MaranathaMedia.cz

Jak soudíte, 22. kap

Vytvořeno Dub 02, 2023 Od Adrian Ebens v Boží charakter
Přeložil JS
236 Přečtení

minulý díl zde

22. Kristova soudní stolice

Na konci 3. kapitoly jsme si položili otázku, zda skutečně rozumíme tomu, co je Boží spravedlnost. Věnovali jsme se mnoha bodům, abychom ukázali, že Bůh žádného člověka nesoudí ani neodsuzuje. Připomínáme výrok, který jsme uvedli ve 3. kapitole.

Téměř všeobecně se věří, že svrchovanost Boha - a tedy i všichni vůdcové společenství, kteří vládnou mezi lidmi - zakládají spravedlnost na moci vládnout mečem (tj. použití síly k donucení). Spravedlnost spočívá v posuzování činů buď jako dobrých nebo špatných a následně v odměňování těch dobrých a trestání těch špatných.

Tento pohled na Boha vidí, že milosrdenství působí jako protikladný princip vůči spravedlnosti. Naše lidské vnímání těchto dvou principů je takové, že nemohou fungovat (působit) oba současně. Pokud je dáno milosrdenství, pak spravedlnost musí svým požadavkům ustoupit. Je-li spravedlnost vykonána, pak bylo milosrdenství vyčerpáno.

Pokud z našeho vnímání Boží spravedlnosti odstraníme princip síly (ať už fyzické nebo psychické) a hrozbu smrti, potom se zcela změní vztah mezi milosrdenstvím a soudem. 

Spravedlnost a právo jsou základ Tvého trůnu; Milosrdenství a pravda (věrnost) kráčejí před Tebou. Žalm 89:14 (NKJV/CSP)

Spravedlnost a soud jsou základem tvého trůnu: milosrdenství a pravda předcházejí tvou tvář. Žalm 89:14 (KJV/BKR)

Tento verš v Žalmech je velmi důležitý, protože hovoří o vztahu mezi spravedlností a milosrdenstvím. Citoval jsem dvě verze překladu, protože jedna z nich používá ke spojení obou vět středník, zatímco druhá dvojtečku. V čem je tedy rozdíl?

Středníky by měly uvádět důkaz nebo důvod předchozího tvrzení; například v této větě je středník použit vhodně. Naopak dvojtečka by se měla používat pro silnější, přímější vztah. Měla by uvádět důraz, příklad nebo vysvětlení.[1]

KJV uvádí silnější spojení mezi spravedlností a milosrdenstvím. V podstatě překlad říká, že Boží spravedlnost a soud se projevují jako milosrdenství a pravda. Použití středníku v NKJV naznačuje, že spravedlnost a milosrdenství spolu souvisejí. To také může podporovat stejnou myšlenku, ale spojení je o něco měkčí. Bez ohledu na tohle, ten základní princip hebrejského paralelismu naznačuje, že zde dochází k opakování stejné myšlenky, jen jiným způsobem.

Krásnou skutečností tohoto verše je, že Boží spravedlnost se projevuje jako milosrdenství. Spravedlnost znamená dělat to, co je správné. Podle Božího charakteru je správné konat/prokázat milosrdenství.

Bůh ve svém svatém příbytku je otcem sirotkům a ochráncemt12 vdov. Žalm 68:5 (6)

     t12 h.: soudcem ( 1S.24:16) [souvisí se slovesem „zjednat právo“ ( Gn.30:6;  Dt.32:36;  Ž.54:3), tudíž také „obhájit“ ( Za.3:7)]

Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,  abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit. Žalm 10:17-18

Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají. Žalm 86:5

Je správné postarat se o sirotky a chudé. Je správné projevovat milosrdenství a odpouštět. Tohle je spravedlnost v Božím království. V Písmu je několik míst, která hovoří o tom, že Bůh soudí lidi. To, co bychom přirozeně považovali za soud odsouzení, je spíše soud, který přináší uzdravení a obnovu.

Bůh se zaskvěl ze Sijónu, místa dokonalé krásy. Náš Bůh přichází a nebude mlčet. Před ním stravující oheň, kolem něj to hrozně běsní. Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid. Shromážděte mi mé věrné, ty, kteří při oběti uzavřeli mou smlouvu. Nebesa zvěstují jeho spravedlnost, vždyť Bůh je soudce! Sela. Žalm 50:2-6

Toto praví Hospodin zástupů: Suďte pravdivým soudem a prokazujte jeden druhému milosrdenství a slitování. Neutlačujte vdovu ani sirotka, příchozího ani chudého, nevymýšlejte v srdci zlo jeden vůči druhému. Zachariáš 7:9-10

Boží soud má za cíl uzdravit a zachránit jeho lid. Bůh nám říká:

Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat. Žalm 50:15 

Okamžitě se nabízí otázka, jak je to s trestem pro pachatele zla? Nemá Bůh žádné zábrany vůči těm, kdo chtějí páchat zlo? Žalm 50 pokračuje takto:

Bezbožným však Bůh říká: "Jakým právem hlásáš má ustanovení nebo bereš do úst mou smlouvu, když nenávidíš poučení a má slova házíš za hlavu? Když jsi viděl zloděje, souhlasil jsi s ním, s cizoložníky jsi se stýkal. Dáváš svá ústa ke zlému, a svůj jazyk rámuješ lstí. Sedíš a mluvíš proti svému bratru, pomlouváš syna své vlastní matky. To jsi dělal, a já jsem mlčel; myslel sis, že jsem úplně stejný jako ty; já tě však pokárám a uvedu to před tvýma očima do pořádku. Žalmy 50:16-21

Hospodin říká hříšníkům, kde je jejich vina a jak velké nebezpečí jim hrozí. Uvádí jim to na pravou míru. Kapitola končí takto:

Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil. Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu.  Žalm 50:22-23

Většina biblických překladů překládá Žalm 50,22 tak, že Bůh roztrhá bezbožné na kusy. Tento překlad odráží to, jak bychom očekávali, že bude Bůh jednat, ale při bližším pohledu text toto ve skutečnosti neříká.

Nuže, uvažte toto, vy zapomínající Boha, abych nemusel rvát 455, a nebylo by vyprošťujícího. Žalm 50:22 (MPCZ)

[455] Sloveso jako „nerval“ v  Ž.7:2, „rvát“ v  Gn.49:27

Hebrejské slovo "rvát" je ve tvaru, který znamená jednoduše roztrhnout nebo rozsápat. Neznamená roztrhat na kusy. Stejný tvar hebrejského slova[2] pro rvaní je použit v knize Ozeáš a přesně nám říká, co má Bůh v tomto případě na mysli:

neboť já budu Efrájimovi jakoby ryčícím a domu Júdovu jakoby hřivnatcem; já - já budu rvát a odcházet 244, odnášet a nebude vyprošťujícího, budu odcházet 244 a vracet se na své místo, než budou uznávat svou vinu a hledat mou tvář; ve své tísni mě budou pilně vyhledávat. Ozeáš 5:14-15 MPCZ

[244] Tj. „s tím, co urvu n. vyrvu“, „odvlékat“.

To Rvaní je definováno jako návrat Boha na své místo a dovolení bezbožným nést následky svých rozhodnutí. Sledujme pořadí.

  1. Bůh sama sebe odtrhne (oderve) a odejde
  2. Pro bezbožníky už není vyprošťujícího.
  3. Bůh se vrací na své místo a čeká
  4. Dokud bezbožní nebudou opuštěni, aby čelili následkům svých činů.
  5. Bezbožní mají ještě jakési okno, aby ve svém trápení hledali Boží tvář.

Pro Boha je utrpením, když nechá některé ze svých dětí čelit vlastní špatnosti. Velmi ho bolí, když se musí odtrhnout. Ví, že Jeho děti budou trpět, ale protože nechtějí poslouchat, Bůh je musí opustit podle jejich vlastního rozhodnutí.

Na tomto místě tísně vidíme, že hříšníci mají chvíli na to, aby rychle hledali Boha a byli uzdraveni. To má Bůh na mysli v posledním verši 50. žalmu.

Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu. Žalm 50:23

Tato slova jsou určena bezbožným. Boží soud nad bezbožníky jim umožňuje zakusit důsledky jejich bezbožnosti, aby čelili bolesti svých činů v naději, že se bezbožní obrátí k Bohu a budou uzdraveni. Bůh je do jisté míry schopen tyto důsledky zprostředkovat, aby na hříšníky dopadly tak, aby jim co nejlépe pomohly rozpoznat sebeklam hříchu (všimněte si například, jak v Egyptě vytryskly ze země pohromy, jež měly ukázat neschopnost egyptských bohů zachránit). "Vždyť skrze něj všechno spočívá," Kol 1:17. Pokud hříšný člověk kdykoli spatří v Bohu milost a bude činit pokání, Bůh k němu znovu obrátí svou tvář a projeví milosrdenství. Boží jednání při soudu má vždy za cíl uzdravit, nikoli odsoudit a zničit.

Takto Bible popisuje odvetnou spravedlnost:

Hospodin se dal poznat, vykonal soud: Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela. Žalm 9:16 (17) 

Jak Bůh jedná se vzpurníky, kteří páchají zlo? On jim dovolí (svolí), aby se nechali chytit do pasti díla svých vlastních rukou. Bůh se vrací na své místo, dokud nejsou zpustošeni. Tato zásada je zapsána v samotném desateru přikázání.

...Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. Exodus 20:5-6

Boží spravedlnost má prokazovat milosrdenství a přinášet nápravu, ale pokud je Jeho milosrdenství odmítnuto, pak Bůh v láskyplném respektu ke svobodné vůli nechává lidi nést přirozené důsledky jejich vlastních rozhodnutí. Jak se pak lidé trápí kvůli neštěstím, která na ně dopadají v jejich hlouposti, Bůh se je snaží přitáhnout zpět k sobě, aby je uzdravil. Pokud lidé stále odmítají naslouchat, zahynou ve své vlastní bezbožnosti. Tento systém spravedlnosti je zcela odlišný od systému císaře (tj. lidské autority), který bude přestupníku či provinilci působit bolest, uvěznění a smrt. To je jeden ze způsobů, jak Bůh vrací lidem jejich jednání; On dovoluje, aby tato císařská spravedlnost existovala, a dovoluje, aby nepravost tohoto systému spravedlnosti potrestala ty, kdo páchají zlo. Bible to nazývá Boží (po)mstou.

Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Římanům 13:3-4

Principy z Římanům 13:3-4 jsou vyjádřením onoho principu z Desatera, který se týká navštívení za špatné jednání člověka. Tímto způsobem se císař stává Božím služebníkem, který (po)mstí zlo. To neznamená, že by císař žil podle Božího charakteru nebo Boha nějak zastupoval, to spíše Bůh dovoluje, aby se na člověka vrátily důsledky falešného systému spravedlnosti v podobě smrti.

Jak císař, tak Kristus mají soudnou stolici.

Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš. Skutky 25:10

Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. 2 Korintským 5:10 

Tyto dva soudní stolce nejsou stejné. Kristova soudní stolice funguje na zcela jiném principu než císařova. Nebeský soudní systém nepoužívá k podpoře svých zásad sílu ani hrozbu smrti. Používání síly je v rozporu s Kristovým královstvím.

Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ Jan 18:36 

Princip boje je v tomto kontextu principem síly. Kristovo království nepoužívá sílu. Co znamená stát před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal? Mohlo by to znít jako výhrůžka, nebo že ano?

Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme před Kristovým soudem. Římanům 14:10

Pavel klade otázku: Proč soudíš svého bratra? Pak varuje, že budeme stát před soudnou stolicí Kristovou. Je toto tvrzení výhrůžkou, která má přimět k dobrému chování? To je nemožné. Absolutně nedává smysl, že druhé soudit nemáme, ale nás Kristus bude soudit. Pokud nemáme soudit druhé, pak potřebujeme v Kristu dokonalý příklad, jak nesoudit. A přesně to nám říká Ježíš. On nikoho nesoudí (Jan 8:15).

Co potom tedy znamená stát před soudnou stolicí Kristovou?

Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Římanům 12:19-20 

Stát v přítomnosti Ježíše, který je podstatou lásky, odpuštění a milosrdenství, je pro sobeckou duši utrpením. Když židovští vůdci stáli před Kristem, jak psal do písku, tak jeho přítomnost i to, co psal, je pohnulo k tomu, aby se odsoudili a odešli.

Boží láska a milosrdenství mají svou vlastní vnitřní sílu k usvědčení. Bezmezné Boží milosrdenství má nekonečnou moc usvědčit duši z toho, jak čistý je Bůh a jak zlí jsme my. Náš Spasitel každý den snáší hrůzu nesčetných sebevražd, vražd, předávkování drogami a potratů. To, že tyto věci snáší, to vypovídá o lásce tak obrovské, že ji nikdy plně nepochopíme.

Tato láska má takovou moc, že až hříšník stane před Kristovou soudnou stolicí bez odpuštěných hříchů, zdrtí ho vina jeho sobectví. Není to Bůh, kdo hříšníka odsuzuje, neboť odsouzení nepochází od Boha, ale od satana a Adama.

Přijměte dnes Boží milosrdenství; to je Boží spravedlnost, která vám svobodně odpouští a zbavuje vás viny.

 


[1]                  http://crosstalk.cell.com/blog/colons-vs-semicolons

[2]                  Toto hebrejské sloveso je ve tvaru qál. Pokud by toto slovo mělo znamenat roztrhat na kusy, muselo by být buď ve tvaru nifálu, nebo pialu.

pokračování zde