Bileám muž Boží????

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a jeho syna Ježíše Krista.

Budu číst Numeri 22:1-6 abychom si připomněli hodně známý příběh z bible.

1Synové Izraele vyrazili a utábořili se v moábských stepích na druhé straně Jordánu u Jericha. 2Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům. 3Moáb měl z lidu velký strach, neboť ho bylo mnoho. Moáb se synů Izraele děsil. 4Moáb řekl midjánským starším: Tento dav teď dočista spase všechno kolem nás, tak jako býk dočista spásá polní zeleň. Toho času byl moábským králem Balák, syn Sipórův. 5Ten poslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je u Řeky, v zemi synů jeho lidu, aby ho zavolal se slovy: Hle, z Egypta vyšel národ a hle, pokryl tvář země a pobývá naproti mně. 6Nuže, prosím, pojď, proklej mi tento lid, neboť je mocnější nežli já. Snad ho potom budu moci pobít a vyhnat ze země. Vím totiž, že koho požehnáš, bude požehnán a koho prokleješ, bude proklet.

Když se tenkrát Moáb dostal do velkých nesnází, pozval si Moábský král Balák na pomoc Bileáma. A proč byl Bileám pro ně tak důležitý? V Numeri 22:6 se můžeme dočíst, že král Balák věděl, že koho Bileám požehná, bude požehnán a koho prokleje, bude proklet. To je velmi zajimavé, viďte!

Teď si pro srovnání zajdeme do jiného biblického příběhu v Genesis 12:1-3

1Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním! 3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země.

Co řekl Hospodin Abramovi?

1. Abrame odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva do země, kterou ti ukážu.

1. Abram dostává od Hospodina úžasné zaslíbení: Učiním tě velkým národem a požehnám tě.

1. Bůh slibuje, že bude nejen velkým národem, ale i jeho jméno bude veliké. A dokonce původní hebrejský text naznačuje, že Abram bude svou přítomností způsobovat požehnání druhým lidem v jeho okolí.

Takto zřejmě vypadá mocné Boží působení, skrze poslušného Božího služebníka, který šíří slávu jediného Boha.

No a co Bileám. Pokračuji v Numeri 22:7-13:

7Starší moábští a starší midjánští šli a měli s sebou odměnu za věštění. Přišli k Bileámovi a pověděli mu Balákova slova. 8On jim řekl: Zůstaňte zde přes noc a odpovím vám to, co ke mně Hospodin promluví. Moábská knížata pobyla u Bileáma. 9Bůh přišel k Bileámovi a zeptal se ho: Kdo jsou ti muži u tebe? 10Bileám Bohu odpověděl: Moábský král Balák, syn Sipórův, je ke mně poslal se slovy: 11Je tu ten lid, který vyšel z Egypta a pokryl tvář země. Nuže pojď a proklej mi ho. Snad budu moci proti němu bojovat a vyhnat ho. 12Bůh nato Bileámovi řekl: Nechoď s nimi a neproklínej tento lid, protože je požehnaný. 13Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým knížatům: Jděte do své země, protože Hospodin mi nechce dovolit jít s vámi.

Když přišli starší moábští a midjánští od krále Baláka s prosbou, aby jim proklel za úplatu syny Izraele, co odpověděl Bileám? Vzal si čas na rozmyšlenou?! Prorok Boží a neznal odpověď, a nebo ji nechtěl znát? A jak odpověděl Bileám druhý den ráno? Jděte do své země beze mě, protože Hospodin mi nechce dovolit jít s vámi! Co že! To že řekl Hospodin? Vypadá to tak, že by Bileám rád a s velkou chutí šel s královskými posli, bez ohledu na Boží vůli. A co Abram, který měl odejít ze své země, ze svého příbuzenstva do cizí země, kterou mu Pán měl teprve ukázat. Jeden i druhý slyšel Boží hlas, to bylo u obou stejné, ale každý jednal zcela odlišně. Bileám se vymlouvá na Boha, že mu nechce dovolit proklet Bohem již dříve požehnaný národ! Jak absurdní. A co Abram? Ten má odejít ze svého dobře zajištěného domova, od svých příbuzných a přátel někam, vlastně ani neví kam. Není to bláhové? A co na to Abram? Sebere se a jde. Dva muži, oba slyší Boží hlas, ale každý přemýšlí a jedná zcela odlišným způsobem. Jeden se vymlouvá na Boha, druhý poslechne a vydá se do neznáma.

Budu pokračovat v Numeri 22:13-20

14Moábská knížata vstala, přišla k Balákovi a řekla: Bileám nechce s námi jít. 15Balák poslal další knížata, početnější a váženější nežli ta první. 16Když přišla k Bileámovi, řekla mu: Toto praví Balák, syn Sipórův: Nezdráhej se, prosím, přijít ke mně! 17Převelice tě poctím a všechno, co mi řekneš, udělám. Pojď, prosím, proklej mi tento lid. 18Bileám odpověděl Balákovým otrokům: I kdyby mi dal Balák všechno stříbro a zlato, které je v jeho domě, nemohl bych přestoupit příkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoliv malého či velkého. 19Nicméně pobuďte tu i vy přes noc, abych se dozvěděl, co dalšího ke mně Hospodin promluví. 20Bůh přišel k Bileámovi v noci a řekl mu: Když tě přišli tito muži zavolat, vstaň a jdi s nimi. Avšak uděláš pouze to, co ti povím.

A nyní zde máme další Balákovu misi, a jak se ta liší od té první? Vidíme, že si král Balák dal hodně záležet, aby udělal na Bileáma na podruhé ještě větší dojem. Poslal další knížata, ještě početnější, a ještě váženější. A ta ho dokonce jménem krále prosí a přemlouvají, aby králi laskavě proklel tento lid. Jaký lid že má proklít? No ano, lid zvaný Izrael. A víme jak k tomuto zvláštnímu jménu tento lid přišel? Zdědil ho po patriarchovi Jákobovi. V překladu znamená jméno Jákob ,, podrážející nohy“, lstivý, je hrou se slovem pata, tedy chytající za patu. A jak tento ,,patař“ Jakob přišel ke jménu Izrael a co znamená toto jméno v překladu. Najděme si Genesis 32:25-31

25Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. 26Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. 27Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. 28I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. 29Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. 30Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. 31Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn. Vidíte jak Bůh přejmenoval ,,pataře“ Na Izrael. V Překladu totiž zní tohle jméno ,,Bojuje Bůh“, nebo také ,,bude knížetem s Bohem“.

Tak to je ten lid, který měl tento prorok Bileám za úkol proklít. Jak moc musel Bileám toužit po velkolepé odměně ve zlatě a stříbře, která se mu zde nabízela. Chtěl snad přeci jen nějak přesvědčit Boha, že by snad změnil svoje původní požehnání dané Židům na prokletí?” Jak pošetilý byl Bileám, zcela zaslepený vidinou bohatství a slávy.

A co bylo dál? V Numeri 22:21-35 čtu:

21Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a šel s moábskými knížaty. 22Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl se mu postavil do cesty jako protivník. On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci. 23Oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Oslice uhnula z cesty a šla polem. Bileám však oslici bil, aby se vrátila na cestu. 24Pak se Hospodinův anděl postavil na pěšině mezi vinicemi; na jedné i druhé straně byla zeď. 25Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitlačila ke zdi Bileámovu nohu. On ji znovu bil. 26Hospodinův anděl znovu přešel a postavil se na úzkém místě, kde nebylo možné uhnout napravo ani nalevo. 27Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. 28Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil? 29Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil. 30Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového dělat? Odpověděl: Ne. 31Hospodin odkryl Bileámovi oči, takže uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Poklekl a poklonil se tváří k zemi. 32Hospodinův anděl se ho zeptal: Proč jsi takto třikrát bil svou oslici? Hle, já jsem vyšel jako tvůj protivník, neboť tato cesta je přede mnou pochybená. 33Oslice mě uviděla a takto třikrát přede mnou uhnula. Kdyby přede mnou neuhnula, ano, tebe bych teď zabil, a ji bych nechal naživu. 34Bileám řekl Hospodinovu poslu: Zhřešil jsem, neboť jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě. Nyní, jestliže je to zlé ve tvých očích, vrátím se. 35Hospodinův anděl řekl Bileámovi: Jdi s těmi muži. Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit. Bileám tedy šel s Balákovými knížaty. Je nám tento příběh cizí? Já si myslím, že vůbec ne. Jak často ve svých životech toužíme hlavně po věcech, které nás vedou úplně špatným směrem. Nedokážeme si je ale za žádnou cenu odepřít, přitom v našem srdci víme, že to nepovede k dobrému. Bileám slyšel od Boha nechoď, neproklínej. Nebo vstaň a jdi s nimi avšak uděláš pouze to, co ti povím. Ale v okamžiku, když Bůh otevřel Bileámovi oči, kdy uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě s taseným mečem v ruce, se Bileám dozvěděl, proč anděl vyšel jako jeho protivník. Důvod byl ten, že jeho cesta je před ním pochybená. Tady se zastavíme a podíváme se blíže na text. Začneme tím, že si položíme dvě zásadní otázky.

1. Kdo je Hospodinův anděl?
2. Co znamená, když tento anděl vyšel jako Bileámův protivník?

Najdeme si v Exodu23:20-21

20Hle, posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. 21Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho. Neprovokuj ho, neboť nesejme vaše přestoupení, protože mé jméno je v něm.

A nyní v Genesis 16:10

10A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno.

Kdo je tento Hospodinův anděl, pokud je na něm Boží jméno? A který Anděl může rozmnožit potomstvo? Boží jméno nese jenom jeden jediný a tvořit potomstvo může také jen jediný. Už asi tušíte o kom je zde řeč. Odpovím na to slovy apoštola Jana1:1-4

1Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. 4V něm byl život a ten život byl světlo lidí.

Z bible ale také víme, kdo je protivník. V 1Petrově 5:8 čtu

8Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.

A když tohle všechno víme, nyní si dovolím znovu přečíst Numeri v kapitole 22: verš 22 a potom verš 31. Předem upozorňuji na to, že verše přečtu mírně upravené podle svého chápání. Snad to ode mě nebudete brát, jako přílišnou opovážlivost. Teď dobře poslouchejte: takto zní verš

22Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Ježíš Kristus se mu postavil do cesty jako satan.

Co  jsem to teď přečetl? Hrozné, viďte. A verš 31nebude to o mnoho lepší.

Hospodin odkryl Bileámovi oči, takže uviděl Ježíše Krista, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč.

Dávají vám takto formulované verše nějaký smysl? Nebo jsem to teď opravdu přehnal. Vezmu si na pomoc NZ. Čtu (Mt 16:23)

23Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ A ještě jednou (Mt 26:52) 52Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.

V obou Matoušových verších jasně vidíme, že Ježíš rozhodně odmítá, jak Petrova slova pronesená pod satanovou mocí, tak i použití meče, a to i v případě, že byl použit proti Ježíšovým nepřátelům.

Mám další otázky.

Myslíte si, chtěl snad Ježíš opravdu zabít Bileáma?

A co to má znamenat, že se Ježíš Bileámovi postavil do cesty jako satan?

Zkusme se vžít do situace, co bychom dělali my v roli milujících rodičů, kdybychom viděli naše děti, jak jdou vstříc jisté smrti. Vzali bychom na ně meč? To asi sotva! Zkuste si každý sám v duchu odpovědět. A co udělal Ježíš, když viděl Bileáma, jak se žene do pasti? Nebo Petra, když se vydal špatným směrem? Z lásky k nim udělá úplně všechno pro jejich záchranu. V Numeri 22:29

29Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil.

Neřekl Ježíš tím, že se mu postavil do cesty jako satan a stál na cestě a v ruce měl tasený meč Bileámovi i Petrovi to samé? Bileámovi třeba to, že i ta oslice má víc rozumu než on a ještě ji za to vyhrožuje smrtí. A Petrovi, když řekl ta hrozná slova: Jdi ode mne satane! Jsi mi kamenem úrazu. A co ten meč ve tvé ruce? Co to děláš Bileáme a co ty Petře vždyť se vzpamatujte. Takhle se nedá přijít před Boží tvář! Ježíš jim nastavil zrcadlo, ve kterém spatřili tu svoji tvář, a ta je usvědčila z vraždy. Vždyť i Jakub o tom píše Jk 1:23-24

23Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

Nejsme i my takto usvědčováni? Co si položit otázku, komu sloužíme my v našich životech?

Zkusme si Najít Lukáše 9:51-55

51Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma. 52Poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. 53Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. 54Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit z nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš?“ 55Obrátil se a pokáral je. Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha. “

A my umíme zacházet s ohněm? Jakého jsme ducha? Jsme dětmi toho ducha s malým nebo velkým písmenem? Přečtu Izaiáše 63:9-16

9V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny. 10Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval. 11Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha? 12Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil vody a učinil si věčné jméno? 13Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali, 14jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno. 15Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo. 16Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.

Moje prosba tedy zní, Pane Ježíši dej prosím tě, ať jsme od nynějška už jen tvého Ducha.

                                                 Amen!