Vírou se vchází do nebe
Milé sestry a milí bratři v Ježíši Kristu
9Hřích je v tom, že ve mne nevěří. Jan 16:9.
Říká Pán Ježíš. A ujišťuje nás, že
23mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6:23.
Jak se to tedy stalo, že jsme začali umírat? A jak se může stát, že umírat přestaneme? Pojďme si o tom chvíli povídat s Ježíšem, s tím
14Slovem, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jan 1:14.
Víme, že člověk byl stvořen šestý den, že sám Bůh řekl, že je to velmi dobré, a že hned další – sedmý sobotní den Bůh člověka pozval k sobě do svého odpočinku. Tehdy se měl člověk dozvědět, jak ho má Bůh nesmírně rád, a že nyní spolu budou navěky žít v krásném manželském svazku v ráji, kde člověk bude milován, šťasten a vážen všemi stvořenými bytostmi. V tento sedmý, sobotní den Bůh člověku ukázal všechnu krásu zahrady, do které ho postavil a řekl mu:
16"Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." Genesis 2:1617.
A Adam a Eva uvěřili Bohu a ke stromu poznání dobrého a zlého nechodili. Vždyť v zahradě bylo mnoho jiných stromů. Byl tam i strom života, ze kterého neměli zakázáno jíst. Jednou se ale stalo, že Eva na chvíli odběhla od Adama a najednou se octla v blízkosti u stromu poznání dobrého a zlého. A najednou slyší hlas, který jí říká:
1"Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Genesis 3:1. Eva vzpomíná, co jim řekl Bůh, a tak odpověděla: 2"Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Genesis 3:2-3.
Ano, takto jim to Bůh řekl a Eva mu stále věří. Jenže ten hlas znovu mluví k Evě a říká:
4"Nikoli, nepropadnete smrti. 5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Genesis 3:4-5.
A v této chvíli se to stalo. Eva přestala věřit Bohu a začala věřit tomu podivnému hlasu, který ji ujišťoval, že Bůh jim lhal v tom, když jim řekl, že pokud budou ze stromu poznání dobrého a zlého jíst, že zemřou. Eva tedy
6vzala z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. 7Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Genesis 3:6-7.
Na zem v tuto chvíli přišel hřích.
9Hřích je v tom, že ve mne nevěří. Jan 16:9.
A 23mzdou hříchu je smrt. Římanům 6:23.
Člověk se v tuto chvíli rozvedl s Bohem a ztratil věčný život. Sám se rozhodl, že neuposlechne Boha a bude raději jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Bůh jeho rozhodnutí musel respektovat, protože
Bůh je láska 1. Jan 4:8.16.
A láska nikoho nemůže nutit milovat. A tak Bůh byl nucen
24východně od zahrady v Edenu usadit cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Genesis 3:24.
Bůh toto opatření udělal z lásky k člověku proto, aby hřích a s ním smrt nemohli přetrvávat navěky.
4Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. Deuteronomium 32:4.
Byl to člověk, který začal být nevěrný a rozvedl se s Bohem. Ale Bůh říká:
32Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Jeremjáš 31:32.
Všimli jste si, že ve chvíli, kdy člověk přestal Bohu věřit, že ho hned přestal také i poslouchat? Začal si domněle žít podle své vůle. Ale ve skutečnosti začal plnit přikázání toho, kdo ho svedl, totiž hada, satana, ďábla. A protože satan je Božím nepřítelem, začal ponoukat lidi, aby dělali všechno přesně na opak, než jak přikazuje Bůh.
Ale Bůh naštěstí nepřestal člověka milovat a rozhodl se, že si svou zákonnou manželku přivede zpět.
16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3:16.
Nevěrou jsme padli, vírou se zase můžeme vrátit zpět domů. Ale podle čeho můžeme poznat, že jsme uvěřili znovu pravdě? Pán Ježíš říká:
6"Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14:6.
A abychom věděli, co říká Bůh, dal nám Bibli. V ní je zjevena Boží vůle pro šťastný život. Tam je ukázaná úzká cesta, která vede do nebe.
14Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Matouš 7:14.
Tuto úzkou cestu před námi prošel Boží Syn Ježíš Kristus, takže když upřeme na něj svůj pohled a budeme ho následovat, nemůžeme zabloudit.
2S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Židům 12:2.
Nyní se podíváme, zda je možné poznat, kdo z lidí se v dějinách lidstva skutečně navrátil. Je psáno:
20A tak je poznáte po jejich ovoci. Matouš 7:20.
Bůh hned po pádu říká satanovi, co zamýšlí udělat a tím dává Adamovi a Evě zaslíbení, že je přijde vysvobodit skrze svého Syna.
15„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Genesis 3:15.
A Adam a Eva Bohu uvěřili. Měli spolu děti a čekali, kdy se Boží slib naplní. Narodil se jim Kain a později jeho bratr Ábel. Rodiče oběma vyprávěli, co se stalo, když neposlechli Boha, a jak to Bůh zařídí, aby se mohli vrátit zpět domů do ráje.
16Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Marek 16:16.
Víme už, že kdo uvěří, začne opět poslouchat Boha a začne plnit jeho přikázání. Bůh řekl lidem, že ti, kteří uvěří v Jeho zaslíbení, mají nosit jako obětní dar Bohu zvířecí oběti. Podle toho Bůh pozná, že mu věří. Ábel uvěřil Bohu
4a Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. Genesis 4:4.
Kain ale neuvěřil, a proto přinesl Bohu oběť podle své vůle, ve skutečnosti ale ho k tomu navedl satan.
3Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Genesis 4:3.
A brzy zde bylo patrné i ovoce, které Kain nesl. Zabil svého bratra a potom i jeho potomci začali přestupovat jedno Boží přikázání za druhým. Lámech, syn Kaina, si vzal dvě ženy za manželky a také i z něho se stal vrah.
A tak to pokračovalo stále dál, až to došlo tak daleko, že na zemi už nezbyl skoro nikdo, kdo by věřil Bohu. A tak přišla potopa světa, protože
23mzdou hříchu je smrt. Římanům 6:23.
Přece se však našel jeden člověk, který nepřestal věřit. Jmenoval se Noe, který Boha poslouchal. Když poslouchal, znamená to, že mu věřil. A když mu Bůh dal instrukce, co má udělat, aby se zachránil on i celá jeho rodina.
22Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. Genesis 6:22.
A tak mohla lidská rodina žít dál. A Bůh znovu hledá svou nevěstu, kterou chce přivést domů do svého ráje. Po potopě si Bůh přál, aby se lidé rozešli po celé zemi. Ale znovu působí ďábel, který velké množství lidí svede k tomu, aby Boha neposlouchali, a tak se stalo, že si řekli:
4"Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." Genesis 11:4.
Tito lidé znovu přestali věřit Bohu a začali dělat přesný opak, než jak jim Bůh naznačoval tu trasu do rajského domova. Ježíš říká:
36"Moje království není z tohoto světa. Jan 18:36.
Ale lidé se chtěli zabydlet na tomto hříšném světě, a proto začali budovat Babylónskou věž. To je ta
13široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Matouš 7:13.
Naštěstí znovu zasáhl Bůh a zmátl jim tam jazyky, takže se už nedokázali domluvit, protože si přestali rozumět. Poslušní se začali množit, a tak v tomto potomstvu se objevuje mnoho těch, kteří Bohu věří. A tak se na scéně objevuje Abram. Tento muž velice toužil po dětech, ale jeho žena byla neplodná, takže děti neměli. Jednou Abram uslyšel Boha, který mu řekl:
1"Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ Genesis 12:1.
4A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Genesis 12:4.
Zde je vidět, že Abram Boha poslouchal, a to znamená, že mu věřil. Bůh byl šťastný, že Abram v něho uvěřil, a tak mu zaslíbil, že bude mít syna.
6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. Genesis 15:6.
A tak to šlo stále po celá staletí. A tak se po celou historii lidských dějin pomaličku rodí Boží nevěsta. Někdy lidé uvěřili, ale znovu se nechali svést tím podvodníkem satanem, a tak od víry často odpadli, což byla pro ně tragédie, protože Bůh říká, že
13kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Marek 13:13.
Na počátku, ještě před hříchem Bůh řekl Adamovi a Evě:
28"Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Genesis 1:28.
Ale teprve po hříchu se začíná člověk rozmnožovat a Bůh začíná přivádět své hodné děti zpět do svého ovčince. Ale ne všechny děti, které se na této zemi narodí, patří do Božího ovčince. Do Božího ovčince patří jen ti, kteří uvěří a přijmou Ježíše Krista jako svého Spasitele. A tak ten Boží ovčinec byl zatím skoro prázdný. A tak Bůh dále trpělivě hledá údy svého těla, své nevěsty. A tak povolává proroky a krále, někteří uvěří, ale nevydrží ve věrnosti. Jiní se i po dalších chybách, kterých se dopustí, znovu obracejí v pokání k Bohu, který znovu a znovu jim odpouští a očišťuje od každé nepravosti a znovu a znovu je učí chodit po té úzké cestě. Často v Bibli čteme: I stalo se slovo Hospodinovo k …. A tak přemýšlejte, co to bylo za slovo? Bylo to to slovo, které se nakonec stává i lidským tělem, aby přebývalo mezi námi? Ano. Bůh i k prorokům a králům mluví skrze slovo – Ježíše. A tak se zase začíná naplňovat Boží ovčinec, protože mnozí skrze toto slovo uvěří a zůstanou věrní až do konce svého života.
Přišel čas, kdy se Bůh rozhodl promluvit přímo skrze svého Syna.
4Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Galatským 4:4-5.
1Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Židům 1:1-2.
V této době byl možná ovčinec už z poloviny zaplněn, ale ještě mnohé ovečky bloudí po poušti. A tak sám Boží Syn přišel, aby je našel a přivedl zpět. Ježíš jde a dívá se, která ovečka by mohla být jeho a vybírá si rybáře, celníky a pastýře. A ti uvěří, že tento je Syn Boha živého, kterého lidstvo očekává. Nejdříve je jich dvanáct, později sedmdesát, ale ani mezi těmito nevydrží všichni zůstat věrní. Jeden z dvanácti zrazuje, další od Ježíše odcházejí a zbývá jen malá hrstka, která pokračuje ve víře dál. Ten boj je tak silný, že se jednou Ježíš zeptá:
8„Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" Lukáš 18:8.
Dokonce i náboženští vůdcové, o kterých se myslelo, že jsou Bohu oddaní, zpochybňují víru těch, kteří uvěřili, čímž je chtějí od víry odvrátit zpět k nevěře, když říkají:
48„Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? 49Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!" Jan 7:48-49.
Takže náboženští vůdcové neuvěřili. Zůstali tedy pod kletbou zákona a jejich ovoce bylo zlé.
18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Jan 3:18-19.
Tito náboženští vůdcové se tedy nedostali do Božího ovčince, stali se tou nevěstkou, která bude pít ten kalich Božího hněvu.
Po Kristově nanebevstoupení je stále mnoho neobsazeného místa v Jeho ovčinci. Apoštolové jdou do celého světa a přivádí další ovečky. Ovčinec je už plný možná do dvou třetin, ale ještě stále je místo. A Pán stále čeká, až bude uzdraveno celé jeho tělo (církev), až bude jeho nevěsta připravena a obleče si
8zářivě čistý kment, aby se jím oděla. Zjevení 19:8.
Čeká, až si bude moci přijít pro ty, kteří
14vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Zjevení 7:14.
V ovčinci je stále ještě trochu místa. Bůh říká všem lidem:
19Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo. Deuteronomium 30:19.
Rozhodnutí nechává v naší svobodné vůli. To místo je připraveno pro ty, kdo uvěří. Je to místo připraveno pro tebe, je připraveno pro mě? Jen ty a nikdo jiný může dát na tuto otázku odpověď.
Já za sebe říkám: Chci život, který je v Ježíši, Božím Synu. Amen.
