Ellen a James Whiteovi prosazují Kristovo Božství ale odmítají Trojici

Poprvé publikováno 14 února 2011 od Franka Klina v Adventistická historie

Původní název byl: "Kterou železniční tratí cestovali James & Ellen Whiteovi?"

Ve vydání "Advent Review and Herald of the Sabbath" ze dne 6. června 1871 nacházíme svědectví od Jamese Whitea z jeho vyprávění o cestě vlakem z Battle Creeku do Fairfieldu. Co je důležité poznamenat - je ta skutečnost, že zde získáváme opravdové pochopení toho, čemu pan a paní Whiteovi věřili ohledně učení o Trojici a rovněž Kristova božství.   

Také posbíráváme další vhledy o Boží slávě v přírodě a o jejich břemeni pro nevzdělané duše s modlitbou, že duch sebeobětování se chopí "našeho vlastního lidu".    

"Doufali jsme, že opustíme Battle Creek o týden dříve, ale tlak úkolu ve vydavatelství, který se týká našich časopisů a publikací, nové budovy, zdravotního ústavu a záležitostí týkajících se prosperity našich lidí ve městě, nás pozdržel až do 30. května, kdy jsme konečně odjeli ve společnosti s paní W. a br. a sestrou Abbeyovými. Pracovali jsme tak intenzivně, že uvolněnost a odpočinek dobrého posezení s přáteli v elegantním vagónu rychlíku na Michiganské centrální železnici, byl luxusem, jaký ani slova nemohou vyjádřit...

Odpolední parno je intenzivní. Jsme rádi, že na trati není žádný prach; proto jsou všechny dveře a okna otevřeny. A teď, když odhlédneme od našich nedokonalých čmaropisů (což získává náš nejhlubší soucit s tiskařem), a podíváme se tak daleko, jak jen může oko dosáhnout, přes neustále se měnící scenérie, které rychle míjejí vzad, nebo skrze které právě projíždíme, louky a pastviny pokryté stády dobytka a koní, kukuřice a obilí a háje, přírodní i vysazené. Cestou dál, na vzdálené prérii, je tucet týmů, které obdělávají kukuřici, což opravdovému Yankeeovi připomíná spoustu malých člunů na pobřeží Nové Anglie.

Zde po cestě není žádná dřina. Oko někdy spočine na velkolepé, neustále se hýbající a nejkrásnější scenérii přírody. S viditelností oka mysl ustupuje v rozšířenějších pohledech na Boží slávu v přírodě a srdce se zahřívá a bije ještě svobodněji a pevněji, jak se účastní v porozumění obecné dobré útěchy. Tohle je rekreace pro svědomitého člověka a pro duševní práci...

Zde ve vlaku jsme se setkali s mužem s výraznými fyzickými a duševními silami, jenž se vrátil ze svého misijního pole v Číně. V mládí měl výhody těch nejvyšších škol Nové Anglie a strávil dvacet čtyři let svého nejlepšího života v Číně. Nyní se vrátil se svou rodinou, aby našel domovy pro své čtyři děti, z nichž nejstaršímu je pouhých devět let, a pak se vrátí, aby strávil rovnováhu svých energií v tamté vzdálené zemi.

Jak jsme s tímto gentlemanem promlouvali, vzbudilo to v nás pocity hlubokého respektu kvůli oběti, již udělal a stále dělá. Kéž by Bůh podobným duchem sebeobětování zmocnil náš lid ve prospěch nevzdělaných mužů a žen v naší zemi.

Tento misionář se zdál být velmi liberální ve svých pocitech vůči všem křesťanům. Ale poté, co nám kladl otázky ohledně trojice, a zjistivše, že jsme nebyli spolehliví ohledně předmětu jeho trojjediného Boha, tak začal být usilovný v odsuzování unitářství, které Kristu ubírá jeho božství, a ponechává ho jen člověkem. Zde, pokud jde o naše názory, on bojoval proti slaměnému panákovi. My nepopíráme Kristovo božství. Těšíme se tomu, že dáváme plnou důvěru všem těm výrazům v Písmu, které vyvyšují Syna Božího. Věříme, že On je tou božskou osobou, kterou Jehova oslovuje: ""Učiňme člověka" " On byl s Otcem dříve než svět byl. Vyšel od Boha a říká: "Jdu k tomu, který mě poslal." Apoštol hovoří o Kristu, jaký je nyní, náš prostředník, odloživše naši přirozenost. "Pakliť by kdo zhřešil, Přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého."

Jednoduchý jazyk Písma představuje Otce a Syna jako dvě odlišné osoby. S tímto názorem na tento předmět existuje význam a síla v jazyce, který hovoří o Otci a Synu. Ale říkat, že Ježíš Kristus "je tím samotným a věčným Bohem", to jej činí svým vlastním synem a svým vlastním otcem a že přišel od sebe sama a šel k sama sobě. A když Otec posílá Ježíše Krista, jehož nebesa musí držet až do doby obnovení, jednoduše to bude buď Ježíš Kristus, a nebo ten věčný Otec pošle sama sebe.

Nemáme až tolik sympatií s Unitáři, kteří popírají Kristovo božství, stejně jako s Trinitáři, kteří zastávají, že ten Syn je oním věčným Otcem a mluví tak mlhavě o troj-jednom Bohu. Dejte Pánu všechno to božství, jímž ho svaté Písmo odívá!

Náš obdivuhodný Vykupitel to nepovažoval za loupež, aby byl rovný Bohu, a nechť všichni lidé řeknou: Amen! Děkujeme Nebesa! Zde můžeme zpívat, Hoden, hoden, jest Beránek; a na druhém břehu, z milosti Boží, my se připojíme ke všem těm vykoupeným v nejvyšších připsáních chvály za jejich spásu, a to jak Jemu, který sedí na trůně, tak i Beránkovi, na věky věků. "

 Je to to pravé požehnání mít další slovo jistoty v tom, čemu naši průkopníci věřili ohledně trojice. Jak se svěřil Bratr Cobbin: "To nám také dává další ukazatel, totiž že sestra Whiteová v této záležitosti držela krok s manželem." A když čtete všechny její spisy o tomto tématu, najdete je v souladu s Písmem.

Díky této zprávě nyní víme, po jaké železniční trati pravdy jeli James a Ellen Whiteovi. Děkujeme ti Nebeský Otče za uchování těchto slov jako svědectví o víře, která byla kdysi dána svatým, a že Ty nám dáváš naději a povzbuzení pro naši vlastní cestu. Chceme jet tím samým vlakem, který je určen k slávě a skrze Tvoje pokyny my stále víc a více chápeme železniční trať, která nás vede zpět k Tobě.