Kristus v nás ve Starém i Novém zákoně
Tato úvaha vznikla na základě toho, že existuje učení, že Bůh Jehova působil ve Starém zákoně jinak nežli v Novém zákoně. Učení, že Kristus v nás ve Starém zákoně neprožívali. Podívejme se na to z pohledu celé Bible, že byl stejný včera i dnes a bude i na věky. Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Židům 13:8. To nás vede k tomu, že zkušenost Izraelského národa byla provždy vedená Ježíšem Kristem, naším Stvořitelem, Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba.
Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 1. Korintským 10:14.
Adam věřil, že se narodí Mesiáš.
Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Genesis 3:15.
Henoch uvěřil Bohu, a stále s ním chodil, až si ho Bůh vzal k sobě do nebe.
I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Genesis 5:24.
Noe uvěřil Bohu a postavil archu, což bylo předobrazem na Krista. Abraham:
Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Římanům 4:3.
Co mu bylo počítáno za spravedlnost? Spatřil Mesiáše a uvěřil. On sám se stal předobrazem na Boha Otce.
Mojžíš: Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. Židům 11:27.
Stal se nejpokornějším mužem, jaký kdy pod nebem žil. Mojžíš žil v pokoře před lidmi i před Bohem, protože měl Kristova ducha. Mojžíš rozmlouval s Kristem tváři v tvář a zářila mu tvář, a proto si ji musel zakrývat. Bůh nechal postavit svatyni, ve které svým Duchem přebýval, a kde mohli spatřit Krista v plnosti.
Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář. Deuteronomium 34:10.
Izajáš: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Izajáš 9:5.
Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. Izajáš 53. kapitola.
Izajáš popisuje zkušenost s Kristem, jako kdyby ho viděl na vlastní oči. Nemohl to lépe popsat. Odehrálo se to přesně tak, jak to popsal a jeho svědectví se stalo proroctvím, a tím se stal starozákonním evangelistou o Kristu.
Jeremjáš: "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: Hospodin - naše spravedlnost." Jeremjáš 23:5-6.
Tady vidíme dalšího starozákonního evangelistu o Kristu.
Daniel: Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již… Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Daniel 9:26a-27.
Joel: I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Jóel 3:1.
Učení Kristus v nás bylo zjeveno již od Adama. Všichni proroci nesli ducha Kristova.
Jakým způsobem působí Kristus v nás? Pokusím se vám to vysvětlit příkladem.
Zákazník si objedná zboží, sponzor zaplatí a dopravce doveze.
Mezi zákazníkem a sponzorem musí být důvěra. Zákazník objedná a s vírou přijímá to, že obdrží objednávku, zatím však zboží má jen de iure a de facto ji dostane až dopravcem. Tomu se říká důvěra k prodejci i ke sponzorovi.
Věřící přichází ve víře, aby se modlil za spasení před Boha Otce a prostředník Syn Ježíš Kristus svou dobrovolnou obětí vykoupil člověka, aby měl naději při druhém Jeho příchodu na šťastný věčný život.
Adam, proroci a králové věřili, že Ježíš Kristus je v budoucnu vykoupí, touto vírou byli spaseni, zatím ale jen de ioure.
Prvokřesťané věřili, že Ježíš Kristus je již vykoupil, a touto vírou byli spaseni, ale zatím také de ioure.
Reformátoři a adventní hnutí přijímají vírou, že již brzy obdrží slíbené spasení, ale zatím ho mají také de ioure.
Druhým příchodem se stane spasení hmatatelným. To znamená, že všichni ze Starého i Nového zákona dostanou toto spasení, ve které věřili, tentokrát již de facto.
15Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. 16Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; 17potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. 1. Tesalonickým 4:15-17.
Ještě jednou si to shrneme:
Když se lidé ve SZ modlili a prosili o věčný život a uvěřili, že v budoucnu přijde Vykupitel světa, kterého Bůh zaslíbil, v tu chvíli tento věčný život obdrželi de ioure. Stejně tak, když se lidé modlili a prosili o věčný život a uvěřili, že Spasitel za ně zemřel na kříži, v tu chvíli také oni obdrželi spasení, zatím také de ioure. V dnešní době, pokud se i my v adventním hnutí modlíme a prosíme o věčný život, dostáváme ho v okamžiku, kdy uvěříme, že Ježíš Kristus zemřel za nás. Tento věčný život však máme zatím také de ioure.
Při druhém příchodu Ježíše Krista všichni, kteří věřili, že přijde nebo že již přišel Spasitel Ježíš Kristus, aby nás vykoupil, obdrží tu krásnou odměnu – věčný život, tentokrát již de facto.
24Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Římanům 8:24.
Takže jaký je rozdíl mezi Adamem před Kristem a apoštoly a námi po Kristu?
Lidé od Adama museli věřit, že Kristus zaplatí, ale od apoštolů můžeme věřit, že už zaplatil. To znamená, že přesto, že již zaplatil, jsme obdrželi de iure věčný život a je třeba, abychom tomu uvěřili. Takže společným bodem, mezi Adamem a námi je to, že musíme uvěřit, že jsme spasení.
Víra je dokonána v Kristu, a to v jeho oběti, ale závěr spasení je v Kristově druhém příchodu, a v tom je založená naděje od Adama až dosud.
Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 1 Petrův 1:10-11.
I když Bůh nedopřál prorokům plně porozumět tomu, co jim zjevil, tito Boží muži se usilovně snažili pochopit, co Bůh ve své milosti jejich prostřednictvím lidem sdělil. Proroci „zkoumali a ptali se“, „zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje Duch Kristův v nich přítomný“. Jaké naučení z toho vyplývá pro Boží lid křesťanské éry, kterému Pán poslal prostřednictvím svých služebníků dané proroctví? „Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám.“ Všimněme si, že tito svatí Boží muži „zkoumali“ poselství, která Pán poslal teprve budoucím generacím. Porovnejme jejich zápal s netečností a nezájmem pozdějších „šťastnějších“ generací k tomuto daru nebes. Je to důsledek lhostejnosti, která miluje pohodlí a tento svět a spokojí se s prohlášením, že proroctvím nelze porozumět. (Velký spor věků, kapitola Světlo proniká tmou.)
Lidé, kteří rádi diskutují, všeobecně ztrácejí svou duchovnost. Nedůvěřují v Boha, jak by měli. Protivníka chtějí porážet teoretickou pravdou. Duch Kristův nemá s tím nic společného. Diskutér, vyzbrojen důkazy jakkoli přesvědčivými, si brzy myslí, že má dost síly, aby zvítězil nad svým odpůrcem, a přestává počítat s Bohem. Někteří z našich kazatelů se především zajímají o disputace. Jakoby je diskusní ovzduší vzrušovalo. Cítí se silní a mluví odhodlaně. A v takové podrážděnosti unikne mnohé, co lidé pokládají za zcela správné, co však samo o sobě správné rozhodně není. Křesťanský kazatel by se měl stydět, že něco takového vyřkl. (3T 216).
Dětinská víra dává duši odpočinek, pracuje s láskou a vždycky se zajímá o jiné. Jestliže v nich přebývá Duch Kristův , budou Kristu podobni a budou konat Jeho skutky. Mnozí, kteří hlásají, že jsou Kristovými služebníky, nepochopili svého Mistra. Tvrdí, že slouží Kristu a nepozorují, že se shromažďují pod satanovou korouhví. Možná mají světskou moudrost, a snaží se přít a vychvalovat, že konají velké dílo; Bůh je však nemůže nikde využít. Pohnutky, které vedou k činu, jsou patrné i na výsledku práce. Lidé tento nedostatek sice nepoznají, ale Bůh jej vidí. (4T 378).
Duch Kristův bude zjevný ve všech, kdo se narodili z Boha. Hádky a napětí nemohou vznikat mezi těmi, které ovládá Jeho Duch.“ Očisťte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní!.“ Izajáš 52:11. (5T 227).
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. 1 Korintským 13:12-13.
Amen.
