Z oblakového sloupu Kristus hlásal: „Sobot mých ostříhati budete. Neboť to je znamením mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.” (2Moj 31:13) Sobota byla dána světu jako znamení Boha coby Stvořitele, ale je také znamením, že Bůh je Posvětitel. Ta síla, která stvořila všechny věci, je táž síla, kterou je člověk proměněn v Boží obraz. Ti, kdo světí sobotu (kdo ji dodržují svatou), těm je znamením posvěcení. Pravé posvěcení je soulad s Bohem, jednota s Ním v povaze (charakteru); dosáhne se ho poslušností těch zásad, jež jsou výrazem Jeho charakteru. A Sobota je znamením poslušnosti. Kdo ze srdce zachovává čtvrté přikázání, bude poslouchat celý zákon, bude skrze poslušnost posvěcován. 

Tak jako lidu Izraele, také nám je dána sobota „k věčné smlouvě.“ Pro všechny, kteří ctí Boží svatý den, je sobota znamením, že je Bůh uznává za Svůj vyvolený lid. Sobota je zárukou toho, že Bůh s nimi svou smlouvu dodrží. Každá duše, která přijímá znamení Boží vlády, uzavírá s ním božskou, věčnou smlouvu. Připoutává se pevně zlatým řetězem poslušnosti, na němž je každý článek zaslíbením.