MaranathaMedia.cz

Babylonské počátky prvního novoluní po jarní rovnodennosti

Vytvořeno Dub 18, 2021 Od Adrian Ebens v Křesťanská historie
Přeložil JS
717 Přečtení

 

původní článek zde

Jak Joshua Himes, tak Samuel Snow naznačili, že rabínští Židé se při výpočtech týkajících se jarní rovnodennosti odchýlili od Mojžíšova zákona. Samuel Snow naznačuje, že se přizpůsobili zvykům pohanů tím, že napodobovali Římany.

Jahn ve svém díle Archeologie říká na stranách 111, 112, že Mojžíš "zavázal kněze, aby druhého dne svátku Pesach, neboli šestnáctého dne po prvním novoluní v dubnu přinesli na oltář zralý snopek. Protože kdyby poslední měsíc roku viděli, že obilí nebude zralé, jak se očekávalo, byli nuceni provést vložení „přestupného“ roku (interkalaci), což se běžně stávalo třetího roku". Židovští rabíni říkají, že prvními měsíci těchto dvou let byly březen a září místo dubna a října. To, že tomu tak bylo v pozdním období se připouští, ale za tu změnu pravděpodobně vděčíme příkladu Římanů, kteří začínali svůj rok měsícem březnem. Židé, kteří byli v tomto ohledu potěšeni jejich příkladem, nebo spíše že byli přehlasováni jejich autoritou, přijali stejnou praxi. To, že je tohle nejpravděpodobnější tvrzení, je zřejmé také ze skutečnosti, že té pozici rabínů nejen oponuje historik Josephus, ale také použití syrských a arabských jazyků; ze skutečnosti, že předepsané dodržování oněch dnů tří velkých slavností nebude souhlasit s měsíci březnem a zářím, jak bylo ukázáno Michaelisem: viz Commentat, de Mensibus Hebraorum v Soc. Reg. Goett. 1763-1768, str. 10. a násl. Joshua Himes, ST, 12. července 1843

Slovo karaita znamená "dokonalý v zákoně (zákon do puntíku)."Karaité viní Rabíny z toho, že odešli od zákona a že se přizpůsobili zvykům pohanů; a tohle obvinění je spravedlivé, protože rabanité upravují svůj rok podle jarní rovnodennosti, čímž napodobují Římany; zatímco Zákon (Tóra) o jarní rovnodennosti neříká zhola nic; Samuel Snow, Pravé půlnoční volání, 22. srpna 1884. Přetištěno v ST 2. října a 9. října 1844.

To, že karaitští Židé (tzv. karaim) mají pravdu je jasné z 23. kapitoly Leviticu, která vyžaduje, aby ječmen byl zralý při Pesachu, neboli 14. dne prvního měsíce a který je v Jeruzalémě o jeden celý měsíc později, než Pesach zachovávají rabínové a nevěnují tak pozornost tomuto Božímu požadavkuJoshua Himes, Znamení doby, 20. března, 1844

Je zajímavé si všimnout, že jak Julius Caesar, tak papež Řehoř částečně změnili kalendář, aby řešili problémy spojené s jarní rovnodenností.

Když Julius Caesar v roce 45 př. n. l. ustanovil juliánský kalendář, určil 25. březen jako datum jarní rovnodennosti; a toto byl již počáteční den roku v perských a indických kalendářích. Jelikož je juliánský rok delší než tropický rok (obratníkový rok) v průměru o 11,3 minuty (nebo 1 den za 128 let), kalendář se odchýlil s ohledem na dvě rovnodennosti - takže v roce 300 po Kr. došlo k jarní rovnodennosti zhruba 21. března a kolem roku 1580 po Kr. se posunula zpět na 11. března. [9]

Tato odchylka (drift) přiměla papeže Řehoře XIII., aby ustanovil moderní gregoriánský kalendář. Papež se však chtěl i nadále řídit nařízeními koncilu v Nikaji z roku 325 n. l. týkajícími se datumu pro svátek Velikonoc, což znamená, že chtěl přesunout jarní rovnodennost na datum, na který v ten čas připadla (k tomu je ve velikonoční tabulce juliánského kalendáře určený den 21. března) a udržovat ji přibližně v tomto datu i v budoucnosti, čehož dosáhl tím, že každých 400 let snížil počet přestupných let ze 100 na 97. https://en.wikipedia.org/wiki/Equinox

Ani římská církev ani Židé nenásledují první novoluní po jarní rovnodennosti, ale místo toho následují úplněk po jarní rovnodennosti. Takto se vypočítávají termíny pro svátek Velikonoc:

Velikonoce připadají na první neděli po datu úplňku, na základě matematických výpočtů, které připadají na 21. března nebo později. Pokud je úplněk v neděli, Velikonoce se slaví následující neděli

Ačkoli Velikonoce liturgicky souvisí se začátkem jara na severní polokouli (březnová rovnodennost) a úplňkem, jejich datum není založeno na skutečném astronomickém datu ani jedné z těchto událostí.

21. březen je církevním datem pro březnovou rovnodennost, bez ohledu na časové pásmo, zatímco skutečné datum rovnodennosti se pohybuje mezi 19. březnem a 22. březnem a to datum závisí i na časovém pásmu.

Datum pašijového úplňku, který se používá k určení data Velikonoc, je založeno na matematických aproximacích následujících tzv. 19letý cyklus nazvaný Metonův cyklus.

https://www.timeanddate.com/calendar/determining-easter-date.html

Takto počítají termín Pesachu rabínští Židé:

Pesach začíná 15. den měsíce Nisanu, který obvykle připadá na březen nebo duben gregoriánského kalendáře. Tento 15. den začíná večer, po 14. dni, a hned ten večer se jí sederová večeře. Pesach je jarní slavnost (festival), takže obvykle 15. den Nisanu začíná večer, kdy na severní polokouli je úplněk po jarní rovnodennosti. Nicméně kvůli přestupným měsícům připadajícím po jarní rovnodennosti, Pesach někdy začíná na druhý úplněk po jarní rovnodennosti, jako tomu bylo v roce 2016. https://en.wikipedia.org/wiki/Passover#Date_and_duration

Neexistuje žádná židovská komunita, která by následovala první novoluní (novměsíc) po jarní rovnodennosti. Existuje však velké množství adventistických zachovávatelů (světitelů) svátků, kteří se ohledně domněnky začátku roku hlásí k prvnímu novměsíci (novoluní) po jarní rovnodennosti. Jaký je však původ této myšlenky?

Ta nejdříve zaznamenaná novoroční slavnost sahá zhruba do období před 4 000 lety do starověkého Babylonu a byla hluboce propletena s náboženstvím a mytologií.  Pro Babylóňany ve starověké Mezopotámii první novoluní, jež následovalo po jarní rovnodennosti – to je ke konci března den, který má stejné množství slunečního světla a tmy – ohlašovalo začátek nového roku a představovalo znovuzrození přírodního světa. Tuto událost označili obrovským náboženským festivalem zvaným Akitu (odvozeným od sumerského slova pro ječmen, který byl žat na jaře), který se v každém z jeho 11 dnů vyznačoval jiným rituálem. Během Akitu se promenovaly ulicemi města sochy bohů a byly uzákoněny obřady, které symbolizovaly jejich vítězství nad silami chaosu. Prostřednictvím těchto rituálů Babyloňané věřili, že svět byl těmito bohy symbolicky očištěn a znovu vytvořen v rámci přípravy na nový rok a návrat jara. https://www.ancient-origins.net/myths-legends-important-events/ancient-origins-new-year-s-celebrations-001181

Výše uvedený zdroj uvádí nejstarší zaznamenanou novoroční slavnostní aktivitu pocházející z Babylonu a s velkým zájmem zaznamenáváme, že se to odehrálo o prvním novoluní po jarní rovnodennosti, která byla hluboce propojena s jejich náboženstvím a mytologií. Zde je další citát se zajímavými informacemi.

Babylóňané starověké Mezopotámie uctívali koncem března znovuzrození přírodního světa vícedenním festivalem zvaným Akitu tím, že se řídili prvním novoluním, které následuje po jarní rovnodennosti. Tato raná oslava Nového roku je datována kolem roku 2000 před naším letopočtem. Předpokládá se, že byla hluboce propojena s náboženstvím a mytologií. Během Akitu se promenovaly ulicemi města sochy bohů a byly uzákoněny obřady, které symbolizovaly jejich vítězství nad silami chaosu. Prostřednictvím těchto rituálů Babyloňané věřili, že svět byl těmito bohy symbolicky očištěn a znovu vytvořen v rámci přípravy na nový rok a návrat jara.

Jeden fascinující aspekt slavnosti Akitu zahrnoval jakési rituální ponížení, které zakoušel babylonský král. Podle této zvláštní tradice byl král předveden před sochu boha Marduka, byl zbaven svého královského ošacení a byl nucen odpřisáhnout, že město vedl se ctí. Jistý velekněz pak tomu panovníkovi dal facku a tahal ho za uši v naději, že ho rozpláče. Pokud se ronily královské slzy, bylo to vnímáno jako znamení, že Marduk byl spokojen a symbolicky tak vládu krále prodloužil. Někteří historici od té doby tvrdili, že tyto politické prvky naznačují, že tato slavnost Akitu byla používána monarchií jako nástroj k opětovnému potvrzení královské božské moci nad jeho lidem. https://www.history.com/news/5-ancient-new-years-celebrations 

Vidíme, že Babylóňané dodržovali první novoluní po jarní rovnodennosti od doby Abrahama. Se zájmem si všímáme toho, jak v rámci jejich rituálu byl babylónský král svlečen a jak byl udeřen do tváře. Hráli Římané toto babylonské drama i s Ježíšem?

Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. (28) Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. (29) Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: "Ať žije židovský král!" (30) Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. Matouš 27:27-30 [Bible21]

a vojáci spletli z trní věnec a nasadili na jeho hlavu a oblékli ho v purpurový přehoz, (3) i přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, Králi Židů! A dávali mu políčky 815.  Jan 19:2–3 (MPCZ)

   [815] N. „ránu dlaní“, jako u Mk.14:65.

Tohle podporuje to, co naznačili Joshua Himes a Samuel Snow o používání systému jarní rovnodennosti. Je to pohanský systém! Ještě úžasnější je, že on pochází přímo z Babylonu. S úžasem tedy zjišťujeme, že mnoho adventistických zachovávatelů (světitelů) svátků stepují (přešlapují) na druhé straně předělávek od Židů a římskokatolické církve, aby přijali stoprocentní zvyk Babylónu - první novoluní po jarní rovnodennosti. Jak to jen může být?

Satan je mistrem podvodu a vysmívá se Božímu lidu, který si přeje vystoupit a dodržovat Boží ustanovení. Pro lid je úžasná věc, že touží zachovávat svátky Hospodinovy. Přesto je smutné, že mnoho lidí si přeje napodobovat Babyloňany a využít jejich systém určování nového (biblického) roku. Mojí výzvou na všechny je, aby vyšli z Babylonu a zachovávali svátky Hospodinovy podle prostých a jednoduchých metod stanovených v Písmu.

Více informací najdete v knize - Hnutí sedmého měsíce, Půlnoční volání a Karaitský kalendář.