MaranathaMedia.cz

Další perspektiva F. M. Wilcoxe z roku 1913

Vytvořeno Dub 01, 2022 Od Bobby B v Demaskování trojice
Přeložil JS
46 Přečtení

Originál publikován 11.06.2010

Existuje něco společného mezi článkem Samuela Speara (1892) a prohlášením F. M. Wilcoxe (1913) o Trojici?  Podobně jako v roce 1892, kdy Samuel Spear zdánlivě podpořil adventistické přesvědčení (jak jej přetiskl M. C. Wilcox), se nachází i v Review and Herald prohlášení o Trojici z roku 1913 od jeho bratra F. M. Wilcoxe.  Téměř každý církevní historik a učenec, který psal na toto téma, chápe toto tvrzení jako nepopíratelný důkaz, že adventismus plně přijal doktrínu o Trojici již v roce 1913.  (viz Pfandl, footnote #64)

Whidden, Moon a Reeve říkají o tomto Wilcoxově výroku:  Její [myšleno E.G.W.] podpora pro biblický pohled na Trojici se stala tak explicitní v letech mezi 1902 a 1907, že kolem roku 1913, F. M. Wilcox, redaktor nejvíce vlivného periodika denominace... mohl napsat v Review and Herald bez obav z rozporu s EGW, že 'adventisté sedmého dne věří, --1. V Božskou Trojici.  Tato Trojice se skládá z věčného Otce,... Pána Ježíše Krista,...{a} Ducha svatého, oné třetí osoby Božství'  (Wilcox, 'The Message for Today,' Review and Herald, 9.10.1913).  (Viz Google Books)

Proč necitují celé prohlášení?

Přesto Pfandl, Whidden, Moon a Reeve necitují celé prohlášení Trojice (Trinity) z několika konkrétních důvodů.  Zaprvé, Wilcoxovo prohlášení z roku 1913 se příliš neliší od prohlášení z roku 1872 a 1889.  Níže je prohlášení z roku 1889 týkající se Boha:

I. Že existuje  jeden Bůh, osobní, duchovní  bytost, stvořitel všech věcí, všemohoucí, vševědoucí a věčný, nekonečný v moudrosti, svatosti, spravedlnosti, dobrotě, pravdě a milosrdenství; neměnný a  všude přítomný skrze svého zástupce, Ducha svatého. Ž 139:7.

II. Že existuje jeden Pán Ježíš Kristus, Syn tohoto věčného Otce, ten, skrze něhož Bůh stvořil všechny věci a skrze kterého je vše pohromadě;... (Viz zde)

Všimněte si rozdílů, ale přesto ještě mnoho podobností s Wilcoxovým prohlášením z roku 1913:

Ve prospěch těch, kteří mohou chtít poznat konkrétněji základní rysy víry této denominace, uvedeme, že adventisté sedmého dne věří,—

1.  V Božskou Trojici.  Tato  Trojice se skládá z věčného Otce, osobní, duchovní bytosti, všemohoucí, vševědoucí, nekonečnou v moci, moudrosti a lásce; dále z Pána Ježíše Krista, Syna tohoto věčného Otce, skrze něhož byly stvořeny všechny věci a skrze kterého bude dokonáno spasení vykoupených zástupů; dále Ducha svatého, onu třetí osobu Božství, ten jeden obnovující prostředek v díle vykoupení.  (F. M. Wilcox, The Message for Today, RH Oct. 9, 1913, p. 21)

Prohlášení z roku 1913 se vyhýbá diskusi o vnitřních trinitářských vztazích.

Už jsme se zmínili, že Wilcoxovo prohlášení se příliš neliší od výroků z roku 1872 a 1889, s výjimkou „pojmu“ Trojice, a Ducha svatého jako „třetí osoby Božství“.  Druhým důvodem, proč Pfandl, Whidden, Moon a Reeve necitují celý Wilcoxův výrok, je to, že výrok nevysvětluje ani nejde do detailu trinitární teologie a mohl by být přijat netrinitáři stejně jako „Biblické učení Trojice“ od Samuela Spearse.  Moderní adventistický vedoucí církve Gilbert M. Valentine na toto téma bádal a psal.  Níže jsou jeho připomínky o 1913 Wilcoxově prohlášení:

„Přestože F. M. Wilcox publikoval v Review v roce 1913, že adventisté věří v božskou Trojici, toto tvrzení se vyhýbá diskusi o vnitřních-trinitářských vztazích a uvádí, že Ježíš je "Syn toho věčného Otce" spíše než ten věčný Syn.  RH, 9. října 1913, s. 21.  Poloariáni jako Washburn by s tím mohli žít.  (Gilbert M. Valentine,  W.W. Prescott, p. 285)

Přestože redaktor Review F. M. Wilcox byl schopen v doktrinálním shrnutí v Review v roce 1913 říci, že adventisté věřili „v božskou Trojici“,  jeho jazyk se vyhýbal otázce (problematice) věčného samoexistujícího Kristova božství a byl tudíž stále  dostatečně vágní, aby mohl zahrnovat jak tradiční polo-ariány, tak trinitáře.  Ježíš byl prostě „synem toho Věčného Otce“. Ale Duch svatý byl třetí „osobou“ Božství. „Poselství pro dnešek“ RH 9. října 1913,21. (Gilbert M. Valentine, Jak se vyvíjely jasné názory na Ježíše v adventistické církvi )

Motivace pro vydání toho prohlášení z roku 1913.

V tomto okamžiku by bylo možné si položit otázku, jestliže Wilcoxovo prohlášení bylo „stále dostatečně vágní, aby mohlo zahrnovat jak tradiční polo-ariány, tak trinitáře“, co ho motivovalo k tomuto tvrzení?  I když v nejlepším případě existují pouze nepřímé důkazy pro jakoukoli odpověď, adventistický trinitářský autor Glyn Parfitt nám dává svůj názor:

„Tohle je rozhodně trinitární (trojiční) prohlášení a Wilcox to ve skutečnosti prohlašuje faktickým způsobem, jasně říká, že tohle je to, čemu adventisté sedmého dne věří.  Není to jen jeho vlastní názor.  Neexistuje-li nějaké dřívější prohlášení, ještě neobjevené, toto je první věroučné trinitární prohlášení adventistů sedmého dne.... Motivací Wilcoxe pro publikování jeho prohlášení  může být i skutečnost, že jen dva roky dříve, to prohlášení z roku 1872 bylo znovu zveřejněno po deváté a naposledy v denominačním periodiku.   Wilcox musel dojít k závěru, že je čas na aktualizaci, v řadě klíčových doktrinálních oblastí.  (Trojice: co Bůh odhalil?: námitky odpovězeny, 2008, Glyn Parfitt)

No, pokud pan Parfitt může spekulovat o Wilcoxově „motivaci“ zahrnout termín Trojice (Trinity) do svého prohlášení z roku 1913, tak my si také můžeme zaspekulovat. Předpokládejme, že Wilcox opravdu „došel k závěru, že je čas na aktualizaci v řadě klíčových doktrinálních oblastí“.  Předpokládejme, že aktualizoval prohlášení z roku 1872 z netrinitární, na plně trinitární teologii.  Kdo dal F. M. Wilcoxovi pravomoc mluvit za celou církev?

Neexistuje žádný záznam diskuse o trojici během zasedání GK z roku 1913 G, které bylo svoláno jen šest měsíců před Wilcoxovým prohlášením. Opravdu pan Parfitt věří, že jeden muž, bez podpory nebo souhlasu vedení a obecného členství v církvi, může změnit „klíčové doktrinální oblasti“ věrouky?  Jinými slovy, neexistuje žádný záznam o tom, že by NĚKDO autorizoval nebo dokonce chtěl aktualizované, „trinitární“ prohlášení o věroučném vyznání.

V tomto bodě Parfitt spolu s Moonem by argumentovali, že kvůli tomu, že podpora [paní Whiteové] pro biblický pohled na Trojici se stala tak explicitní v letech mezi 1902 a 1907, že kolem roku 1913 byla doktrína o Trojici obecně přijata po „vzájemné dohodě“.  Tento argument však nemá žádnou váhu z následujících důvodů:

1)  (1919)  Opozice proti zavádění trinitárních konceptů během biblické konference v roce 1919.  (Merlin Bert)

2)  (1928)  Opozice vůči trinitářským konceptům, jež byly zaváděny prostřednictvím Froomovy knihy „Příchod utěšitele“ (1928).

„Mohu konstatovat, že moje kniha pod názvem Příchod Utěšitele byla výsledkem řady studií, které jsem v letech 1927-1928 poskytl kazatelským ústavům v celé Severní Americe. Nedokážete si představit, jak do mě bušili někteří "staří mazáci" (veteráni), protože jsem protlačoval osobnost Ducha svatého jako třetí osobu božství (Godhead). Někteří lidé to odmítali tehdy – a někteří to odmítají i dnes. Ale kniha se ujala a stala se všeobecně normou… (dopis od LeRoy Frooma k Dr. Otto H. Christensonovi, 27. října 1960).

3)  (1931)  Dokonce i Froom připouští, že do roku 1931 nebyla vůči Trojici ještě žádná jednota v denominaci.  Také, že ono prohlášení z roku 1931, jež obsahovalo „termín“ Trojice nemohlo být vydáno před rokem 1921, aniž by nenastal „silný protest“.

Po pečlivém čtení Wilcoxových věroučných přesvědčení z roku [1931], Nichol vyjádřil uznání a schválení jejich rozsahu a rovnováhy.  Poznamenal, že to bylo konzervativně naformulováno - nepochybně v rámci takového způsobu v naději, že by to mohlo být  přijatelné pro ty [ne-trojiční],  kteří zastávali odlišné názory, zejména ohledně Božství (Godhead).  Ano,  to je pravda,  Wilcox souhlasil.  (Froom, MOD, str. 414; zdůraznění dodáno)

„Jeho [F. M. Wilcoxe] důsledný život a učení si získal nejhlubší respekt obou stran [netrojičních vs pro-trojičních] ve starých sporech ohledně Božství (Godhead) …On byl nepochybně jediná osobnost, která by mohla formulovat základní prohlášení adventistické víry, tak pečlivě, ale věrně formulované, že by obdrželo všeobecné přijetí ode všech. Takové bylo nastavení pro jeho návrh "Základní věroučné články adventistů sedmého dne", tiše zarámované jím v roce 1931 uprostřed jeho života v upřímné službě.  Bylo by dost dobře nemožné, aby prohlášení o  „Fundamentálních vyznáních víry, jak bylo navrženo Wilcoxem v roce 1931... bylo vydáno před několika lety, nebo  dokonce jednu dekádu před rokem 1931, bez silného protestu některých.

...Watson mi řekl, že v myšlení toho malého výboru, žádné formální nebo oficiální  schválení by nemělo být požadováno  pro neoficiální  Wilcoxovo prohlášení z roku 1931.  Nebylo proto předloženo před výbor Generální konference.  Nebylo připraveno jako nějaké vyznání víry (krédo), ale jako shrnutí našich základních věroučných přesvědčení,  abychom viděli, jak  to [ten termín „Trojice“]  bude přijato.  Za tímto účelem byl k jednání zmocněn čtyřčlenný výbor.  (Froom, MOD, str. 418, 419, zdůraznění provedeno)

4)  (1942)  Výbor pro revizi knihy „Daniel a Zjevení“ od Uriáše Smithe připustil, že mezi námi i nadále existují určité rozdíly v názorech na Kristovo Synovství ve věčnosti.

Ale on [Uriah Smith] později zrevidoval své přesvědčení a učení v tom smyslu, že Kristus byl zplozen někdy daleko ve věčnosti ještě před stvořením světa.... Vzhledem k tomu, že existuje určitý  rozdíl v názorech mezi námi ohledně této věci,  výbor považoval za moudré toto učení vypustit a to bez komentáře.

„Opět 28. října 1942 řekl Howell shromážděné radě: „Náš výbor nepřemýšlel o tom, že by se vyjádřil k doktríně pro tuto denominaci.  Ale s vědomím, že existují určité  rozdíly v názorech mezi námi,  to byl náš úsudek, že by bylo lepší vynechat toto téma úplně z knihy, bez komentáře, a nechat věc  otevřenou pro všechny, aby ji studovali bez bránění či překážky. „(The Ministry, květen 1945, str. 4; Froom, MOD. str. 427, zdůraznění dodáno)

Proč se Froom nezmiňuje o Wilcoxově prohlášení z roku 1913?

Po stručném prozkoumání některých důkazů, že Trinitarismus (Trinitářství) nebyl obecně přijat až o mnohem, mnohem let později než v roce 1913; Glyn Parfitt vznáší několik zajímavých otázek o prohlášení F. M. Wilcoxe.

„Froom se nezmiňuje o tom, že by Wilcox - jeden z těch, kteří vypracovali ono prohlášení z roku 1931, mnohem dříve zveřejnil nějaké trinitární prohlášení o věroučném vyznání v Review and Herald.  To se stalo v roce 1913, ve stejném roce, ve kterém Froom začal svou práci jako duchovní, takže on si toho nemusí být vědom“.  

Encyklopedie CASD, i když podrobně popisuje různé časy, kdy bylo to prohlášení z roku 1872 zveřejněno,  tak vynechala všechny zmínky o tomto prohlášení z roku 1913.  (Trojice: co Bůh odhalil?: námitky zodpovězeny, 2008, Glyn Parfitt)

Proč se Froom rozhodl to neříct?

Je vysoce nepravděpodobné, že by Froom neměl povědomí o prohlášení z roku 1913.  Pomyslete na to, že LeRoy Froom strávil celou svou kariéru obhajováním adventistického trinitarismu (trinitářství) a zároveň se omlouval za netrinitářské kořeny adventismu.  Froom po mnoho let úzce spolupracoval s F. M. Wilcoxem.  Wilcoxovo prohlášení z roku 1913 nezůstalo „zapomenuto“ v pár zaprášených archivech.  Froom a všichni ostatní „vynechali všechny zmínky o tomto prohlášení z roku 1913“ ne proto, že by si ho „nebyli vědomi“, ale spíše jako záměrné, vypočítané volby.

Udička na ty, kteří protestovali.

Watson přiznal, že s uveřejněním prohlášení „Trojice“ z roku 1931 doslova našlapovali po špičkách.  To je právě důvod, proč bylo vydáno „bez formálního nebo oficiálního souhlasu“, aby se zjistilo, „jak bude přijato“. Jinými slovy, kolik vůdců a členů bude proti výrazu „Trojice“ PROTESTOVAT.  Stejně jako u prohlášení z roku 1931, to prohlášení z roku 1913 mohlo být vábnička či lákadlo na „Trojici“ při lovu “těch, co protestují“.  Nakolik mnozí protestovali, to nevíme, přesto byl vlasec s vábničkou znovu nahozen až v roce 1931.

Adventistická doktrína zavedená diktátem?

Pakliže Pfandl, Whidden, Moon, Reeve, a Parfitt interpretují význam tohoto prohlášení z roku 1913 nesprávně (tj. že nedošlo k obecnému nebo většinovému přijetí Trojice v adventismu již v roce 1913), pak důvod, proč Froom a další  se báli  zmínit toto prohlášení se stává bolestně očividný.  Možná je adventistická doktrína ustanovena diktátem:  Totiž, že jeden nebo několik klíčových vůdců může změnit doktrinální přesvědčení za zavřenými dveřmi a všichni pěšáci členové církve musí následovat ve slepé poslušnosti.

Pokud se F. M. Wilcox v roce 1913 nekalým způsobem snažil změnit věrouku denominace ohledně Trojice, nezafungovalo to.  Nikdo se neodvolával na jeho prohlášení 1913 jako věroučné přesvědčení denominace o Trojici.  Tohle tedy vede k věrohodnějšímu zdůvodnění jeho motivu.  Co bylo tak významné a důležité na roce 1913?  Studovali vedoucí církve (učení) Trojice tak tvrdě a dlouho, že nyní jsme připraveni zveřejnit oficiální změnu věrouky do světa?  Existuje další důvod, který je mnohem pravděpodobnější.

Evangelické konference s Canrightem?

Je možné, že F. M. Wilcox byl vybrán, nebo si dobrovolně zvolil přímo kontrovat proti obvinění D. M. Canrighta:  „Oni [Adventisté] odmítají Trojici“.  Canright osobně znal F. M. Wilcoxe a v letech 1910 až 1916 se pravidelně scházel s duchovními CASD a církevními představiteli.  Canright také strávil dva týdny setkání s církevními vůdci v Battle Creeku během roku 1913.  „Zdálo se, že D. M. Canright neváhá s návštěvou vedoucích Církve adventistů. Starší  F. M. Wilcox, po třicet tři let šéfredaktor časopisu Review and Herald, hovoří o jedné takové události:

„Vzpomínám si na zajímavý rozhovor, který jsem měl s D. M. Canrightem nějakou dobu před jeho smrtí. Účastnil jsem se valné hromady v Battle Creeku, stát Michigan. Starší Canright byl v tamnějším sanatoriu a podstupoval léčbu. Zúčastnil se i některých našich setkání.„  (Byla jsem Canrightova sekretářka, str. 102)

„Starší Lee si pamatuje, že Canrighta viděl jen jednou, když v tichosti vešel na setkání pracujících v Grand Rapids. Kdykoli to bylo možné, zdálo se, že tohle byl Canrightův zvyk v letech  1910-1916. Canright si obzvláště užíval  setkání duchovních adventistů sedmého dne… Canrightova návštěva Battle Creeku akorát v době, kdy se tento incident odehrál, je doložena v dopise, který napsal staršímu J. H. Morrisonovi ze dne 25. června 1913.  Když mluví o svých bývalých bratrech, říká:  "Právě jsem strávil dva týdny v Battle Creeku, zúčastnil se všech jejich setkání a míval dlouhé návštěvy s duchovními,  bratry a sestrami." (Byla jsem Canrightova sekretářka str. 104)

O čem se bavili?

Přestože Canright přiznává: „zúčastnil se všech jejich setkání a míval dlouhé návštěvy s duchovními“, tak neříká, o čem mluvili.  Od té doby co jeho kniha „Zřeknutí se Adventismu“ byla zveřejněna v roce 1889:  „Téměř všechny náboženské noviny v křesťanstvu hlásaly jeho [Canrightovo] odpadlictví a staly se do jisté míry médiem, kterým ventiloval své pocity…“  Takže o čem mluvili Canright a adventističtí církevní vůdci v roce 1913? Ať už mluvili v roce 1913 o čemkoliv, když v následujícím roce (1914) Canright přetiskl svou knihu, tak z ní odstranil své obvinění [vůči adventismu]:  „Oni [Adventisté] odmítají trojici“.  Byla to jen náhoda?  Je to vysoce nepravděpodobné.

Ačkoli toto nové vydání knihy „Zřeknutí se Adventismu“ i nadále obviňovalo adventisty z toho, že věří „v Synovství Krista“, všechny odkazy na trojici byly zcela odstraněny.  Domnívám se, že nějaký církevní vůdce nebo vůdci přesvědčili Canrighta, že nyní věří v oddělenou osobnost Ducha svatého; ale nedokázali ho přesvědčit, že nyní popírají Kristův „zplozený“ původ z Otce ve věčnosti.  Canright určitě musel mít nějakou motivaci, aby svou knihu upravil.

Na základě pouze nepřímých důkazů je vysoce pravděpodobné, že jeden nebo více adventistických vedoucích protestovalo proti Canrightovi ohledně základní víry církve v Boha.  Canright možná udělal ústupek a řekl: "Pokud mi můžete ukázat oficiální církevní prohlášení o Trojici, odstraním tamto obvinění ze své knihy." Pak někdo pravděpodobně vytáhl Touhu věků a citoval něco o „životě původním, nevypůjčeném, neodvozeném,“ a o oné třetí osobě Božství atd. atd.  Pak Canright možná mohl říct, že „paní Whiteová v žádném z těchto citátů nemluví o Trojici ani napřímo, chci oficiální "prohlášení o víře", pak to stáhnu.“  Je zřejmé, že tohle všechno je hypotetické.  Nicméně, F. M. Wilcoxovo prohlášení o „Trojici“ v Review zřejmě bylo dostatečným důkazem pro Canrighta, aby ve své knize provedl změny a odstranil ono ne-Trojiční obvinění.

Zpacifikujte kritiky.

D. M. Canright nebyl jediný, kdo obviňoval adventisty z odmítnutí Trojice v roce 1913.  Jistý vysoce respektovaný protestantský autor měl o Adventistéech říci toto ve své nové knize:

Adventisté sedmého dne...odmítají doktrínu o Trojici, což zahrnuje Kristovo božství, i když to není vyjádřeno (hlásáno)....Doporučujeme vám přečíst si knihu“Zřeknutí se Adventismu sedmého dne“, od st. Canrighta...  (Biblické problémy vysvětleny,  James Martin Gray, 1913)

Nejen, že to prohlášení z roku 1913 bylo reakcí na Canrighta, ono bylo rovněž určeno k potlačení negativního vlivu Grayovy knihy.  F. M. Wilcox udělal (v The Review) téměř přesně to, co jeho netrinitářský bratr udělal tehdy v roce 1892, když přetiskl článek Samuela Spearse (ve Znameních doby).  Oba se snažili upustit přetlak kritiků adventismu, kteří adventisty obviňovali z odmítání trojice, a zároveň se snažili prosazovat předchozí netrinitářská věroučná přesvědčení.

Použití toho „termínu“ bez balastu odvozeného konceptu, je podvodem.

Pokud ten „termín“ Trojice (Trinity) znamená prostou víru v Otce, jeho Syna a Ducha svatého, pak adventisté byli a jsou vždy trinitáři. Pokud však „Trojice“ (Trinity) zahrnuje nebiblické extrémní lidské spekulace, pak byli adventisté vždy netrojiční.  Zdá se, že F.M. Wilcox používá ten „výraz“ (jako Samuel Spear), i když se snaží vyhnout potvrzením o balastu spojeným s tímto termínem.  Tohle je další klasický příklad, kdy Trojice (Trinity) ve skutečnosti neznamená [učení o] Trojici (Trinity). (viz elaborát zde)  Zatímco připouští použití „pojmu“ trojice, aniž by věřil tomu konceptu, jak je definován věroukou, to je ve skutečnosti podvod.  Je to jako dát slib s prsty zkříženými za zády.  Níže je znázorněn tento druh podvodu:

Adventisté věří ve  věčná muka  bezbožných v pekelném ohni (tedy v kontextu anihilacionismu).

Adventisté věří v  nesmrtelnost duše; (tedy v kontextu spánku duše a konečného soudu).

Adventisté věří v zachovávání „dne Páně“ posvátným;  (je-li den Páně definován jako sedmý den šabat/sobota).

Adventisté  věří v Trojici; (pokud je to podle našeho vlastního [adventistického] výkladu a definice; a NIKOLIV podle katolického nebo protestantského vyznání víry resp věrouky).

Úmyslem zde není sjednotit, ale nehlásit se k tomu.

Wilcoxovo prohlášení z roku 1913 pravděpodobně nikdy nemělo v úmyslu SJEDNOTIT denominační adventismus do přijetí trinitarismu (trinitářství).  Spíše to konkrétně mělo odstranit adventismus z protestantského hlídacího seznamu kultů či něčeho netrinitářského/nekřesťanského. Obdobně kniha „Adventisté odpovídají na otázky o doktríně“ nebyla nikdy zamýšlena jako vyznání víry pro adventisty, ale spíše veřejné „odmítnutí/nehlásení se k“ raného adventismu netrinitářské víry ve prospěch ne-adventistů.  (Froom, MOD. str. 483)

Jednoduchá ironie je, že od Canrightova obvinění z Trojice pořádali adventističtí vůdci alespoň několikrát sezení s protestantskými vůdci, aby odpověděli na tytéž otázky.  Dokonce i v roce 2010 jsou otázky týkající se ortodoxie CASD verze trojice stejně kontroverzní jako v době Canrighta a  Waltera Martina.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Další čtení o F. M. Wilcoxovi a prohlášení z roku 1913:

Informace o  F. M. Wilcoxovi.

M.C. Wilcox a F. M. Wilcox byli  bratři

Gary Land k výrokům z let 1913 a 1931.

1937, F. M. Wilcox, pozoruhodná absence trinitární terminologie.

1938, F. M. Wilcox, pozoruhodná absence trinitární terminologie .

1946, F. M. Wilcox existuje trojice, ale  nebudeme o tom spekulovat.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Právě dnes (5. dubna, 2011) jsem našel něco, co je potřeba doplnit k tomuto blogu.  Jak se ukázalo, myslím, že moje předtucha o citátu z roku 1913 o Trojici, který byl proti–výpadem vůči Canrightovým obviněním, tak nakonec byla správná.  Jistý článek se objevil 8. dubna 1913 v časopise "Signs of the Times"  s názvem „Garbled Statements of Facts“. Níže je část tohoto článku.

„KORESPONDENT nám posílá výtisk Louisvillského Křesťanského  pozorovatele (Christian  Observer) z 12. února, která obsahuje článek o adventistech sedmého dne. Cílem článku je vyjádřit názory adventistů sedmého dne, nikoli z jejich vlastních publikovaných prohlášení, ale od jednoho zklamaného, ambiciózního muže, který cítil, že jeho schopnost nebyla dostatečně uznána a který odpadl od víry. ... [Canright]

„Poté, co  přiznal, že mu trvalo dvacet-osm let, než se dozvěděl, že byl v omylu, Canright tvrdí, že vysvětluje (předkládá) věrouku adventistů sedmého dne v knize, kterou vydává....“ [Zřeknutí se Adventismu]

„Možná nám pravdivě říká, čemu kdysi věřil, ale tuto církev (denominaci) správně nezastupuje. On například prohlašuje,  že  mezi hlavními  doktrinálními  body adventistů sedmého dne jsou  „odmítnutí doktríny o Trojici“;  materiálnost všech  věcí;  že Bible  musí  být  vykládána tak, aby byla v souladu  se spisy paní Whiteové;  že  až  se Kristus  vrátí, tak pouze 144.000  ze  všech  živých  bude  spaseno, a to vše budou adventisté sedmého dne. "Nuže, ve  smyslu, ve  kterém  jsou  tyto body uvedeny, tak pravdivé nejsou ...

Nejlepší  způsob, jak  pochopit  to, čemu  adventisté sedmého  dne  věří, je, přečíst si, co k tomu mají říct. Všechny velké  základní  biblické  názory této denominace  jsou  uvedeny  každý  rok  v periodiku ZNAMENÍ DOBY, a  ty  jsou  vyučovány jak redaktoři chápou, že je Bible učí....

„Vše,  co  adventisté sedmého  dne  žádají, je, aby jim bylo  dáno spravedlivé  prozkoumání jejich  učení.“ [veškerý důraz dodán]

Krátký příběh říká, že někdo poslal kopii článku Křesťanského  pozorovatele (Christian  Observer) redaktorovi M. C. Wilcoxovi.  Wilcox je očividně rozrušený Canrightovými negativními obviněními, včetně „odmítnutí doktríny o Trojici“.  Je všeobecně známo, že M. C. Wilcox se vždy považoval za netrinitáře.  V jakém „smyslu“ tedy jsou Canrightova obvinění „nepravdivá“?  Je zřejmé, že M. C. Wilcox věřil, že lidé chápou Canrighta tak, že obviňuje CASD z odmítání Kristova božství a existence Ducha svatého (což je něco, co CASD nikdy neudělala).

Článek M. C. Wilcoxe ve „Znameních“ se objevil v dubnu 1913, zatímco věroučné prohlášení jeho bratra se objevilo v říjnovém vydání RH téhož roku.  Očividně o tom diskutovali.  Tohle je obrovský důkaz pro argument, že F. M. Wilcox používal výraz „Trojice“ volně a v obecném smyslu, a NE tak, jak jej definuje standardní vyznání (dnešní) církve.