po lidských podáních“ nebo jsou podle božských ustanovení od Boha? Ve verši 20–22 Pavel pokračuje v této myšlence slovy:

"Když jste s Kristem zemřeli principům světa, proč si necháváte předpisovat, jako byste ještě žili ve světě: "Toho se nedotýkej, to neokoušej, na to nesahej!"? Všechno to jsou jen lidské příkazy a nauky, jejichž zneužívání je škodlivé.“

Opět platí, že jsou Bohem dané Svátky a Soboty „podle lidských příkazů a nauk“? Ne. Co tedy říká Pavel? Ježíš řekl něco podobného v Markově knize:

"A když (farizeové / náboženští vůdci) viděli, uviděli některé jeho (Ježíšovi) učedníky jíst chleby ‚nečistýma' (to jest neumytýma) rukama. Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?" On jim odpověděl: "Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený. Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.' Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete." Potom pokračoval: "Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!“ (Marek 7:2–9, [Bible21])

Ten problém zde není jen o umytí rukou nebo nádobí kvůli zdraví a čistotě. To umývání, o kterém farizeové mluví, je rituální očista, kterou uvalili na lidi. Byla to pouze tradice a přikázání lidí a nemá to nic společného s Božími pokyny. Vidíme tedy, že nemáme povyšovat lidské tradice a přikázání nad Boží přikázání. A přesně to se dělo na Kolosenském shromáždění.

Tím, že Pavel porovnal Boží příkazy a lidské příkazy, on povzbuzuje Kolosenské k jejich zachovávání těchto svátků a sobot a varuje je, aby se nikým nenechali soudit „podle přikázání a nauk lidských“.

Za co byli Kolosenští souzeni?

" Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj."

Tato fráze v řečtině je jednoduše „jezení a pití“ a odkazuje na obecné jídlo. Řecká slova přeložená jako „pokrm a nápoj“ jsou βρῶσις (brosis) a πόσις (posis). Tato slova nemají nic společného s Mojžíšovskými obětmi pokrmu a nápoje, které Kristovou smrtí skončily. Tato řecká slova se nikdy nepoužívají s odkazem na oběti pokrmů a nápojů v Septuagintě (to je řecký překlad Starého zákona) nebo v Novém zákoně. Skutečností je, že slovo  thusia je technickým termínem pro oběť pokrmu, a výraz spendo bylo slovo, které znamená „lít úlitbu nebo obětovat pokrm“. Pavel by je býval použil, kdyby měl v úmyslu naznačit že jde o oběti pokrmu a nápoje.

Pavel ve skutečnosti bojuje s nějakou místní ezoterickou herezí (bludařstvím), která učila tomu, že ochuzováním sebe sama o jídlo a vodu vás přivede k duchovnějšímu osvícení. Tato doktrína vydláždila cestu gnosticismu. Tito gnostikové soudili kolosenské věřící kvůli hodování během svatých dnů a za to, že měli společné jídlo dohromady atd.

Význam slova „z strany“ ve verzi Bible Kralické (kvůli v moderních překladech):

Slovo „respekt“ ve frázi: „aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot“ je řecké slovo μέρος (meros) a přesněji znamená „v části (něčeho)“ nebo „při účasti z." Podívejme se na několik dalších příkladů:

"I oddělíť jej, a díl (meros) jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů." (Matouš 24:51, BKR)

"Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl (meros). “ (Jan 13:8)

"Blahoslavený a svatý, kdož má díl (meros) v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let." (Zjevení 20:6)

Všechny tyto případy odhalují, že slovo meros mluví o účasti (podílu) nebo neúčasti na něčem. Totéž platí pro Koloským 2:16. Ti Kolosenští byli lidmi zvenku souzeni kvůli (z části, z strany) „jídla a pití“, když se účastnili Božích slavností a Sobot.

"Ať vás tedy nikdo nesoudí v jídle a pití, když se účastníte svátku nebo novoluní nebo sobotních dnů."

Zde prosím nezmeškejte tento důležitý bod. Nic se tu neříká o „ne“ účastnění se něčeho. Většina učitelů se do tohoto snaží včíst svou vlastní předpojatou myšlenku, totiž že svátky a soboty po Kristově smrti zanikly (byly odstraněny). Oni tvrdí, že Kolosenští byli souzeni za to, že se NEÚČASTNILI svátků, novměsíců a sobot a že tedy Pavel se je snažil povzbudit tím, že slavnosti, novoluní a soboty byly zrušeny. Ta řečtina tam je však jasná, že Kolosenští byli souzeni kvůli pokrmu a nápoji, zatímco se „účastnili“ těch festivalů, novměsíců a sobot. Takže místo toho, aby tato pasáž byla důkazním textem na podporu odstranění svátků a sobot, je to vlastně solidní odkaz na skutečnost, že svátky a soboty zůstávají! A nenechte si ujít tento další bod, totiž že v koloské církvi byli především pohané (také známí jako „neobřezaní“), kteří již dříve přijali zdarma Boží odpuštění a účastnili se Božích slavností a sobot:

"Také vás, když jste byli mrtvi v hříších a neobřízce těla svého, také vás oživil spolu s ním, odpustiv vám všecky hříchy." (Koloským 2:13, Sýkora)

Ve Skutcích 20:6 nám Lukáš říká, že zachovali „Dny nekvašených chlebů“ (což zahrnovalo i svátek Pesach) spolu s církví ve Filipii. Církev ve Filipech byli také primárně pohané:

"Ve skutečnosti těch pár lidí, které Písmo konkrétně zmiňuje v souvislosti s Filipskou církví, mělo řecká (Lýdia, Skutky 16:14–15; Euodia a Syntycha, Fp. 4:2) a římská (Klement, Fp. 4:3) jména… [Kniha] Skutků jasně naznačuje, že ve Filipii neexistovala žádná významná židovská populace.“ (Herbert W. Bateman IV, Byli ti odpůrci ve Filipech nutně židovští? str. 42).

Ve Skutcích 20:16 Lukáš říká:

" Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic." (B21)

Ve 13. kapitole Skutků nám Lukáš říká, že Židé i pohané dodržovali sedmý den Sobotu (Šabat):

"Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: "Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte."...… Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti. Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.“ (Skutky 13:13--15, 42--44)

Izajáš dokonce zmiňuje, že budeme i nadále zachovávat „novměsíc (novoluní)“ a „soboty“ na Nové zemi:

"Jako to nové nebe a nová zem, které učiním, zůstanou přede mnou, praví Hospodin, tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci. Od novoluní do novoluní, od soboty do soboty přicházet budou všichni lidé, aby se mi klaněli, praví Hospodin.“ (Izajáš 66:22, 23)

Proto Pavel řekl, že tyto svátky a Soboty „jsou stíny věcí budoucích“. (Koloským 2:17). Ježíš řekl svým učedníkům:

"Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka,t6 dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." (Lukáš 22: 15,16)

t6 ř.: pascha /-u (srv. v.  L.22:1p)

Ve vidění Ezechiel a Jan viděli novou zemi a obnovený strom života

„nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů.“

(Zjevení 22:1–2; Ezechiel 47:1,12). Každý měsíc = každé novoluní!

Na sto procent víme, že Kristovi následovníci ještě dlouho po jeho nanebevstoupení do nebe pokračovali v zachovávání sedmého dne - soboty spolu se svátky:

• Sobota: (Skutky 13:14; 42–44; 15:21; 15:13; 17:2; 18: 4)

• Pesach / Dny nekvašených chlebů: (Skutky 12:4; Skutky 20:6; 1 Korintským 5:6-8)

• Letnice: (Skutky 2; 20:16)

• Den smíření: (Skutky 27: 9; tento den se stal známým jako „půst“)

Ačkoli tyto určené (ustanovené) časy zůstaly, význam a způsob, jakým byly zachovávány, se s postupujícím Božím plánem spásy měnily. Například zvířecí oběti byly přinášeny na tyto svátky a soboty (Numeri 28 a 29). V 10. kapitole Židům autor poukazuje na to, že ačkoliv jsou zvířecí oběti odstraněny (viz verše 1–18), nemáme „zanedbávat svá společná shromažďování“ (verš 25).

Rozhodně tedy vidíme, že učedníci, spolu s dalšími židovskými a pohanskými věřícími, stále zachovávají svátky a soboty dlouho po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevstoupení, a my tyto určené časy na Nové zemi budeme zachovávat i nadále. Písmo jasně říká, že s nimi nebylo skoncováno.

Co potom ale bylo přibito na kříž?

Co tedy bylo přibité na kříž, když to nebyly svátky a soboty? Pavel říká, že to byl „rukou psaný záznam, který svými předpisy svědčil proti nám“ Kol 2:14, ale co to je? Většina lidí učí tomu, že se jedná o „předpisy či ustanovení“ Mojžíšova zákona, včetně všech svátků a sobot. Avšak zde použité řecké slovo je δόγμα, což i v češtině jednoduše znamená „dogma“. Toto řecké slovo se v Septuagintě NIKDY nepoužívá pro cokoli, co souvisí s Božím zákonem. Každý výskyt slova dogma v řeckém Starém zákoně (LXX) odkazuje na člověkem vytvořené dekrety nebo rozhodnutí. Nejčastěji jsou to výnosy a rozhodnutí pohanských vládců.

To slovo použité pro „rukopis, úpis“ je χειρόγραφον (cheirografon), což znamená „(ručně psaný) dokument, právní poznámka, úpis“. To je důvod, proč mnoho dalších biblických překladů používá „dlužní úpis (nebo obvinění) záležející v ustanoveních.“

Překlad Slovo na cestu: „Seznam vašich hříchů, který svědčil proti vám, přibil na kříž.“

CEP2001: „Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“

ZilkaNZ: „vymazal dlužní úpis proti nám svědčící ustanoveními zákona a dal jej pryč tím, že jej přibil na kříž; “

SýkoraNZ1922: "když byl smazal úpis (záležející) v ustanoveních, který proti nám svědčil, který nám byl na odpor; i jej odstranil, přibiv ho na kříž."

Tento „rukou psaný záznam“ nebo „obvinění proti nám“ v žádném případě nemůže hovořit o Božích slavnostech a sobotách, které jsou míněny jako kanály, které nám přinášejí dvojnásobné požehnání Jeho Ducha svatého. Ježíš řekl:

„Sobota byla učiněna PRO člověka“, nikoli proti člověku (Marek 2:27).

Víme jistě, že Boží soboty jsou dobrá ustanovení:

"…jelikož neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se za bůžky svých otců.  Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život “ (Ezechiel 20:24-25, CSP)

Je jasné, že Boží soboty NEJSOU proti nám. Bylo to proto, že oni znesvětili soboty Boha, a proto je Bůh vydal jiným ustanovením, která nebyla dobrá. On jim dovolil přidat „lidské tradice“ a „příkazy a naučení lidské“, aby tím, že to budou dělat, tak aby v tom spatřili chybu. Přidáním dalších přísných požadavků k Božím svátkům a sobotám se ponořili hlouběji do zákonictví. Bůh dopustil, aby se jejich hřích rozhojnil, a oni aby konečně natáhli ruku a přijali Boží bezplatnou milost. (Římanům 5:20).

Tím, že se Ježíš podrobil trestu smrti, On zaujal naše místo ve smrti. Ta obvinění byla namísto nás vznesena na Něho. Nejednalo se o obvinění od Boha proti hříšníkovi, ale o odsuzující obvinění „žalobce bratří“ – tedy Satana (Zjevení 12:9–10). Proto Pavel říká:

„on [Ježíš] odzbrojil vlády a vrchnosti, vydal je veřejnému posměchu a křížem triumfoval nad nimi.“ (Koloským 2:15, Žilka).

Tyto „vlády a vrchnosti“ jsou „světovládci této temnoty“ a „zlí duchové v povětří“. (Efezským 6:12, Col). Kristus nezemřel jako nějaká oběť spravedlnosti Boha, ale On se podrobil spravedlnosti Satana prosazované člověkem.

To je to, co Kristus odejmul z našeho myšlení. Jakýkoli „rukou psaný záznam (dogma)“ VYROBENÝ ČLOVĚKEM, který staví bariéru mezi námi a Bohem. Nemůžeme plně vstoupit do Božího odpočinku, pokud neustále věříme, že On je odsuzujícím Otcem, který nám ukládá činit pokání proto, aby se On na nás vůbec podíval. Musíme si uvědomit, že Bůh nám neodpustil, protože Ježíš zemřel. Ježíšova smrt odhaluje, že nás Bůh miluje a že nám již odpustil, „když jsme byli ještě hříšníci“. (Římanům 5:8). Odpustil nám ode dne, kdy do nás vstoupil hřích, a nesl nás „po všechny dávné dny“ (Izajáš 63:9). "

My tedy milujme [Boha], neboť On dříve miloval nás!" (1. Janova 4:19, Col).

Tělo je Kristovo?

"Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot. Kteréžto jsou stín věcí budoucích, ale tělo jest Kristovo. “ (Kol 2:16, Verze BKR)

Pokud máte Bibli ve verzi překladů dle kralických, všimněte si, že to slovo „jest“ je psáno kurzívou. To znamená, že ono slovo není v řeckém originálu a bylo dodáno překladateli. Nejběžnějším učením je, že všechny Boží svátky a soboty byly odstraněny na kříži. Byli to jen „stíny“, zatímco Kristus je realita. Nyní tito lidé říkají, že již není nutné dodržovat tyto určené - ustanovené časy, protože přece Kristus je nyní naším sobotním odpočinkem.

Ta fráze „tělo Kristovo“ bez slova „jest“ však odkazuje na Boží lid - „církev“ (1. Korintským 12:27) a Krista jako „hlavu“ (Efezským 5:23). Pavel se o tomto zmiňuje hned na začátku svého dopisu Koloským, když hovoří o

„Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev“. (Koloským 1:24, B21).

A vidíme to znovu přímo v kontextu kapitoly 2 Koloským, když říká:

„a v něm jste (i vy) dosáhli plnosti, neboť On je hlavou všeho knížectva a veškeré mocnosti.“ (Verš 10, Col).

Takže, nedovolte nikomu zvenčí církve (toho těla), aby vás odsuzoval za vaši věrnou poslušnost Kristu (té Hlavě) tím, že se účastníte Božích posvátných slavností a Sobot.