Jak soudíte, 4. kap

předchozí díl zde

4. Zdroj odsuzujícího rozsudku

Ježíšův život a jeho slova nám zjevují nádherné světlo toho, jaký Bůh Otec skutečně je. Když Ježíš řekl, že ani on, ani jeho Otec nikoho nesoudí, nevyšetřuje ani neodsuzuje, okamžitě se nabízí otázka, na kterou je třeba odpovědět: Pokud nikoho neodsuzují, proč je tedy svět plný soudů a odsuzování? Proč lidé tolik soudí druhé a kde to všechno začalo?

Když se Bůh přiblížil k Adamovi a Evě v rajské zahradě poté, co snědli zakázané ovoce, oni utekli a ve strachu před ním se schovali. Báli se soudu a možného odsouzení od Boha za činy, o kterých věděli, že nejsou dobré. Na otázku, co udělal, Adam odpověděl:

„Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Genesis 3:12 (B21)

Adam (u)soudil, že Bůh je vinen, protože stvořil ženu, která ho svedla k tomu, aby se vydal špatným směrem. Je zřejmé, že Adam svaloval vinu za své jednání na Boha. Adam uvažoval tak, že Bůh přišel ukončit jeho život jako trest za čin, který spáchal. Neřekl snad Bůh, že v den, kdy pojedí to ovoce, tak zemřou?

Že se Adam bál smrti, to víme z následujícího textu:

A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví. Židům 2:14-15

Jako lidé se od přirozenosti bojíme smrti. Tohle je součást našeho dědictví po Adamovi. Adam se domníval, že ho Bůh chce zabít za to, že se neřídil jeho pokyny. Adam usoudil, že za tento problém je zodpovědný Bůh, a proto obvinil Boha, že Bůh by měl zaplatit trest smrti za chybu, která byla učiněna. Neřekl to přímo, ale Bible nám říká, co se stalo od začátku.

I klaněli se jí všichni obyvatelé země, jichž jména nejsou napsána v životné knize Beránka, toho zabitého, od počátku světa.  Zjevení 13:8 (Sýkora)

Můžeme si být jisti, že Adam skutečně cítil něco takového vůči Bohu a jeho Synovi?

Proto snahy lidí tělesných stojí k Bohu nepřátelsky, neboť nejsou - ba ani být nemohou - podřízeny Božímu zákonu. Římanům 8:7 (Petrů)

Když Adam přestoupil Boží příkaz, upadl do hříchu. Jeho mysl se dostala do války s Bohem. Už nechtěl dále poslouchat Boží zákon. Jeho mysl byla plná obviňování a odsuzování Boha. To je proto, že si za svého pána zvolil satana, a proto začal myslet jako satan. Co si satan myslel od začátku? Poslechněte si, co Ježíš říká židovským vůdcům, kteří se Krista snažili zabít:

Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. Jan 8:44 (CSP)

Satan chtěl od počátku Božího Syna zavraždit. Toužil totiž zaujmout Kristovo místo a být roven Bohu.

Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. Izajáš 14:12-14 (BKR)

Ve slovech a činech židovských vůdců se projevuje satanův duch vůči Ježíši. V jejich nenávisti a touze zavraždit Božího Syna vidíme chutě Satana, který od počátku toužil zavraždit Božího Syna a zaujmout jeho místo rovné Otci; Nejvyššímu.

Původcem tohoto ducha obviňování a odsuzování je satan. Bible ho nazývá "žalobcem bratří".

a ten veliký drak - ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět - byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká: "Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem. Zjevení 12:9-10 (B21)

Do Adamova srdce vstoupil tento duch žalobce a Adam soudil, obviňoval a odsuzoval Božího Syna za to, že stvořil[1] Evu jako svou pokušitelku. Právě skrze Adama přišel na svět duch soudu a odsouzení. Adam neprosil Boha o odpuštění; Adam si nemyslel, že by mu jeho hřích mohl být odpuštěn. Adam až do této chvíle - na rozdíl od Noema - nenalezl v Božích očích milost (Gn 6:8). Adam byl plný obviňování a nevíry (duch satanův), nikoli pokání a víry (duch Kristův). Apoštol Pavel tuto hlubokou pravdu vyjadřuje v tomto verši:

A ne tak jest to s darem, jako (se stalo) skrze jednoho prohřešivšího se; soud totiž (byl) z jednoho provinění k odsouzení, milodar však jest z mnoha provinění k ospravedlnění. Římanům 5:16 (Sýkora)

Musíme tento verš pečlivě prozkoumat, protože mnozí v něm vidí jako že Bůh odsuzuje Adama. Zde je jeden známý komentář:

Soud - trest, rozsudek (soudem vynesený); vyhlášený trest. Slovo správně vyjadřuje větu, kterou vynáší soudce. Zde znamená rozsudek či trest, který Bůh jako soudce vynesl nad Adamem za ten jediný přestupek, čímž uvrhl do záhuby sama sebe i své potomstvo, Genesis 2:17; Genesis 3:17-19. Komentář Alberta Barnese

Zdá se, že několik verzí Bible podporuje tuto myšlenku, že Adama odsuzuje/zavrhuje Bůh.

A s darem tomu není tak jako s následky hříchu jedince: soud přicházející po jediném hříchu vedl k odsouzení, ale dílo milosti následující po velkém množství provinění vedlo k ospravedlnění. Římanům 5:16 (JB)

A není tomu tak s darem jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar z mnoha provinění vede k ospravedlnění. Římanům 5:16 (Petrů)

Tyto překlady naznačují, že přestupek Adama na něj přivolal odsouzení od Boha. Pamatujeme si však, že Ježíš nám v Janově evangeliu 5:22 řekl, že Otec nikoho nesoudí/neodsuzuje, takže to nemůže být pravda. Uvažujme o doslovném překladu Youngově:

a ne jako skrze jednoho, který zhřešil, je to svobodný dar, neboť soud je vskutku od (z) jednoho k odsouzení, ale tím darem je od mnoha provinění k prohlášení "spravedlivý", Římanům 5:16 (YLT).

 Z tohoto překladu vyplývá, že ten soud či rozsudek je od jednoho (člověka) do odsouzení. Řecké slovo, které je zde přeloženo „od“ nebo „z“, je ek, což znamená:

Primární předložka označující původ (místo, odkud vychází pohyb nebo děj), z, ven. Strongova konkordance.

To znamená, že ten soud (rozsudek) vyšel z jednoho, totiž Adama, ku odsouzení. Adam je lidským výchozím bodem soudu a odsouzení. Proti tomu stojí Kristus, který nabízí bezplatný dar své spravedlnosti výměnou za mnohá provinění. Kristus je opakem Adama. Kristus zdarma dává milost a spravedlnost, zatímco Adam (vy)dává soud a odsouzení. Většina křesťanského světa zcela nepochopila význam tohoto verše.

O něco dříve v páté kapitole listu Římanům se setkáváme se stejným problémem ohledně toho, kdo odsuzuje.

Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci. Oč spíše budeme nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, jím zachráněni od hněvu!. Římanům 5:8-9 (Žilka)

Před čím hněvem jsme zachráněni? Podívejme se na několik verzí:

Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Římanům 5:9 (CSP)

Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! Římanům 5:9 (B21).

Slovo "Božího" je v CSP doplněno překladatelem, který to potvrzuje kurzívou, ale v B21 a ostatních překladech je to jednoduše vyjádřeno jako Boží hněv. Přitom v řečtině se tam to slovo Bůh vůbec nenachází. Pokud je v 9. verši míněn Boží hněv, pak to působí zmatení pro význam 8. verše, kde Bůh projevuje svou lásku k nám. Lze někomu projevovat lásku a hněv zároveň? Můžete toužit po záchraně a zároveň někoho zabít?

Žilkův překlad a Bible Kralická to překládají správně. Tyto verze jednoduše říkají, že budeme zachráněni před hněvem. Od čího hněvu jsme zachráněni? Verš 10 nám říká, že jsme to byli my, kdo jsme byli vůči Bohu nepřátelé. Výše zmíněný verš Římanům 5:16 o sedm veršů dále nám říká, že to odsouzení vzešlo od Adama. Jsme tedy skrze Krista zachráněni od odsouzení, které jsme zdědili po Adamovi.

V tomto kontextu dává mnohem větší smysl slavný text Římanům 8:1.

Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. Římanům 8:1

Když jste naplněni Kristovým Duchem, nemůžete být žádné odsouzení, protože Kristus neodsuzuje. Když máte Jeho Ducha, pak nebudete odsuzovat. Tomu nás učil Ježíš.

  Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Matouš 7:1

Většina lidí věří, že důvod proč nejsme odsouzeni - když jsme v Kristu – je proto, že Ježíš nás chrání před odsouzením od Boha. To je otřesná představa o tom, jaký je Bůh, a je falešná, protože Ježíš nám řekl, že Otec nikoho nesoudí ani neodsuzuje.

Když jsme v Kristu, ten duch odsouzení nás opouští a nahrazuje ho Duch Otce a jeho Syna; Duch, který neodsuzuje druhé, a proto i my přestáváme odsuzovat druhé.

Vidíte už teď, že to byl Adam, kdo od počátku soudil a odsoudil Božího Syna, a protože odsouzení předchází vraždu, tak Beránek byl zabit od založení světa?

Když si představujeme, že Římanům 5:16 říká, že Bůh Adama soudil a odsuzoval, tak ukazujeme, že uvažujeme stejně jako Adam; my si představujeme Boha jako toho, kdo odsuzuje, zatímco ve skutečnosti jsme to my. Projektujeme své myšlení na Boha a představujeme si, že je stejný jako my.

To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty... –Žalm 50:21 

další část zde

[1]                  Bůh stvořil všechny věci skrze Ježíše Krista. Efezským 3:9