MaranathaMedia.cz

(Exodus 20:24) Proč by Bůh lásky vůbec někdy nařídil nehumánní praxi zabíjení milionů zvířat, která Boha ukonejší?

Vytvořeno Čvn 28, 2021 Od Kevin J. Mullins v Boží charakter
106 Přečtení

"Uděláš mi oltář z hlíny a budeš na něm obětovat své zápalyt8 a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti." (Exodus 20:24)

t8 n.: zápalné oběti;  Ex.24:5

Jedním z hlavních důvodů, že skutečný zármutek Kříže je minut či přehlížen, je kvůli ustanovení obětního systému ve Starém zákoně.

"(3) ... Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka … (5) Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. (6) A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. (7) Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst." (Exodus 12:3-7)

Tyto texty dávají dojem, že Bůh chce po lidech, aby zabíjeli zvířata jako oběti pro Něj a že když tohle dělají, tak že jim požehná. Vyžadoval však Bůh tyto oběti? Vyžaduje Jeho (Boha) spravedlnost, aby byl Jeho hněv ukonejšen jako hněv pohanských bohů ostatních národů?

Hle Beránek Boží!

Když Jan Křtitel představuje Mesiáše světu, tak Ho uvádí jako Beránka Božího:

"Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa." (Jan 1:29)

Je-li Ježíš tím Beránkem Božím, jenž byl obětován, pak logický závěr, který si mnoho lidí vyvodí je, že Bůh chtěl, aby Jeho Syn byl zabit, aby zaplatil za naše hříchy. V tomto paradigmatu lidstvo Syna Božího nevraždí, ale pouze dělá to, co chce Bůh.

 "Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří." (Izajáš 53:10)

Pokud se Hospodinu líbilo, aby zdeptal svého Syna na kříži v oběti, pak ten dojem, kteří mnozí získávají je, že Bůh touto obětí potřeboval uspokojit Svůj hněv proti našemu hříchu. Toto falešné uvažování nás učí, že spravedlnost Boha potřebovala být uspokojena a proto, aby bylo ukázáno, jak špatné jsou naše hříchy, tak Ježíš musel vzít naše místo ve smrti, aby uspokojil spravedlnost Otce. Nicméně, "to potěšení Hospodinovo" je potěšení, jež cítil Kristus

"pro radost, která byla před ním (vámi a mnou), podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a (nyní) sedí po pravici Božího trůnu." (Židům 12:2).

Pavel nám říká, že jsme spaseni od hněvu Jeho životem, ne Jeho smrtí:

"Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu (odstranění ochranné přítomnosti Boha). Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni (od toho hněvu) jeho životem." (Římanům 5:9, 10)

I když jsme ochráněni od toho hněvu životem Kristovým, jak to funguje, že jsme smířeni s Bohem skrze Jeho (Kristovu) smrt?

"Bůh nepotřebuje být smířen s člověkem, neboť jako ta matčina láska, láska Boží nás neustále následuje, i když jsme v sestupu směrem dolů, ona se nás snaží přivést zpět k Němu. Ale člověk musí být smířen s Bohem. Jakési smíření musí být nějakým způsobem učiněno. Ne snad, že musí být uspokojen Boží hněv, takže Bůh se s laskavostí (milostí, přízní) bude dívat po přestupníkovi, ale že tak musí být projevena Boží láska, navzdory existenci utrpení a hříchu, že lidé budou otáčet svá srdce k Němu, jako se květina otáčí směrem ke slunci... Slovo "smíření" (angl. atonement) znamená být-za-jedno (at-one-ment) s Bohem. Hřích přinesl mizérii a mizérie přinesla nepochopení Božího charakteru. Takže lidé dospěli k nenávisti Boha místo toho, aby Ho milovali; a nenávidíce Boha, toho jednoho Otce, lidé, také nenáviděli člověka, svého bratra. Takže namísto jedné rodiny a jednoho Otce lidé byli odděleni od Boha a mezi sebou, a odděluje je nenávist a sobectví. Musí existovat smíření... Tohle smíření není ukonejšení Božího hněvu, aby se člověk odvážil přijít k Bohu, ale aby tak odhalilo Jeho lásku, že k němu BUDOU přicházet." (George Fifield, Bůh je láska, str. 46, 48)

Izajáš prorokoval, že člověk bude mylně předpokládat, že Kristus byl potrestán a zmučen Bohem kvůli našim hříchům, když to ve skutečnosti byl náš hřích, který Krista zabil:

"Opovržený a lidmi zavržený, t8 muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen." (Izajáš 53:3, 4, CSP)

t8 n.: jehož se lidé odřekli

Během noci poslední večeře, před Kristovou smrtí, čteme,

"Sotva Jidáš přijal to sousto, vstoupil do něho satan. "Pospěš si!" řekl mu Ježíš, "udělej to co nejrychleji!"" (Jan 13:27, Kurzův překlad).

Celá ta zrada a komplot zabít Ježíš byl mistrovský plán Satana, ne Boha. Bůh nezabil Svého Syna, aby dosáhl odvetné spravedlnosti. Tzv. teorie smíření trestem náhradníka (angl. Penal substitution), vyučovaná dnes tolika lidmi, nemá místo ve věčném evangeliu.

O něco později toho večera se Ježíš modlil ke Svému Otci slovy:

"Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil." (Jan 17:4, BKR).

Ježíš dokončil to dílo - které mu Otec dal, aby udělal - noc PŘED Svou smrtí. Toto dílo mělo oslavit Otcův skutečný charakter, což Kristus dělal v celém Svém životě, a což nás zachrání od hněvu (odstranění Boží ochranné přítomnosti), když přicházíme do poznání něžného milujícího Otce, jenž nás miluje "věčnou láskou", protože jsme jeho děti (Jeremiáš 31:3). Po Kristově modlitbě se Jidáš vrací s kněžími a římskými vojáky, aby Ježíše zatkli. V té době Ježíš říká:

"Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle - vláda temnoty." (Lukáš 22:53, B21).

Znovu, celý ten proces zavraždění Syna Božího byl Satanovým činem, neboť to on ovlivnil člověka "vládou temnoty".

Opravdu Bůh chtěl nebo si oblíbil, aby ho zvířecí oběti udobřily?

"Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!" (Žalm 40:6[7])

Bible jasně uvádí, že Bůh nechce (zvířecí) oběti. V ní se také jasně uvádí, že nevyžadoval oběť zápalnou ani oběť za hřích. Dále, v Jeremiáši 7:22-23 čteme:

"protože jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal.  Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře.“

Jak může Bůh říkat, že nedal dětem Izraele příkaz ohledně zápalné oběti a obětního hodu, když se jeví jako zřejmé, že (Bůh) jim přikázal, aby přinesli Pesachovou oběť a ustanovil obětní systém? Je tedy Bible v rozporu sama se sebou? Podívejme se na další příklad:

"Zítra touto dobou k tobě pošlu muže z kraje Benjamín a ty ho pomažeš za vůdce nad mým lidem Izraelem. On vysvobodí můj lid z ruky Filištínů. Shlédl jsem totiž na svůj lid, neboť ke mně dolehl jejich nářek." Jakmile Samuel spatřil Saula, Hospodin promluvil: "Hle, to je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid." (1 Samuelova 9:16-17, B21)

V tomto příběhu, Bůh přikazuje svému proroku Samuelovi, aby pomazal člověka, který má být králem nad izraelským lidem. V bezprostředním kontextu se zdá, že Bůh je ten, kdo vydává příkazy k těmto věcem. Ten širší kontext je, že Izrael chtěl krále a Bůh jim na jejich žádost jednoho dal.

"Když ale řekli: "Dej nám krále, ať nás vede," Samuelovi se to nelíbilo. Modlil se proto k Hospodinu a Hospodin Samuelovi řekl: "Poslechni hlas lidu ve všem, co ti říkají. Nepohrdli přece tebou, ale mnou, abych nebyl jejich králem. Přesně jako se chovali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes - když mě opouštěli a sloužili cizím bohům - tak se zachovali i k tobě." (1 Samuelova 8:6-8, B21)

Bible potvrzuje, že Bůh nechtěl dát Izraeli krále, ale dovolil jim, aby jednoho měli:

"Izraeli, zničil ses! Kdo ti pomůže? Kde je tvůj král, tvůj zachránce? Kde je ve všech tvých městech? Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl: "Dej mi krále a velmože!" Rozhněván jsem ti krále dal a rozzuřen ho odnímám!" (Ozeáš 13:9-11, B21)

Co to znamená, že Bůh dal Izraeli krále ve Svém hněvu? Hněv Boží je (po)nechat (dovolit) člověka, aby měl špatné věci, po kterých člověk touží. Bible na několika místech ukazuje Boha, jak přikazuje věci člověku, po kterých člověk touží. Poté, co Adam zhřešil, tak obvinil Božího Syna z odpovědnosti za činy, o kterých věřil, že Adama vystavily trestu smrti a on se tak obával, že Bůh je na něm vykoná.

"Člověk odpověděl: „To žena, kterou jsi mi dal za družku, mi dala z toho stromu a já jsem jedl!" (Genesis 3:12, JB)

Aby bylo možné uniknout smrti, tak Adam přehodil tu vinu na Syna Božího a na svou ženu. Byl ochoten, aby na jeho místě zemřela ona. Když Bůh řekl: "Zajisté zemřete" Adam si myslel, že Boží spravedlnost požadovala smrt. Neuvědomil si, že je to hřích, co přirozeně přináší smrt (Římanům 6:23; Jakub 1:14, 15), nikoli Bůh. Adam si také odůvodnil, že vina by mohla být přehozena a že někdo jiný by mohl zaplatit ten dluh, o němž věřil, že požadoval Bůh. Kvůli tomu, aby Adam viděl, co je v jeho srdci, tak Bůh dal příkaz k obětnímu systému. Stejně jako míti pozemského krále – tak ten obětní systém je odrazem toho, co si myslí člověk, ne to, co si myslí Bůh. Obětní systém je zkrátka jakýmsi zrcadlem do mysli člověka. Teprve v tomto kontextu můžete zesouladit texty Bible o obětech.

"Samuel řekl: Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů." (1 Samuelova 15:22, CSP)

Bůh prostě chce, abychom Mu důvěřovali a poslouchali ho tím, že se svěříme do Jeho milosti. On si nepřál dát lidem obětování (zvířátek), ale musel vydat příkaz k tomu, co bylo v srdci člověka, aby to člověku ukázalo lidskou hříšnost. Proto jim Bůh přikázal věci, které byly v jejich srdcích, aby tyto způsobily rozhojnění hříchu (Římanům 5:20). Jejich srdce byla plná obětování a darů. Není tohle to, co tehdá dělali kolem zlatého telete? Takže Bůh jim dal přikázání, aby jim ukázal rozměr jejich tělesné mysli.

"A tak jsem jim dal nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život." (Ezechiel 20:25, CEP)

Jak jen to může být, že Bůh svému lidu dává věci, skrze které nemohou žít? On jim dává věci, které chtějí oni. Jak daleko by mohla lidská mysl odcestovat, aby se pokusila Boha udobřit pomocí obětí? Když byl zasvěcen chrám "Král Šalomoun obětoval jako oběti dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. (2 Par 7:4-5).

Kde požadoval Bůh všechny tyto věci? Bible říká, že Bůh si nepřeje oběti a dary. Lidé byli ochotni obětovat své vlastní děti, aby potěšili Boha, kterého si představovali. Co říká Písmo?

"Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech, v nesčíslných řekách oleje? Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek, vlastního potomka za hřích duše své? Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře." (Micheáš 6:7-8)

Bez prolití krve není žádného odpuštění?

Bůh chtěl, aby mu lidé důvěřovali a dostali jeho milost, k podřízení se. Nechtěl obětiny, aby byl ukonejšen. Text, který přijde na mysl v reakci na toto je následující:

"Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. (Židům 9:22, B21)

Proč zákon učí tomu, že bez vylití krve neexistuje žádné odpuštění vin, pardon nebo svoboda? Je to proto, že zákon je zrcadlem, které ukazuje, co se nachází v lidském srdci.

"Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu." (Římanům 3:20, B21)

Není to skrze skutky přinášení obětí zákona, že jsou lidé ospravedlněni - "krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit" (Židům 10:4) - ale je to skrze prohlédnutí, že přinášení obětí je to, co je v naší přirozenosti (povaze) a poté můžeme činit pokání z tohoto hříchu. Zákon přináší to semeno do otevřeného prostoru, aby bylo možné se vyznat. Není to Bůh, který požaduje, že "bez prolití krve" nemůže být žádné odpuštění, ale spíše je to člověk, který tomuhle věří, a který nedokáže uvěřit, že Bůh mu odpustí, i když člověk nepřinese obětinu.

Tu noc předtím, než Ježíš zemřel, tak se modlil k Otci těmito slovy:

"Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil." (Jan 17:4, BKR).

Jestliže Kristus vykonal to dílo, jež mu Jeho Otec dal vykonat a to v onu noc, tedy ještě dříve než zemřel, potom Bůh nepotřeboval, aby Jeho Syn umíral, On nám jen mohl ukázat Svůj milující milostivý charakter. To člověk potřeboval, aby Kristus umřel, protože pro nás v našem přirozeném tělesném stavu (pokřiveném myšlení) nemůže existovat odpuštění bez trestu. Pro nás lidstvo, abychom přijmuli odpuštění od Boha, tak tahle lidská rasa musela vidět Ježíše zemřít. To proto těsně před tím, než Ježíš zemřel, tak zvolal

"Dokonáno jest!" Jan 19:30.

Pro zkrácený traktát toho, co jste právě přečetli, si přečtěte Zápalné oběti a obětní hod jsi nevyžadoval

Pro více informací viz kapitola 6 knihy Otec lásky (pouze anglicky), nebo kniha Kříž prozkoumaný a kříž střetnutý