Ukrajina, mennonité a Ježíšova víra

Originál článku z 28. srpna 2022 od Vitora zde

Po šesti měsících rusko-ukrajinské války její důsledky stále dominují zpravodajství. Jedním z globálních dopadů je růst cen potravin, který způsobuje zvýšené potíže zejména v chudších zemích závislých na pšenici. Ukrajina je považována za "obilnici Evropy" a v poslední době se hodně vyjednává o zrušení ruské blokády ukrajinských potravin. Někdo by se mohl ptát, proč je dnes Ukrajina považována za tak významného producenta potravin a surovin; odpověď na tuto otázku vás možná překvapí.

Příběh začíná u mennonitů, odnože křesťanských novokřtěnců (anabaptistů) ze severního Německa a Nizozemska, jejichž hlavním vůdcem byl Menno Simons, od něhož si hnutí vypůjčilo svůj název. Mennonité hlásali víru v Ježíše, opětovný křest, nenásilí a odluku církve od státu; byli považováni za radikálnější než ostatní protestanti a byli neúprosně pronásledováni. Mennonité na rozdíl od svých souvěrců anabaptistů, münsteriánů, pevně věřili v Ježíšovo slovo "nastavit druhou tvář", jakmile byli vystaveni pronásledování. Tento článek o mennonitech na nizozemské Wiki uvádí, že velká část nizozemských/severoněmeckých mennonitů nakonec v roce 1500 emigrovala do východního Pruska/Polska kvůli náboženskému pronásledování v Nizozemsku a severozápadním Německu. Při napadení se mennonité raději "otočili a utekli", než aby násilí opláceli násilím.

 Dále se v článku píše, že carevna Kateřina Veliká ve svém *Manifestu* z července 1763 vyzvala osadníky z Německa a Polska (mezi nimi i mennonity), aby se usadili na nově dobytém území severně od Azovského moře (jižní Ukrajina). V článku je pak citováno něco kuriózního:

"Pracovití mennonité proměnili divokou a zanedbanou stepní půdu v úrodnou zemědělskou půdu. Jižní Rusko se tak stalo známým jako 'obilnice Evropy'" [Dyck, Johannes, Mennonieten in hun nieuwe moederland: Rusland].

Sto let pracovali na půdě a jejich oddanost vlastní kultuře a náboženství se projevila tím, že se většinou nikdy nenaučili rusky. Většina mennonitů odešla koncem 19. a začátkem 20. století, protože jejich komunitu trápil sílící ruský nacionalismus a poté bolševická revoluce.

S rostoucím nacionalismem ve střední Evropě již ruská vláda nemohla ospravedlnit zvláštní postavení svých německých kolonistů. V roce 1870 vyhlásila plán rusifikace, který měl do roku 1880 ukončit všechna zvláštní privilegia. Mennonité byli obzvláště znepokojeni možností, že ztratí osvobození od vojenské služby a právo na používání německého jazyka ve školách, které bylo podle nich nezbytné pro zachování jejich kulturního a náboženského života.

Ti nejsvědomitější mennonité nemohli přijmout žádnou formu služby, která by podporovala válku, což přimělo vedoucí představitele jejich společenství hledat možnosti imigrace. V roce 1873 prozkoumala dvanáctičlenná delegace Severní Ameriku a hledala rozsáhlé oblasti úrodné zemědělské půdy.

Ruská vláda si uvědomila, že 40 000 nejpracovitějších zemědělců v Rusku se chystá odejít do Severní Ameriky, a proto v květnu 1874 vyslala do kolonií Eduarda Totlebena. Ten na setkání s vedoucími komunit zveličoval obtíže, které by je v Severní Americe čekaly, a nabídl alternativní národní službu, která by nebyla žádným způsobem spojena s armádou. Jeho intervence přesvědčila ty liberálnější mennonity, aby zůstali.(Ruští mennonité Wikipedie)

Těžká stalinská léta a kolektivizace půdy ukončily existenci této komunity na Ukrajině, ale dědictví jejich hospodaření zůstalo. Právě díky konstruktivnímu vlivu mírumilovných, bohabojných protestantských mennonitů se Ukrajina stala tak obrovským zemědělským centrem, které produkuje 25 % veškeré zemědělské produkce v bývalém Sovětském svazu.

Připomíná mi to Valdenské v piedmontských údolích, kteří na útěku před pronásledováním savojských vojsk hledali útočiště v pustině a (stejně jako mennonité) dokázali s pomocí Všemohoucího proměnit pusté a zanedbané pozemky v úrodnou zemědělskou půdu. O těchto Valdenských se píše v mennonitském vyznání víry z roku 1659 toto:

"Když se nás papeženci ptají, kde bylo naše náboženství před Lutherem, většinou odpovídáme, že v Bibli, a odpovídáme dobře. Ale abychom uspokojili jejich zálibu v tradici a lidské autoritě, můžeme k této odpovědi dodat: A v údolích Piedmontu." [Mennonitské vyznání víry].

Anabaptisté, baptisté a mennonité označili Valdenské za své duchovní předky.

Nizozemský reformátor Menno Simons a jeho následovníci byli velmi blízko chápání poselství Božího (nenásilného) charakteru a jediného pravého Boha (Otec a Syn), které my v současnosti prosazujeme; k dopisu zde uvádíme citát z časopisu "Christianity Today" o Menno Simonsovi:

"[...] ačkoli v malé knize obhajoval učení o Trojici, odmítal tento termín používat, protože se nevyskytuje v Písmu."

[https://www.christianitytoday.com/history/people/denominationalfounders/menno-simons.html].

Kromě toho ono Mennonitské vyznání víry uvádí 33 článků, jež začínají slovy "Jednota Boha a synovství Ježíše Krista". Druhý článek pojednává o "Věčném narození a božství Božího Syna a jeho božských vlastnostech". Pokud jde o druhý článek, Mennonitské vyznání víry prohlašuje:

"o narození ve Věčnosti a Božství jednorozeného Syna Božího, věříme, že Syn Boží, z celé věčnosti, vyšel (J 16:27), narodil se a nějakým nepopsatelným způsobem postupoval od pravého Boha, Svého Otce; (J 8:42) byl té samé přirozenosti, podstaty a látky jako všemohoucí Bůh. Světlo ze skutečného světla. Pravý Bůh z pravého Boha. Ačkoli měl Božskou podobu, (Fp 2:6), jsa blesk slávy a obraz osoby jeho, (Žd 1:3) " Protože balvan bez přičinění lidské ruky se od skály urval (Da 2:45) a stal se velkou horou, jež zaplnila celou zemi, ten balvan je stejné podstaty jako hora, z níž byl vzat; takže stejně takový je vyvolený vzácný kámen, Ježíš Kristus, jednorozený Syn Boží, ten samý ve svém bytí a podstatě; spolurovný, spoluvěčný s Všemohoucím Otcem, který je ta hora a skála věků." [Mennonitské vyznání víry, P. J. Twisck, 1617 - nejstarší mennonitské vyznání sestávající převážně ze slov Menna Simmonse]."

Pastor Gary Hullquist ze sboru Talking Rock Sabbath Chapel o Mennonitském vyznání víry prohlašuje:

"Menonitské vyznání je jediným prohlášením víry, o kterém je známo, že uznává příklad z Daniele 2, když objasňuje dědičnost božské podstaty. S tímto vyznáním se proud biblické pravdy valil z církví v Asii na východ i západ pronásledovaný drakem na "poušť Evropy" po více než jeden tisíc let"

Mennonitský princip křesťanského pacifismu nám také ukazuje na zvláštní a jedinečné chápání nesoudícího charakteru Boha. Dordrechtské vyznání víry (prohlášení o náboženském přesvědčení, které přijali nizozemští mennonitští představitelé na shromáždění v nizozemském Dordrechtu 21. dubna 1632) obsahuje 18 článků, přičemž čtrnáctý článek nazvaný "O pomstě" prosazuje:

XIV. O pomstě

Pokud jde o pomstu, tedy o boj proti nepříteli mečem, věříme a vyznáváme, že Pán Kristus svým učedníkům a následovníkům zakázal a odložil veškerou pomstu a odplatu a přikázal jim, aby nikomu neodpláceli zlým za zlé nebo zlořečením za zlořečení, ale aby meč schovali do pochvy, nebo jak předpověděli proroci, aby meče stloukli v radlice. Mt 5:39, 44; Řím 12:,14; 1 Pt 3:9; Iz 2:4; Mich 4:3; Zach 9:8, 9.

Z toho vyplývá, že podle Jeho příkladu nesmíme nikomu působit bolest, újmu nebo zármutek, ale usilovat o nejvyšší blaho a spásu všech lidí, a dokonce, vyžaduje-li to nutnost, pro Pána utéci z jednoho města nebo země do druhého a snášet i zkázu svého majetku; že nesmíme nikomu ubližovat, a když jsme udeřeni do tváře, tak raději nastavit i druhou tvář, než se mstít nebo odplácet. Mt. 5:39.

A dále, že se musíme modlit za své nepřátele, nakrmit je a napojit, kdykoli mají hlad nebo žízeň, a tak je přesvědčovat dobrými skutky a překonávat veškerou nevědomost. Ř 12:19, 20.

A konečně, že musíme konat dobro a zalíbit se svědomí každého člověka a podle Kristova zákona nikomu nečinit to, co bychom nechtěli, aby bylo činěno nám. 2 Kor 4:2; Mt 7:12. [Dordrechtské vyznání víry (1632), článek XIV. O pomstě].

 Kéž nám Pán pomůže žít jako tito věrní věřící; kéž se snažíme poznávat Boha a plnit Jeho přikázání. Můžeme si být jisti, že pokud dáme na první místo Boha a jeho zákony, všechno ostatní nám bude přidáno, Matouš 6:33 "Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno".

Více informací o další skupině ruských stoupenců křesťanského nenásilí/neodporu najdete v Alexově článku o Duchoborcích (anglicky).