MaranathaMedia.cz

Desátky

Vytvořeno Bře 15, 2023 Od Tim Jennings v Křesťanský životní styl
Přeložil JS
288 Přečtení

 

Desátky

zdroj: 2. března 2023 Blogy od: Tim Jenningse, M.D.

Bible v celém Starém i Novém zákoně vyučuje praxi dávání desátků. Desátek je definován jako desetina (deset procent) z jedincova přírůstku a je běžně chápán jako podíl Boha na vztahu důvěry, který tento přírůstek přináší.

Někteří popisují desátek jako smlouvu (kontrakt) s Bohem, v níž je devadesát procent přírůstku našich a deset procent Božích. Myslím si však, že lepší způsob, jak ho chápat, je v kontextu vztahu lásky a důvěry s Bohem.

Zamyslete se nad tím, jaký rozdíl v přístupu k odevzdávání desátků mají tyto dvě perspektivy - smluvní pohled a pohled na vztah lásky. Má na člověka stejný dopad, když je desátek jakýmsi obchodním vztahem s Bohem, nějakou právní smlouvou, v níž deset procent z jakéhokoli zisku patří Bohu a devadesát procent nám, na rozdíl od toho, když člověk vstupuje do vztahu lásky/důvěry s Bohem, v němž je od počátku všechno Boha - Bůh nejenže dává život, zdraví, slunce a déšť a žehná naší tvrdé práci s návratností, ale také nám dává devadesát procent veškerého zisku, abychom s ním jako Jeho správci hospodařili a použili to, co sami určíme jako správné, pro své potřeby, rekreaci, charitativní účely atd.- a Bůh si ponechává pouze deset procent určených speciálně pro rozvoj Svého království zde na Zemi?

Jaký motiv by se totiž mohl rozvinout v našem srdci, kdybychom k desátkům přistupovali jako k obchodní dohodě a věřili tomu, že dokud budeme dávat svých deset procent, Bůh bude nadále používat Svou božskou moc, aby nám požehnal větším bohatstvím?

A jaký motiv by se navodil v srdci, kdybychom žili vztah lásky a důvěry s Bohem, neboli motiv, který uznává, že všechno už patří Bohu a že veškerý zisk neprožíváme jako obchodní dohodu, ale jako požehnání od Boha, které nám z devadesáti procent milostivě dává?

Prvním bodem je, že desátek je Boží, ale není to něco, co bychom dlužili (byli povinni); nikdy nebyl náš. Těch devadesát procent je Boží dar a požehnání pro nás.

Účel desátku

Jaký je účel desátku? K šíření evangelia.

Většina křesťanských společenství používá desátek k úhradě všech činností, které podporují šíření evangelia, jako je placení za platy kazatelů, za evangelizační aktivity, za placení misií a misionářů, za výrobu různých materiálů pro šíření evangelia atd.

Nejrůznější organizace stanovují různé zásady pro použití desátků, ale obecným křesťanským principem je, že desátky se používají na podporu evangelia. To je první účel desátku.

Druhým účelem desátku je posílit víru toho, kdo desátek platí neboli vrací. Odvádění desátků je příležitostí, jak uplatnit víru v Boha prostřednictvím činů, a tím zažít růst a zrání své víry.

Desátky však posilují víru pouze těch, kdo je dávají s vírou. Ti, kdo odvádějí desátky legalisticky (zákonicky) - tedy ve strachu, v nedůvěře, jako při nějakém obchodním jednání, kdy očekávají nebo požadují, že Bůh bude jednat, aby zvětšil jejich bohatství, protože zaplatili desátek – tak ti nezažijí růst víry. Jen si vzpomeňte na ty úzkostlivé puntičkářské plátce desátků, kteří ukřižovali Ježíše. Dokonce platili desátek i z bylinek na své zahradě (Lk 11:42), ale nevedlo to k tomu, že by zakusili větší lásku a důvěru v Otce nebo v Ježíše.

Nejčastější otázky týkající se desátků

Mnozí mají další otázky týkající se desátků a odvádění desátků. Poté, co si lidé uvědomí biblickou platnost desátků, často kladou otázky jako např.:

  • Kam máme vracet (platit) desátek?
  • Kdo je oprávněn ho přijímat?
  • Máme my, jakožto Boží přátelé, odpovědnost za to, kam odvedeme desátek, který nám Bůh vložil do rukou?
  • Nebo ho máme slepě vrátit nějaké organizaci, denominaci či systému bez ohledu na to, co tento systém či organizace učí?

Kdybyste žili v době temna, komu byste platili desátek? Pokud věříme tomu, že desátek má sloužit k šíření evangelia - že Bůh je láska a nevnucuje svědomí, bylo by jeho odvádění římské církvi na financování jejích křížových výprav naplněním této úlohy?

A co dnes? Chtěl by Bůh, aby se jeho desátek dával institucím nebo organizacím, které ho špatně představují, obzvláště pokud existují jiné organizace, které šíří pravé evangelium?

Máme zodpovědnost posoudit, kam odvádíme desátek, nebo bychom ho měli slepě platit organizaci, která nás vychovává?

Jedna ze zakladatelů Církve adventistů sedmého dne napsala toto:

Existují manželky duchovních, ... které jsou oddanými, horlivými a upřímnými pracovnicemi, předčítají z Bible, modlí se s rodinami a pomáhají svým osobním úsilím stejně úspěšně jako jejich manželé. Tyto ženy věnují celý svůj čas a je jim řečeno, že za svou práci nedostanou nic, protože jejich manželé dostávají mzdu. Já jim říkám, ať jdou dopředu a všechna taková rozhodnutí budou revidována. Slovo říká: "Dělník je hoden své mzdy." [Lukáš 10:7.] Když se přijme takové rozhodnutí, budu - ve jménu Pána - protestovat. Budu považovat za svou povinnost vytvořit ze svých desátků fond, z něhož budu platit tyto ženy, které vykonávají stejně podstatnou práci jako ti duchovní, a tento desátek vyhradím pro práci ve stejném oboru jako ti duchovní, totiž spustit pátrání po duších, být rybářem duší (Dcery Boží, str. 106, zvýraznění moje).

Po léta mi bylo předkládáno, že můj desátek mám věnovat na pomoc bílým a barevným duchovním, kteří byli zanedbáváni a nedostávali dostatečné prostředky na obživu svých rodin. ...

Sama jsem svůj desátek vyhradila/vyčlenila těm nejpotřebnějším případům, o kterých jsem se dozvěděla. Byl jsem pověřena, abych tak učinila, a protože tyto peníze nejsou zadržovány z Boží pokladnice, není to věc, která by měla být komentována, protože by to vyžadovalo, abych tyto záležitosti zveřejnila, což nechci, protože to není to nejlepší.

Některé případy jsem měla před sebou po léta a jejich potřeby jsem uspokojovala z desátků tak, jak mi to Bůh přikázal. A když mi někdo řekne: "Sestro Whiteová, vyhradíte (vyčleníte) můj desátek tam, kde víte, že je ho nejvíce zapotřebí?" tak řeknu: "Ano, vyčlením ho; a také jsem tak učinila." (2 Manuscript Release, str. 99, 100, zvýraznění moje).

Tato autorka věřila, že když dává svůj desátek přímo lidem, kteří nejsou zaměstnáni v instituci, ale kteří i tak propagují pravé poselství evangelia, tak že: 1) jedná na Boží pokyn a 2) peníze jdou do Boží pokladnice, tj. do Božího skladu.

Co si myslíte vy? Máme dnes podobnou zodpovědnost vyhodnotit či odhadnout, kam směřuje náš desátek?

Věřím, že by evangelium postupovalo mnohem rychleji, kdyby každý věřící vzal vážně odpovědnost za to, že v modlitbě vyhodnotí, kam odvádět desátek, který mu Bůh vložil do rukou. To by vyžadovalo, aby každý člověk na základě modlitby a studia správně rozlišoval, co je pravé evangelium Ježíše Krista, a pak zkoumal, kam odevzdává svůj desátek, a rozhodoval se, zda daná organizace prosazuje pravé evangelium - což přesahuje odsouhlasení seznamu věroučných článků a znamená to zjistit, zda metody, které daná organizace používá při zacházení s druhými, jsou v souladu se zásadami Božího království.

Pokud by se tak dělo, změnilo by to lidi odvádějící desátek, aby se stali účinnějšími ve svém vlastním životě a sféře vlivu, a evangelium by osvítilo svět!

Biblický příklad

Domnívám se, že právě této zásadě Bůh učil na jednom z mála míst, kde dal přímé pokyny, jak použít desátek, a to nejen k jeho vrácení/odvádění, ale také k čemu má být použit. Je to velmi obtížná pasáž na pochopení, na kterou jsem nikdy neslyšel nějaké kázání:

Věrně odděluj desátek z veškeré úrody své setby, která každoročně vyroste na poli. Desátky ze svého obilí, vína a oleje, stejně jako prvorozené ze svého skotu a bravu, budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si vyvolí za příbytek pro své jméno. Tak se budeš po všechny dny učit ctít Hospodina, svého Boha. Bude-li však místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno, od tebe příliš daleko, takže tam nebudeš moci donést desátky z toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, můžeš je zpeněžit. Peníze zavaž, vezmi s sebou a vydej se k místu, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil. Za ty peníze tam pořiď vše, nač budeš mít chuť - hovězí, skopové, víno, pivo nebo cokoli budeš chtít. Jez to tam před Hospodinem, svým Bohem, a raduj se s celou svou rodinou. Nezanedbávej ovšem levitu, který je ve tvém městě, neboť u tebe nemá žádný podíl ani dědictví. Každý třetí rok vezmi všechny desátky z úrody toho roku a slož je ve svém městě. Přijde levita (jenž u tebe nemá podíl ani dědictví) a také přistěhovalec, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvém městě, a budou jíst do sytosti. Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná každou práci, k níž přiložíš ruku. (5. Mojžíšova 14:22-29 B21, zvýraznění moje).

Jak máme této pasáži rozumět? Podívejme se na kontext. Bůh měl co do činění s bývalými otroky, kteří právě vyšli z Egypta; jejich mysl byla naplněna nejrůznějšími pohanskými názory, a někteří dokonce věřili v pohanské bohy. Byli také obklopeni pohanskými národy, které měly v horách kolem sebe pohanská bohoslužebná centra. A Bůh chtěl zavést jiný systém uctívání, který by o Něm učil pravdu a odlišoval Ho od falešných bohů a falešných náboženství.

Jen několik veršů předtím, než Bůh dal tyto pokyny, jak mají být desátky použity, tak jim řekl:

Toto jsou pravidla a zákony, jež budete po všechny dny svého života pečlivě dodržovat v zemi, kterou ti Hospodin, Bůh tvých otců, dal za dědictví. Naprosto zničte všechna místa, kde národy, které vyháníte, sloužily svým bohům - ať už na vysokých horách a návrších nebo pod kdejakým košatým stromem. Jejich oltáře zbořte, jejich posvátné sloupy roztříštěte, jejich posvátné kůly spalte, sochy jejich bohů zporážejte a jejich jméno odtamtud vyhlaďte. Hospodinu, svému Bohu, nic takového nedělejte. Vyhledávejte místo, které si Hospodin, váš Bůh, uprostřed vašich kmenů vyvolí za příbytek a kde umístí své jméno. Tam choďte a tam přinášejte své zápalné a pokojné oběti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých rukou, své slíbené i dobrovolné oběti a prvorozené ze svého skotu i bravu. Tam se svými rodinami jezte před Hospodinem, svým Bohem, a radujte se z veškerého díla svých rukou, v němž ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. (5. Mojžíšova 12:1-7 B21, zvýraznění moje).

Všechny falešné systémy uctívání mají mocné bohy, kteří vymýšlejí pravidla a vynucují je prostřednictvím trestů. Tito bohové po uctívačích vyžadují, aby přinášeli bohu oběti jakožto platbu za své hříchy, aby si zasloužili odpuštění, aby ukonejšili boží hněv a zasloužili si přízeň nebo požehnání. Čím větší oběť takovýto uctívač přinese, tím větší vliv to má na boha. Mnoho pohanských náboženství takovýmto způsobem skončilo u obětování dětí falešnému bohu, aby zaplatily za své hříchy nebo aby si koupily jeho podporu.

Bůh však učil Izraelity, že On je opakem takových bohů - že od něho přitéká všechna jejich požehnání; že si nemohou koupit Jeho milost, ovlivnit Ho oběťmi nebo Mu obětovat, aby získali dobré věci; že On nepotřebuje oběť, kterou by mu dali, aby zaplatili za své hříchy; ale že od Něj pochází všechna požehnání, že Bůh obětoval sama sebe za ně, aby je oslovil, miloval, uzdravil a zachránil. Ta lekce byla jasná, přímá a silná: Bůh Své zdroje používá k tomu, aby lidstvu žehnal; On nevyžaduje, abychom si od něj požehnání kupovali. Stejné poselství je dnes určeno i nám!

Tak tedy ten Boží podíl - desátek - měl být na Boží pokyn použit k požehnání toho, jenž odvádí desátek, aby ten, jenž odevzdává, obdržel od Boha prostředky, které ho posílí a požehnají mu. Tím byl naplněn účel desátku - podporovat evangelium!

Co je evangelium? Dobrá zpráva o Bohu. Tím, že Bůh lidem nařídil, aby za desátek nakoupili prostředky, které by mohli použít k jeho uctívání, obdrželi přímo od Boha požehnání a zakusili dobrou zprávu. Zakusili, že Bůh je dobrý, že Bůh dává, že se za nás obětuje. Bohu můžeme důvěřovat! A jak později napsal apoštol Pavel, je to právě Boží dobrota, která je v příkrém rozporu se lží pohanství, co lidi vede k pokání (Římanům 2:4).

Proč jim ale nařizovat, aby si koupili kvašený nápoj? Co se stane s vínem bez chlazení nebo vakuového uzavření? Buď zkvasí, nebo se změní na ocet.

Kvašené (fermentované) víno bylo v té době běžným nápojem. Bůh neschvaluje opilství; ve skutečnosti Bible před opilstvím výslovně varuje. Bůh se však setkává s lidmi v realitě, ve které žijí. Oni tehdy běžně pili slabé kvašené víno a Bůh jim v tomto kontextu říká, aby si koupili cokoli, co rádi pijí k jídlu, že nápoj je Božím darem a má sloužit k radosti v Pánu a k prožívání skutečnosti, že Bůh je dobrý, že Bůh dává, aby nás povznesl. Je to tak jednoduché. Bylo by chybou používat tento text k tomu, abychom se vyslovili pro nebo proti alkoholickým nápojům.

V praktikování desátků je skutečné požehnání pro náš vztah víry s Bohem. Doporučuji vám, abyste tuto otázku sami v modlitbě prozkoumali, abyste se o tomto pokynu ve své mysli plně přesvědčili, a pak určili, kam by Bůh chtěl, abyste desátek odváděli, abyste o Něm šířili dobrou zprávu!