(Matouš 3:16-17) Kdo sestupuje jako holubice?

„Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“ (CSP)

Výše uvedená zmínka je použita ve snaze dokázat (učení o) trojici. Argument zní takto: „Otec mluví z nebe, Syn je na zemi a Duch svatý sestupuje jako holubice, proto musí být všechny tři samostatné (separátní) osoby, které společně tvoří jednoho Boha. V tomto textu jsou prvky, které by mohly být takto interpretovány, ale z textu to není nutné či logické.

O postavení Otce jako Boha nebes obecně není pochyb a tento text tuto skutečnost dokládá. Bůh o svém Synu mluví jako o „můj milovaný Syn“. To nevyžaduje, abychom dospěli k závěru, že Syn je nějakým způsobem součástí jakési trojice, ale spíše že Ježíš je vlastní Syn Boha. Prohlášení Otce, že Ježíš je jeho Syn, by nemělo být vykládáno tak, že Ježíš je „Bůh Syn, druhá osoba Trojice“. Bůh mohl snadno učinit toto prohlášení, kdyby chtěl, abychom tomuto věřili, ale místo toho On jednoduše řekl: "Toto je můj milovaný Syn." To není v rozporu s žádným z textů, které jsme četli v našich studiích o Boží osobnosti a které říkají, že Ježíš je doslova „jednorozený Syn Boží“, kterému byl „dán“ život Jeho Otcem (Jan 3:18; 5:26 atd.).

Otázka vyvstává z toho, že Duch Boží sestoupil od Otce v podobě holubice. Toto je klíčový prvek textu, který se vykládá tak, že Bůh je jakási trojice. Přesto Bible říká, že spíše to byl „Duch Boží“, který sestoupil, než „Bůh Duch Svatý“. Duch je zmíněn jako vlastnost Někoho, je to Boha Otce, vlastní Duch, jenž sestoupil jako holubice.

Pokud byste předpokládali, že Duch Boží byl skutečně samostatnou a odlišnou osobou, jinou než Bůh, Otec, pak by se jistě dalo očekávat, že tento verš odkazuje na onu třetí osobu v podobě holubice. Co kdyby ten Duch Boží sestoupil v podobě dvou holubic, dospěli byste k závěru, že existují dva Duchové Boží? Jestliže viditelný projev či manifestace Ducha Božího znamená, že Duch Svatý je odlišný a oddělený jedinec od Otce, co pak uděláme, když čteme o 120 rozdělených ohnivých jazycích ve Skutcích, kapitole druhé? Zde čteme:

„A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden [celkem 120 – viz verš 1:15]“ (Skutky 2:3).

Jestliže jeden viditelný projev Ducha Božího je jedna odlišná osoba, pak 120 viditelných projevů Ducha Božího musí být 120 odlišných osob. Pokud je logika v jednom textu správná, musí tomu tak být ve všech případech. Přesto víme, že Duch svatý není 120 osob. Bůh se neskládá ze 122 lidí. Místo toho je Bůh jedna osoba, která má Ducha, stejně jako má ducha každá živá bytost. Bůh je schopen poslat Svého Ducha kamkoli se mu zlíbí a ten může se objevit v jakékoli formě, kterou chce.

Těchto 120 viditelných projevů Ducha Božího nebylo zamýšleno jako důkaz, že Boží Duch je 120 lidí, ale bylo dáno přítomným jako znamení, že na tyto jednotlivce byl vylit Duch Boží. Když Petr vysvětloval, co se stalo, citoval Boha, říkaje: „‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo:…“ Petr si nemyslel, že rozdělené jazyky představují 120 duchů, ale spíše jednoho Ducha, Ducha Božího. Bůh řekl: "Vyleji ze svého Ducha." Tohle nezní, jako by Bůh plánoval vyslat samostatného jednotlivce, aby Ho zastupoval, ale že bude sdílet svého vlastního Ducha s ostatními. Petr dále vysvětlil:

„Když byl tedy [Ježíš] vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte“ (Skutky 2:33).

  Jestliže těch 120 viditelných projevů Ducha Božího bylo navrženo tak, aby dokázalo, že Duch Svatý není osobním Duchem Boha Otce, ale odlišnou osobou, pak Petr nepochopil pointu. Tvrdil, že Duch svatý je Otcův vlastní Duch, kterého dal Svému Synu, který ho pak vylil na učedníky. Ježíš řekl, že Duch svatý „vychází od Otce“ (Jan 15:26).

Když byl Ježíš pokřtěn a Duch Boží sestoupil v podobě holubice, ten muž, který ho pokřtil, nedošel k závěru, že Duch svatý je nějaký samostatný jedinec. „Jan vydal svědectví:

"Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm. Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn."“ (Jan 1:32-34).

Zde Jan dosvědčil, že viditelný projev Ducha Božího měl dokázat, že Ježíš bude křtít Duchem svatým a že Ježíš je Syn Boží. Pokud byly události při Kristově křtu navrženy tak, aby dokázaly, že Bůh je trojice, Jan selhal při předání tohoto poselství. On stále tvrdil, že Duch svatý je Duch Boží a že Ježíš je Syn Boží. Je zajímavé, že Jan v tomto textu nazval Ducha svatého „to“.

To podstatné je, že i ti, kteří byli svědky událostí při Kristově křtu, odešli z této zkušenosti, aniž by pochopili, že Bůh je jakási trojice. Stále chápali, že Bůh je Otec a Ježíš je Syn Boží a Duch svatý je „Duch Boží“. Je nezodpovědné z Kristova křtu usuzovat, že Bůh je nějaká trojice. Tamní události zdaleka nedokazují doktrínu trojice.