(Mt 28:19) Dokazuje tento verš učení o trojici?

Ježíš mluvil ke svým učedníkům, když řekl:

„Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“ (Matouš 28:18-20, CSP).

Chtěl Ježíš, aby jeho učedníci při křtech odříkávali tuto formulku a vyučovali lid, že Bůh je jakási trojice?

Petr, který byl Ježíšovým učedníkem, byl evidentně přítomen, když Ježíš tento příkaz vydal. Pokud chceme vědět, co Ježíš myslel tímto příkazem, můžeme důvěřovat Petrovi, že nám dá správné porozumění. Vraťme se však k textu Písma, kde byl tento Ježíšův příkaz uposlechnut poprvé. Ve druhé kapitole Skutků Petr řekl:

„Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.“ (Skutky 2:38, CSP).

Zde Petr těmto lidem nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista, nikoli ve tři samostatná jména. Ale předpokládejme, že Petr na ten Ježíšův příkaz dočasně zapomněl. Pojďme najít další důkazy.

V 10. kapitole Skutků Petr „nařídil [Kornéliovi a jeho bratřím], aby byli pokřtěni ve jménu (Pána) Ježíše Krista“ (Skutky 10:48). Z těchto veršů je zřejmé, že Petr musel chápat Ježíšův příkaz jinak, než jej dnes chápe většina trinitářů. Možná však byl Petr jediný, kdo tento příkaz tak pochopil.

Když Petr a Jan přišli do Samaří, našli skupinu lidí, kteří byli „pokřtěni ve jméno Pána Ježíše“ (Skutky 8:16). Petr zjevně nebyl osamocen, kdo pochopil ten Ježíšův příkaz.

A co Pavel? Mějte na paměti, že Pavel o evangeliu, které kázal, řekl:

„Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista“ (Galatským 1:12).

Jak Ježíš vyučil Pavla, aby křtil?

Když Pavel navštívil Efes, setkal se tam s jistými bratry, kteří byli pokřtěni pouze Janovým křtem. Pavel je poučil o Kristu a „když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše“ (Skutky 19:5, CSP).

V Bibli neexistuje žádný záznam o tom, že by někdo křtil třemi samostatnými jmény tří jednotlivých osob. Čili existují tři možnosti, které by to mohly vysvětlit. 1) Učedníci se přímo vzbouřili proti Ježíšovi a záměrně neuposlechli jeho přikázání.

2) Učedníci chápali Ježíšův příkaz jinak, než jej dnes chápe většina trinitářů.

3) Ježíš nikdy nedal příkaz křtít „ve jménu Otce i Syna a Ducha Svatého“.

Nejrozumnější z těchto možností je volba číslo dvě. Učedníci zřejmě chápali Ježíšův příkaz jinak, než jej dnes chápe většina trinitářů. Slovo křtít nemusí vždy znamenat „ponořit se do doslovné vody“.

Podívejme se na to z jiného pohledu. Ježíš nás pověřil křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (πνευμα - pneuma). Snažil se Ježíš tím, že dal toto pověření, učit o myšlence jakési trojice? Pokud ano, byl by v rozporu s jinými prohlášeními, která učinil, a s mnoha prohlášeními jiných pisatelů Bible. V tom verši není nic, co říká, že v Božství existují tři osoby. Ve verši není nic, co říká, kdo je Bůh. Slovo „Bůh“ ve verši úplně chybí. Jinde v Bibli se dozvídáme, že „jediným Bohem“ Bible je Otec. Pavel napsal:

„Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho“ (1. Korintským 8:6, BKR).

Bible používá frázi „Bůh Otec“ třináctkrát, ale Bible nikdy neříká „Bůh Syn“ nebo „Bůh Duch svatý“.

Všimněte si také, že ten verš říká, že máme křtít „ve jménu/jméno…“ Proč je zde jednotné číslo, když se předpokládá, že jsou tři osoby? Slovo jméno v Bibli často odkazuje na charakter člověka. Jákobovo jméno bylo změněno na Izrael, protože se změnil jeho charakter. Pokud věříme, že tento verš odkazuje na skutečná jména tří jednotlivců, jak to většina trinitářů předpokládá, pak by nebylo možné ten příkaz splnit. Text říká křtít „ve jménu…“ Pouhé odříkávání výroku: „Křtím tě ve jménu/jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“ nesplňuje příkaz. Abychom mohli někoho pokřtít jménem osoby, musíme znát jméno této osoby. Bylo by možné, abychom křtili doslovným jménem Otce, protože Jeho jméno známe: Jahve nebo Jehova. Bylo by také možné, abychom křtili doslovným jménem Syna, protože známe Jeho jméno: Ježíš nebo v hebrejštině Ješua. Ale není možné, abychom někoho pokřtili doslovným jménem Ducha svatého, protože toto jméno nikdo nezná, tedy pokud existuje.

Otec pomazal svého Syna svým vlastním Duchem. Bůh řekl svému Synu:

„Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé“ (Židům 1:9, B21). „Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení“ (Jan 3:34, B21).

Jak je jasně ukázáno, Otec dal Svému Synu Svého Ducha. Jaký druh ducha Bůh dal? Jistě, je to Duch svatý. Bible se zmiňuje o několika různých druzích duchů. V Bibli čteme o „nečistém duchu“, „zlém duchu“, „nečistém duchu“, „němém duchu“, „znamenitém duchu“, „pokorném duchu“, „zraněném duchu“, „zlomeném duchu“, „povýšeneckém duchu, “ „věrném duchu“ a „dobrém duchu“. Všechny tyto duchy lze odlišit přídavným jménem, které je popisuje. Víme, že Bůh, Otec, má ducha (Matouš 10:20) a může být tento duch něčím jiným, nebo něčím menším než Svatým? Slovo „Svatý“ je přídavné jméno v každém případě, ať už v češtině nebo v řečtině. „Duch svatý“ není jméno, ale je to popis Ducha Božího.

Ježíš nedával konkrétní formuli slov, kterou by měl kazatel přednést při křtu. Víme to, protože:

1) V Bibli není žádný záznam o tom, že by někdo použil tuto formuli při křtu.

2) Všechny zaznamenané příklady lidí, kteří křtili poté, co byl tento příkaz dán, ukazují, že se tak stalo ve jménu Ježíše. (Viz Skutky 2:38; 8:16; 10:48; 19:5.)

3) To slovo jméno je v jednotném čísle, což znamená, že se vztahuje spíše na charakter či povahu než na vlastní jména jednotlivců.

4) Nebylo by možné doslova křtít ve vlastním jménu Ducha svatého, protože nám toto jméno nebylo dáno, tedy pokud takové jméno existuje.

Jakmile si uvědomíme, že Kristus pověřoval své učedníky, aby křtili do charakteru Otce, Syna a Ducha svatého, je pro nás snazší porozumět Jeho slovům. V Bibli slovo křtít několikrát odkazuje na něco jiného než doslovné ponoření do vody. Například:

Kristus dlouho po Svém doslovném křtu ve vodě řekl:

„Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná!" (Lukáš 12:50, NBK).

Zde je očividné, že Ježíš neměl na mysli doslovné ponoření do vody, ale spíše do zkušenosti, se kterou se potká. Tato zkušenost měla být tak intenzivní, že ji bylo možné popsat slovem křtít, což doslova znamená „ponořit, potopit se; být učiněn přemožen“ (Strongův řecký slovník).

Ježíš použil slovo křtít stejným způsobem v následujících verších: Řekl Jakubovi a Janovi, kteří žádali o vysoké postavení v nebi:

„"Nevíte, o co prosíte," řekl jí na to Ježíš. "Můžete snad pít kalich, který mám pít?" "Můžeme," odvětili. Na to jim řekl: "Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec" (Mt 20:22-23, B21).

V těchto verších Ježíš použil slovo křtít, aby znamenal procházení ohromujícím zážitkem. Pavel použil toto slovo tímto způsobem, když napsal:

„Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli“ (Galatským 3:27, B21).

Být pokřtěn v Krista znamená víc než jen být ponořen do vody, ale spíše znamená úplné zasvěcení se Kristu.

Na Kristova slova v Matoušovi 28:19 bychom se mohli dívat takto:

„Jděte tedy a učte všechny národy a křtíce je do jména [charakteru] Otce i Syna a Ducha svatého“ (Matouš 28:19 Rotherhamská verze).

Tento příkaz úzce souvisí s příkazem vyučovat. Kristus chce, aby Jeho učedníci pochopili pravdu o Bohu, Jeho Synu a Svatém Duchu Božím.

Ježíš řekl: „Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Matouš 28:19, 20, B21).

Ježíš nám těsně před svým příkazem křtít a bezprostředně po něm řekl, abychom vyučovali všechny národy. Co je máme učit? Ježíš řekl: "Všechno, co jsem vám přikázal." Máme učit lidi totéž, co učil Ježíš, když zde byl. Učil někdy Ježíš, že Bůh je nějaká trojice? Kdo je podle Ježíše Bůh? Ježíš prohlásil, že Jeho Otec je „Pán nebe i země“ (Lukáš 10:21), „větší nade všechny“ (Jan 10:29) a „jediný pravý Bůh“ (Jan 17:3).

Když si Ježíš povídal se Samaritánkou u studny, řekl jí:

„Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ (Jan 4:22-24, B21).

Ježíš ztotožnil Boha jako svého Otce a odkazoval na něj pomocí zájmena v jednotném čísle „On“ a řeckého slova v jednotném čísle θεος (Theos — Bůh). Podle Ježíše, Bůh je Jeho Otec.

Řekl také:

„Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ (Jan 6:29).

Zde Ježíš mluvil o Bohu jako o někom jiném než o sobě samém, jako o Tom, kdo Ho poslal na svět. Ježíš měl bezpochyby na mysli svého Otce.

Ježíš řekl svým žalobcům: „Vy mě ale chcete zabít - člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal“ (Jan 8:40).

Pokračoval:

„Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.“ (Jan 8:42).

Řekl také:

„Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem“ (Jan 8:54).

Ježíš uznal, že Bůh Židů je Jeho Otec. V tomto bodě Židům nikdy nenabídl žádnou korekci, ale spíše každým ze svých výroků o Bohu prosazoval jejich porozumění.

Ježíš nabádal:

„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne“ (Jan 14:1).

Ježíš opět mluví o Bohu jako o někom jiném než o Sobě samém. Ve své závěrečné modlitbě se svými učedníky řekl Ježíš svému Otci:

„A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17:3).

Ježíš dal jasně najevo, že existuje jen jeden Bůh, který je Jeho Otcem. Ježíš Ho nenazval jen „Bůh“, dokonce ani „pravý Bůh“; ale „jediný pravý Bůh“. To neponechává žádný prostor pro nikoho jiného, aby byl pravým Bohem. Ani to neumožňuje, aby sám Ježíš byl součástí „tohoto jediného pravého Boha“. Kristus o Sobě mluví, že je oddělený a odlišný od onoho jediného pravého Boha. Všimněte si také, že Jeho vyjádření zcela vynechává jakoukoli nutnost pro poznání nějaké třetí bytosti. Jsou pouze dvě Osoby, které je nutné znát, Bůh, Otec a Jeho jednorozený Syn.

Po Svém vzkříšení se Kristovo chápání toho, kdo je Bůh, nezměnilo. Řekl Marii:

„Nedrž mě," řekl jí Ježíš. "Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Jan 20:17).

Během svého života Ježíš soustavně učil, že Bůh je Jeho Otec a nikdo jiný. Čtyřicet dní po Svém vzkříšení Ježíš učinil prohlášení, jež mnozí považují za něco opačného, než čemu učil celý Svůj život.

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28:19, 20, CEP).

Někteří lidé berou tato slova jako důkaz toho, že Ježíš učil, že Bůh není jedna Osoba, ale tři. Přesto však, tohle by znamenalo, že Ježíšovo učení v Jeho posledních slovech na zemi bylo v rozporu s tím, co učil celý Svůj život. Máme-li v tomto verši identifikovat, kdo je Bůh, pak porovnáním s jinými verši Písma, budeme muset dojít k závěru, že Bůh je v tomto verši „Otec“.

Pokud se nás Ježíš v Matoušovi 28:19 snažil naučit, že Bůh je nějaká trojice tří osob, jaký z toho máme vyvodit závěr? Změnil Ježíš názor na to, kdo je Bůh? Překvapil své učedníky ve svém posledním rozhovoru s novými představami o Bohu? Pokud ano, nezdá se, že by to jeho učedníci pochopili. S Ježíšovým příkazem týkajícím se křtu je neoddělitelně spojen jeho příkaz učit lidi „zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“. Máme učit lidi to samé, co učil Ježíš. Ježíš bez výjimky učil, že Bůh je Jeho Otec. Chápat Ježíšova slova v Matoušovi 28:19 tak, že znamenají něco zcela opačného k Jeho učení po celý jeho život, znamená neuposlechnout Kristova příkazu učit lidi tak, jak učil On.

Ve Skutcích 2:38 vidíme ony principy velkého pověření předvedeny. V den Letnic Petr prohlásil:

„"Čiňte pokání," odpověděl Petr, "a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko - kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ (Skutky 2:38-39, B21).

Otec nás volá nebo přitahuje (Jan 6:44) ke Kristu, jsme doslova pokřtěni ve jménu Ježíše Krista a Otec nám dává dar Ducha svatého, aby nás vedl v našem křesťanském životě.

Křest představuje Ježíšovu smrt, pohřbení a vzkříšení. Má pouze smysl být pokřtěn ve jménu Ježíše Krista, protože On je ten, kdo zemřel, ne Otec nebo třetí osoba zvaná Duch svatý.

Někteří se ptali: „Pokud Ježíš nechtěl, abychom si mysleli, že Duch svatý je samostatná osoba, proč v tomto pověření zmínil Ducha svatého? To je dobrá otázka. Petr, když dává poučení, tak zmiňuje pokání vůči Bohu, křest ve jménu Ježíše a dar Ducha svatého. Ježíš zmínil všechny tři, protože je nezbytně nutné, aby Jeho učedníci porozuměli tomu, co učil o Bohu, Otci, Ježíši Kristu a Duchu svatém. Pokud by Ježíš ve svém pověření vynechal Ducha svatého, pak by lidé pravděpodobně zůstali bez vědomí, že Kristus v nás žije skrze svého Ducha. Lidé mohou být ponecháni v tom, aniž by věděli, že existuje Duch svatý. To by bylo hrozné! A v Bibli byli někteří učedníci, kteří v tomto stavu zůstali.

Když byl Pavel v Efezu, setkal se s některými bratry a zeptal se jich:

„Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý“ (Skutky 19:2, CSP).

Pavel je učil o Duchu svatém a „Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.“ (Skutky 19:5). Je zajímavé, že i když Pavel vyučoval tyto učedníky konkrétně o Duchu svatém jako o prvku, který jim chyběl, přesto je Pavel křtil raději ve jménu Ježíše Krista než ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého.

Ježíš chce, aby Jeho církev měla užitek z celého evangelia, včetně onoho bohatého daru Jeho Ducha. Bylo by nebezpečné ponechat lidi bez vědomí úžasného daru Božího Ducha.

Matouš 28:19 rozhodně nedokazuje trojici (to učení), ani to, že Duch svatý je jakási bytost oddělená od Otce a Jeho Syna. Pokud máme o těchto doktrínách najít důkaz v Bibli, musíme hledat jinde.