Katolická zpravodajská agentura reaguje na Velký spor věků

Vytvořil(a) Úno 01, 2017 Od Adrian Ebens v Události a setkání Přečtení: 114
Přeložil Jiri Sanek

Právě (1. března 2016) mi byl poslán email ohledně nedávného článku vydaného Katolickou zpravodajskou agenturou, kterak reaguje na knihu Velký spor věků ohledně Sabatu, jakožto Znamení Šelmy.

Nedávno jsme obdrželi 80-ti stránkovou brožurku s názvem "Co je v pozadí Nového světového řádu?" Tato knížečka doznává, že je sbírkou výňatků z knihy "Přežije vůbec Amerika?", která byla původně publikována před 100 lety pod názvem "Velký spor věků". Tato kniha byla napsána E. G. Whiteovou, zakladatelkou církve adventistů sedmého dne. V této knize se tvrdí, že Katolická Církev stojí za novým světovým řádem. Brožurka tvrdí, že toto je pravda, neboť katolická církev je šelma ze Zjevení 17. Dále katolickou Církev obviňuje z mnoha ošklivých věcí a pokouší se dokázat, že Církev je ona šelma tím, že vydává napospas "znamení šelmy." Kvůli omezenému prostoru zde budeme uvažovat pouze o jednom obvinění.

Více si přečtete (anglicky) na níže uvedeném odkazu. Volný překlad článku do češtiny z tohoto odkazu je níže.

http://www.catholicnewsagency.com/resources/apologetics/catholic-doctrines-and-practices/the-sabbath-or-the-lords-day/

Šabat (sobota) nebo den Páně?

První den v týdnu (a) jsme se sešli k lámání chleba.

(a) »První den v týdnu« je naše neděle, den, kdy Kristus vstal, a kdy byl seslán Duch svatý. Ten den se křesťané shromažďovali k »lámání chleba«, tj. k slavení eucharistické oběti. Sk. 20:7 (překlad OP - Ondřej M. Petrů z www.obohu.cz)

Nedávno jsme obdrželi 80-ti stránkovou brožurku s názvem "Co je v pozadí Nového světového řádu?" Tato knížečka doznává, že je sbírkou výňatků z knihy "Přežije vůbec Amerika?", která byla původně publikována před 100 lety pod názvem "Velký spor věků". Tato kniha byla napsána E. G. Whiteovou, zakladatelkou Církve adventistů sedmého dne. V této knize se tvrdí, že Katolická církev stojí za Novým světovým řádem. Brožurka tvrdí, že toto je pravda, neboť Katolická církev je šelma ze Zjevení 17. Dále Katolickou církev obviňuje z mnoha ošklivých věcí a pokouší se dokázat, že Církev je ona šelma tím, že vydává napospas "znamení šelmy." Kvůli omezenému prostoru zde budeme uvažovat pouze o jednom obvinění.

Dle brožurky jedním "znamením šelmy" je - nedodržování Šabatu v den sobotní. Tvrdí se, že ve 4. století Církev a císař Konstantin nahradili Šabat pohanským "DNEM SLUNCE", tedy nedělí (day of the sun = sunday pozn. překl.). Nuže platí, že Starý zákon říká "sedmý den", ale připisovat jej k sobotě – to je Hebrejská tradice. Jako křesťané toto musíme vzít v úvahu ve světle Nového zákona a učení Kristova. Pokud se opravdu jedná o "znamení šelmy", potom téměř všechny dnešní křesťanské církve nesou toto znamení též.

Je ironií, že Ježíš a jeho učedníci byli farizei sekýrováni právě ohledně soboty (Jan 5:18). Ježíš mluvil otevřeně bez obalu proti farizejskému nemilosrdnému dodržování šabatu (Mt 12:1-8; Lk 13:10-16). Ježíš také v této otázce bránil Sebe a Své učedníky tím, že říkal:

"Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu; proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou." [Mk 2:27-28; ČEP].

A prohlašuje nad ní pravomoc.

Je pravda, že katolická církev prostřednictvím Kristovy pravomoci nahradila židovský šabat (sobotu) dnem Páně (nedělí); přece jenom k tomuto došlo velmi brzy - značně dříve před dobou, kdy žil císař Konstantin, ve 4. století. V neděli došlo ke dvěma významným událostem z hlediska křesťanů. Za prvé Kristovo vzkříšení nastalo o velikonoční neděli (J 20:1 a následující verše). Za druhé Duch Svatý sestoupil na církev o letniční (Svatodušní) neděli (Sk. 2:1 a další verše). Také po svém vzkříšení se Ježíš zjevil apoštolům dvakrát, pokaždé v neděli (J 20:19 a 26). V důsledku toho se pro křesťany neděle stala známou jakožto Den Páně.

Ona brožurka tvrdí, že v Bibli neexistuje žádný důkaz pro přesun na neděli. Nicméně ve 4. století Sv. Jan Zlatoústý citoval Skutky 20:7 jako svědectví. Podle tohoto verše v Bibli se, alespoň někteří z učedníků, shromáždili v neděli - prvním dnu týdne, aby oslavili Večeři Páně:

První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel k bratřím promlouval... [Sk 20:7 (OP)]

Je zajímavé si povšimnout, že Svatý Pavel strávil týden s komunitou v Troádě (Sk 20:6) a toto je jediná zaznamenaná doba, kdy Pavel s nimi slavil "lámání chleba". Rovněž v této pasáži nejsou dále žádné další poznámky, kterými by Sv. Pavel neschvaloval jejich bohoslužbu v neděli. Člověk by čekal, že Sv. Pavel bude mít námitky proti této praxi, pakliže měla kořeny v pohanství.

Již ve Starém zákoně Bůh vyjadřuje zklamání nad hebrejským šabatem (Iz 1:13 a další verše). V Novém zákoně Sv. Pavel píše:

Nikdo vás tedy nesmí odsuzovat, když se nedržíte předpisů o pokrmech a nápojích nebo když nezachováváte výroční svátky, novoluní a soboty. Toto všechno je přece jenom stín věcí budoucích, kdežto ta skutečnost je Kristovo tělo. [Kol 2:16-17 (OP)]

Podle těchto veršů již nejsou židovské pokrmy, svátky a soboty závazkem pro křesťany. Ony byly jen nástinem toho, co má přijít v Kristu. Důraz je dnes na Krista (2 Kor 3:7-17). Na jiném místě Sv. Pavel řekl Korinťanům, aby každou neděli přispěli penězi na kostel (sbor) (1 Kor 16: 1-2). To by přece byla zvláštní žádost, pokud se křesťané shromažďovali v sobotu. V Židům 4:8 se hovoří o "jiném-pozdějším dnu", protože dříve jmenovanému šabatu se nepodrobovali. Pokud byla sobota skutečně "vyžadována na kamenných deskách", pak by bylo podivné mluvit o jiném dni. Podle Zj 1:10, Sv. Jan "byl u vytržení ducha v den Páně." To je jediné místo v Bibli, kde se vyskytuje výraz "den Páně". Pokud se jeho vize odehrála v sobotu, Sv. Jan by napsal "šabat-sobota" a nepoužil by tak novou frázi. I když učedníci nejspíš navštěvovali synagogy v sobotu, aby evangelizovali (Sk 18:4), v Novém zákoně je již definitivní změna ze soboty na den Páně.

Raní křesťanští autoři rovněž dosvědčují o dodržování dne Páně (neděle) nad židovským šabatem (sobotou). Tato brožurka se snaží zdiskreditovat Eusebiovy historické spisy ze 4. století tvrzením o tajné dohodě císaře Konstantina; avšak my se už nemusíme spoléhat na Eusebia. Můžeme přímo citovat spisy křesťanů, kteří žili v 1. století - století před Eusebiem nebo Konstantinem. I když tyto spisy nemají stejnou autoritu jako Bible, jsou stále spolehlivými historickými prameny - zachovávají myšlenky, přesvědčení a životní styl křesťanů během 1. století. Mezi tyto spisy patří Didaché (církevní příručka napsaná apoštoly během prvního století), epištola Barnabáše (cca. 100 n. l.) a dopisy svatého Ignáce z Antiochie, který byl umučen v Římě před rokem 110 n. l. Překlady těchto klasických křesťanských spisů lze nalézt v místní veřejné nebo univerzitní knihovně. Byly uváděny následující citáty z raných křesťanských spisů (Penguin Classics, 1987). Podle Didaché apoštolové napsali:

Shromážděte se v den Páně a lámejte chleba a přineste oběť eucharistie; ale nejprve učiňte vyznání svých chyb tak, aby vaše oběť mohla být čistá. [The Didache 14:1]

Tato pasáž je velmi podobná té ve Skutcích 20:7. Všimněte si také propojení mezi lámáním chleba a eucharistií (srov.) Sk 2:42; 1 Kor 10:16; 11:23 a následující verše). Sv. Barnabáš ve své epištole věnuje celou kapitolu otázce šabatu (soboty). Uzavírá to tím, že píše:

A my se též radujeme v oslavě osmého dne; protože to bylo tehdy, kdy Ježíš vstal z mrtvých... [Barnabášova epištola 15]

Sv. Barnabáš tím, že použil frázi "osmý den", měl na mysli neděli. Snad nejsilnější prohlášení bylo učiněno Sv. Ignácem z Antiochie. Před rokem 110 n. l. Sv. Ignác napsal Magnesiánům:

Viděli jsme, jak od té doby dřívější stoupenci dávných zvyků dospěli k nové naději tím, že se vzdali dodržování soboty (šabatu) a místo toho si nyní svůj život uspořádali podle dne Páně - toho dne, kdy se život pro nás probouzel díky Němu (Ježíši) a Jeho smrti. [List k Magnesiánům 9]

Tato pasáž ukazuje, že raní křesťanští konvertité z judaismu, začali světit den Páně na počest Kristova vzkříšení. Z jejich spisů je zřejmé, že křesťané již v průběhu 1. století zachovávali den Páně v neděli.

Ona brožurka uvádí, že dodržování neděle bylo ustanoveno císařem Konstantinem v roce 321 n. l. (odkazuje se nepřímo na Laodicejský edikt). Tvrdí, že tento příkaz byl lidem vnucen; avšak toto tvrzení není tak úplně pravda. Možná že tento edikt byl vložen na pohanské obchodníky, kteří si mysleli, že každý den by měl být pracovní den a tito si snad mysleli, že křesťané musí dodržovat celý Mojžíšův zákon, včetně obřízky (Ga. 5:6-12; 6:12-16; 1 Kor. 7:18-19). Tento edikt pouze učinil z neděle občanský sváteční den. Tímto ale zesvětštil praxi, která již byla dodržována křesťany po staletí. Jak je uvedeno výše, tento prastarý obyčej je dosvědčen Biblí a spisy apoštolů, Sv. Barnabáše (cca. 100 n. l.), Sv. Ignácia (107 n. l.), také Sv. Justina mučedníka (cca 150 n. l.) a Sv. Irenaeuse (155-202 n. l.).

Bůh ve své moudrosti ví, že si musíme určit jeden den v týdnu zvláště pro Něho. Jinak bychom se stali tak zaneprázdnění naší každodenní prací, že na Něho můžeme i zapomenout a ztratit svou víru. Tak tedy hlavním bodem třetího přikázání je, že jsme si vytyčili jeden den v týdnu jako svatý Hospodinu. Ale konkrétně svěcení soboty, jakožto tohoto vytyčeného dne, je pouze ceremoniální obřad. Stejně jako křesťanům obřad křtu nahradil obřízku (Kol 2:11-12), tak neděle nahrazuje sobotu. Svěcení dne Páně není "znamením šelmy", ale znamením, že člověk je křesťan.

Přetištěno se svolením společnosti Katolická reakce, a. s.